Operní panorama Heleny Havlíkové (251)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
Nekoranec a Costello – proč ano. - Nekorancův debut na CD s francouzskou operou. - Jana z Arku – úklid mýtu (tentokrát v Bruselu). - Pražský trénink Jennifer Rowley. - Znovu Butterfly – ani MET nevstoupí třikrát do stejné řeky. - Inspirace na dny příští.
Petr Nekoranec a Stephen Costello, PKF, Rastislav Štúr 2019 (zdroj Nachtigall Artists Management)

Nekoranec a Costello – proč ano
Koncert Petra Nekorance a Stephena Costella v Dvořákově síni Rudolfina měl podtitul – Dva tenoři! Proč ne? Na takovou otázku se nabízí v recenzi shrnout argumenty, proč ano. Stejně jako v případě dokonce oněch slavných tří tenorů – Pavarottiho, Dominga a Carrerase – se ukázalo, že je na koncertních pódiích i jevištích dost místa pro oba tyto mimořádné talenty nastupující mladé pěvecké generace. (A jak je v další části Operního panoramatu o Nekorancově debutovém CD zřejmé, nejen pro ně). I když si pro první část koncertu vybrali skoro stejný repertoár – slavné tenorové árie z francouzských oper Charlese Gounoda (Faust a Romeo a Julie), Georgese Bizeta (Carmen a Lovci perel) a Julese Masseneta (Werther) –, jejich interpretace je odlišná. Petr Nekoranec je zpívá ve svém odlehčenějším, lyričtějším pěveckém oboru, k němuž přechází z tenore leggiero italského belcanta. Stephen Costello uplatňuje svůj tmavší, hutnější hlas.

Z francouzských oper si Nekoranec vybral Gounodova Romea s jeho mladistvě roztouženou árií pod Juliiným oknem Ah! lève-toi, soleil!“, Bizetova Nadira z Lovců perel, který v romanci Je crois entendre encore“ vzpomíná na dávné setkání s krásnou bráhmanskou kněžkou Lejlou, a z Massenetovy opery první árii Werthera O nature pleine de grâce“ s opěvováním rajské krásy přírody. V druhé části koncertu se zaměřil na repertoár, který stále zůstává jeho doménou, a vybral dvě árie z Donizettiho oper – slavnou Nemorinovu „Una furtiva lagrima“Nápoje lásky a Edgardovu árii „Fra poco me ricovero“ ze závěru Lucie z Lammermooru. Ta, zařazená jako poslední před blokem spíš „přídavkových“ neapolských písní se závěrečnou O sole mio, se však už ukázala být v rámci celku koncertu na hranici jeho současných pěveckých možností, a to hlavně kvůli méně pevnému posazení hlasu na dechové opoře.

Petr Nekoranec a Stephen Costello, PKF, Rastislav Štúr 2019 (zdroj Nachtigall Artists Management)

Nadále platí, že Petr Nekoranec využil svá zahraniční školení v operních studiích renomovaných operních domů, jako byla Bavorská státní opera a newyorská Metropolitní opera, i sbírání dalších zkušeností při svém současném působení ve stuttgartské opeře, kde zpívá Rossiniho Almavivu, Ramira v Popelce a Donizettiho Ernesta v Donu Pasqualovi. Svůj talent, pod vedením italského pedagoga Antonia Carangela, s rozmyslem rozvíjí správným směrem. Jeho útlejší hlas dál nabývá na objemu ve vyrovnaných rejstřících včetně výšek a pozvolných přechodů dynamiky messa di voce. Přitom neztrácí mladistvou svěžest, legatovou kantabilnost a lehkost. To vše při intonační přesnosti. Nekoranec nepodceňuje ani deklamaci. Má dar navázat bezprostřední kontakt s posluchači a se zaujetím právě jim zpěvem „vyprávět“ všechny ty různé milostné trable operních tenorových hrdinů. Krásně mu vyšla i díky zvládnuté dynamice zejména romance z Lovců perel s její exotickou opojností a milostným vzplanutím.

Bylo zřejmé, že americký tenorista Stephen Costello má přece jen více zkušeností: Prosadil se už i v Metropolitní opeře nejen v Donizettiho operách, ale i jako Alfréd v Traviatě, Vévoda v Rigolettovi, Gounodův Romeo a zpívá i Pucciniho Rudolfa v Bohémě. Také on ve francouzské části koncertu zapíval tři árie. Koncert otevřel kavatinou Gounodova Fausta ze třetího dějství Salut! Demeure chaste et pur“, v níž Faust pod vedením pokušitelského Mefista podléhá čisté andělské kráse Markétky. Pokračoval árií Dona José La fleur que tu m’avais jetée“ z Bizetovy Carmen s osudovým horoucím vyznáním lásky k této cikánce a blok z Massenetova Werthera, který uvedlo skvělé provedení úvodního orchestrálního prélude, zakončil nostalgickou árií ze třetího dějství Pourquoi me reveiller?“, v níž Werther své milované, ale za jiného muže vdané Charlottě předčítá básně jako předzvěsti své sebevraždy. V druhé části koncertu si Costello získával čím dál víc přízeň publika árií Federica È la solita storia del pastore“ z veristické Arlézanky Francesca Cilei a svůj tenorový volumen nechal naplno rozeznít ve Verdiho Luise Millerové jako zoufalý Rodolfo ve chvíli, kdy čte dopis o domnělé zradě své milované Luisy a s hořkostí vzpomíná na společné šťastné chvíle. Costello zaujal barvou a plností svého hlasu i pevnými výškami. Ve výrazu ale na koncertě působil trochu zdrženlivě, rezervovaně, takže se vytrácely nuance „rafinovanosti“ především v Massenetovi. Uvidíme, jak vystupuje na jevišti, protože v květnovém přenosu z Metropolitní opery je obsazený do role Roberta v Donizettiho Marii Stuartovně.

Petr Nekoranec a Stephen Costello, PKF, Rastislav Štúr 2019 (zdroj Nachtigall Artists Management)

V minulosti si oba tenoristé shodou okolností svým způsobem konkurovali: Petr Nekoranec zaskočil v lednu 2016 v pražském Rudolfinu na koncertě se sopranistkami Mariou Agrestou a Angel Joy Blue za Stephena Costella, který kvůli sněhové vánici nemohl přiletět z New Yorku. A v létě 2017 nahradil indisponovaného Costella na letním cyklu koncertů, který pořádá Metropolitní opera zdarma v parcích po celém New Yorku pro tisíce posluchačů. A teď, prakticky ve stejnou dobu, oba vydali své debutové nahrávky – Nekoranec s francouzskými áriemi, Costello vzdal hold barytonistovi Hvorostovskému albem Te, O Cara s áriemi z Donizettiho oper. Jakmile se ale společně ocitli na jednom pódiu, spíš se vzájemně až trošku uličnicky hecovali. Když si v závěrečném přídavku vystřídali sloky ve slavné árii mantovského vévody z Verdiho Rigoletta, jeden druhému drželi palce, aby jim vyšly výšky.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments