Operní panorama Heleny Havlíkové (24)

Týden od 7. do 13. března 2011

° Festival Opera 2011 stále graduje
° Ministerstvo kultury si do týmu expertů najalo i Chytrou horákyni – Státní operu a Národní divadlo sloučí i nesloučí
– Co na to Ondřej Černý
– Co na to představitel Institutu umění/Divadelního ústavu Bohumil Nekolný
– Co na to v úterý na veřejné schůzi poslanci?
° Inspirace na dny příští

***

Festival Opera 2011 stále graduje

Do finále směřuje festival Opera 2011 – minulý týden v Praze vystoupily další dva soubory, opavský a liberecký. Bienále, pořádané v Praze tentokrát již podesáté, je skutečně unikátní příležitostí zhlédnout operní inscenace všech deseti stálých českých divadel – a to podle výběru jejich ředitelů a operních šéfů. Zájem diváků je nadále velký a reakce stále nadšenější. Festival po počáteční smršti pěti produkcí předminulý týden sice počtem představení zvolnil na tempu, nikoli však na gradaci. Celkovému hodnocení festivalu se budu věnovat v dalším Operním panoramatu, ale již teď jsem přesvědčena, že Saint-Saënsův Samson a Dalila v opavském nastudování i Pucciniho raný Edgar v provedení liberecké opery jsou horkými adepty na některou z festivalových cen – Libušek. O jedné mohou svým hlasováním rozhodnout i diváci prostřednictvím hlasovacích lístků.

Minule jsem vyzdvihla dirigenta Petra Šumníka za olomouckou Carmen, Miriam Němcovou v ústeckých Hoffmannových povídkách i Roberta Jindru za ostravského Werthera. Tento výčet dirigentů, kteří s přehledem a velkou muzikantskou energií zvládli i velmi obtížné partitury, mohu teď rozšířit o Damiana Binettiho, dirigenta Samsona a Dalily a zároveň šéfa opavského souboru, a také o libereckého dirigenta (a šéfa opery) Martina Doubravského. Ten u nás poprvé – a velmi přesvědčivě – nastudoval operu Pucciniho skladatelských počátků, Edgara na libreto podle Alfreda Musseta. Premiéra byla v Miláně roku 1889 a příliš nezaujala. Doubravský ale dal plně vyznít hudbě plné vášní natolik, že překryla slabiny poněkud chatrného libreta, kdy Edgar vybírá mezi dvěma ženami – sám přitom pochybného charakteru se snaží objevit, která z žen ho miluje „čistě“. Taková mužská ambice pochopitelně nemůže skončit jinak, než smrtí obou jeho milenek.

Obdiv si zaslouží, že oběma souborům, které rozpočtem u nás patří k těm nejmenším, se podařilo obsadit na vysoké úrovni velké a náročné hlavní role; některým přitom zněl hlas v prostoru Stavovského divadla dokonce plněji a zvučněji, než na domácím jevišti. Opavská mezzosopranistka Ilona Kaplová byla jako Dalila skutku svůdná a hlasem i zjevem si podmanila nejen Samsona, ale i diváky. Tenorista Kisun Kim se nenechal coby silák Samson vyprovokovat k herkulovsky silovému zpívání, ale dokázal „dávkovat“ dynamiku tak, že gradace vyzněly naprosto přesvědčivě (pravda, v závěru za pomoci nazvučení). Také pro Nikolaje Někrasova byla role Velekněze příležitostí, jak uplatnit svůj hutný baryton vytříbeněji, než v až přehnaně „dábelských“ rolích Hoffmannových povídek ústeckého nastudování, kde byla zřetelnější především sólistova tendence k nadměrnému vibratu.

Ze sestavy libereckých sólistů excelovala další talentovaná mezzosopranistka naší mladé pěvecké generace – Kateřina Jalovcová v roli provokativně „nepřizpůsobivé“ vášnivé Tigrany (stylizované do jakési „jiné“ Carmen). V působivém kontrastu tak vedle ní vyzněla její „spořádaná“ sokyně Fidelia, kterou sopranistka Lívia Obručnik-Vénossová dokázala prodchnout oddaností a laskavostí. Edgarovu fatální rozervanost i jeho krutý žert nad svou fiktivní rakví uzpíval věrohodně, byť místy na hranici svých pěveckých možností, i Rafael Alvarez.

Haydnovým Lékárníkem Traviatou Státní opery Praha tento týden festival skončí. Jeho celkovému hodnocení se budu věnovat v příštím Panoramatu.

***

Ministerstvo kultury si do týmu expertů najalo i Chytrou horákyni – Státní operu a Národní divadlo sloučí i nesloučí

Po dlouhé sérii protikladných prohlášení, v nichž zástupci ministerstva kultury omílali v nejrůznějších médiích blíže nezdůvodněnou mantru, že pro dvě opery v Praze není místo, se ministr kultury Jiří Besser po dřívějším zavržení studie teatrologa Josefa Hermana v rozhovoru pro Radio Impuls minulou středu veřejně distancoval teď už i o od stanovisek svého náměstka Radka Zdráhala: „Jestliže pan Herman zpracoval pro ministerstvo tuto teorii a ten samý den, kdy se objeví tato teorie na webových stránkách ministerstva kultury, je tam napsáno ano, je to teorie pana teatrologa Hermana, nikoliv stanovisko ministerstva kultury, rovněž tak stanovisko ministerstva kultury nemůže sdělit náměstek Zdráhal. Ten je pověřen, může mít názor, že je potřeba sloučit, že by to bylo nejlepší, nejekonomičtější, ale i on je podřízen ministrovi a ministr bude dbát na to, aby to řešení bylo skutečně nejlepší, aby tyto scény fungovaly tak, jak si zaslouží.“ A dokonce zde ministr tvrdil, že „nikdo u nás neřekl, že ministerstvo kultury slučuje a bude slučovat“!