Operní panorama Heleny Havlíkové (187)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 6. do 13. října 2014
* Cena Birgit Nilsson – hudební „Nobelova cena“
* Inspirativní zkušenosti s Maďarskou státní operou – díl první
– Dobře našejkovaný operní elixír pro školy
– Posmutnělé zahrávání si s láskou – všichni jsme stejní
* Inspirace na dny příští
***

Minulý týden byly ve Stockholmu postupně vyhlášeny letošní Nobelovy ceny za lékařství, fyziku, chemii a literaturu. Zároveň zde byla na slavnostním večeru předána jiná cena, která bývá k té Nobelově přirovnávána nejen díky tomu, že je udělována ve Švédsku, ale i díky srovnatelné výšce částky – v přepočtu čtvrt miliardy korun. Jde o nejvýše dotovanou cenu v oblasti vážné hudby, kterou založila věhlasná švédská sopranistka Birgit Nilsson a nese její jméno. Letošními laureáty se stali Vídeňští filharmonikové, jeden z nejprestižnějších světových orchestrů založený v roce 1842.

Birgit Nilsson proslavily nejen wagnerovské heroiny, ale byla pověstná i svými podnikatelskými schopnostmi při vyjednávání honorářů natolik, že patřila k nejlépe placeným sólistkám své doby. Příznačná byla její odpověď na otázku, která role patří k jejím nejoblíbenějším: „Isolda mě učinila slavnou, Turandot bohatou.“ A její portrét je od roku 2011 na švédské pětisetkorunové bankovce.Ke konci své mimořádné čtyřicetileté kariéry založila v osmdesátých letech minulého století nadaci s cílem vyhlašovat každé dva až tři roky cenu v oblasti vážné hudby. Cenu může dostat – a to pouze jednou – aktivně působící pěvec, dirigent nebo instituce, například orchestr, sbor, operní soubor. Cena může být rozdělena mezi dva držitele. Kritéria jsou náročná – musí jít o umělce nebo instituci, kteří dosáhli a nejméně dvě desetiletí udržují nejvyšší standardy uměleckých výkonů, a to ve shodě se záměry skladatele. Podstatné je také mezinárodní uznání v nejvýznamnějších hudebních centrech světa. Porota také bere v potaz dodržování smluv a závazků. Dalším aspektem je aktivní zájem o mladé umělce a jejich motivace k dlouhodobé perspektivě při budování jejich kariéry. Kritéria jsou výhradně umělecká a v žádném případě nesmějí zahrnovat mimohudební aspekty – genderové, národnostní, etnické nebo politické. Užití částky, jak zdůraznil Rutbert Reisch, prezident Nadace Birgit Nilsson a její mnohaletý přítel, je zcela na rozhodnutí laureáta.

Mezinárodní porotu, která o ceně rozhoduje, tvoří odborníci z těch zemí, kde Birgit Nilsson nejčastěji působila – Eva Wagner-Pasquier, spoluředitelka bayreuthského festivalu; Bengt Hall, generální ředitel opery v Malmö a bývalý ředitel Královské švédské opery; Rupert Christiansen, operní kritik Daily Telegraph; Speight Jenkins, generální ředitel opery v Seattlu. Clemens Hellsberg, dřívější prezident Vídeňské filharmonie, se rozhodování o letošní ceně kvůli případnému střetu zájmů vzdal.

Dosavadními držiteli ceny jsou Plácido Domingo, kterého vybrala ještě sama Birgit Nilsson tak, že obálka s tímto jménem mohla být otevřena až čtvrtý rok po její smrti, tedy v roce 2009. Domingo věnoval peníze na svoji mezinárodní soutěž pro mladé zpěváky Operalia, kterou před dvaceti jedna lety založil a vede. Dalším laureátem se stal v roce 2011 dirigent Riccardo Muti, který část peněz jakožto italský daňový rezident odevzdal místním berním úředníkům a ostře se tak vymezil vůči svým kolegům, kteří podle jeho názoru kritizují italskou politiku a přitom přiznávají své příjmy v daňových rájích mimo Itálii.

Letos poprvé došlo na instituci – Vídeňské filharmoniky, se kterými Birgit Nilsson často a ráda spolupracovala. Cenu z rukou švédského krále Karla XVI. Gustava převzal jak současný prezident filharmoniků Andreas Grossbauer, tak předchozí prezident Clemens Hellsberg, který tuto pozici po sedmnácti letech letos v červnu opustil. Rozhodnutí o využití peněz prý bylo jednomyslné – částku věnují na zpracování a digitalizaci svého bohatého archivu tak, aby byl propojený s Muzeem Vídeňských filharmoniků a zároveň snadno přístupný veřejnosti – a to včetně období, která nepatří ve více než stosedmdesátileté historii tohoto prestižního orchestru k těm zářným, období druhé světové války a spolupráce orchestru a jeho členů s národně socialistickou nacistickou stranou. Třebaže se objevily i jiné návrhy, například investice do hudebních nástrojů, nikdo prý nepřišel s tím, aby byla částka rozdělena mezi členy orchestru, který působí jako soukromé sdružení bez státní dotace a platí si pouze dvanáct nehudebních zaměstnanců.Na slavnostním ceremoniálu za účasti švédského královského páru i rakouského prezidenta Heinze Fischera vystoupila přímo Vídeňská filharmonie. Pod taktovkou předchozího laureáta ceny Birgit Nilsson – dirigenta Riccarda Mutiho potvrdila, že patří skutečně k nejlepším světovým orchestrům, a nadchla zcela zaplněnou stockholmskou koncertní síň symfonickou básní Ferenze Liszta Les préludes a orchestrální verzí Isoldiny smrti z lásky Richarda Wagnera. Byl to důstojný večer ve „velké večerní“. Jen se z hlediska protokolu nad ceremoniálem vznášel otazník, proč po švédské hymně sólista nezpíval i tu rakouskou.

***

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
miron

Není všechno zlato, co se třpytí. Opera v Budapešti je dnes státem protěžovaná, a to i finančně, především však proto, že je vnímána jako nacionalismus podporující umění, a je tak přímo úkolována. To má samozřejmě i odvrácenou stranu, která při letmém pohledu není vidět, ale která na př. vedla k tomu, že uznávaný dirigent Adám Fischer se na protest vzdal postu ředitele. Domnívám se, že recenze by měly vzít v potaz i tyto otázky.

burdal1

Na tom něco bude. A vnímají to tak asi i Maďaři. Nedávno jsem měl to štěstí, že jsem mluvil s pánem, milovníkem hudby, z Maďarska. Při otázce, jestli ten jejich Magyar Állami Operaház je to samé jako naše National Theatre, byl poměrně rozpačitý a začal s nelibostí mluvit právě o tom co vy.

Jinak z asi patnácti absolvovaných představení v Budapešti jsem byl patnáctkrát spokojen, až nadšen. To o Praze říct bohužel nemůžu.