Operní panorama Heleny Havlíkové (230)

  1. 1
  2. 2
Великолепная. - Inspirativní potkání na cestě mezi Prahou a Vídní. - Musica Florea se Schumannem a Mozartem. - Inspirace na dny příští.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Alexander Vedernikov, Emmanuel Tjeknavorian, Lucie Hilscherová, Pražský filharmonický sbor, Jaroslav Brych – 28.5.2019 (foto © Pražské jaro – Ivan Malý)

Великолепная
Po Berliozově Te Deum bylo na programu letošního Pražského jara další velkolepé a málokdy uváděné vokální dílo – kantáta Alexandr Něvský Sergeje Prokofjeva. Pod taktovkou ruského dirigenta Alexandera Vedernikova ji nastudoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražský filharmonický sbor vedený Jaroslavem Brychem a mezzosopranistka Lucie Hilscherová.

Kantáta Alexandr Něvský op. 78 na texty skladatele a básníka Vladimira Lugovského vznikla v letech 1938–1939 jako samostatné koncertní dílo z 27 čísel Prokofjevovy hudby ke stejnojmennému filmu Sergeje Ejzenštejna. A skladatel přiznával, že se s adaptací filmových „klipů“ do kantáty soustředěné pouze pro poslech bez obrazu se zákonitostmi čistě hudební formy dost natrápil. Ale zároveň chtěl i pro sebe zužitkovat úspěch filmu. Prokofjev v roce 1938 rád přijal nabídku tehdy již proslulého filmového režiséra, aby napsal hudbu k jeho filmu o knížeti novgorodském a velkoknížeti vladimirském Alexandru Jaroslaviči s přízviskem Něvský. Ejzenštejna na této osobnosti ruských dějin 13. století inspirovala jeho vítězství na Něvě proti švédskému vojsku i na zamrzlém Čudském jezeře nad Řádem německých rytířů, kteří kolonizovali Pobaltí a pronikali i do Ruska. A v době blížící se druhé světové války se tento svatořečený patron celého Ruska stal vhodným symbolem pro vlasteneckou propagandu a pozvednutí ruské národní hrdosti.

Vlastenectví v patetické podobě akcentuje také kantáta s mohutným obsazením orchestru a sboru rozdělená do sedmi částí o celkové délce zhruba 40 minut. Alexander Vedernikov se ukázal jako navýsost povolaný dirigent pro nastudování této kantáty i svým citem pro drama díky mnohaletému působení v operních divadlech. A FOK i Pražský filharmonický sbor naplnily jeho pojetí.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Alexander Vedernikov, Emmanuel Tjeknavorian, Lucie Hilscherová, Pražský filharmonický sbor, Jaroslav Brych – 28.5.2019 (foto © Pražské jaro – Ivan Malý)

Po orchestrálním úvodu s chmurným obrazem destrukce Rusi pod mongolským jhem hluboké hlasy ve sboru i orchestru prezentovaly Alexandra jako odhodlaného vojevůdce a obránce Ruska v krvavě líté řeži na Něvě proti Švédům s řinčením mečů a provoláváním před bitvou. V části Křižáci ve Pskově zazníval, stále v hlubokých polohách, bojovný hymnus na útržky snad žalmových latinských textů, výhružně skandovaný při nájezdu nepřátel na ruské vojsko. Vyzvánění s použitím idiomů ruské lidové hudby v další části zachycovalo povolávání ruského lidu k boji za ruskou zem. Ve stupňujícím se accelerandu do vivacissima pátá, nejdelší část opět na útržky latinských textů strhla bojovou vřavou, vytrubováním a poryvy hlubokých nástrojů při líčení klíčové bitvy s porážkou křižáků na ledě Čudského jezera. Šestá část Pole mrtvých je určena mezzosopránu a Lucie Hilscherová s hlubokou empatií přednesla elegii za mrtvé ruské hrdiny – sokoly. Kantáta pak vyústila v majestátně mohutném fortissimu za zvuku zvonů, ale i zvonků ruské trojky při Alexandrově triumfálním vjezdu do Pskova.

I když provedení bylo plně v duchu Prokofjevovy partitury rusky velkolepé, přece jen ještě zajímavějším festivalovým počinem by byla možnost vidět přímo Ejzenštejnův film s živým orchestrem a původní hudbou.

Hodnocení autorky 80 %

Koncert Pražského jara: FOK & Alexander Vedernikov
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Dirigent Alexander Vedernikov, housle – Emmanuel Tjeknavorian, mezzosoprán – Lucie Hilscherová. Pražský filharmonický sbor, sbormistr Jaroslav Brych.
Program: Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47; Sergej Prokofjev: Alexandr Něvský. Kantáta pro mezzosoprán, smíšený sbor a orchestr op. 78
Obecní dům – Smetanova síň, úterý 28. 5. 2019.

Martina Janková & Barbora Maria Willi – Pražské jaro 31.5.2019 (foto © Zdeněk Chrapek)

Inspirativní potkání na cestě mezi Prahou a Vídní
Dramaturgie Pražského jara zařadila do programu vystoupení sopranistky Martiny Jankové. S Barbarou Mariou Willi na kladívkový klavír prezentovaly koncertně písně rakouských a českých klasicistních skladatelů z přelomu 18. a 19. století, které v roce 2017 nahrály pro Supraphon v rámci edice Hudba v Praze 18. století.

(Celá recenze ZDE.)

Marek Štryncl, Musica Florea – Pražské jaro 2019 (foto Zdeněk Chrapek)

Musica Florea se Schumannem a Mozartem
Linii koncertů letošního ročníku Pražského jara s jen ojediněle uváděnými skladbami pro sólistu/sólisty, sbor a orchestr po Berliozově Te Deum a Prokofjevově kantátě Alexandr Něvský uzavřel program, na kterém Musica Florea a sbor Collegium Floreum s kvartetem sólistů Michaela Šrůmová, Sylva Čmugrová, Václav Čížek a Jaromír Nosek pod vedením Marka Štryncla vůbec poprvé na tomto festivalu uvedli Requiem Des dur op. 148 Roberta Schumanna. Program zahájila Mozartova Korunovační mše C dur KV 317.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na