Operní panorama Heleny Havlíkové (146)

  1. 1
  2. 2

Týden od 16. do 20. prosince 2013
– Operní estráda – pro tentokrát
– Adventní poselství z Rudolfina
– Inspirace na dny příští
***

Operní estráda – pro tentokrát

Ve Státní opeře Praha se 16. prosince 2013 uskutečnil recitál Štefana Margity, jehož hostem byla Simona Houda Šaturová. Příležitostí slyšet naživo tohoto tenoristu je u nás poskrovnu, většinou vystupuje v zahraničí. Jak řekl v nedávném rozhovoru pro stanici Český rozhlas Vltava, důvodem přitom není nezájem z jeho strany.

Měli bychom být hrdí, že Štefan Margita patří mezi ty česko-slovenské pěvce, kterým se podařilo nejen propracovat, ale hlavně udržet se mezi sólisty těch nejprestižnějších scén kategorie newyorské Metropolitní opery, londýnské Královské opery nebo milánské Scaly. Také Simona Houda Šaturová, i ona slovenského původu, je sopranistka vysokého kreditu: vzpomeňme, že právě její výkon coby Aminty s plastickým výrazovým odlišením této mimořádně náročné role s kaskádami brilantních koloratur dominoval Myslivečkově Olympiádě ve Stavovském divadle.

Stejně se můžeme ptát, proč náš Janáček je světem přijímán s nadšením a doma se ho divadelní ředitelé bojí dát na repertoár, protože by ho zřizovatel mohl peskovat za pokles návštěvnosti. Právě například role Laci je v případě Štefana Margity jednou z jeho nejžádanějších – pochopitelně ve světě. Je to prostě asi tak, že úspěch v zahraničí se doma „neodpouští“. Že Štefan Margita právem dobyl světová operní pódia, jsme se mohli přesvědčit na benefičním koncertu internetového portálu Opera Plus. Zatímco na něm bylo hlavním záměrem odměnit publikum, které opeře propadlo, svůj recitál ve Státní opeře Margita zaměřil na širší cílovou skupinu, včetně diváků, které přitáhne spíše prestižní akce – na operu by šli jen tehdy, pokud by to bylo „trendy“. Ostatně producenti koncertu Bon Art Music, SE a Celebrity Management si dali marketingově záležet, aby zdůraznili jedinečnost Margitova koncertu v Praze a především sami sebe a třiceti pěti partnerů; s identifikací jednotlivých čísel koncertu v programovém letáku si mnoho starostí nedělali. Margitův profil chyběl úplně na rozdíl od PR obou producentů přes celou zadní stranu letáku.

Podstatné ovšem bylo, že na obou sólistech bylo znát, jak je mezinárodní zkušenosti „zocelily“. Proto je možné si dovolit porovnání s recitály zahraničních sólistů, kteří dnes v hojné míře vystupují v Praze – z poslední doby Barbara Hannigan, Patricie Petibon nebo Joyce DiDonato, ale například i Martina Janková nebo Magdalena Kožená. Ve srovnání s propracovanou dramaturgií těchto recitálů i vycizelovaným provedením byl ovšem koncert Štefana Margity spíše zábavná estráda se směsicí těch nejslavnějších „operních trháků“, včetně přípitkového duetu Libiamo z Traviaty, Musettina valčíku z Bohémy, Granady, árií z Gershwinovy opery Porgy a Bess nebo Federicova Lamenta z Cileovy Arlézanky.

Orchestr – v tomto případě velmi průměrně hrající PKF v nekomorním velkém obsazení pod taktovkou Rastislava Štúra – neseděl na jevišti, jak bývá při recitálech zvykem. Zůstal v orchestřišti, protože jeviště bylo vyhrazeno Margitovým hostům – divákům. Ti během celého koncertu seděli kolem stolků a popíjeli šampaňské, případně vodu, které jim Margita průběžně doléval, hojně cinkali sklínkami a pusinkovali se se svým hostitelem.

I takové koncerty mají své publikum a mohou být jednou z mála situací, kdy vážná hudba dokonce budí zájem Blesku, jak bylo zřejmé ze zcela zaplněného hlediště Státní opery i série článků, v nichž nechyběla ani „senzace“, že Lucie Borhyová (jedna z hostů na jevišti) právě na Margitově koncertu poprvé ukázala své těhotenské bříško.

Věřím, že s novým vedením opery Národního divadla netečnost naší první scény vůči Margitovi pomine a budeme mít opět příležitost si ho užít přímo v inscenaci v některé z jeho rolí, které si umí tak obezřetně vybírat, že je do nich zván po celém světě zejména v janáčkovském a nyní velmi často i wagnerovském repertoáru. A že Štefan Margita obšťastní své ctitele a příznivce recitálem s vynalézavějším programem.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Adventní poselství z Rudolfina

V rámci cyklu Hvězdy barokní opery uvedlo Collegium 1704 a Collegium Vocale pod vedením dirigenta Václava Lukse v adventním čase v pražském Rudolfinu oratorium Mesiáš mistra hudby vrcholného baroka Georga Friedricha Händela, jehož dominantu tvoří právě vokální žánry. Jakkoli se dnes Händelovy opery i jeho jiná oratoria objevují v souvislosti s obecnějším trendem návratů „staré“ hudby poměrně často, zůstává oratorium Mesiáš jistě i díky slavnému jásavému Aleluja stále jeho nejznámějším dílem, které „přežilo“ onu interpretační mezeru mezi barokem a druhou polovinou minulého století, během které byla většina barokní hudby odsunuta mimo standardní koncertní i operní repertoár. Mesiáš, tato rozměrná reflexe celého Kristova života od proroctví o jeho příchodu po oslavu Ježíše jako Vykupitele, má tak dlouhou interpretační tradici – od pompézních, obřadních provedení se stočlennými sbory a orchestry až po zvukově subtilnější pojetí, od vznosných pomalých temp až po rychlá, ba příliš kvapná. Je ku prospěchu Händelovi i tomuto dílu, že žijí vedle sebe, aby si každý mohl vybrat dle svého vkusu i prostoru, kde je Mesiáš uváděn.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Š.Margita (Státní opera Praha 2013)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Händel: Messiah (Hvězdy barokní opery 2013-14)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (146)

Napsat komentář