Operní panorama Heleny Havlíkové (187)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jakkoli šlo o dopolední představení pro školy, rozhodně nebylo (oproti večernímu) nijak „ošizeno“. Dramaturgicky byla pro první seznámení s operou tato veselá, odlehčená varianta Tristana a Isoldy ideální a jistě podnítila zájem dětí o tento žánr. Ostatně Maďarská státní opera v průběhu jedenácti říjnových dnů nabízela hned čtrnáct takových představení. Hodnocení autorky: 80 %

Posmutnělé zahrávání si s láskou – Všichni jsme stejní
V historické budově opery měla 10. října premiéru Mozartova buffa Così fan tutte v režii „našeho“ Jiřího Menzela. Hostování zahraničních režisérů ve Státní opeře není běžné. Zpívalo se italsky, k dispozici byly titulky v angličtině a maďarštině.Tato Mozartova opera bývá inscenována jako více či méně veselá buffa s převleky, záměnami identit i partnerů, na níž se protagonisté mohou „vyřádit“. Výsledkem Mozartovy spolupráce se stárnoucím bonvivánem Da Pontem však určitě není prvoplánová buffa, ale přes přítomnost komiky a veselí je „na pozadí“ přítomna i posmutnělá melancholie z vědomí, jak snadno nejen ženy, ale i muži zapomenou na sliby věrnosti.

Jiří Menzel se decentně zaměřil právě na tuto úroveň příběhu. Tuto koncepci posilovala chladná šedobílá scéna scénografa Státní opery Gergelyho Zöldy, sevřená po obou stranách překližkovými „maketami“ rozevřených divadelních opon, které v zužující se perspektivě ubíhají v řadě za sebou, snad aby navodily pocit, že „jeviště světa“ nelze rozekrýt beze zbytku – po zvednutí jedné opony se objeví jen další. V tomto „oponovém“ koridoru je jeviště vertikálně rozčleněno do třech úrovní, propojených šikmými „chodníčky“ nebo schody. Menzel využíval všechny úrovně jeviště a dění doplnil i dalšími nezpívajícími postavami, hlavně eroticky vyzývavými půvabnými dívkami v baletních sukýnkách. A na „vojnu“ napochodovalo čtrnáct vojáků – v našich podmínkách sotva představitelné „plýtvání“ lidskými zdroji.Kostýmy Zimuly Sylvie Hanákové, jedné z našich nejžádanějších kostýmních výtvarnic v divadlech, televizi i filmu, mají historizující prvky, odpovídající italské módě osmnáctého století – převažují jasné barvy, především bílá.

Hybatelem děje je Don Alfonso, kterému Menzel dal až mefistofelskou polohu manipulátora a pokušitele, takže ostřejší bas Pétera Kalmána nevadil. Svojí hůlkou už na začátku popostrkuje mladíky k opačným partnerkám, než které jsou jejich „objektem touhy“, takže ty opěvují lásku zády ke svým miláčkům a netuší, že je Alfonso za jejich zády vyměnil. A chlapci s tím přes počáteční rozpaky nemají problém. Menzel tak pootevřel prostor pro výklad, že nejen „všechny“, ale „všichni“ jsme stejní. Dalším „hybatelem“ je protřelá komorná Despina, která sice Alfonsovu hru neprokoukne, ale za úplatu mu jde ochotně na ruku; v podání Emöke Baráth měla ten správně zvonivý subretní soprán. Převleky mladíků za „Albánce“ byly (záměrně) natolik průhledné, aby bylo zřejmé, že záleží jen na dívkách, aby iluzi uvěřily (a poddaly se dobrodružství). Obě mladé dvojice (Mária Celeng jako poněkud překvapivě velmi koketní Fiordiligi, Gabriella Balga jako usedlejší Dorabella, Dávid Szigetvári v roli štíhlého sebejistého Ferranda a Zsolt Haja jako Guglielmo) působily přirozeně a vesele, po schodech i šikmách poskakovaly s mladistvou pružností. Jejich hlasové kombinace zněly s příjemnou vyrovnaností. Do poslední chvíle nebylo tak docela jasné, jakou variantu finále Jiří Menzel zvolí – a jaká bude závěrečná sestava párů. Jiří Menzel sice během závěrečného svatebního sextetu nechal děvčata pobíhat mezi oběma mladíky, aby je nakonec navrátil k těm, které mají zobrazeny na krku ve svých medailoncích. Svatební smlouva s těmi „opačnými“ byla sice zneplatněna, ale pochybnosti zůstaly. Vyzvednout je třeba výkon orchestru pod vedením dirigenta Pétera Halásze. Těžko očekávat vytříbenou historicky poučenou interpretaci – jakkoli se hrálo na soudobé nástroje, zvuk orchestru byl mozartovsky průzračný s perfektně navazujícími frázemi v předehře ve svižných, nikoli však přehnaně rychlých tempech.Hodnocení autorky: 80 %
***

Inspirace na dny příští
Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy. Hudební nastudování Robert Jindra, režie SKUTR Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, choreografie Jan Kodet, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Daniel Jäger. Matěj Brouček – Arnold Bezuyen / Jorge Garza, Mazal / Blankytný / Petřík – Adam Zdunikowski / Jérôme Billy, Sakristán u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu – Martin Gurbaľ / František Zahradníček, Málinka / Etherea / Kunka – Agnieszka Bochenek-Osiecka / Jana Sibera, Würfl / Čaroskvoucí / Konšel – Alexandr Beň / Peter Mazalán, Číšníček / Zázračné dítě / Žák – Marianna Pillárová / Martina Šnytová, Hospodyně pana Broučka / Kedruta – Yvona Škvárová / Erika Šporerová, Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník – Martin Šrejma / Michal Pavel Vojta, Básník / Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý – Jiří Brückler / Aleš Jenis / Jiří Hájek, Malíř /Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů – Josef Moravec / Václav Morys a další. Národní divadlo moravskoslezské, premiéra Divadlo Antonína Dvořáka čtvrtek 16. října 2014 v 18.30 hodin.

Giuseppe Verdi: Aida. Hudební nastudování František Drs, režie Tomáš Pilař, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Ivana Miklošková, dramaturgie Zbyněk Brabec, sbormistr Zdeněk Vimr, choreografie Hana Litterová. Egyptský král – Pavel Horáček / Michael Kubečka, Amneris – Jana Foff Tetourová / Eliška Weissová, Aida – Luisa Albrechtová / Ivana Veberová, Radames – Rafael Alvarez / Paolo Lardizzone, Ramfis – Adam Leftwich / Jevhen Šokalo, Amonasro – Richard Haan / Dalibor Tolaš, Posel – Jan Adamec / Plamen Prokopiev, Kněžka Radka Sehnoutková / Vanda Šípová. Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra Velké divadlo sobota 18. října 2014 v 19.00 hodin.

Viktor Ullmann: Pád Antikrista. První scénické uvedení originálního znění v České republice. Hudební nastudování Miloslav Oswald, režie Jan Antonín Pitínský, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Rusínová, sbormistr Lubomíra Hellová, pohybová spolupráce – eurytmie Nataša Kraus. Der Regent / Der Dämon des Regenten (Regent / Démon Regenta) – Jakub Rousek / Václav Málek, Der Priester (Kněz): Petr Martínek / Michal Pavel Vojta, Der Techniker / Das Gespenst des Technikers (Technik / Strašidlo Technikovo) – Martin Štolba / Jakub Tolaš, Der Künstler (Umělec) – Milan Vlček / Dušan Růžička, Der Wärter – Greis (Hlídač – Stařec) – Jiří Přibyl / Vladislav Zápražný, Der unvollkommene Engel des Priesters (Knězův nedokonalý anděl) – Lucie Janderková / Helena Beránková, Ausrufer (Vyvolavač) – Ondřej Doležal, Eurytmistka: Nataša Kraus a další. Moravské divadlo Olomouc, premiéra je slavnostním zahájením festivalu Dny židovské kultury 2014, sobota 18. října 2014 v 19.00 hodin.

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba. Dirigent James Levine, režie Richard Eyre. Countess – Amanda Majeski, Susanna – Marlis Petersen, Cherubino – Isabel Leonard, Count – Peter Mattei, Figaro – ldar Abdrazakov a další. Přímý přenos z Metropolitní opery do kin v České republice, sobota 18. října 2014 v 18.45 hodin.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments