Operní panorama Heleny Havlíkové (155)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Inscenátoři dosti zásadně pozměnili dějový sled: první polovecký obraz umístili hned za prolog, v 2. dějství této koncepce stýskání Jaroslavny předcházelo Galického řádění a z 2. poloveckého obrazu zůstal pouze výstup Igora a Končakovny, kteří se doslova „přetahují“ o nerozhodného Vladimíra, ovšem nikoli v poloveckém táboře, ale velmi málo logicky ve válkou zdevastované Putivli. To vše lze učinit, pokud si opera tohoto stylu udrží základní dějovou logiku a vyústí do srozumitelného finále. To se však Tcherniakovovi nezdařilo – režisér v závěru upozadil roli Igorovy manželky Jaroslavny a návrat Igora do válkou zpustošené Putivli a spíše nastoloval otázku, kdo to vlastně přišel  – v Tcherniakovově pojetí nikoli vůdce, ale rozvrácený depresemi zmítaný potácející se slaboch, který sice lopotně začne odklízet válečné trosky, ale vést svůj lid (který přitom vůdce dychtivě očekává) už nedokáže.

Pokud režijní pojetí Borodinovu operu nijak výrazně nepodpořilo, spíše naopak, plné oprávnění zajistilo tomuto dramaturgickému rozhodnutí hudební nastudování, které je dílem italského dirigenta Gianandrei Nosedy (1964). S Met spolupracuje od roku 2002 (známe ho i z vystoupení na Pražském jaru) a je také hlavním hostujícím dirigentem Mariinského divadla a řady evropských divadel a filharmonií. A byl to paradoxně spíše tento Ital než ruský režisér, kdo „zažehl“ v Borodinově opeře potřebné kontrasty, vybudoval její velkolepost, navodil strhující smyslnou dráždivost a vyjádřil v dlouhých frázích i komorní niternost.

Je jasné, že při přenosech z Met „kouzlí“ zvukaři, kteří tentokrát v Borodinově Knížeti Igorovi asi neměli mnoho práce s velikostí hlasů, protože bylo zřejmé, že všichni sólisté vládnou zvučnými, objemnými hlasy a mají své party hluboce „zakódované“ ve svých pěveckých genech. V kinech jsme ale byli ochuzeni o akustický efekt umístění sboru nikoli na jevišti, ale v lóžích, který musel v divadle vyznít sugestivně, nicméně sbor Metropolitní opery zněl i v kině velkolepě.

Igora zpíval ruský barytonista Ildar Abdrazakov pevným hlasem, omezován snad jen režijním vedením. Jeho manželka Jaroslavna v podání ukrajinské sopranistky Oksany Dyka dávala tušit, že za trýzní a steskem zkoušené kněžny je hrdá pevná ruská žena. Mladickou nerozhodnost Vladimíra vyjádřil tenorista Sergej Semiškur, který plně propadl kouzlu dcery chána Končaka. Ostatně bylo těžké odolat gruzínské mezzosopranistce Anitě Rachvelishvili, která zpívala Končakovnu s takovou vášní a temperamentem, že se lze těšit na její ohlášené ztvárnění role Carmen, pro kterou má všechny předpoklady. K vrcholům opery z hlediska sólistických výkonů patřilo ztvárnění poživačného Galického Mikhailem Petrenkem. Do přehlídky velkých ruských hlasů se vřadil i charismatický slovenský basista Štefan Kocán a pestrou galerii postav dotvářeli i dva šantalové-hudci, zde v prvním dějství spíše loajální přisluhovači Galického v oblecích uhlazených úředníčků – Jeroška (Andrej Popov) a Skula (Vladimír Ognovenko).Je sympatické, že Met sáhla po titulu, který v operním repertoáru není běžný – a po režisérovi, který rozhodně nepatří k těm, kteří by předem naplnili metropolitní linii sázky na tradiční jistotu. To se však Tcherniakovovi nezdařilo – režisér v závěru upozadil roli Igorovy manželky Jaroslavny a návrat Igora do válkou zpustošené Putivli, spíše nastoloval otázku, kdo se to vlastně vrátil – v Tcherniakovově pojetí nikoli vůdce, ale rozvrácený depresemi zmítaný potácející se slaboch, který sice lopotně začne odklízet válečné trosky, ale vést svůj lid (který přitom vůdce dychtivě očekává) už nedokáže. Tcherniakovova režie tentokrát sice plně Borodinovu předlohu neobsáhla, ale hudební nastudování a výkony sólistů tento spíše vnějším výtvarným efektem rudých máků nesený výklad předčily.

Hodnocení autorky. 70 %
***

Inspirace na dny příští
Cantate da camera. Poetické příběhy italských komorních kantát sedmnáctého století autorů F. Gaspariniho, A. Scarlattiho, B. Pasquiniho a G. B. Bononciniho. Hana Blažíková (soprán), Václav Luks (cembalo), Jan Krejča (theorba), Kateřina Ghannudi (harfa). V rámci cyklu Hudební most Praha–Drážďany. Břevnovský klášter — Tereziánský sál, Praha 6, čtvrtek 6. března 2014 v 19.30 hodin.

***

Petr Iljič Čajkovskij:
Evžen Oněgin
Dirigent: Petr Chromčák
Režie: Lubor Cukr
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Roman Šolc
Choreografie: Olga Kyndlová
Sbormistryně: Kremena Pešakova
Orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Premiéra 23. února 2014 Slezské divadlo Opava

Taťána – Katarína Jorda Kramolišová (alt. Agneša Vrábľová)
Olga – Martina Kociánová (alt. Alena Kropáčková)
Oněgin – Alexandr Vovk (alt. Aleš Janiga)
Lenskij – Dušan Růžička (alt. Juraj Nociar)
Gremin – Dalibor Hrda (alt. Martin Gurbaľ)
Larina – Taťána Teslia (alt. Šárka Maršálová)
Filipjevna – Erika Šporerová (alt. Jitka Zerhauová)
Triquet – Michal Pavel Vojta (alt. Rudolf Medňanský)
Zareckij – Zdeněk Kapl (alt. Peter Soós)
Setník – Roman Cimbál (alt. Jan Honek)

www.divadlo-opava.cz
***

Pocta Kryštofu Harantovi
Cappella Mariana
Hana Blažíková (soprán)
Barbora Sojková (soprán)
Daniela Čermáková (alt)
Vojtěch Semerád (tenor, umělecký vedoucí)
Tomáš Lajtkep (tenor)
Tomáš Král (baryton)
Jaromír Nosek (bas)
26. února 2014 Studio 1 Český rozhlas Praha

program:
Luca Marenzio: Dolorosi martir
Kryštof Harant:
Missa quinis vocibus super Dolorosi martir . Kyrie, Gloria
 Qui confidunt in Domino Credo. Maria kron, die Engel schon. Sanctus
 Crucifixus trium vocum
Gui Philippe de Monte: O bone Jesu
Jacobus Vaet: Salve Regina
Jan Sixt z Lerchenfelsu: Te Deum

www.cappellamariana.com
***

Alexander Borodin:
Prince Igor
Dirigent: Gianandrea Noseda
Režie: Dmitri Tcherniakov
Scéna: Dmitri Tcherniakov
Kostýmy: Elena Zaitseva
Světla: Gleb Filshtinsky
Choreografie: Itzik Galili
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
(koprodukce Metropolitan Opera New York / De Nederlandse Opera Amsterdam)
Premiéra 6. února 2014 Metropolitan Opera House New York

(Met: Live in HD 1. 3. 2014)

Prince Igor – Ildar Abdrazakov
Yaroslavna – Oksana Dyka 
Vladimir – Sergey Semishkur
Prince Galitzky – Mikhail Petrenko
Khan Konchak – Štefan Kocán
Konchakovna – Anita Rachvelishvili
Skula – Vladimir Ognovenko
Yeroshka – Andrey Popov
Ovlur – Mikhail Vekua 
Nurse – Barbara Dever
Maiden – Kiri Deonarine

www.metopera.org

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Slezské divadlo Opava, Cappella Mariana, Cory Weaver, Martin Popelář

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Evžen Oněgin (SD Opava)

[yasr_visitor_votes postid="94840" size="small"]

Vaše hodnocení - Pocta Kryštofu Harantovi (Cappella Mariana, ČRo Praha)

[yasr_visitor_votes postid="95944" size="small"]

Vaše hodnocení - Borodin: Kníže Igor (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="95382" size="small"]

Mohlo by vás zajímat