Operní panorama Heleny Havlíkové (300) – Dvakrát opery Bohuslava Martinů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
K příležitosti nedávného 130. výročí narození Bohuslava Martinů se Helena Havlíková v novém Operním panoramatu zaměřila na dvě nahrávky jeho děl: televizní zpracování opery „Čím lidé žijí“ v režii Jiřího Nekvasila a historickou nahrávku opery-baletu „Divadlo za bránou“, pořízenou Státním divadlem Brno v roce 1956.

B. Martinů: Čím lidé žijí – Česká televize (zdroj ceskatelevize.cz)

Čím lidé žijí v televizi
Divadlo za bránou na CD

Čím lidé žijí v televizi
Nedávno jsme si připomínali 130. výročí narození Bohuslava Martinů (8. 12. 1890 – 28. 8. 1959). Česká televize při této příležitosti odvysílala na kanálu ČT art celou sérií pořadů, mimo jiné dva dokumenty režiséra Jiřího Nekvasila: Návrat z exilu a na něj volně navazující Bohuslav Martinů a Amerika. Ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina v nich i prostřednictvím rozhovorů s pamětníky a interprety zachycuje evropské i americké období života Martinů. Do programu ČT art se dostala také televizní inscenace Martinů opery Čím lidé žijí v režii Jiřího Nekvasila. V opeře probleskuje vánoční doba, takže se díky prosincového datu narození Bohuslava Martinů navýsost příhodně „strefila“ do adventního času rozjímání. A navíc hlavní téma opery – pomoc bližnímu – dostává v čase koronavirové pandemie novou naléhavost a smysl, jak je zřejmé z rozhovorů s mnoha dobrovolníky, kteří se nezištně v této době zapojují do pomoci v nemocnicích a domovech pro seniory.

Vedle mnohem známější Veselohry na mostě nebo Řeckých pašijí, Julietty ale i Ariadny je opera Čím lidé žijí stále téměř neznámá. U nás zůstávala dlouho neuvedená i v době, kdy se po zákazu mohla díla Martinů na konci 50. let postupně vracet do českých divadel. Svým křesťanským námětem byla v socialistickém Československu nežádoucí. První provedení prosadili v Plzni v roce 1964 v hudebním nastudování Bohumíra Lišky a režii Bohumila Zoula s Karlem Křemenákem v titulní roli ševce Martina Avdějiče. Inscenace se hrála pod názvem Jak lidé žijí v kombinaci s Madonou Miloše Sedmidubského a Martinů Veselohrou na mostě. V roce 1990, kdy se dramaturgovi Václavu Noskovi, neúnavnému propagátorovi oper Bohuslava Martinů, podařilo uspořádat v Praze festival s prvním souborným uvedením všech Martinů oper, inscenací Čím lidé žijí do kompletu přispělo brněnské Janáčkovo divadlo v hudebním nastudování Jana Zbavitele a v režii Aleny Vaňákové. Titulní roli tehdy vytvořil typově s touto postavou mimořádně spřízněný Pavel Stejskal. Také v Brně se opera hrála společně s Veselohrou na mostě.

Opera Čím lidé žijí vznikla po dlouhé odmlce od posledních oper, které Martinů vytvořil ještě v předválečné Paříži – Juliettě a Alexandru bis. V době jeho pobytu v New Yorku byla v roce 1951 na tamní Mannesově hudební škole, kde vyučoval, scénicky provedena Veselohra na mostě. Měla úspěch a díky tomu se Martinů dostal v USA do povědomí i jako operní skladatel. Kompozice Čím lidé žijí byla dokončená během necelých dvou měsíců vánočního času na přelomu roku 1951 a 1952 (a vzápětí následovala Ženitba podle Nikolaje Vasiljeviče Gogola). Po studentském provedení pouze s klavírem v roce 1954 na letních hudebních kurzech michiganské univerzity v Interlochenu se scénické verze ujala v roce 1955 newyorská The Hunter College Opera Association.

B. Martinů: Čím lidé žijí – Česká televize (zdroj ceskatelevize.cz)

Podobně jako v Ženitbě, také pro operu Čím lidé žijí našel Martinů inspiraci v ruské literatuře, v povídce Lva Nikolajeviče Tolstého Kde je láska, tam je i Bůh. Martinů komponoval nikoli na ruský originál, ani ne na český překlad, ale s nadějí na americké uvedení přímo na překlad anglický. Hudební idiomatika ovšem jednoznačně odkazuje na české prostředí. Opeře dal Martinů nakonec název podle jiné Tolstého povídky What Men Live By / Čím lidé žijí. Martinů tuto tři čtvrtě hodinovou jednoaktovku pro sedm sólistů, vypravěče a komorní orchestr s mluvčím a komentujícím sborem koncipoval jako pastorel, mirákl, náboženskou lidovou hru, jak to známe třeba z jeho předválečných Her o Marii.

Libreto podle Tolstého povídky vychází z evangelia, které je i několikrát citováno (Lukáš, 8, 36-50, Matouš 25, 31-40). Vypravěč představuje osamělého chudého stárnoucího ševce Martina. Začíná pochybovat o své víře, po smrti ženy a dcerky ho trápí pocit životní prázdnoty a opuštěnosti. Ze své suterénní dílny sleduje nohy kolemjdoucích – podle bot ví, kdo to je. Starý kamarád mu připomene bibli a nad její četbou se Martinovi zdá, jak mu Hospodin slibuje, že za ním nazítří přijde. Druhý den Martin netrpělivě vyhlíží boty, které by neznal. V očekávání Pána pozve starého vysloužilce na čaj, obdaruje žebračku s dítětem a přesvědčí trhovkyni, aby prominula rozpustilému klukovi, že jí ukradl jablko. Nastal večer, Martin otevírá bibli a sbor situaci komentuje: „Cokoli jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Martina uchvátí hřejivý pocit štěstí, protože poznal, že Spasitel byl přítomen v oněch lidech, kterým nezištně pomohl, a pochopí, že Hospodin ho skutečně navštívil – prostřednictvím lásky a pomoci bližním: „Tak jsem pochopil, že mé vidění se naplnilo, že mě Spasitel vskutku toho dne navštívil a já ho u sebe přijal a ve svém domě přivítal.“

Jak bylo pro Martinů zvykem, partituru doplnil svou představou o scénickém uvedení: „Tato opera se má hrát na způsob miráklu. Děj je nutno více naznačovat než ‚hrát‘. Mluvčí a sbor jsou na scéně a účastní se hry, osoby opery se mohou usadit ve sboru, není-li jich třeba na scéně. Slovům mluvčího se nemá rozumět jako doslovnému popisu děje, jen se v daném okamžiku odehrává. Jeho komentář má povšechný ráz. Scéna nemá představovat realisticky místnost a ulici.“ Skladatel scénu v partituře také schematicky i nakreslil.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments