Operní panorama Heleny Havlíkové (255)

Z hájů a zahrad ponaučení a duchovnosti . - Rozjásaný Mesiáš. - Ústecká repríza Carmen. - Inspirace na dny příští.

Z hájů a zahrad ponaučení a duchovnosti
V barokní kapli Italského kulturního institutu se konal poslední koncert letošního cyklu Collegia Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse s výběrem z Monteverdiho sbírky Selva morale e spirituale.

Sbírka Selva morale e spirituale obsahuje třicet sedm duchovních skladeb různých forem i stylů (stille antico a stille concertato) a Claudio Monteverdi (1567–1643) ji vydal na sklonku života v roce 1640 jako jakési kompendium, které zahrnuje osmadvacet let jeho působení kapelníka dómu sv. Marka v Benátkách. Zahrnuje madrigaly na duchovní texty, celou mši i její jednotlivé části, žalmy, řadu z nich v různém zhudebnění, mariánské hymny (Magnificat a Salve Regina) a moteta v obsazení od sólového hlasu po osmihlasé kompozice. Proto bývá sbírka považována za jakousi Monteverdiho závěť v oblasti duchovní hudby.

Už sám název sbírky je inspirující – do češtiny bývá překládán jako Les ponaučení a duchovnosti, kde „selva“ je odvozeno od „silva“ ve smyslu „háje“ nebo kultivované „zahrady“, ale i lesa s jeho spletitostí, stíny, světly, temnými zákoutími i prosluněnými pasekami. Sbírka dokládá, jak Monteverdi začal prolínat dříve nespojitelné světy mezi duchovními a světskými žánry. Kladl velký důraz na to, že zhudebňuje text, chápaný v rétorickém smyslu s příslušně vyjádřenou srozumitelnou a sdělnou emocí. Básnicky bohaté obrazy živoucích květin, zlatých pramenů vlasů, ale i ledové námrazy, jasu světla i smutné tmy, louky rozjasněné růžemi i zurčícími potůčky, ale i texty žalmů zhudebňoval s mnohotvárnou invencí pro jejich hudební vyjádření, často se zvukomalebnou symbolikou.

Vlastnímu koncertu opět přecházela půlhodinová „ouvertura“ a zájemce do programu uváděl ten nejpovolanější – Václav Luks, který koncert nastudoval a dirigoval. Jeho úvody jsou vždy nejen na vrcholné úrovni odborné, ale dokáže svou znalost tematiky podávat přístupně, poutavě a vtipně tak, že pro posluchače obohacuje zážitek z koncertu.

Pro zhruba jeden a půl hodinový koncert Václav Luks vybral osm skladeb. Z hlediska obsahu se střídaly texty žalmů s pastorálními a milostnými básněmi. Hudebně zaznělo v Dixit Dominus osmihlasé concertato s doprovodem dvou sólových houslí vedle strofických písní s ritornely, tříhlasá mariánská antifona Salve Regina má charakter operní monodie, oslavný žalm Laudate Dominum pro svítivé výšky sólového sopránu podobně jako sedmihlasé Gloria jsou projasněné („světsky“) virtuózními koloraturami. Pestrost výběru pro různé velikosti obsazení od osmihlasu po sólový soprán ještě oživilo střídání sólistů a doprovod, v němž se uplatnili dva hráči na housle, viola da gamba, kontrabas, varhanní pozitiv a theorba.

Václav Luks se rozhodl koncert proložit třemi komorními, čistě instrumentálními skladbami – sonátou pro dvoje housle Giovanniho Paola Cimy, passacagliou Biagia Mariniho a ciacconou Tarquinia Meruly. Pro rozšíření dramaturgické variability koncertu však byly nadbytečné a program spíše rozmělňovaly. Pokud by šlo o pestrost, už samy skladby ze sbírky Selva morale e spirituale jsou natolik různorodé, že by zaplnily i více programů, a když je celý cyklus koncertů prezentován jako platforma pro Collegium Vocale 1704, pak je škoda ho pro umění tohoto vokálního uskupení nevyužít. Tím spíš, že tentokrát různě se prolínající sólisté Monteverdiho „slovník afektů“ tlumočili se společně procítěnými mnohotvárnými emocemi. Velkou intenzitu měl třeba ostrý střih smíchu a nářku nebo sestup do hloubek smrti, běd a běsů a vlády tmy vedle rozjasněného světa v canzonettě Chi vol che m’innamori, úplně konkrétní obrazy vyvolávaly sestupné vzlyky nářku v Salve Regina, radostný optimismus blaha a libosti sálal z Beatus vir a veselí chvály Hospodina v žalmu Laudate Dominum omnes gentes. Gejzír virtuózních koloratur se uplatnil vedle prosby o smilování v Gloria. Sopranistky Helena Hozová, Pavla Radostová, altistky Kamila Mazalová a Daniela Čermáková, tenoristé Ondřej Holub a Čeněk Svoboda i basisté Martin Vacula a Roman Hoza nestrhávali pozornost na sebe, ale vytvářeli v různých kombinacích i s podporou instrumentalistů vyrovnaný a zvukově vyvážený celek.

Koncertem z Monteverdiho sbírky Selva morale e spirituale se uzavřel celý ročník cyklu Collegia Vocale 1704, v němž se toto uskupení v různém pěveckém obsazení prezentovalo samostatně. I když Collegium Vocale 1704 se uplatňuje i v rámci koncertů v Rudolfinu, zejména v této sezoně, protože akcentuje oratoria, zazněla zde koncertně opera – Vivaldiho Arsilda – a zařazeny jsou i další žánry vokálně instrumentální hudby baroka. Vedle toho ale existuje nepřeberné množství komorních vokálních kompozic, o něž má publikum ve špičkové interpretaci Collegia Vocale zájem a do „velkého“ cyklu se nehodí. I když Václav Luks pro tento typ koncertů zatím hledá vhodný prostor (letos se vystřídala Pražská křižovatka a barokní kaple Italského kulturního institutu), je dobře, že v této sérii bude Collegium pokračovat i nadále. A rozhojní tak koncertní nabídku, kterou v tomto žánru nabízí například i Collegium Marianum, Cappella Mariana nebo Ensemble Inégal.

Program dalšího roku už je známý. Pokud jde o prostory, pro prvních pět večerů byl vybrán kostel sv. Šimona a Judy, kde například i FOK uvádí koncerty staré hudby, šestým chce Collegium otevřít Produkční dům Vzlet. Komorní cyklus opět představí ansámblový vokální repertoár v nejrozmanitějších podobách od renesančního madrigalu až po vokální díla Francise Poulenca. Jak prozradil Václav Luks, kromě hudby slavných skladatelů, jako je Georg Friedrich Händel (Amarilli vezzosa – Il duello amoroso) nebo Claudio Monteverdi (Madrigali guerrieri ed amorosi), zazní i raritní kompozice – například Stabat mater italského skladatele Emenuela d’Astorgy vedle kompozice Antonia Caldary Missa dolorosa. Své místo v dramaturgii Collegia Vocale 1704 má tradičně také německá předbachovská hudba. Bude zastoupena na říjnovém koncertě díly Heinricha Schütze, která zazní společně s hudbou jeho učitele, Benátčana Giovanniho Gabrieliho (Cantate Domino). Hudbě francouzského baroka bude věnován listopadový koncert složený z děl francouzských skladatelů přelomu 17. a 18. století, v němž budou zastoupeni Marc-Antoine Charpentier, Andre Campra a Sébastien de Brossard (Ad majorem Dei gloriem). Pro Collegia 1704 netypickým výletem do 20. století bude prosincový adventní koncert, na němž vedle hudby pozdní renesance a vrcholného baroka (Jacobus Gallus Handel, Cristofaro Caresana a Jan Dismas Zelenka) zazní adventní moteta Francise Poulenca (Mirable mysterium).

