Operní panorama Heleny Havlíkové (188)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týdny od 6. do 19. října 2014
* Inspirativní zkušenosti s maďarskou Státní operou – díl druhý
  Sedlák kavalír a Komedianti
  Ifigenie na Tauridě 
* Ostravský „dobrák“ Brouček optikou pivního půllitru
* Několik postřehů k přenosům Macbetha a Figarovy svatby z Met
* Inspirace na dny příští
***

Inspirativní zkušenosti s maďarskou Státní operou – díl druhý  
Sobotní představení 11. října tradiční dvojice veristických oper – Sedláka kavalíra Pietra Mascagniho a Komediantů Ruggera Leoncavalla – v historické budově bylo sice dopolední, ale publikum zcela zaplnilo rozlehlé hlediště oblečené ve „večerním“. Režisérem obou jednoaktovek je Georges Delnon, jeden ze zajímavých evropských spolutvůrců dnešní podoby hudebního divadla, kterého u nás známe alespoň z letošních Dnů nové opery Ostrava, na kterých byla uvedena opera Bernharda Langa Rej (Reigen). Spolu s dirigentem Mátém Hámorim a skvělou sestavou sólistů vytvořili silnou, drsnou a strhující inscenaci, která nebývale přesně a věrohodně rozkryla psychologii vztahů protagonistů s nezvratným tragickým vyústěním.

Scénické řešení vychází z dřevěných „vesnických“ domků, které divák vidí postupně jak „z ulice“, tak „zevnitř“. Jejich podoba od Madeleiny Schleich sice má daleko k sicilské vesnici sklonku osmnáctého století a připomínají spíše dědinu na Podkarpatské Rusi, ale pro navození syrového pocitu „vesnice“ zcela postačují. Svůj domek tu má i Turridova matka Lucia, stejně jako Alfio, ve kterém ho jeho manželka Lola během jeho nepřítomnosti podvádí s Turridem. Domky jsou na podvozcích, ovládané dálkově jako dětská autíčka, což vyvolává výrazný scénický efekt. Už při předehře se navíc na scéně objeví kůň povozníka Alfia, který ještě zdůrazní řád vesnice a zcela realisticky „vysvětlí“ Alfiovu domácí nepřítomnost. Inscenátoři posunuli děj blíže jakési felliniovské současnosti, tomu odpovídají i kostýmy, ale tragický příběh lásky, vášně, pudového chtíče, žárlivosti a pomsty je natolik stále platný, že není podstatné, v jaké době se odehrává. Zásadní ale je, jak je prezentován – a drama, které v této inscenaci umělci Maďarské státní opery rozehráli, bylo propracované do nejmenších pěveckých i hereckých detailů typově zcela přesně vybraných sólistů – Ildikó Komlósi jako podezřívavé a vnitřně hluboce raněné Santuzzy, Veroniky Dobi-Kiss jako ustarané Lucie, která přese všechno, co jí Santuzza prozradí o Turridovi, svého syna chrání, Luise Ledesmy jako fanfarónského Alfia, který svoji energii prudce zvrátí proti svůdci jeho ženy a konečně i Apollónie Szolnoki v roli vyzývavé Loly, vědomé si své přitažlivosti. Tato inscenace by obstála kdekoli v Evropě a jistě by mohla konkurovat i těm z Met. Diváci ji odměnili skandovaným potleskem.

Leoncavallovy Komedianty sice nastudoval stejný inscenační tým, ale výsledek se prvnímu Sedláku Kavalírovi nevyrovnal. Stejný posun děje byl tentokrát hlavně důvodem k použití dnešních dopravních prostředků, hlubší zdůvodnění postrádal. Tak již při předehře se na scéně objeví plně naložený „platóňák“ komediantů, tažený jakýmsi mopedem – kombinace vskutku obtížně přijatelná. Na voze sedí principál Casio, jeho milovaná a žárlivě střežená žena Nedda i Peppe, moped řídí Tonio a všichni se natřásají se nehybně stojícím voze a směšně tak předstírají trmácivou jízdu. I v Komediantech scéna zachovává styl dřevěných deskových ploch – ale řešení je málo funkční. Dřevěné domky se promění ve stěnu, překrývající celé jeviště – v prvním patře je veliké „okno“, v němž lze pozorovat až zbytečně přehnaně stylizovanou produkci komediantů – stěna je ale umístěna příliš vepředu, vesničtí „diváci“ se obtížně těsnají na stoličkách na forbíně a vyvracejí si hlavy nahoru, aby mohli produkci nad sebou zhlédnout. Hlavním zdrojem napětí byla obava, aby někdo ze sboru nespadl do orchestřiště. To ale nic nemění na tom, že hudební nastudování a výkony sólistů byly stejně kvalitní jako v případě Sedláka. Mistrovská byla proměna Luise Ledesmy z Alfia v mrzáka Tonia v Komediantech. Hodnocení autorky:
Sedlák kavalír90 %
Komedianti 70 %

Součástí repertoáru Maďarské státní opery jsou i tituly předmozartovského repertoáru. Z mnoha verzí „reformní“ opery Christopha Willibalda Glucka Ifigenie na Tauridě zvolili verzi Richarda Strausse v němčině.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Výlety páně Broučkovy (NDM Ostrava)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Mozart: Le nozze di Figaro (Met New York)

[Celkem: 1    Průměr: 1/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na