Operní panorama Heleny Havlíkové (201)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 19. do 25. ledna 2015
* Zrod polyfonie
* Festival Opera 2015
– Boitův Mefistofeles je ve Státní opeře alespoň o hudbě
– Jáchymovský mukl Středa v La Fabrice
– Síla Kovařovicovy a krojované Pastorkyně
– Olomoucká synergie se nad Ullmannovou antroposofií propojila i v Praze
* Inspirace na dny příští
***

Zrod polyfonie
Další z výprav ženského vokálního souboru Tiburtina ensemble zavedla 20. ledna posluchače v rámci komorního cyklu FOK v kostele Šimona a Judy do 9. až 12. století, kdy z lůna gregoriánského chorálu začal vznikat vícehlas. Pro vnímavé posluchače to bylo objevná cesta za základy západoevropské hudební tradice, jak se po drobných krůčcích, z jednohlasého zpěvu začal „nesměle“ vydělovat nejprve druhý hlas pod melodicky bohatými melismaty a postupně i hlas třetí.

Program byl z dochovaných pramenů v promyšlené dramaturgii rozdělen do čtyř bloků, ve kterých zazněly části mešního ordinaria i propria, které čerpaly z nejstaršího, anonymního, hudebního pojednání o vícehlasu z devátého století – Musica enchiriadis. Následovaly skladby akvitánské polyfonie a Kodexu Callixtinus z dvanáctého století, který byl vlastně jakýmsi středověkým cestovatelským průvodcem, souborem rad a informací pro poutníky do Santiaga de Compostella ve španělské Galícii. Koncert uzavřela díla nejvýznamnějších skladatelů, kteří působili na přelomu dvanáctého a třináctého století při pařížské katedrále Notre Dame  –  Léonina a Péroina, včetně konduktů, vícehlasých latinských písní, ve kterých už nebyla hlavní melodie převzata z chorálu, ale nově tvořena.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Festival Opera 2015

Boitův Mefistofeles je ve Státní opeře alespoň o hudbě
Arriga Boita má operní publikum spojeného spíše s Verdim jako vynikajícího libretistu jeho oper Otello a Falstaff nebo s Ponchielliho Giocondou. Jako skladatel to byl hyperkritický tvůrce, který si přitom v druhé polovině devatenáctého století v mladickém vzepětí vytkl ambiciózní cíl – obrodu italské opery. Přes bouřlivé fiasko první verze Mefista v milánské Scale v roce 1868 a po úspěchu přepracovaného znění další vývoj opery ukázal, že se Boito vedle tak silné konkurence, jakou byl v jeho době Verdi a Wagner, neprosadil. A nepomohlo mu ani tak silné téma, jakým je Goetheho Faust, ani literární nadání, se kterým si sám napsal ke své opeře libreto.

Boito skladatel tak působí spíše než tvůrčí originalitou jako učenlivý a snaživý žák, který dokáže napodobit různé kompoziční postupy, ale postrádá zejména sílu melodické invence. Při komponování Mefistofela se Boito musel navíc vyrovnat s tím, že faustovské téma už bylo „obsazeno“ hlavně Berliozovým Faustovým prokletím (1846) a Gounodovým Faustem a Markétkou (1859). Byl tak jediný, kdo do své monumentální opery zahrnul i druhý díl Goethova Fausta, kdy po Markétce ani nejkrásnější žena na zemi, trójská Helena, nedokáže přimět Fausta k oné fatální větě, aby se zastavil okamžik nejvyššího štěstí, kterým je v epilogu rozsáhlé opery o 4 dějstvích až splynutí s Bohem.

