Operní panorama Heleny Havlíkové (146)

Týden od 16. do 20. prosince 2013
– Operní estráda – pro tentokrát
– Adventní poselství z Rudolfina
– Inspirace na dny příští
***

Operní estráda – pro tentokrát

Ve Státní opeře Praha se 16. prosince 2013 uskutečnil recitál Štefana Margity, jehož hostem byla Simona Houda Šaturová. Příležitostí slyšet naživo tohoto tenoristu je u nás poskrovnu, většinou vystupuje v zahraničí. Jak řekl v nedávném rozhovoru pro stanici Český rozhlas Vltava, důvodem přitom není nezájem z jeho strany.

Měli bychom být hrdí, že Štefan Margita patří mezi ty česko-slovenské pěvce, kterým se podařilo nejen propracovat, ale hlavně udržet se mezi sólisty těch nejprestižnějších scén kategorie newyorské Metropolitní opery, londýnské Královské opery nebo milánské Scaly. Také Simona Houda Šaturová, i ona slovenského původu, je sopranistka vysokého kreditu: vzpomeňme, že právě její výkon coby Aminty s plastickým výrazovým odlišením této mimořádně náročné role s kaskádami brilantních koloratur dominoval Myslivečkově Olympiádě ve Stavovském divadle.

Stejně se můžeme ptát, proč náš Janáček je světem přijímán s nadšením a doma se ho divadelní ředitelé bojí dát na repertoár, protože by ho zřizovatel mohl peskovat za pokles návštěvnosti. Právě například role Laci je v případě Štefana Margity jednou z jeho nejžádanějších – pochopitelně ve světě. Je to prostě asi tak, že úspěch v zahraničí se doma „neodpouští“. Že Štefan Margita právem dobyl světová operní pódia, jsme se mohli přesvědčit na benefičním koncertu internetového portálu Opera Plus. Zatímco na něm bylo hlavním záměrem odměnit publikum, které opeře propadlo, svůj recitál ve Státní opeře Margita zaměřil na širší cílovou skupinu, včetně diváků, které přitáhne spíše prestižní akce – na operu by šli jen tehdy, pokud by to bylo „trendy“. Ostatně producenti koncertu Bon Art Music, SE a Celebrity Management si dali marketingově záležet, aby zdůraznili jedinečnost Margitova koncertu v Praze a především sami sebe a třiceti pěti partnerů; s identifikací jednotlivých čísel koncertu v programovém letáku si mnoho starostí nedělali. Margitův profil chyběl úplně na rozdíl od PR obou producentů přes celou zadní stranu letáku.

Podstatné ovšem bylo, že na obou sólistech bylo znát, jak je mezinárodní zkušenosti „zocelily“. Proto je možné si dovolit porovnání s recitály zahraničních sólistů, kteří dnes v hojné míře vystupují v Praze – z poslední doby Barbara Hannigan, Patricie Petibon nebo Joyce DiDonato, ale například i Martina Janková nebo Magdalena Kožená. Ve srovnání s propracovanou dramaturgií těchto recitálů i vycizelovaným provedením byl ovšem koncert Štefana Margity spíše zábavná estráda se směsicí těch nejslavnějších „operních trháků“, včetně přípitkového duetu Libiamo z Traviaty, Musettina valčíku z Bohémy, Granady, árií z Gershwinovy opery Porgy a Bess nebo Federicova Lamenta z Cileovy Arlézanky.

Orchestr – v tomto případě velmi průměrně hrající PKF v nekomorním velkém obsazení pod taktovkou Rastislava Štúra – neseděl na jevišti, jak bývá při recitálech zvykem. Zůstal v orchestřišti, protože jeviště bylo vyhrazeno Margitovým hostům – divákům. Ti během celého koncertu seděli kolem stolků a popíjeli šampaňské, případně vodu, které jim Margita průběžně doléval, hojně cinkali sklínkami a pusinkovali se se svým hostitelem.

I takové koncerty mají své publikum a mohou být jednou z mála situací, kdy vážná hudba dokonce budí zájem Blesku, jak bylo zřejmé ze zcela zaplněného hlediště Státní opery i série článků, v nichž nechyběla ani „senzace“, že Lucie Borhyová (jedna z hostů na jevišti) právě na Margitově koncertu poprvé ukázala své těhotenské bříško.

Věřím, že s novým vedením opery Národního divadla netečnost naší první scény vůči Margitovi pomine a budeme mít opět příležitost si ho užít přímo v inscenaci v některé z jeho rolí, které si umí tak obezřetně vybírat, že je do nich zván po celém světě zejména v janáčkovském a nyní velmi často i wagnerovském repertoáru. A že Štefan Margita obšťastní své ctitele a příznivce recitálem s vynalézavějším programem.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Adventní poselství z Rudolfina

V rámci cyklu Hvězdy barokní opery uvedlo Collegium 1704 a Collegium Vocale pod vedením dirigenta Václava Lukse v adventním čase v pražském Rudolfinu oratorium Mesiáš mistra hudby vrcholného baroka Georga Friedricha Händela, jehož dominantu tvoří právě vokální žánry. Jakkoli se dnes Händelovy opery i jeho jiná oratoria objevují v souvislosti s obecnějším trendem návratů „staré“ hudby poměrně často, zůstává oratorium Mesiáš jistě i díky slavnému jásavému Aleluja stále jeho nejznámějším dílem, které „přežilo“ onu interpretační mezeru mezi barokem a druhou polovinou minulého století, během které byla většina barokní hudby odsunuta mimo standardní koncertní i operní repertoár. Mesiáš, tato rozměrná reflexe celého Kristova života od proroctví o jeho příchodu po oslavu Ježíše jako Vykupitele, má tak dlouhou interpretační tradici – od pompézních, obřadních provedení se stočlennými sbory a orchestry až po zvukově subtilnější pojetí, od vznosných pomalých temp až po rychlá, ba příliš kvapná. Je ku prospěchu Händelovi i tomuto dílu, že žijí vedle sebe, aby si každý mohl vybrat dle svého vkusu i prostoru, kde je Mesiáš uváděn.

Luksovo nastudování Mesiáše zůstalo součástí jeho setrvalého přístupu, v němž se mu díky mimořádné muzikantské energii daří propojovat aplikaci dobové interpretační praxe se zkušenostmi dnešních posluchačů. Podobně jako v případě nejnovější nahrávky Collegia 1704 s Bachovou velkou Mší h moll, která navazuje na sérii jejich nahrávek Zelenkových mší a patří i v mezinárodním kontextu k mimořádně zajímavým, se Václav Luks s oporou v historických pramenech emancipuje od romantizujícího pojetí – hned po prvních taktech je patrné, že volí menší obsazení a rychlejší tempa. Tím ale není řečeno, že by snad bylo menší i rozpětí výrazu. Právě naopak – komornější zvuk otevírá Luksovi možnost využívat větší detaily a rozvrhnout strukturu celku tak, aby vyzněly zřetelněji kontrasty, včetně dynamických, vedení hlasů v kontrapunktické sazbě i lahodná zvuková vyrovnanost sboru v obsazení 5S + 4A (respektive 3A + jeden kontratenor) + 4T + 4B.

Třebaže lze diskutovat o výběru sólistů, zejména v případě nepříliš výrazné německé mezzosopranistky Franzisky Gottwald, uvedení Händelova Mesiáše v pojetí Collegia 1704 bylo svrchovaným uměleckým zážitkem. Síla Händelovy hudby, která sálala z pódia, navodila u posluchačů až jakýsi transový stav, ve kterém duchovní poselství Händelova Mesiáše umocněno předvánočním časem zaznělo s mimořádnou intenzitou. A připomnělo, že „stará hudba“ rozhodně není obstarožní, ale je mementem – a závazkem, připomínajícím (často s nepříjemnou naléhavostí), že nejen nesmí být zapomenuta, ale že odkazu předků je třeba si vážit a pokusit se na něj navázat. Díky Luksovým Collegiím byl tento vzkaz v Rudolfinu zřetelný.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Inspirace na dny příští

Wolfgang Amadeus Mozart: Velká mše c moll. Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704, dirigent Václav Luks. Silvestrovský koncert v rámci cyklu Hudební most Praha–Drážďany. Kostel sv. Šimona a Judy, Praha, 31. prosince 2013 v 16.00 hodin.

***

Štefan Margita – recitál
Štefan Margita (tenor)
Simona Houda Šaturová (soprán)
Dirigent: Rastislav Štúr
PKF – Prague Philharmonia
16. prosince 2013 Státní opera Praha

program:
Giuseppe Verdi: La traviata – duet Violetty a Alfreda Libiamo ne’ lieti calici
Giacomo Puccini: Bohéma – Valčík Musetty
Agustín Lara: Granada
Giuseppe Verdi: La traviata – předehra
Giuseppe Verdi: La traviata – duet Violetty a Alfreda Parigi, o cara
Charles Gounod: Romeo a Julie – Valčík Julie
Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin – árie Lenského Kuda, kuda vi udalilis
Gaetano Donizetti: Nápoj lásky – árie Nemorina Una parola, o Adina
=přestávka=
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – duet Donny Anny a Dona Ottavia
Leonard Bernstein: Candide – předehra
George Gershwin: Porgy a Bess, IIt Ain’t Necesarilly So
George Gershwin: Porgy a Bess, Summertime
Francesco Cilèa: L’Arlesiana – árie Federica E La Solita Storia
Giuseppe Verdi: La traviata – duet Violetty a Alfreda Libiamo ne’ lieti calici

***

Hvězdy barokní opery
Georg Friedrich Händel:
Mesiáš (HWV 56)
Roberta Mameli (soprán)
Franziska Gottwald (alt)
Eric Stoklossa (tenor)
Tobias Berndt (bas)
Dirigent Václav Luks
Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
17. prosince 2013 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha

www.collegium1704.com

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Foto archiv, Michal Adamovský