Hodnocení autorkou recenze 90 %

Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale
Collegium Vocale 1704 a Collegium 1704, dirigent Václav Luks.
Praha, Barokní kaple italského kulturního institutu

Rozjásaný Mesiáš
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením svého zakladatele a dirigenta Václava Lukse má oratorium Georga Friedricha Händela Mesiáš na repertoáru už mnoho let. Z jejich čtvrtého provedení Mesiáše v rámci koncertního cyklu Collegia 1704 v Rudolfinu v březnu 2018 vzniklo CD, které je první českou kompletní nahrávkou tohoto základního díla barokního repertoáru.

Dnes se Händelovy opery i jeho jiná oratoria objevují v souvislosti s obecnějším trendem návratů „staré“ hudby poměrně často – z nedávné doby u nás připomenu Saula v provedení souboru Czech Ensemble Baroque nebo oratorium Izrael v Egyptě na koncertě právě Collegia 1704. Händelův Mesiáš je rozměrná reflexe celého Kristova života, od proroctví o jeho příchodu po oslavu Ježíše jako Vykupitele, a to na biblický text v angličtině. Händel jako zkušený dramatik v něm rozvinul vícesborové efekty, využití trubek a tympánů, své umění melodických nápadů, kontrapunktu a zvukomalby. Právě Mesiáš zůstává – jistě i díky slavnému jásavému „baroknímu hitu“ Aleluja – stále Händelovým nejznámějším dílem. Překlenuje onu interpretační mezeru mezi barokem a druhou polovinou minulého století, během níž většina barokní hudby upadla v zapomnění. Má tak dlouhou interpretační tradici.

Mesiáš byl poprvé uveden v roce 1742 v Dublinu ve Velké koncertní síni pro sedm stovek posluchačů. Premiérové dublinské obsazení bychom dnes charakterizovali jako komorní: 16 chlapeckých a 16 mužských sboristů, z nichž byli vybráni i sólisté pro tenorový a basový part, sopranistka, altistka a orchestr se smyčcovými nástroji, trubkami, tympány, varhanami a cembalem. Nicméně dobrat se dnes jediné autentické „definitivní“ verze Mesiáše nelze. Podle známých dokumentů Händel sám řídil 36 provedení Mesiáše, a jak bývalo zvykem, upravoval dílo podle situace a možností konkrétního uvedení. Dochovaly se rukopisy s mnoha odlišnostmi v instrumentaci, ozdobách i podobách některých částí. Praxe uvádění Mesiáše se pak rozvinula od zvukově subtilnějších pojetí až do pompézních provedení v obsazení sboru dvěma tisícovkami zpěváků a s pěti set členným orchestrem, tempa se s tolika účinkujícími posunula k obřadně vznosným. S příklonem k historicky poučené interpretaci se začaly vracet přístupy vycházející z Händelovy praxe.

Václav Luks pro provedení Mesiáše Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704 volí verzi, kterou vydal Bärenreiter. Držel se trendu interpretační tradice tohoto souboru v komorním obsazení s dvacetičlenným sborem, čtveřicí sólistů, z nichž altový part zpívá kontratenorista (ačkoli v Dublinu v roce 1742 a potom i v Londýně ženské party zpívaly sólistky) a orchestrem, jehož smyčcovou sekci s varhanami a theorbou doplňovaly dva hoboje, fagot, dvě trubky a tympány.

