Operní panorama Heleny Havlíkové (20)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 7. do 13. února 2011

° Rigoletto jako telenovela, v níž se naštěstí dobře zpívalo
° Opera jako americké televizní noviny
° Další „transformační“ mlhy a vyjasnění na pražské operní scéně
° Inspirace na dny příští

***

Rigoletto jako telenovela, v níž se naštěstí dobře zpívalo

Do svých operních přenosů zařadila minulý týden síť kin Palace Cinemas záznam televizního projektu Verdiho Rigoletta, který loni 4. a 5. září vysílala živě Česká televize společně se stovkou dalších televizních společností po celém světě. Italský televizní producent Andrea Andermann Rigolettem navázal na svůj nápad zpracovat příběh pro živý televizní přenos v reálném denním, resp. nočním čase, během kterého se odehrává děj, podobně jako v reálném prostředí Říma Pucciniho Tosku (1992) ve snaze dosáhnout i autenticity doby. Nápad před Rigolettem zopakoval ještě s Traviatou v Paříži (2000). V případě Rigoletta je to ovšem s tou autentičností místa děje zamotanější – děj opery nemá s renesanční Mantovou historicky nic společného. Do Mantovy 16. století Verdi a jeho libretista Francesco Maria Piave předlohu Victora Huga Král se baví přemístili z renesančního dvora francouzského krále Františka I. až pod tlakem rakouské cenzury.

V době, kdy Andermann takto uvedl Tosku a Traviatu, ovšem ještě neexistoval operní fenomén posledních let, tj. přímé přenosy divadelních představení do kin. Rigoletto už je s ním ovšem konfrontován. V těchto souvislostech vyvolává celý projekt spíše otázky. Přenosy z divadel se více či méně úspěšně snaží zprostředkovat divadelní inscenace. Ale lze operního Rigoletta vtěsnat do reality?

Tento televizní koncept využil v Rigolettovi autentické prostory Mantovy s jejím Palazzo del Te, Palazzo Ducale Sparafucilovou pevností, zahradami i úzkými tajemnými uličkami (při záběrech se ovšem při přímém přenosu nepodařilo vyvážit světelné poměry při kombinaci exteriérů a interiérů a bylo zřejmé, že televizní štáb renesanční repliku Mantovy místo loučí elektrifikoval). Celý přímý přenos (4. září hodina od 20:30 1. dějství, 5. září 36 minut od 14:00 2. dějství a tentýž den večer od 23:30 35 minut 3. dějství) musel být nesmírně komplikovaný technologicky – mj. i z hlediska synchronizace zpěvu s orchrestrem, který se objevil vždy na začátku umístěný v Teatro Scientifico. Pod taktovkou Zubina Mehty hrál Národní symfonický orchestr RAI spolehlivě.

Režisér Marco Bellocchio spoléhal na atraktivitu prostředí natolik, že herecké akce vycházely hlavně ze zkušeností sólistů a výsledek připomínal spíše jakousi telenovelu. Všichni ovšem zpívali a hráli natolik skvěle, že vlastně bylo jedno, kde se příběh šaška mocných, kterého dostihnou boží mlýny osudu, odehrává.

Plácida Dominga znají milovníci opery jako Vévodu. Zde se však vrátil ke svému původnímu barytonovému oboru a mistrovství, s nímž ztvárnil psychologicky i morálně nejednoznačnou postavu milujícího otce, bylo ohromující. Hrál a zpíval doslova o život, a kapka potu, která mu v detailním záběru kamer skanula z obličeje do vlasů milované dcery, jakoby v sobě zkoncentrovala to, čím si Domingo po dlouhá desetiletí dokázal získat a udržet přízeň operního publika. Typově dokonalý byl i mantovský vévoda v podání tenoristy Vittoria Grigola, Gilda sopranistky Julie Novikovy nebo nájemný vrah Sparafucile basisty Ruggiera Raimondiho. Ve Slovanském domě bylo nebývale nabito a mnozí diváci do závěrečných titulků spontánně tleskali.

***

Opera jako americké televizní noviny

Na přímý přenos z MET se soudobou americkou operou Johna Adamse Nixon v Číně o návštěvě amerického prezidenta z dob studené války v roce 1972 už tak nabito nebylo. Profesionální marketing, který přenosy z MET podporuje, ovšem v Praze zabral a ve Světozoru bylo téměř plno.

Americký skladatel, šedesátník John Adams (1947), pro české operní diváky není neznámý: pražské Národní divadlo uvedlo – a velice úspěšně – v roce 2003 jeho Smrt Klinghoffera a předloni MET představila celému světu jeho Doktora Atomika. Adams je jedním z představitelů minimalistického kompozičního stylu a jeho díla bývají v Americe označovány za průlomové z hlediska vývoje opery na konci 20. století. Z přímého přenosu bylo z reakcí diváků zřejmé, že Američané Adamse milují – otázkou je, zda mu „rozumějí“ v tom smyslu, jako Pražané rozuměli Mozartovi. Těžko ale předpokládat, že si Adamsovy árie budou pobrukovat.

Adamse přitahují současná politická témata. Vnímá je ale jako blouznivý americký levicový intelektuál, módně „předobamovsky“, mírně protiamericky a protiizraelsky. Zpravodajství CNN už dlouho není objektivním obrazem světa a tak dochází k paradoxům, kdy ve Smrti Klinghoffera Adams nahlíží s pochopením do duší a motivů teroristů, aby pak za svou tryznu On the Transmigrations Souls nad dušemi zemřelých při teroristickém útoku na Dvojčata 11. září dostal v roce 2003 Pulitzerovu cenu. Není náhodou, že režisér opery Peter Sellars připomínal aktuální souvislosti mezi návštěvou Nixona v Čině a pádem Mubáracka v Egyptě – Sellars je čistokrevný pošuk, což navíc věrohodně doložil, když se v interview s Thomasem Hampsonem objevil nejen postrojen jako obecní blázen, ale i tak hovořil.

Pro průměrně vzdělaného Evropana musela být opera o návštěvě amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně téměř nesnesitelně hloupou politickou agitkou. Mao Ce-tung jednoznačně stojí v jedné řadě s Hitlerem a Stalinem, má na kontě zločiny s miliony obětí, pro které jsou podobné intelektuální šarády jen výsměchem. Z tohoto pohledu je libreto americké básnířky Alice Goodman až třeskutě hloupé a vlastně se nelze divit, že v této atmosféře se objevují popírači holocaustu a o teroristech politicky korektní novináři píší jako o „bojovnících“.

Nelze ovšem zpochybnit, že Adams je obratný hudební skladatel, který dovedně smíchal odvar z odkazu klasické opery. Určitě není tolik očekávaným světlem na konci tunelu, v němž se soudobá opera stále hledá.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments