Operní panorama Heleny Havlíkové (331) – Letní slavnosti staré hudby napříč staletími i zeměmi

  1. 1
  2. 2
Letní slavnosti staré hudby ani v době covidových restrikcí neslevily z vysokého renomé tohoto mezinárodního festivalu. Organizátorky v čele s ředitelkou Josefínou Knoblochovou a hlavní dramaturgyní Janou Semerádovou programem 22. ročníku potvrdily neotřelou dramaturgii, která v kombinaci s citlivě zvolenými místy historické Prahy stále dokáže vnášet do čím dál bohatší nabídky koncertů staré hudby nové impulzy – ať už volbou souborů, ale i u nás zřídka nebo vůbec neslýchaným repertoárem.

Letní slavnosti staré hudby, Versaillské radovánky, 5. srpna 2021: Marine Lafdal-Franc a Clément Debieuvre (foto Petr Dyrc)
Letní slavnosti staré hudby, Versaillské radovánky, 5. srpna 2021: Marine Lafdal-Franc a Clément Debieuvre (foto Petr Dyrc)

Renesanční polyfonie v odstínech dynamiky i s „receptem“
Zahajovací koncert přinesl renesanční vokální polyfonii 16. století ve svrchovaném podání německého souboru Calmus Ensemble. Koncert podnítil posluchače ve zcela zaplněném v kostele Panny Marie a slovanských patronů Emauzského opatství k duchovní meditaci nad životem a smrtí s útěchou hudby a biblických textů na cestě do věčnosti. Osu programu tvořily pětihlasé Lamentace mistra tohoto stylu Orlanda di Lasso, v nichž zhudebnil k nočním modlitbám během Svatého velikonočního třídení Jeremiášův pláč nad dobytím Jeruzaléma Babylóňany.

Večer doplnilo žalmové moteto Thomase Stolzera, vycházející ze stylu třetí generace franko-vlámské kompoziční školy, zatímco funerální moteta Leonharda Lechnera vnášejí na konci převahy franko-vlámského stylu impulzy italského madrigalu. A nadšenému publiku soubor věnoval dva přídavky, v nichž fugou z moteta Singet dem Herrn ein neues Lied (BWV 225) předvedl svůj barokní přesah a motetem Gustava Schrecka Der Tag nimmt ab repertoárový záběr až k romantismu.

Calmus Ensemble - Letní slavnosti staré hudby 2021 (foto Petra Hajská)
Calmus Ensemble – Letní slavnosti staré hudby 2021 (foto Petra Hajská)

Vokální polyfonii se i u nás věnuje řada souborů (Cappella Mariana, Tiburtina Ensemble nebo Collegium Vocale 1704), nicméně Calmus Ensemble vedle vytříbené sezpívanosti při prolínání přediva hlasů od jasného sopránu Anji Pöche po hluboký bas Manuela Helmekeho vnesl do interpretace mnohem výraznější uplatnění dynamiky s jemnými pianissimy třeba v prosbách, aby Hospodin pohlédl na zármutek Jeruzalémských, i gradacemi směřujících k rozbouřenému líčení Božího hněvu a lidských hříchů.

„Recept“ na tento interpretační styl následující den pětice členů Calmus Ensemble „prozradila“ na interpretačním semináři. Jeho účastníci se mohli dozvědět více o variabilitě vztahů mezi textem a hudbou nebo o výslovnosti, pro které neexistuje jediné správné řešení, ale je otázkou vkusu i nalézání důvodů pro zvolený způsob. Zájemci si však hlavně po úvodní rozcvičce a rozezpívání mohli při interpretaci vybraných skladeb prakticky vyzkoušet způsoby tvoření frází přes doplňované taktové čáry v novodobých vydáních notového materiálu, aby se podařilo vybalancovat linie jednotlivých hlasů a zároveň z přediva polyfonních linií vytvořit celkový souzvuk. A na semináři prezentoval Calmus Ensemble ještě další rozkročení svého repertoárového zaměření s pětihlasým aranžmá písně Leonarda Cohena Everybody Knows.

La Fonte Musica - La strada del cielo - LSSH 2021 (foto Letní slavnosti staré hudby)
La Fonte Musica – La strada del cielo – LSSH 2021 (foto Letní slavnosti staré hudby)

Ciconiovy cesty italským trecentem
Do pozdního středověku na italské cesty skladatele Johannesa Ciconia přenesl posluchače v kostele sv. Martina ve zdi program s názvem La strada del cielo souboru La fonte musica, který se specializuje na stále málo probádanou hudbu italského trecenta. Ciconiovo rozkročení mezi dožívající styl ars nova a „moderní“ ars subtilior prezentovala jeho moteta, ballaty, kánon, madrigal, Gloria a Credo z mešního ordinaria. Rozšířené o skladby, jejichž autory dnes neznáme, zazněly v různé kombinaci hlasů sopranistek Aleny Dantchevy a Francesky Cassarini a tenoristy Gianluky Ferrariniho, hráče na fidulu Teodora Baù a Michele Pasottiho, loutnisty a uměleckého vedoucího souboru.

Zejména zhudebnění světských textů s bohatými melismaty i kolorováním melodií v sobě měla náboj napínavých vyprávění o strastech milostných trýzní. Se znalostmi ze semináře Calmus Ensemble, že při provádění této hudby je v závislosti na poučenosti i vkusu interpretů „dovolená“ značná volnost, zarazil až drsně syrový a silný zvuk fiduly, která „tvrdila muziku“ tak intenzivně, že jemné drnkání loutny až zanikalo.

Letní slavnosti staré hudby – The Dubhlinn Gardens, 26. července 2021: Reinoud van Mechelen, A nocte temporis (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby – The Dubhlinn Gardens, 26. července 2021: Reinoud van Mechelen, A nocte temporis (foto Petra Hajská)

Jak „černota chlupatá s pupkem bílým“ ztratila šmrnc
Pochybnosti nad zvoleným interpretačním přístupem však vyvolal koncert s irskými baladami a tanci. Soubor A nocte temporis (Od nepaměti) založený v roce 2016 belgickým tenoristou Reinoudem van Mechelenem se po úspěšných nahrávkách Bachových árií pustil v tomto irském projektu do hudby, která je úzce spjatá s oblastí, kde vznikala a kde je její tradice stále živá (můžeme to přirovnat například k moravským cimbálovkám).

Irské popěvky, písničky i písně předávané po dlouhou dobu jen ústní lidovou tradicí, často na velmi lascivní témata opěvující drsnými slangovými výrazy černoty chlupaté intimní ženské partie, ale také městské rajdy, nebo vzdorně protiválečné balady často se satirickým ostřím, ale i pastorální milostná vyznání, nejde zpívat bruselsky „vzorně“ – školeným hlasem s očima upřenýma do not – ani doprovázet naučenými, jakkoli brilantními variacemi na flétnu, harfu, violu da gamba nebo cembalo místo „živelné“ improvizace. Vysoký tenor Reinouda van Mechelena se může skvěle uplatňovat zejména ve francouzské barokní hudbě, která měla na rozdíl od italských kastrátů tento hlasový typ ve velké oblibě, ale až obscénní syrovost nebo válečnické odhodlání ztrácí při „akademické“ interpretaci nepominutelnou břitkost.

Letní slavnosti staré hudby, Versaillské radovánky, 5. srpna 2021: Collegium Marianum (foto Petr Dyrc)
Letní slavnosti staré hudby, Versaillské radovánky, 5. srpna 2021: Collegium Marianum (foto Petr Dyrc)

Hostina s královskými radovánkami
Závěrečný koncert festivalu pozval své nadšené příznivce k operním radovánkám, jak si je v komnatách paláce ve Versailles dopřával dvůr Krále Slunce a manželka jeho následovníka Marie Leszczyńská. V provedení souboru Collegium Marianum, rezidenčního festivalového orchestru pod vedením Jany Semerádové, a sedmi sólistů zazněla v kostele sv. Šimona a Judy dvě divertissements, malé opery, které byly součástí luxusních dvorských zábav s lahůdkami bohatého občerstvení i hrami biliáru nebo karet.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments