Operní panorama Heleny Havlíkové (230)
Великолепная
Po Berliozově Te Deum bylo na programu letošního Pražského jara další velkolepé a málokdy uváděné vokální dílo – kantáta Alexandr Něvský Sergeje Prokofjeva. Pod taktovkou ruského dirigenta Alexandera Vedernikova ji nastudoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražský filharmonický sbor vedený Jaroslavem Brychem a mezzosopranistka Lucie Hilscherová.
Kantáta Alexandr Něvský op. 78 na texty skladatele a básníka Vladimira Lugovského vznikla v letech 1938–1939 jako samostatné koncertní dílo z 27 čísel Prokofjevovy hudby ke stejnojmennému filmu Sergeje Ejzenštejna. A skladatel přiznával, že se s adaptací filmových „klipů“ do kantáty soustředěné pouze pro poslech bez obrazu se zákonitostmi čistě hudební formy dost natrápil. Ale zároveň chtěl i pro sebe zužitkovat úspěch filmu. Prokofjev v roce 1938 rád přijal nabídku tehdy již proslulého filmového režiséra, aby napsal hudbu k jeho filmu o knížeti novgorodském a velkoknížeti vladimirském Alexandru Jaroslaviči s přízviskem Něvský. Ejzenštejna na této osobnosti ruských dějin 13. století inspirovala jeho vítězství na Něvě proti švédskému vojsku i na zamrzlém Čudském jezeře nad Řádem německých rytířů, kteří kolonizovali Pobaltí a pronikali i do Ruska. A v době blížící se druhé světové války se tento svatořečený patron celého Ruska stal vhodným symbolem pro vlasteneckou propagandu a pozvednutí ruské národní hrdosti.
Vlastenectví v patetické podobě akcentuje také kantáta s mohutným obsazením orchestru a sboru rozdělená do sedmi částí o celkové délce zhruba 40 minut. Alexander Vedernikov se ukázal jako navýsost povolaný dirigent pro nastudování této kantáty i svým citem pro drama díky mnohaletému působení v operních divadlech. A FOK i Pražský filharmonický sbor naplnily jeho pojetí.
Po orchestrálním úvodu s chmurným obrazem destrukce Rusi pod mongolským jhem hluboké hlasy ve sboru i orchestru prezentovaly Alexandra jako odhodlaného vojevůdce a obránce Ruska v krvavě líté řeži na Něvě proti Švédům s řinčením mečů a provoláváním před bitvou. V části Křižáci ve Pskově zazníval, stále v hlubokých polohách, bojovný hymnus na útržky snad žalmových latinských textů, výhružně skandovaný při nájezdu nepřátel na ruské vojsko. Vyzvánění s použitím idiomů ruské lidové hudby v další části zachycovalo povolávání ruského lidu k boji za ruskou zem. Ve stupňujícím se accelerandu do vivacissima pátá, nejdelší část opět na útržky latinských textů strhla bojovou vřavou, vytrubováním a poryvy hlubokých nástrojů při líčení klíčové bitvy s porážkou křižáků na ledě Čudského jezera. Šestá část Pole mrtvých je určena mezzosopránu a Lucie Hilscherová s hlubokou empatií přednesla elegii za mrtvé ruské hrdiny – sokoly. Kantáta pak vyústila v majestátně mohutném fortissimu za zvuku zvonů, ale i zvonků ruské trojky při Alexandrově triumfálním vjezdu do Pskova.
I když provedení bylo plně v duchu Prokofjevovy partitury rusky velkolepé, přece jen ještě zajímavějším festivalovým počinem by byla možnost vidět přímo Ejzenštejnův film s živým orchestrem a původní hudbou.
Hodnocení autorky 80 %
Koncert Pražského jara: FOK & Alexander Vedernikov
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Dirigent Alexander Vedernikov, housle – Emmanuel Tjeknavorian, mezzosoprán – Lucie Hilscherová. Pražský filharmonický sbor, sbormistr Jaroslav Brych.
Program: Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47; Sergej Prokofjev: Alexandr Něvský. Kantáta pro mezzosoprán, smíšený sbor a orchestr op. 78
Obecní dům – Smetanova síň, úterý 28. 5. 2019.
Inspirativní potkání na cestě mezi Prahou a Vídní
Dramaturgie Pražského jara zařadila do programu vystoupení sopranistky Martiny Jankové. S Barbarou Mariou Willi na kladívkový klavír prezentovaly koncertně písně rakouských a českých klasicistních skladatelů z přelomu 18. a 19. století, které v roce 2017 nahrály pro Supraphon v rámci edice Hudba v Praze 18. století.
(Celá recenze ZDE.)
Musica Florea se Schumannem a Mozartem
Linii koncertů letošního ročníku Pražského jara s jen ojediněle uváděnými skladbami pro sólistu/sólisty, sbor a orchestr po Berliozově Te Deum a Prokofjevově kantátě Alexandr Něvský uzavřel program, na kterém Musica Florea a sbor Collegium Floreum s kvartetem sólistů Michaela Šrůmová, Sylva Čmugrová, Václav Čížek a Jaromír Nosek pod vedením Marka Štryncla vůbec poprvé na tomto festivalu uvedli Requiem Des dur op. 148 Roberta Schumanna. Program zahájila Mozartova Korunovační mše C dur KV 317.
Po Berliozově i Prokofjevově patosu a zvukové opulentnosti přineslo Schumannovo Requiem vítaný kontrast zvukově sice subtilnější, ale ve výsledku vlastně intenzivnější hudby. Schumannovo Requiem z roku 1852, ze závěru jeho života, zůstává ukotvené v tradici zhudebňování této mše za zemřelé (včetně fugy v části Domine Jesu Christe) a skladatel v něm uplatnil svou melodickou invenci. V různých kombinacích sólistů, sboru a orchestru provedení souborem Musica Florea zprostředkovalo náladu smutku, hrůz božího soudu s tajemnými glissandy, prosebné modlitby za spásu duše zemřelého a vykoupení až po pokorné smíření s věčným odpočinutím, se kterým do ztišeného pianissima Requiem končí. Z provedení vyzařovala velká koncentrace a zaujetí všech, vnímavost pro vzájemnou vyrovnanost nejen mezi čtveřicí sólistů, ale i sboru a orchestru. V akustice chrámu Matky Boží před Týnem také vyzněly nuance dynamiky a měkkého zvuku zejména dobových dechových nástrojů.
V Mozartově Korunovační mši s početnou žesťovou sekcí dvou lesních rohů, dvou trubek a tří pozounů převládal slavnostní holdovací ráz i díky sboru se „špičkou“ jásavě jiskřivých sopránů. Marek Štryncl dodal Mozartově mši energii svižných temp a komornější zvuk s šestadvacetičlenným sborem.
V současné konkurenci souborů staré hudby u nás zaměřených na hudbu klasicismu a starší Štrynclova Musica Florea zaujala svým přesahem do hledání dobového zvuku i v hudbě romantismu.
Hodnocení autorky 95 %
Koncert Pražského jara: Musica Florea & Collegium Floreum
Dirigent Marek Štryncl, Michaela Šrůmová – soprán, Sylva Čmugrová – mezzosoprán, Václav Čížek – tenor, Jaromír Nosek – bas.
Program: Wolfgang Amadeus Mozart: Mše C dur KV 317 „Korunovační“, Robert Schumann: Requiem Des dur op. 148.
Chrám Matky Boží před Týnem v Praze, sobota 1. června 2019 v 18:00 hodin.
Inspirace na dny příští
Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie mapuje nejnovější trendy scénografie a divadelní architektury. Představí tři tematické okruhy: Imaginace, Proměny a Reflexe. Součástí PQ 2019 budou tři soutěžní výstavy: Výstava zemí a regionů, Studentská výstava a Výstava divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa.
Výstaviště Praha Holešovice. Průmyslový palác a celý přilehlý areál od 6. do 16. června 2019.
Hudební nastudování Jiří Štrunc, režie Zbyněk Brabec, scéna Pavel Kodeda, kostýmy Josef Jelínek, světelný design Antonín Pfleger, choreografie Martin Šinták, sbormistr Zddeněk Vimr.
Osoby a obsazení: Kníže – Jiří Hájek / Jiří Kubík, Kněžna – Lucie Hájková / Ivana Šaková, Martin – Jan Hnyk / Roman Vocel, Bětuška – Marie Schmidtová / Ivana Veberová, Václav – Jaroslav Březina / Josef Moravec, Veruna – Jana Foff Tetourová / Jana Piorecká, Jeník – Amir Khan / Tomáš Kořínek, Berta – Zuzana Kopřivová / Radka Sehnooutková, Jean – Michal Bragagnolo / Jakub Turek, Dívka – Barbora Jindrová / Petra Šintáková.
Sbor a orchestr opery DJKT, členové baletního souboru DJKT.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Velké divadlo. Premiéra v sobotu 8. června 2019 v 19:00 hodin.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
