Operní panorama Heleny Havlíkové (17)

Týden od 17. do 23. ledna 2011

° Bad Boys vs. Good Boys:
– Sympatický „darebák“ Terfel
– Kultivovaný Hampsonův žalozpěv
° Inspirace pro dny příští

***

Minule jsem avizovala „barytonový“ týden: v Praze vystoupili hned dva přední světoví pěvci – velšský basbarytonista Bryn Terfel s vlastním recitálem a Američan Thomas Hampson, který na mahlerovském koncertu České filharmonie přednesl Písně o mrtvých dětech. Těžko si představit větší protiklad.

Sympatický „darebák“ Terfel

Bryn Terfel zvolil pro svůj už druhý pražský recitál program pestrý a uvolněný – možná až příliš. Podle dlouhé řady nahrávek i jeho působení na nejvýznamnějších operních scénách světa by se zdálo, že tento sympatický pětačtyřicátník, muž mohutného zjevu i hlasu, zvládnuté pěvecké techniky i excelentní herec si dnes v rámci svého oboru může dovolit zpívat vše: opery a písně od baroka přes Mozarta a Wagnera po současnost nebo muzikály a rock, role buffo i dramatické. Jiná věc je, když z těchto všech svých nesporných předností chce v rámci jediného recitálu „udělat takový stokrát dobrý dort“ jako pejsek s kočičkou.

Pražský recitál byl anoncován jako součást turné k Terfelovu nejnovějšímu CD Bad Boys.

Ve výsledku se ale na koncertě z tohoto dramaturgicky nápaditého alba objevily jen zlomky. Místo barytonových ničemů mefistofelsko-scarpiovsko-jagovského formátu zůstalo jen u šibala Dulcamary z Nápoje lásky, cynického drogového dealera Sportin‘ Lifa z Porgy a Bess, šarmantního londýnského krále podsvětí Mackieho z Třígrošové opery a zavilého policejního inspektora Javerta z Bídníků. Na koncertě vlastně zazněly jen dvě árie z rolí, které dnes – a oprávněně – patří k Terfelovým nejreprezentivnějším: Wagnerův moudrý švec Hans Sachs a Verdiho chvástal, opilec, nenapravitelný svůdce žen, ale i svérázný filozof Falstaff. Druhá půle s až estrádním koktejlem písní z dalších muzikálů South Pacific – Some Enchanted Evening a Muž z kraje la Mancha – Impossible Dream ukázala, že hudební žánry mají svá specifika a Terfelova doména není v napodobování muzikálových specialistů, ale v mnohovrstevném vyjádření složitějších „bídáků“ operního repertoáru.

Terfel má ovšem dar okamžitě navázat kontakt s publikem a bylo tomu tak i při jeho pražském recitálu. Na začátku koncertu – bez standardního orchestrálního čísla – hned vběhl na pódium s lahví plzeňského. Při kavatině Donizettiho mastičkáře z Nápoje lásky, v níž mnohomluvně vychvaluje své všeumění, láhev otevřel a dokonale sehrál, že ji nejen vypil do dna, ale i opilecky se odpotácel. Zaplněná Smetanova síň vřela přízní. A když v jednom z přídavků stihl v serenádě Dona Giovanniho „svést“ hned několik posluchaček v sále přímo před nosem vedle nich sedících mužských partnerů, publikum propukalo v halasné nadšení.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Terfelova krajana Garetha Jonese ukázal, že přibližně zahraje všechno a hlavně nahlas tak, až Terfelův hutný basbaryton zanikal. Z balkónu Smetanovy síně, považovaného za akustické optimum, zněla Wagnerova Jízda valkýr až jako sólo pro (občas váhající) pozouny a orchestr. A Gershwinova Rapsodie v modrém byla pro zařazení do pěveckého recitálu světové operní hvězdy při zvládnuté interpretaci Pavla Kašpara svým rozsahem nevhodná.

***

Kultivovaný Hampsonův žalozpěv

Oproti uvolněně pojaté Terfelově show bylo vystoupení amerického barytonisty Thomase Hampsona zcela odlišné. Už programem – v Písních o mrtvých dětech podle básní Friedricha Rückerta převažují tóny smutku, žalu, bolesti, až beznaděje. A Mahler je vyjádřil s romantickou hloubkou a kompoziční vytříbeností. Hampson plně potvrdil pověst jednoho ze špičkových mahlerovských interpretů. Vyrovnaným, zralým hlasem vedl posluchače svým kultivovaným projevem a citem pro obsah slov i hudby do zákoutí jemných výrazových odstínů. Jeho zpěv sahal od hebkých pianissim zármutku po forte trýznivé bolesti nad krutým osudem, od záblesků útěšného projasnění vzpomínky na procházky po horách po drsně dramatické vyjádření hřmění a bouře, od hutně znějících hloubek po měkká piana výšek.

Proti SOČRu, který při Terfelově recitálu předvedl, že umí hrát především nahlas, vytvořila Česká filharmonie pod vedením svého šéfdirigenta Elliaha Inbala s Thomasem Hampsonem kompaktní, vnitřně soudržný celek. Byl to jakýsi důvěrný rozhovor partnerů, v němž se všichni vzájemně poslouchají, respektují a podporují. Pro ty posluchače, kteří využili skvělé nabídky Českého rozhlasu 3 – Vltava a sledovali čtvrteční přímý přenos z tohoto mimořádného koncertu na této stanici, mohu potvrdit, že zvukový záznam zachytil koncert věrohodně – včetně Mahlerovy 5. symfonie, která zazněla v druhé části koncertu. Přes profesionalitu zvukařů a dnešní možnosti nahrávací techniky je plnost zvuku a plasticita nuancí, když znějí přímo v Rudolfinu, nepřenositelná. Takový koncert je pak doslova balzámem pro uši, unavené a šálené kejklemi zvukařů a při operních přenosech do kin závislé na kvalitě reprodukčního zařízení, ba subjektivním pocitu příslušného technika. Česká filharmonie provedla Mahlerovu 5. symfonii tak, že to byl strhující posluchačský zážitek.

***

Inspirace pro dny příští

Ještě bude doznívat „barytonový týden“ protože v rámci koncertu k výročí Mozartových narozenin. 27. ledna ve Stavovském divadle vystoupí náš mladý basbarytonista Adam Plachetka, který se prosadil jako sólista Vídeňské státní opery. Na koncertu pod taktovkou Tomáše Netopila vystoupí společně se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou.

Ale nejen díky tomuto koncertu bude v Praze tento týden především mozartovský: v další sérii představení Mozartova Idomenea ve Stavovském divadle vstoupila do role Ilii naše přední sopranistka Simona Houda-Šaturová a jako Idamante se u nás poprvé představí mladičká slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová, která je již druhou sezónu sólistkou berlínské Deutsche Oper.

Za pozornost určitě stojí páteční premiéra ústecké opery Lakmé, kterou zkomponoval francouzský skladatel Léo Delibes na exotický námět o indické bráhmanské kněžce. Jako celek se dnes opera objevuje na jevišti velice zřídka. Její slavná zvonková árie ovšem patří k parádním číslům koloraturních sopranistek stále – v Ústí roli nastudovala Anna Klamo.

A v Plzni na sobotu připravují premiéru dvou komických oper – Ženitby Bohuslava Martinů a Gianni Schicchiho Giacoma Pucciniho. Inscenace vznikla ve spolupráci s Pražskou konzervatoří, takže koho zajímají nejen plzeňští sólisté, ale i naše pěvecké mládí, neměl by si nechat tuto inscenaci ujít.

Český rozhlas 3 – Vltava na tradiční sobotní operní večer zařadil další přímý přenos z Metropolitní opery: Pucciniho Tosku s dirigentem Markem Armiliatem. V hlavní roli vystoupí Sondra Radvanovsky, jako Cavardossi je anoncován Marcelo Álvarez, Scarpia je obsazen Falkem Struckmannem.

Bryn Terfel (basbaryton)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent Gareth Jones
Pavel Kašpar (klavír)
Smetanova síň Obecního domu v Praze 20.1.2011

***

Gustav Mahler – Česká filharmonie
Dvořákova síň Rudolfina Praha, 20. a 21.ledna 2011
Gustav Mahler: Písně o mrtvých dětech
Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll
Thomas Hampson (baryton)
Česká filharmonie, dirigent Eliahu Inbal

www.ceskafilharmonie.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 – Vltava
Zvukovou podobu Panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde