Operní panorama Heleny Havlíkové (185)

Je třeba ocenit liberecké divadlo, že se pokusilo Foerstrovu Evu „oprášit“ (v Liberci byla naposled uvedena v roce 1971) – režií navíc byla pověřena Linda Keprtová, jedna z nejzajímavějších osobností mladé nastupující generace operních režisérů (v Liberci se už uvedla Massenetovým Donem Quichottem). Byl to dobrý tah. Bylo zřejmé, že jak režisérka, tak dirigent Martin Doubravský stejně jako sólisté i sbor (Tvrtko Karlović) Foersterovu zhudebnění tragického příběhu chudé krajčířky Evy uvěřili. S plným nasazením přesvědčili, že Foerster nepatří do operního muzea. A především emocemi, které znějí z jeho pozdně romantické hudby, dokáže zasáhnout i dnešní diváky. Keprtová se se scénografkou a výtvarnicí kostýmů Marií Blažkovou pokusila dát Evě moderní tvar soudobé inscenační praxe. Scéna je prázdná, hlavním znakem, navozujícím vesnické prostředí, je podlaha z hrubých dřevěných prken (která se na horizontu zvedají jako „břeh“ Dunaje), kýble s hlínou, láhve s vodou a pracovní kostýmy doplněné gumovými holínkami. Jen v náznaku se objevovaly u sboru folklorní krojové vyšívané stuhy. Hlína je základní materiál, se kterým je Eva bytostně spjatá. Když v prudkém rozrušení začne vytrhávat z podlahy prkna, vlastně se připravuje o „půdu pod nohama“.Přenesení děje ze slovácké dědiny na konci devatenáctého století, respektive vesnice v Rakousích na břehu Dunaje, do současnosti naráží na to, že pro dnešní publikum je obtížné pochopit Evino zoufalství, které ji přivede až k sebevraždě – nevěru a život „na hromádce“ dnes společnost vnímá tolerantněji. Keprtová se soustředila na psychologii vztahů mezi protagonisty – a podařilo se jí přesně vykreslit dominantní pyšnou bohatou matku Mešjanovku (altistka Jitka Zerhauová), slabošského syna Mánka (Josef Moravec se zvučným mladodramatickým tenorem), který po Evě, či spíše jejím těle chtivě touží, ale před svou matkou ani dělníky na statku ji neumí ochránit, a zatrpklého mrzáka Samka (Svatopluk Sem se znělým barevným barytonem a vynikající srozumitelností textu). Evu, která se potácí mezi těmito dvěma muži, ztvárnila Lívia Obručník Vénosová přesvědčivěji herecky než pěvecky, když se jí nedařila dostatečně zřetelná deklamace a v dramaticky vypjatých gradacích si vypomáhala příliš uvolněným vibratem. Výborný režijní nápad byl ponechat ochromeného Samka sedět na židli na jevišti po celou dobu představení – jakkoli je imobilní, jeho neustálá přítomnost má silný psychologický náboj. Dlouho sedí zcela nehnutě, o to je každý jeho pohyb výraznější od tajného učísnutí vlasů, aby se Evě líbil, až po prudkou erupci vzteku, když zjistí, že se Eva schází s Mánkem, vytrhne s podlahy prkno a rozmlátí na padrť koníka, hračku po zemřelém dítěti.

Hudební nastudování je dílem dirigenta Martina Doubravského, který zdůraznil především dramatické „vzlyky“ v kontrastu s lyrikou Foersterovy hudby. S hutně instrumentovaným orchestrem sice podporoval sólisty, ale zejména ve chvíli, kdy Eva nebo Mánek zůstávají v zadní části jeviště, byla masa instrumentálního zvuku příliš silná.

Je dobře, že se Foersterova Eva opět na jevišti objevila – dává nejen nahlédnout do situace české opery na konci devatenáctého století, ale umožňuje lépe pochopit novátorství Janáčka (a následně Martinů). Liberečtí ukázali, že Evu lze i dnes uvádět nejen jako stránku z učebnice historie české opery, ale jako plnohodnotné jevištní drama. Uvidíme, s čím ještě do konce roku přijdou další divadla, ale vedle Vojáka a tanečnice Bohuslava Martinů v Plzni, soudobé novinky Alice in bed skladatelského tandemu Ivo Medka a Markéty Dvořákové v Brně a především opery Martina Smolky Sezname otevři se v rámci Nových operních dnů v Ostravě i alespoň koncertního uvedení Dvořákova Alfreda je Foersterova Eva dalším operním přínosem k Roku české hudby.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Inspirace na dny příští
Výstava Soňa Červená – Tím vším jsem žila. Autor: František Laudát, Výběr fotografií, koncepce, kurátor: Jan Králík. Novoměstská radnice v Praze od 2. do 31. října 2014.

Festival Zlatá Praha, Divadlo Archa 6. až 8. října 2014

***

Gioacchino Rossini:
Il barbiere di Siviglia
Hudební nastudování a dirigent: Carlo Montanaro
Režie: Damiano Michieletto
Scéna: Paolo Fantin
Kostýmy: Silvia Aymonino
Světla: Fabio Barettin
Sbormistr: José Luis Basso
Orchestr a sbor Národní pařížské opery
(koprodukce Opéra national Paříž / Grand Théâtre Ženeva)
Premiéra 19. září 2014 Opéra Bastille Paříž
(25. září 2014 přímý přenos Francouzský kulturní institut v Praze)

Il Conte d’Almaviva – René Barbera
Bartolo – Carlo Lepore
Rosina – Karine Deshayes
Figaro – Dalibor Jenis
Basilio – Orlin Anastassov
Fiorello – Tiago Matos
Berta – Cornelia Oncioiu
Un officiale – Lucio Prette 

www.operadeparis.fr
***

Josef Bohuslav Foerster:
Eva
Dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna a kostýmy: Marie Blažková
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Dramaturgie: Linda Keprtová
Orchestr a sbor Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 26. září 2014 Šaldovo divadlo Liberec

Eva – Lívia Obručník Vénosová
Mánek – Josef Moravec
Mešjanovka – Jitka Zerhauová
Samko – Svatopluk Sem (alt. Anatolij Orel)
Zuzka – Blanka Černá
Rubač – Pavel Vančura (alt. Josef Škarka)

www.saldovo-divadlo.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde.

Foto Bernard Coutant/Opéra national de Paris, Ludvík Grym/DFXŠ Liberec