Operní panorama Heleny Havlíkové (189)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 19. do 26. října 2014
* Bejun Mehta a Collegium 1704
* Diana Damrau poprvé v Praze
* Temná pražská Salome a Herodes v slipech
* Inspirace na dny příští
***

Bejun Mehta a Collegium 1704
Oslnivé zahájení s Bejunem Mehtou a vyprodané Rudolfinum burácející nadšením. Tak se dá shrnout start třetího ročníku koncertního cyklu Collegia 1704 v Rudolfinu s tímto novým názvem, který příhodně nahradil dramaturgicky přece jen svazující pojmenování Hvězdy barokní opery a zároveň zachoval atraktivitu vystupování významných mezinárodních pěvců. Americký kontratenorista Bejun Mehta dnes patří ke špičkovým sólistům tohoto výlučného pěveckého oboru, v němž muži zpívají v ženských polohách a který je dnes jednou z alternativ, jak nahradit kastráty, klíčové sólisty barokních oper, jejichž popularitu (ale i honoráře) bychom dnes mohli srovnávat s hvězdami pop music. Bejun Mehta představil v Praze repertoár ze své nahrávky Che puro ciel, která vyšla loni v říjnu. V programu s názvem V záři italského slunce dominovaly árie či výstupy z Mozartových oper seria – Ascanio v Albě a Mitridate, král pontský, které doplnily árie z opery Ezio Christopha Willibalda Glucka a Artaserse Johanna Christiana Bacha. Mehta v nich potvrdil své renomé. Svůj zpěv zakládá na zcela přesné intonaci, skvělé deklamaci, dechovém zvládnutí dlouhých frází a náročné techniky belcanta, které opera seria na sólisty klade včetně brilantních koloratur v rychlých tempech nebo skocích přes oktávu. Handicap kontratenoristů daný užíváním hlavového rejstříku či falzetu, tedy menší rozpětí dynamiky, se Mehtovi daří překonávat výraznou deklamací, kterou vyjadřuje vypjaté afekty hrdinů barokních oper na náměty z antické mytologie – milostné touhy, ctnosti, šlechetnosti, kajícnosti, odpuštění, ale i hrůz, trýzně, zavržení, krutého osudu, osamění.

Jak jsme si již – rádi – zvykli, Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse je pro sólisty rovnocenným partnerem se vzájemnou inspirací. S Bejunem Mehtou se navíc dobře znají nejen z vystoupení ve Stavovském divadle v roce 2011 s áriemi z Händelových oper, ale především z filmového zpracování Gluckova Orfea a Eurydiky v režii Ondřeje Havelky v prostorách barokního divadla v Českém Krumlově, které letos vyšlo na DVD. Bejun Mehta to v rozhovoru pro Český rozhlas vyjádřil přesně, když při srovnání Collegia 1704 s jinými soubory, které se věnují historicky poučené interpretaci a v nichž často hrají stejní hráči, mluvil o magické alchymii, která vyzařuje z osobnosti dirigenta Václava Lukse. Pod jeho vedením také instrumentální části večera s Mozartovými symfoniemi a Divertimentem F dur měly velkou muzikantskou energii, napětí, ba i vtip.

Je zřejmé, že cyklus Collegia 1704 v Rudolfinu, pořádaný ve spolupráci s Českou filharmonií, významně obohatil pražský koncertní život a udržuje si špičkovou kvalitu. Další koncert letošní sezony, ve které tento soubor spolu s Collegiem Vocale 1704 zároveň oslaví již deset let svého působení, bude vystoupení kanadské sopranistky Kariny Gauvin v programu nazvaném Rivalky v opeře.

Hodnocení autorky: 90 %
***

Diana Damrau poprvé v Praze
Minulý týden se v Praze poprvé představila další hvězda světových operních scén a koncertních pódií – německá sopranistka Diana Damrau. Známe ji z několika přenosů – z Barcelony jako Konstanci v Únosu ze serailu a z Metropolitní opery jako Gildu ve Verdiho Rigolettovi, ale i hraběnku Adèle v brilantním Rossiniho Hraběti Ory po boku Joyce DiDonato a Juana Diega Flóreze. Ve všech těchto rolích se předvedla nejen jako sopranistka s excelentní pěveckou technikou a mimořádně barevným sametovým sopránem, ale i jako znamenitá herečka, když ve svých hrdinkách zprostředkovala mnohovrstevnatou hloubku jejich lidských osudů včetně báječné komiky. Třeba jen na kolik různých způsobů dokázala v Rossinim zazpívat, či spíše „vyjádřit“ zdánlivě jednoduché slůvko Qui, Ano – opatrnicky i se smyslným příslibem, koketně i naštvaně, zvesela i podezřívavě.

Vystoupení Diany Damrau ve Smetanově síni Obecního domu přesvědčilo, že její pěvecké mistrovství není výsledkem „kouzel“ zvukařů, ale že její hlas má skutečně nosnost, objem a zároveň nekonečnou variabilitu barev, dynamiky. Damrau totiž nestaví prvoplánově na odiv svá znělá forte, ale hlavní předností jejího výkonu je modelování frází podle hudby a textu. Toto její umění se zřetelně projevilo při bezprostředním srovnání s jejím pěveckým partnerem, francouzským basbarytonistou Nicolasem Testé. Zatímco Damrau s nejvyšším zaujetím rozvíjela a ukončovala obsahy vět svých árií, Testé jednoduše začal – a přestal zpívat. Jakkoli lze pochopit, že Damrau chce vystupovat právě s Nicolasem Testé, který je jejím nejen pěveckým, ale i životním partnerem, zvolený program působil na jednu stranu dramaturgicky roztříštěně a z druhého úhlu pohledu vlastně jednotvárně, pokud ho porovnáme se šíří repertoáru, který Damrau vrcholově ovládá. Název Bel canto – gala vlastně klamal: vedle Belliniho, Donizettiho a Verdiho oper čtyřicátých a padesátých let totiž Damrau vykročila i do verismu ve slavné árii Neddy z Leoncavallových Komediantů a v přídavku pak v Laurettině O mio babbino caro z Pucciniho opery Gianni Schicchi. V sopránových číslech programu poněkud jednostranně převažovaly smutné árie, kdy se hrdinky ocitají v nešťastném rozpoložení.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Collegium 1704 -V.Luks & B. Mehta (Collegium 1704 v Rudolfinu 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Strauss: Salome (ND Praha)

[Celkem: 5    Průměr: 1.8/5]

Vaše hodnocení - PKF–Prague Philharmonia -Ł.Borowicz & D.Damrau, N.Testé (19.10.2014 Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Napsat komentář