Operní panorama Heleny Havlíkové (222)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hlavní postavou opery je tak spíše tento americký muzikolog, resp. jeho rozsáhlé spisy Klasický styl a Sonátová forma se zevrubným historickým, analytickým i interpretačním výkladem díla Haydna, Mozarta a Beethovena. Ve Stuckyho opeře ovšem části o harmonických funkcích tóniky, dominanty a subdominanty dostanou lidskou podobu milostného trojúhelníku, do kterého vtrhne Wagnerův tristanovský akord jako bezdomovec. Sonátová forma je ukázkově předvedena formou muzikologické přednášky zhudebněné jako vzorová sonátová forma na motivy předehry ke Kouzelné flétně. A muzikologické školometství dostalo podobu Henryho Snibbleswortha: během parafráze na večeři se sochou komtura, při které v originálu Giovanni propadne peklu, zde do pekelného protisvětla a dýmu odvede Giovanni hloupého muzikologa za trest, že jeho analýza zničila jeho sexuální život a udělala z něj impotenta. To vše samozřejmě s vydatnou a vtipnou citací ze skladeb Haydna, Mozarta a Beethovena, kteří se v průběhu opery „pletou“ do děje.

Michael Nyman, Steven Stucky: Mozart a ti druzí, Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Režírovat obě jednoaktovky, navíc jako spojenou inscenaci v jednom večeru, byl pro Alici Nellis tvrdý oříšek, který se nepodařilo rozlousknout bez zbytků skořápek. Nellis uplatnila svůj smysl pro hravost, parodii a grotesku a v projekcích svou filmovou zkušenost. Nymanovu operu ponechala v rokokových kulisách s dominantní postelí a jeho osamělost nápaditě podtrhla exekucí vybavení Mozartova majetku včetně pláště a polštáře, na kterém zemřel. Stuckyho operu oživila běloučkými polštáři nadýchaným nebíčkem a blázincem v jednom, scény z 21. století zasadila výstižně mezi obří knihy. Komturovskou parodii ironizovala použitím dýmu a protisvětla, v živě rozehraných situacích se nenutila do násilných gagů, ale nechala se vést situacemi tak, aby byla opera co nejvíc srozumitelná i pro diváky bez znalosti hudební historie a teorie.

Při druhé premiéře ovšem ne zcela příznivý dojem zanechal orchestr pod vedením Davida Švece, v případě Nymana v obsazení redukovaném na jeho vlastní band s klarinetem, třemi saxofony, lesním rohem, trubkou, bastrombonem, baskytarou, klavírem a pouze smyčcovým kvintetem. Má-li hudební parodie fungovat, navíc u průzračné hudby klasicismu, musela by zaznít kompaktněji a mnohem brilantněji – i v soudobé hudbě jsou slyšet rozsypané nástupy,   nedotažená intonace a zvuková nevyrovnanost.

Velmi dobře však obstáli sólisté. Představitelkou Mozarta v obou operách byla Alžběta Poláčková a tuto mimořádnou příležitost svrchovaně využila (stejně jako v roce 2011, kdy také společně s Alicí Nellis zvládla komplikovanou postavu Lise v opeře Philipa Glasse Les enfants terribles uvedené ve vybydlené vývařovně psychiatrické léčebny v Bohnicích). Předvedla svou mnohostrannost – nejen pěveckou, když v Nymanovi zvládla hlubokou altovou polohu, jakkoli s pomocí mikroportu, zatímco ve Stuckym se vrátila ke svému sopránovému oboru. Vystihla Mozarta jako hudebního génia nespoutaného i pronásledovaného osobními i tvůrčími krizemi, jako oddaného syna, ale i „nevychovaného“ rebela, provokatéra se zálibou v perverzních a erotických dvojsmyslech. V Nymanově opeře jen s rozcuchanou mozartovskou parukou a bílé noční košili dokázala zahrát a vyzpívat Mozartovu předsmrtnou osamělost tvůrce. Byla to „one woman show“, které už jen sekundovali Ivo Hrachovec jako otec Leopold / Kritik, Michaela Zajmi jako Služka a Pavel Švingr coby Sluha.

Michael Nyman, Steven Stucky: Mozart a ti druzí, Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Ve Stuckyho jednoaktovce postav hojně přibylo: z nebe sestoupí nejen Mozart, ale i bodrý Haydn (Tomáš Kořínek) s roztržitým Beethovenem (Pavel Švingr). Trojroli poučovací muzikoložky, nezájmem Giovanniho zaskočené Donny Anny a frustrované, nerozvinuté korpulentní Dominanty výborně vystihla Lucie Hájková. Také Jiří Hájek dokázal rozehrát dvojroli muzikologa Charlese Rosena, zapáleného pro své bádání tak, že ho „autentické“ komentáře skladatelů vůbec nezajímají, i postavu neurvalého tristanovského akordu a nákupním vozíkem (a zbytečným psem). Veronika Hajnová byla koketní sebevědomou Subdominantou, Daniel Klánský narcisistně egoistickým Tónikem, tedy tónikou a naštvaným Giovannim. Horlivého muzikologa Snibbleswortha parodoval Josef Moravec. V poněkud nastavovaném finále se objeví i Robert Schumann (Michaela Zajmi) coby předzvěst romantismu.

Zpívalo se v anglickém originále. Jakkoli byly k dispozici české titulky, Stuckyho operu bylo ale obtížné sledovat současně s rozehranými hereckými akcemi na jevišti a navíc se soustředit na narážky a podtexty, náročné i jako samostatná četba. Dramaturg Ondřej Hučín sice připravil informačně hutný tištěný program jako Praktickou příručku pro milovníky dopisů, hádanek a klasiky, mající sloužit jako návod k orientaci, ale zůstává otázka, jakému publiku byla inscenace vlastně určena. Název Mozart.. a ti druzí se významem posunul jinam, spíše jako Ti druzí (autoři a inscenátoři)… a pak (teprve) Mozart.

Hodnocení 70%

Mozart… a ti druzí – Michael Nyman: Dopisy, hádanky a příkazy, Steven Stucky: Klasický styl
Hudební nastudování David Švec, režie a video Alice Nellis, scéna Matěj Cibulka, kostýmy Kateřina Štefková, pohybová spolupráce Klára Lidová, dramaturgie Ondřej Hučín.
Osoby a obsazení: Mozart – Alžběta Poláčková, Služka – Michaela Zajmi, Sluha – Pavel Švingr, Leopold, Kritik Nägeli – Ivo Hrachovec.
Stavovské divadlo, premiéry 4. a 7. dubna 2019 19:00 h.

Verdi: Messa da Requiem (vizuál ND)

Rekviem zachránila Jana Sýkorová
Uvedení Verdiho Rekviem by mělo být mimořádnou událostí. Takovou, jakou bylo nezapomenutelné nastudování Jiřího Kouta s orchestrem FOK a Pražským filharmonickým sborem v roce 2010, při kterém intenzita symbiózy dirigenta, sboru, orchestru a sólistů měla až hypnotický účinek. Nynější koncert v historické budově Národního divadla se však pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka s orchestrem a sborem Opery Národního divadla takovým zážitkem nestal.

Giuseppe Verdi (1813-1901) při kompozici rekviem využil svou část mše za zemřelé (Responsorium – Libera me) původně určené k uctění památky Gioachina Rossiniho Messa per Rossini (1869), kterou inicioval tak, aby se na ní podílelo dalších dvanáct italských skladatelů. K provedení však nakonec nedošlo. Po smrti svého přítele, básníka Alessandra Manzoniho rozpracoval Verdi tento základ na celé Rekviem, jehož velkolepé provedení sám dirigoval v milánském kostele sv. Marka při prvním výročí Manzoniho smrti (1874) s Terezou Stolzovou v sopránové roli. Orchestr měl 110 hráčů a 120ti členný sbor.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Vandal

Už jsem si myslel, že mi paní Havlíková jemně napověděla ve svém Operním panorama. Po přečtení věty: “Při hledání možností,jak dramaturgicky ozvláštnit operní repertoár Stavovského divadla spojovaného právě s Mozartem nad rámec uvádění jeho oper nebo oper období klasicismu a baroka, mohou být …..”. Výborně! A mám tu odpověď na svůj minulý dotaz, ve kterých že to divadlech v Čechách je ten boom barokních představení. Ve Stavovském divadle! Během okamžiku jsem prošel program Stavovského divadla na tuto a příští sezónu: Don Giovanni, Figarova svatba, Kouzelná flétna, Fidelio, Popelka a dva nebo tři moderní tituly. No, Don Giovanni má k baroku… Číst vice »