Luks má s uváděním velkých barokních církevních kompozic v takto komorním obsazení velké zkušenosti. Jeho nastudování Mesiáše je integrální součástí jeho interpretačního přístupu, v němž se mu díky mimořádné muzikantské energii daří propojovat aplikaci dobové praxe se zkušenostmi dnešních posluchačů. Podobně jako v případě nahrávky Collegia 1704 s Bachovou velkou Mší h moll, která navazuje na sérii nahrávek Zelenkových mší a patří i v mezinárodním kontextu k mimořádně zajímavým, se Václav Luks s oporou v historických pramenech emancipuje od romantizujícího pojetí. Nejen tím, že soubor hraje na repliky historických hudebních nástrojů. Hned na první poslech je patrné, že volí ono menší komorní obsazení v orchestru s houslemi po pěti hráčích, čtyřmi violami, třemi violoncelly, dvěma kontrabasy. A Luks se celkově přiklání k rychlejším tempům. Tím ale není řečeno, že by snad bylo menší i rozpětí výrazu. Právě naopak – komornější zvuk otevírá Luksovi možnost pracovat s výrazem ve větším detailu a rozvrhnout strukturu celku tak, aby vyzněly zřetelněji kontrasty, včetně dynamických. Klidnější fráze pod legatem měly napětí vedle brilantních staccat v prestu, dramatická hudba Kristova mučení a šklebícího se davu kontrastovala s klidem pastýřů a vzdechy nad Ježíšovou bolestí. Hluboká temnota a šerost smrti vyústila ve světlo a jásavou oslavu Boží se zářivým zvukem trubek.

Při letošním provedení se do Prahy kromě sopranistky (na nahrávce Giulia Semenzato) vrátili sólisté z nahrávky. Kontratenorista Benno Schachtner nejenže svůj hlas ovládá technicky zcela suverénně včetně intonačně náročných skoků a koloratur, ale dokáže obohatit svou interpretaci o oduševnělý výraz i rozpětí dynamiky, které sólistům v tomto specifickém hlasovém oboru většinou chybějí. Bouřlivou dramatičností a brilantními basovými koloraturami upoutal také Krešmir Stražanac a polský tenorista Krystian Adam, jehož s Collegiem 1704 známe z Myslivečkovy Olympiády nebo Bachovy Mše h-moll, potvrdil kultivovanost a emocionální naléhavost svého přístupu, uplatnil nádherné messa di voce i bravurní koloratury. Bylo zřejmé, že ti všichni mají party Mesiáše zažité, dokázali se odpoutávat od not a svůj pěvecký výkon podpořili i navozením bezprostředního kontaktu s publikem. To platilo i pro sbor, který vedle zářivě rozjásaných holdů v pianissimu vytvořil napětí („Since by man came death“). Nejméně výrazně se ze sólistů při svém prvním vystoupení s Collegiem 1704 projevila sopranistka Johanna Winkel s barevně nevýrazným hlasem a matnějším výrazem.

Uvádění Händelova Mesiáše v pojetí Collegií 1704 v Rudolfinu s různými sestavami sólistů mívalo v minulosti i výkyvy. Například v roce 2016 se „kouzlo“ kvůli ne zcela zaoblenému zvuku sboru a méně výrazným výkonům sólistů nedostavilo. Síla Händelovy hudby, která sálala z pódia tentokrát, navodila u posluchačů až jakýsi transový stav, v němž duchovní poselství Händelova Mesiáše, ještě umocněné předvánočním časem, zaznělo opět s mimořádnou intenzitou a muzikantským elánem.

Hodnocení autorkou recenze 95 %

Georg Friedrich Händel: Mesiáš (Messiah), HWV 56
Johanna Winkel – soprán, Benno Schachtner – alt, Krystian Adam – tenor, Krešimir Stražanac – bas. Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704, dirigent Václav Luks.
Praha, Rudolfinum, úterý 10. prosince 2019.

Ústecká repríza Carmen
Bizetova Carmen měla v Severočeském divadle v Ústí nad Labem v hudebním nastudování Miloše Formáčka a v režii Andrey Hlinkové premiéru v loňské sezoně v červnu, ale takový titul divadlo pochopitelně ponechává na repertoáru.

Repríza 30. listopadu 2019 byla, kulantně řečeno, problematická. Třebaže se Carmen dnes hraje v různých verzích (původně měla jen mluvené recitativy), ta ústecká byla proškrtaná způsobem, který z nastudování dělal až jakousi zájezdovou verzi, aby se umělci i diváci stihli včas vrátit domů. Tomu odpovídala i jednoduchá scéna a kostýmy. Při vší úctě k výtvarníkovi Josefu Jelínkovi, v Ústí nejspíš tvrdě limitovanému rozpočtem, který na výpravu a kostýmy dostane, působila nevynalézavě a chudě: ilustrativní projekce na zadním horizontu, kašírované stěny po obvodu jeviště, uprostřed oprýskaná vana naplněná vodou, z níž se v krčmě Lillase Pastii stane zakrytím deskou stůl a v horách ji divákova fantazie může považovat za skalisko. Režie Andrey Hlinkové jen v základním aranžmá ilustrovala děj způsobem, který chvílemi působil až směšně.

Pokud jde o obsazení, Šárka Hrbáčková v titulní roli sice neoplývala charismatem horkokrevné cikánky, vášnivé v lásce i nenávisti, ale mezzosopránový part zazpívala bez zakolísání. Nikolaj Višňakov jako Don José sice neztratil svůj burácivý tenor, ale o vnitřních pocitech tohoto původně vzorného vojáka, který kvůli Carmen zběhne, dá se k pašerákům a nakonec vraždí, nevypovídá nic. Michael Kubečka jako Escamillo se strefoval do správných tónů jen přibližně. Z alternací v roli Micaely jsem viděla Gabrielu Kopperovou, která sympaticky zklidnila chvění svého sopránu, ale ostřejší barva neodpovídá tak úplně lyrickému partu této oddané venkovské dívky. Na souhru náročný kvintet Mercedes, Frasquity, Dancaira, Remendada a Carmen v podání Elišky Zajícové, Zuzany Ballánové, Petra Matuszeka a Milana Vlčka s Šárkou Hrbáčkovou vyzněl v pomalejším tempu soudržně. Početně malý sbor byl spíše směsicí různě trčících hlasů než kompaktním tělesem.

I když ústecká opera v loňské sezoně připravila dvě premiéry, kromě Carmen ještě ke stému výročí české státnosti Libuši, jinak pod vedením svého ředitele Miloše Formáčka a šéfa opery Milana Kaňáka uvádí v posledních letech premiéru jedinou. To je pro kondici a rozvoj souboru příliš málo. I přes příkré hodnocení Carmen, moc bych si přála, aby ambiciózně naplánovaný Wagnerův Tristan a Isolda představil ústecký soubor v lepší kondici.

 

Georges Bizet: Carmen
Dirigent Miloš Formáček, režie Andrea Hlinková, choreografie Vladimír Gončarov, výtvarník scény a kostýmů Josef Jelínek, sbormistr Jan Snítil.
Osoby a obsazení: Carmen – Šárka Hrbáčková / Kateřina Jalovcová / Nina Gracheva, Don José – Nikolaj Višňakov / Milan Vlček, Escamillio – Richar Haan / Roman Krško / Michael Kubečka, Micaela – Gabriela Kopperová / Noema Erba / Valeria Vaygant, Mercedes – Sylva Čmugrová / Eliška Zajícová, Frasquita – Zuzana Ballánová / Jarmila Baxová, Morales – Martin Matoušek / Michael Kubečka, Zuniga – Serguei Nikitine / Radek Krejčí, Dancairo – Martin Matoušek / Petr Matuszek, Remendado – Milan Vlček / Jaroslav Kovacs.
Orchestr, sbor a balet Severočeského divadla v Ústí nad Labem.
Premiéra 14. června 2019, recenzováno představení 30. listopadu 2019.

 

Inspirace na dny příští

 

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky

Hudební nastudování – Martin Doubravský, režie – Linda Keprtová, scéna – Michal Syrový, kostýmy – Tomáš Kypta, choreografie – Ladislava Košíková, dramaturgie – Vojtěch Babka, sbormistr – Anna Novotná-Pešková.

Orchestr, sbor a balet Divadla F. X. Šaldy

Divadlo F. X. Šaldy Liberec, premiéra pátek 20. prosince 2019 v 19:00 hodin.