Operní panorama Heleny Havlíkové (197)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 15. do 28. prosince 2014
* Dvě koloraturní královny v Ostravě
* Legenda o Kateřině z Redernu
* Flórezovo milostné turné k Vánocům
* Inspirace pro dny příští
***

Dvě koloraturní královny v Ostravě
Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla operu Gaetana Donizettiho Maria Stuarda. Po loňské inscenaci Anny Boleynové je to druhý díl plánované trilogie Anglické královny italského belcanta, kterou chtějí v Ostravě z Donizettiho tudorovských oper završit Robertem Devereuxem. (Podobný plán má i Met, která zatím v roce 2011 uvedla Annu Boleyonovou s Annou Netrebko a o dva roky později Marii Stuartovnu s Joyce DiDonato jako Marií.)

Ačkoli u nás patří v posledních desetiletích Donizetti zejména díky Nápoji lásky, ale i Lucii z Lammermooru, Donu Pasqualovi nebo Poprasku, resp. Skandálu v opeře k často uváděným operním skladatelům, jeho Stuartovna před ostravským nastudováním u nás zazněla pouze dvakrát – v roce 1986 v Ústí nad Labem s Libuší Ostatnickou v alternaci s Ludmilou Škorpilovou a Květou Koníčkovou v titulních rolích anglické a skotské královny a v roce 2008 v Olomouci s Magdou Málkovou a Leou Vítkovou v těchto mimořádně náročných rolích.

V přehršli Donizettiho oper přitom patří Maria Stuarda s premiérou v milánské La Scale v roce 1835 do období skladatelovy vrcholné slávy v časové blízkosti Nápoje lásky a Lucie z Lammermooru, jeho dnes nejpopulárnějších oper. Dramatický duet Alžběty a Marie nebo Mariina modlitba a její zpověď v duetu s Talbotem ve finále jsou dokonce považovány některými znalci za vrchol Donizettiho operní tvorby vůbec.

Donizetti se s Marií Stuartovnou dost natrápil kvůli cenzuře – původně plánované neapolské uvedení zatrhl po poslední zkoušce v roce 1834 sám Ferdinand II., panovník Království obojí Sicílie. Označovat anglickou královnu Alžbětu I. „odporným bastardem“ nebo zobrazovat na scéně královninu popravu bylo tehdy obtížně přijatelné. Děj totiž volně vychází z historie Anglie roku 1587, kdy Alžběta I., královna Anglie a Irska, tehdy třiapadesátiletá, po dlouhém váhání odsoudila k popravě Marii Stuartovnu, tehdy čtyřiačtyřicetiletou královnu Skotska. Jakkoli se tyto dvě panovnice podle historických pramenů nikdy nesetkaly, je libreto Giuseppe Bardariho s oporou v dramatu Friedricha Schillera založeno na dramatickém střetu obou královen, ale i na milostném trojúhelníku těchto panovnic a Roberta Dudleye, hraběte z Leicesteru, podle historicky doložených faktů Alžbětina favorita, ovšem nikoli Mariina milence. Právě kolize těchto dvou žen nastoluje základní silná témata celé opery: střet osobní cti, moci i náboženského vyznání, vzájemnou nevraživost vyvěrající z lásky k jednomu muži až po popravu Stuartovny.

Třebaže Stuartovnu, v různě upravovaných verzích, uváděla do poloviny devatenáctého století různá divadla v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku, postupně z jevišť mizela. Do operního repertoáru se vrátila znovu až po roce 1958, kdy byla uvedena v Donizettiho rodném Bergamu.

Podobně jako Anna Boleynová, která definitivně Donizettiho proslavila jako mistra italského belcanta po boku Rossiniho a Belliniho, je i Marie Stuartovna pěvecky extrémně náročná, ne-li ještě obtížnější: titulní part Donizetti psal, respektive jak bývalo tehdy obvyklé, podle konkrétních pěveckých dispozic upravil pro divu Marii Malibran – skvělou a vrtošivou, jak se na primadonu slušelo. Později v ní excelovaly Beverly Sills, Montserrat Caballé, Joan Sutherland nebo Edita Gruberová. V druhé virtuózní roli této opery – královně Alžbětě I. – je možné na nahrávkách slyšet Brigitte Fassbaender, Rosalind Plowright, Agnes Baltsu nebo Annu Caterinu Antonacci. A v tenorové roli Roberta Dudleye vystupovali José Carreras, Luciano Pavarotii, Francisco Araiza, Joseph Calleja nebo Juan Diego Flórez.

Ani u nás nebylo Donizettiho operní belcanto obecně po válce „v kurzu“. A protože Stuartovna byla mučednicí katolické víry a také téma popravy panovníka bylo politicky nežádoucí, neměla v našich zemích tato opera mnoho nadějí na uvedení. Dalším, dnes podstatným důvodem, je obrovská náročnost kladená na možnosti a schopnosti hlavně dvou hlavních ženských protagonistek.

Základní zásluhu na úspěchu ostravské inscenace mají výkony sólistů a hudební nastudování dirigenta Tomáše Braunera, pod jehož vedením orchestr při premiéře podal soustředěný výkon jako citlivý partner těch pro belcanto nejdůležitějších – pěvců.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: Maria Stuarda (NDM Ostrava)

[Total: 44    Average: 4.2/5]

Vaše hodnocení - Bodorová: Legenda o Kateřině z Redernu (DFXŠ Liberec)

[Total: 46    Average: 3.1/5]

Vaše hodnocení - J.D.Flórez & PKF -Ch.Franklin (Praha 22.12.2014)

[Total: 26    Average: 3.9/5]

Související články


Napsat komentář