Operní panorama Heleny Havlíkové (193)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Klíčovou roli Kostelničky ztvárnila zkušená německá mezzosopranistka Iris Vermillion. Hlasový fond má pro tuto roli dostatečný, ale herecky jí režisér připravil příliš mnoho nelogických akcí – navíc posunem děje do první republiky ji připravil o hlavní důvod, proč se vlastně (aby ochránila Jenůfu) rozhodne nemanželské dítě zabít. Po sexuálním třeštění po návratu rekrutů muselo být ve vsi každé druhé dítě nemanželské. Takto je z ní jen vražedkyně – a když si po vraždě lehne jen v kombiné na stůl, soucit nebudí.

Finále, pro vyznění Janáčkovy Její pastorkyně podstatné, Konwitschny vlastně otočil – Jenůfa s Lacou neodcházejí do hloubky jeviště, ale opona se za jejich „minulým“ životem téměř zavře a oba odcházejí směrem do hlediště.Konwitschny ve výsledku zredukoval Janáčkovu Její pastorkyni na kriminální epizodu vraždy dítěte a v motivaci hlavních postav podpořil jen jejich účelové – sobecké ego. Jméno slavného režiséra bylo ale na inscenaci znát – soubor opery ze Štýrského Hradce se jeho instrukcím podřídil bezezbytku disciplinovaně. Janáčkovská katarze se nedostavila. Rozhodně ale stálo za to tuto inscenaci Janáčka, viděného „odjinud“, vidět a přemýšlet nad ní.

Hodnocení autorky: 80 %
***

Jenůfa s televizním ovladačem
Konwitschného mezinárodní renomé je nesrovnatelně vyšší než Prohićovo, přesto mají obě inscenace řadu shodných rysů. Oba režiséři svým výkladem defolklorizovali a zdrsněli příběh o vraždě dítěte, kterého se dopustí hrdá Kostelnička ve snaze ochránit především sebe a svou pastorkyni před společenskou ostrakizací kvůli nemanželskému parchantovi.

Orzen Prohić (1968, od roku 2007 je ředitelem chorvatského Národního divadla v Rijece) děj posunul v čase ještě blíže současnosti než Konwitschny – někam do sedmdesátých let dvacátého století (soudě podle typu televize a ovladače). Pokud Janáček vyšel ve svém libretu ze sociálního realismu dramatu Gabriely Preissové, v Záhřebu přesunuli drama do dob socialistického realismu. Scénograf Branko Lepen v kostýmech Petra Dančeviće ukázal vesnici po poválečné „kolektivizaci“. Scéna připomíná unifikovaný „provoz“ jednotného zemědělského družstva: chladné neonové svícení, špinavé mléčné sklo, drátěný plot, který odděluje „práci“ a „soukromí“, ochoz pro Stárkův dozor, unifikované umakartové kuchyňské židle. V takto pojatém prostoru, který sice může být výtvarně zajímavý, se ovšem naléhavost původního příběhu Jenůfy a Kostelničky vytrácí – a Jenůfa, která se s Kostelničkou dělí o ovladač k televizi (na které na háčkované dečce ještě stojí soška Panenky Marie) už v této koncepci nemá šanci na jiný než takto „kolektivizovaný“ osud. Kroje vystřídaly obleky a pracovní uniformy, brambory tu nejsou už vůbec, vinšující děvčata mají na hlavách jakési papírové „zobany“ – snad aby si mohla „zobnout“ z toho, co po starých časech zůstalo. Obtloustlému nechutnému Števovi ve světlém obleku z otevřeného poklopce čouhá bílá košile. V obýváku Kostelničky na podlaze je rozházená sláma, která těmto novodobým družstevnicím jako když „čouhá z bot“. S Janáčkovou operou už tato inscenace má společného pramálo. Také Prohić pojednal scénu návratu branců jako kolektivní sexuální orgie – třebaže je Janáčkova hudba v těchto místech dynamická, k bezuzdnému sexuálnímu třeštění neslouží.

Také v záhřebské Pastorkyni jsme byli svědky značného posunu charakteru postav. Jenůfa v podání Tamary Franetović Felbinger se rozhodně nenesla „jak holba máku“ – rozcuchaná a shrbená ve vytahaném svetru měla k „pěknosti“, z níž se „hlava mate“, hodně daleko i tím, že její zvučný soprán, kdy uplatňovala především forte, postrádal měkčí lyričtější vrstvy. Navíc vedle Dubravky Šeparović Mušović, relativně mladé vysoké vyzáblé Kostelničky, vypadala starší. Taková Kostelnička sice vzbuzovala respekt a z její „zpovědi“ ve druhém dějství s použitím sprechgesangu probleskovaly silné momenty. Ukázalo se však, že tato pěvecká technika měla zakrýt nepříjemné najíždění na tóny. Odpudivý charakter Kostelničky až do krajnosti posilovaly válející se lahve od „chlastu“ v obýváku vedle sedačky i na jídelním stole kolem sochy Panenky Marie. Takový posun od „přísné ženské“, která nabádá Jenůfu, aby si pro takového „slotu opíjavého“ nelámala hlavu, k notorické alkoholičce, je hodně divoký.

Laca Romana Sadnika je především cholerický grobián s hutným objemným tenorem, který teprve postupně nachází „lidštější“ způsob chování, bohužel bez paralelního změkčení pěveckého projevu. A Števa v podání Sjepana Franetoviće jako by z oka vypadl svému jmenovci ze štýrsko-hradecké inscenace včetně útlého tenorku. Stařenka ovšem jako by sem „zabloudila“ z úplně jiného světa – v černém kostýmku s černou hůlčičkou se stříbrnou rukojetí připomínala spíše kněžnu z Pucciniho Sestry Angeliky než stále ještě pracovitou výminkářku.Hudební nastudování Mikhaila Sinkeviche zpočátku vzbuzovalo velké naděje – tak vypracované fáze a srdečné houslové sólo se hned tak neslyší. Jenže s přibývajícím večerem se začaly souhra a intonace rozpadat a v kombinaci s až přehnaně rychlými tempy vznikla obtížně akceptovaná změť hudby. Nevyšel tak ani závěr, při kterém mezi Jenůfou a Lacou zeje „propast“ po rozházených židlích, přes kterou se jen velmi nesměle klene sotva znatelný úspěch takto těžce zkoušeného páru.

Stejně jako v případě Štýrského Hradce, také záhřebská Jenůfa reflektovala dnešní evropské módní trendy soudobých standardů operních inscenací implementovat do operních titulů režijní koncepce bez ohledu na libreto i hudbu. Objevný pohled na Janáčkovu operu přinesly jen v dílčích momentech.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (Graz)

[yasr_visitor_votes postid="136913" size="small"]

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (Zagreb)

[yasr_visitor_votes postid="138655" size="small"]

Vaše hodnocení - C.Bartoli - St. Petersburg (Praha 24.11.2014)

[yasr_visitor_votes postid="137245" size="small"]

Vaše hodnocení - K.Gauvin & Collegium 1704 (Collegium 1704 v Rudolfinu)

[yasr_visitor_votes postid="138658" size="small"]

Vaše hodnocení - Rossini: Il barbiere di Siviglia (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="136101" size="small"]

Mohlo by vás zajímat