Operní panorama Heleny Havlíkové (166)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 12. do 18. května 2014
Vlaštovka, která jaro nepřinesla
– Mladistvá ústecká Tosca
– Inspirace na dny příští
***

Vlaštovka, která jaro nepřinesla
Nové vedení Národního divadla v kompetenční hierarchii Jan Burian – ředitel Národního divadla, Silvie Hroncová – ředitelka Opery Národního divadla a Státní opery, Petr Kofroň – umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery a Martin Leginus – hudební ředitel Státní opery rozhodlo bezprostředně po svém nástupu v srpnu loňského roku zrušit původně plánovanou inscenaci Veselé vdovy Franze Lehára (dirigent Enrico Dovico, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Dana Svobodová, choreografie Petr Jirsa). Přitom Státní opeře chybí rozsáhlejší kmenový repertoár, protože byly z předchozího období s Roccem v čele nově rozšířeného operního konglomerátu staženy inscenace Sedlák kavalír – Komedianti a Don Carlos, které za normálních okolností k divácky atraktivním patří. Úroveň jejich nastudování však byla natolik špatná, že lze takový krok nového vedení plně chápat – na rozdíl od velkorysé povznesenosti, kterou nové vedení projevilo nad obchodními aspekty svého působení. Ani slovutná Metropolitní opera neohrnuje nad operetou nos a pro příští sezonu přímých přenosů zařadila právě Veselou vdovu u vědomí toho, že právě tento repertoárový tahák už více než stovku let spolehlivě plní divadelní kasy po celém světě.

Aby měl soubor Státní opery po jediné inscenaci letošní sezony – lednovém Tannhäuserovi – alespoň nějakou další práci, bylo zařazeno koncertní uvedení Vlaštovky Giacoma Pucciniho.Srovnání s dobou, než ministerstvo kultury za Jana Bessera a Radka Zdráhala i Aleny Hanákové začalo na Národním divadle a Státní opeře páchat své nekompetentní pokusnictví s vlastními politickými cíli, na hony vzdálenými těm uměleckým, je redukce počtu nových nastudování více než povážlivá – z dřívějších pěti inscenací v Národním divadle a tří ve Státní opeře Praha klesla na pouhé dvě v Národním divadle (Simon Boccanegra a Příhody lišky Bystroušky), jednu ve Státní opeře (Tannhäuser) a jednu, nízkonákladovou, v Kolowratu (Toufar). Sloučený rozpočet obou dříve samostatných divadel ovšem takové snížení nevykázal.

Proč byla vybrána pro právě Vlaštovka, zdůvodnil Martin Leginus tím, že tato Pucciniho opera, podle jeho názoru nádherný operní klenot, v Praze ještě nezazněla a jemu se podařilo sestavit výborné obsazení. Motivy koncertního uvedení shrnul poněkud kontroverzně – Vlaštovka sice není natolik divácky atraktivní, nicméně má takovou nosnost, že obstojí i bez scénického uvedení, které by bylo pro repertoárové divadlo technicky náročné – a naše první scéna musí šetřit. Nastudování svěřil tento hudební ředitel, který z operního repertoáru ovšem dosud samostatně nastudoval pouze Gluckova Orfea se souborem Musica Aeterna, sobě.

Okolnosti tohoto rozhodnutí komentoval v září při představení sezony 2013/2014 umělecký ředitel Petr Kofroň: „Zrušených premiér je samozřejmě velká škoda, jednalo se o nesmírně zajímavé projekty, ale musíme si uvědomit, že většina z nich by byla filigránskou ozdobou na repertoáru perfektně fungujícího souboru. Naneštěstí Opera Národního divadla v současnosti tento parametr podle mého názoru nesplňuje a musíme tedy síly zaměřit jiným směrem.

Operní ředitelka Silvie Hroncová argumentovala tím, že inscenace byla ze strany předchozího vedení zcela nepřipravená.

Podrobnější důvody zrušení Veselé vdovy viděné ze strany vedení Národního divadla i Martina Otavy, plánovaného režiséra této inscenace, nabízejí odpovědi na otázky Operního panoramatu v jeho další části.Pro koncertní uvádění oper bývají vybírána díla, která jsou v daném kontextu dramaturgicky výlučná a nemají repertoárový potenciál. Ale za situace, kdy má pražská opera dlouhodobé manko nejen české tvorby, ale i stěžejních děl zejména dvacátého století, není dramaturgická volba Vlaštovky ani průbojná, natož objevná. Je pravda, že Vlaštovka se u nás objevovala zřídka: v roce 1929 v Brně, v roce 1989 v Opavě a v roce 2008 v Ostravě; a připomenout je třeba i přenos Vlaštovky z Metropolitní opery do českých kin o rok později. Celkově však i u nás uvádění Pucciniho oper kopíruje fakt, že právě tento skladatel patří celosvětově k nejčastěji hraným. A pucciniovské prvenství u nás už dokázal objevitelsky využít Martin Otava, když v české premiéře uvedl v Divadle F. X. Šaldy scénicky jeho prvotinu Edgar, a to s úspěchem nejen v Liberci. Představení v Praze v rámci Opery 2011 mělo nejvyšší návštěvnost ze všech festivalových produkcí a získalo hned dvě ceny – kritiků i diváků.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Vlaštovka (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="107192" size="small"]

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (SD Ústí nad Labem)

[yasr_visitor_votes postid="108256" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments