Operní panorama Heleny Havlíkové (250)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Možná je vhodné připomenout dnešní „samozřejmost“, že chrámové prostory bereme jako jedno z běžných míst pro požádání hudebních produkcí. Uvedení mše je jistě možné prožívat či vnímat dle naturelu a osobního nastavení posluchačů i jako světský kulturní zážitek. V souvislostech hledání „historicky poučené“ interpretace „staré hudby“ je však dobré si připomenout, že prožitek duchovního účastenství na mši svaté je vkořeněn do důvodů jejího vzniku natolik, že bez něj nelze Zelenkovo dílo interpretovat skutečně „autenticky“.

Dnešní vnímání a prožívání „zbožnosti“ je jistě jiné než v Zelenkově době; ostatně ani Zelenka by dnes mši k Očišťování Panny Marie patrně nesložil – po liturgické reformě na druhém vatikánském koncilu (šedesátá léta 20. století) byl název svátku změněn na Uvedení Páně do chrámu (ovšem aniž by tím byl dotčen jeho smysl), snad aby byl zdůrazněn koncept Krista jako světla národů v tom smyslu, jak o Kristovi coby světle hovoří Simeon (… světlo k zjevení pro pohany a k slávě tvému izraelskému lidu, Lukáš 2-32). Dnes, kdy se duchovní rozměr Hromnic smrskl na předpovídání jara svištěm Philem, je připomínka duchovní podstaty svátku Očišťování, jak ho ve své zbožnosti vyjádřil Zelenka, vskutku potřebná a díky za ni.

Hodnocení autorky recenze 70 %

Pohled do Zelenkovy sbírky světských skladeb
Program zelenkovského festivalu uvedl v Rytířském sále Velkopřevorského paláce 16. října 2019 koncert, na němž slovenský soubor Musica Aeterna pod vedením Petera Zajíčka dal nahlédnout do Zelenkovy soukromé sbírky světské vokální hudby. Mezi Zelenkovy povinnosti patřilo pořádání komorních koncertů na saském dvoře a potřeboval také studijní materiál pro italské pěvce angažované v Drážďanech. Koncert byl zajímavý hlavně dramaturgicky, když zazněla díla, která mohla mít vliv na Zelenkův hudební styl – árie z oper Adolfa Hasseho, Geminiana Giacomelliho, Antonia Marii Bononciniho nebo Antonia Vivaldiho. Ze hry souboru Musica Aeterna sice vyzařovala muzikantská radost a sopranistka Gabriela Eibenová uplatnila suverénně virtuozitu svého barevného sopránu v náročných áriích oper seria, jenže tentokrát méně výrazný a intonačně ne zcela přesný alt Markéty Cukrové a nevyrovnaný tenor Virgila Hartingera se zatěžkanými koloraturami přinejmenším v porovnání s ostatními pražskými říjnovými koncerty nevynikal.

Hodnocení autorkou glosy 60 %

Zelenka Festival Praha – Drážďany
Zahajovací koncert ze Zelenkovy sbírky světské vokální hudby – A. Hasse / A. M. Bononcini / N. Porpora / A. Vivaldi.
Musica Aeterna, Peter Zajíček – umělecký vedoucí, Gabriela Eibenová – soprán, Markéta Cukrová – alt, Virgil Hartinger – tenor.
Praha, Velkopřevorský palác, Rytířský sál, 16. října 2019.

Jan Dismas Zelenka: Missa purificationis Beatae Virginis Mariae ZWV 16; Currite ad aras ZWV 166 – světová premiéra
Dresdner Kammerchor a Ensemble Inégal, Adam Viktora – dirigent, Gabriela Eibenová – soprán, Martin Ptáček – alt, Virgil Hartinger – tenor, Mikhail Pashayev – bas.
Praha, kostel Panny Marie pod řetězem, 18. října 2019.

 

Hana Blažíková, Collegium Marianum 2019 (foto Petra Hajská)

Image of Melancholy s radostným vyzněním
Svou už 19. sezonu barokních podvečerů zahájilo Collegium Marianum podzimní melancholií, natolik krásnou, že proměnilo smutky a nostalgie v radost nad nádherou hudby v interpretaci tohoto souboru a sopranistky Hany Blažíkové.

Těžištěm programu byla díla skladatelů alžbětinské Anglie, kdy právě opětování stavu melancholie, v níž se tak rádi utápěli umělci i učenci, ale i lékaři, patřilo k oblíbeným. V programu se prolínaly instrumentální kompozice s vokálními pro sólový soprán.

Hned úvodní skladba s příznačným názvem The Image of Melancholly Anthonyho Holborna (cca 1545–1602) nastolila před dychtivými posluchači zcela zaplněného Tereziánského sálu Břevnovského kláštera atmosféru večera. Navázala na ni píseň-pavana Flow my tears (Tryskejte slzy), snad nejslavnější skladba Johna Dowlanda, které Hana Blažíková v dialogu pouze s theorbou Jana Krejči vdechla truchlivý smutek, bolest žalosti, až marnost naděje v obrazech sežehlé pouště, temné písně ptáka noci, přízraků skrytých v tmách. Program pokračoval skladbami, jež se vážou k Shakespearově Bouři. Instrumentální úvod před prvním aktem Matthewa Lockea (cca 1621–1677), s kontrasty různých fází mořské bouře a prudkými disonantními střety klidu a prudkých přívalů vln, vystřídala veselejší píseň Dry those eyes (Osuš si oči) od Henryho Purcella (1659–1695), v níž vzdušný duch Ariel radí odhodit přívaly smutku a oddat se lahůdkám a vínu, které nabízí jeho ostrov a jak je v podobě perlivých koloratur báječně vyjádřila Hana Blažíková. Purcell se pak vrátil v druhé části koncertu ještě prostřednictvím instrumentální Chacony g moll.

Hana Blažíková, Collegium Marianum 2019 (foto Petra Hajská)

Proměnlivost nálad vnesla do programu suita z opery Venuše a Adonis Johna Blowa (1659–1695). Pro tragický závěr tohoto příběhu Venuše byl vybrán její nářek nad smrtí Adonise, jak ho podle Ovidiových Metamorfóz zpracoval ve své opeře Jean-Baptiste Lully (1632–1687) s opakovaným mottem kruté nesmrtelnosti: bohyně lásky a krásy své lamento obrací ke svému božství, kvůli němuž se i její zoufalství, slzy a žal stávají věčnými.

Britskou skladatelskou linii zastupoval na koncertě také Georg Friedrich Händel (1685–1759), v jehož Concertu grosso G dur, HWV 319 mohli hráči Collegia Marianum s flétnistkou Janou Semerádovou a koncertní mistryní Lenkou Torgersen v čele předvést svoji virtuozitu a sehranost. A program, který dramaturgicky sestavila koncertní mistryně Collegia Marianum Lenka Torgersen, uzavřela kantáta Thomase Augustinea Arnea (1710–1778) The Morning (Ráno) na text Johna Miltona s útěšným opěvováním pastýřské idyly. Hana Blažíková prozářila svými koloraturami nejen svítání slunce a zpěv skřivánků, ale proměnila i vzdechy nad bolestnou ztrátou milované dívky ve sladkobolné opojení, které posluchačům prohřálo cestu do chladného podzimního večera.

Hodnocení autorkou recenze 90 %

Image of Melancholy
Hana Blažíková – soprán, Collegium Marianum, umělecká vedoucí Jana Semerádová.
Břevnovský klášter, Tereziánský sál, 21. října 2019.

G. F. Händel: La Resurrezione – Collegium 1704 (foto Petra Hajská)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na