U nás byly Boitovy opery za posledních sedmdesát let nastudovány jen dvakrát, když shodou okolností v bezprostředním sledu za sebou Státní opera Praha uvedla v prosinci 1998 jeho Nerona a plzeňské divadlo vzápětí v lednu 1999 Mefista, ve kterém režisérka Nina Vangeli překlenula tezovitost Boitovy opery vtipnou nadsázkou a ironií. S Mefistem také v roce 1999 hostovalo v Praze Slovenské národní divadlo – režisér Miroslav Fischer umístil operu o sázce Boha a Mefista nad lidským pachtěním do obřího glóbu.Nová inscenace ve Státní opeře souboj o Faustovu duši umisťuje na scénu ohraničenou stříbrnými lesklými stěnami a podlahou do půlkruhu, který připomíná arénu – ať již gladiátorskou nebo cirkusovou, do které vstoupí Mefisto v dlouhém lesklém černém plášti jako sebevědomý výsměšný manipulátor. Jenže zatímco kdysi režisér Jozef Bednárik v Gounodově Faustovi rozehrál v cirkusové manéži doslova smršť vzájemně propojených situací, Ivan Krejčí – podobně jako Boito – začne a vzápětí opouští různá řešení. Silný symbol kruhu nijak nevyužívá a děti-cherubové, nebeské zástupy, čarodějnice i kajícníci v unifikovaném „civilu“ černých obleků a kostýmů s kravatami tento ďáblem vymezený prostor „beztrestně“ překračují.

Zcela realisticky je pojata oslava Velikonoční neděle jako jakási přehlídka na lesklém molu, na kterém se vystřídají zbičovaný Kristus i sexy čertice. Zahradu u Markétčina domu ovšem charakterizují pojízdná nemocniční lůžka, v tomto případě jako „švédské stoly“, na kterých jsou k mání i „nahé“ baletky. Vzápětí se rozsvítí hlediště, na které ukazuje Faust jako místo sabatu – ten se pak ovšem odehraje normálně na jevišti a „celý svět“, kterému se Mefisto zlovolně vysmívá, má podobu velkého nafukovacího míče. Ve scéně Markétčina žaláře se pojízdná lůžka stanou márničními vozíky plnými dětských panenek, na jedinou prázdnou ovšem nakonec Mefisto naloží zničeného Fausta a odfrčí s ním. Nejen antická Helena, ale i Panthalis vystoupí z obří dárkové krabice. Naopak stereotypně se opakují nástupy sboru z hloubi jeviště.

Ve střídání projekcí přes celé jeviště a barevných změn tak zanikl nejen klíčový úvodní prolog smlouvy Mefista s Bohem o Faustovu duši i ďábelské třeštění Valpuržiny noci. Závěrečná scéna Faustova vykoupení vyzněla nikoli jako propadnutí Mefista do pekla, ale jako triumf Mesfistofela, kterému růžové lístky vrhané cherubíny nejen neublížily, ale dláždily mu cestu k dalším pokušením.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zrod polyfonie -Tiburtina Ensemble (Praha 20.1.2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Boito: Mefistofeles (ND Praha)

[Celkem: 8    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Svoboda: Martin Středa (Opera Povera)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (SD Opava)

[Celkem: 28    Průměr: 3.8/5]

Vaše hodnocení - Ullmann: Pád Antikrista (MD Olomouc)

[Celkem: 4    Průměr: 4.8/5]

Související články


Reakcí (2) “Operní panorama Heleny Havlíkové (201)

    1. Vážený pane Milku,
      děkuji za připomenutí. Ano, Janáčkova opera uvedla v premiéře 5. prosince 2003 Boitova Mefistofela v hudebním nastudování Jana Štycha a v režii Václava Věžníka. V roli Mefistofela alternovali Jurij Gorbunov a Yevhen Shokalo, v roli Markétky Daniela Straková-Šedrlová a Tatiana Teslia a v roli Fausta Ivan Choupenitch a Jozef Kundlák. To opomenutí mě mrzí a napravuji to alespoň takto. K inscenaci se vyjádřit nemohu, tehdy jsem ji neviděla.
      Helena Havlíková

Napsat komentář