Operní panorama Heleny Havlíkové (322) – Spor o hubičku jako šťavnaté sousto u sousedského stolu

  1. 1
  2. 2

Pro druhé dějství, které se podle libreta Elišky Krásnohorské odehrává v hustém lese s příkrou strání, skalisky, studánkou a křovinami ve skále, inscenátoři onen masivní stůl rozebrali tak, že mezi jeho částmi vznikly úzké cestičky jako bludiště, kterým pochoduje sem a tam celý oddíl Krakonošů se smrčky na zádech a v rukách v čele s Matoušem, v originále vůdcem pašeráků. Jiří Nekvasil využil toho, že libretistka Eliška Krásnohorská přenesla příběh z Podještědí Karolíny Světlé do hor krkonošských. A nebyl by to Jiří Nekvasil, aby na něj toho niterného zpytování svědomí Lukáše a Vendulky v pohádkovém krakonošovském lese nebylo příliš. Do tohoto tajemného lesa nechá vpochodovat strážníka jako dřevěného vojáčka v lesklé modro červené uniformě s červenými tvářičkami, který se nechá napálit Vendulkou a Martinkou při pašování zboží. Tento vůči předchozímu režijnímu a výtvarnému konceptu nesourodý zcizující komický prvek, podobně jako z papíru složený skřivánek na tyči s nití, se kterým nad Barčou při její písničce mává Krakonoš, a lampa jako jitřenka tažená holčičkou na žebřiňáku, vyvážila závěrečná laskavá pointa: Vendulka a Lukáš se vymaní z drobnohledu sousedů a onen kýžený polibek si dají mimo jejich slídivé pohledy, o to upřímněji.

Národní divadlo moravskoslezské, Bedřich Smetana –Hubička: Veronika Rovná (Vendulka, jeho dcera), Luciano Mastro (Lukáš, mladý vdovec)(foto Martin Popelář)
Národní divadlo moravskoslezské, Bedřich Smetana – Hubička: Veronika Rovná (Vendulka, jeho dcera), Luciano Mastro (Lukáš, mladý vdovec)(foto Martin Popelář)

Hlavní dvojici zarputilých a zároveň zamilovaných tvrdohlavců, energické Vendulky a výbušného furiantského Lukáše, vytvořili sopranistka Veronika Rovná a tenorista Luciano Mastro. Představitelsky se k sobě výborně hodili, ale po pěvecké stránce nezněly jejich hlasy homogenně: Veronika Rovná má průrazný soprán, ale v silnější dynamice se jí příliš chvěje. A třebaže má Luciano Mastro v českými operami mnoho zkušeností a jeho čeština byla výborná, nebyl intonačně vždy přesný a hlavně hřímal Lukáše spíš jako Pucciniho Cavaradossiho nebo dokonce Kalafa, bez oné smetanovské vřelosti. Té se blížila mezzosopranistka Anna Nitrová jako Martinka, byť ji pro starou rozšafnou tetu handicapovalo její mládí. Rozvážnost a životní zkušenost ovšem vyzařovala z výkonů barytonisty Svatopluka Sema jako Tomeše a basisty Martina Gurbaľa v roli písmáka Palouckého. Skřivánčí píseň rozjásala Lucie Kaňková, zatímco Josef Škarka byl sympaticky potměšilým Krakonošem – Matoušem.

Do smetanovského roku 2024 je ještě daleko – a uvidíme, jak se osvědčí obsazení s Kristýnou Vylíčilovou jako Vendulkou, Martinem Šrejmou v roli Lukáše, Lucií Hilscherovou coby Martinkou, Martou Reichelovou jako Barčou, Františkem Zahradníčkem v roli Palouckého, Jiřím Rajnišem coby Tomešem a Josefem Kovačičem jako Matoušem.

Národní divadlo moravskoslezské, Bedřich Smetana –Hubička: Josef Škarka (Matouš, starý pašíř) (foto Martin Popelář)
Národní divadlo moravskoslezské, Bedřich Smetana – Hubička: Josef Škarka (Matouš, starý pašíř) (foto Martin Popelář)

Bedřich Smetana: Hubička

Hudební nastudování: Marek Šedivý, režie Jiří Nekvasil, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, pohybová spolupráce Jana Tomsová, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Juraj Bajús.

Osoby obsazení: Otec Paloucký – Martin Gurbaľ, Vendulka, jeho dcera – Veronika Rovná, Lukáš, mladý vdovec – Luciano Mastro, Tomeš, jeho švagr – Svatopluk Sem, Martinka, stará teta Vendulčina – Anna Nitrová, Barče, služka u Palouckých – Lucie Kaňková, Matouš, starý pašíř – Josef Škarka, Jitřenky – Karolína Beňová a Nela Straková.

Orchestr a sbor Operní Národního divadla moravskoslezského.

První předpremiéra v Divadle Antonína Dvořáka 10. června 2021.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments