Operní panorama Heleny Havlíkové (334) – Prázdninová operní bilance

Prázdniny se chýlí ke konci – a to je příležitost k bilanci prázdnin operních, ke shrnutí všech výletů, o které jsem se s čtenáři Opery PLUS dělila v červencových a srpnových Operních panoramatech.

• Dramaturgické lahůdky
• Ve znamení historicky poučené interpretace
• Znamenití sólisté
• Diváci se covidových opatření nezalekli
• Na co se ještě můžeme těšit

Letošní operní prázdniny rozkvetly v operní oázu nevšedních zážitků, životadárnou po těch dlouhých osmi měsících koronavirové divadelní abstinence od října loňského roku až do června, kdy se proticovidová opatření začala konečně rozvolňovat. Ačkoli deset našich stálých divadel mohlo hrát kvůli covidovým restrikcím z deseti měsíců sezony vlastně jen v září a v červnu a tvrdila, jak se nemůžou dočkat diváků, většinou si dopřávala prázdninové divadelní volno.

O tu operní oázu se zasloužily letní festivaly, které mají odvahu zařazovat do svého programu ve vlastní produkci tak náročný žánr, jakým je opera: Smetanova Litomyšl, Hudební festival Znojmo, Olomoucké barokní slavnosti, Festival komorní hudby Český Krumlov se zámeckou Barokní nocí, olomoucký festival Baroko a festival souboru Musica Florea Bohemia 2021. A přidalo se k nim ještě alternativní operní uskupení Run OpeRun. A Alespoň koncertním uvedením oper prázdniny obohatily i Letní slavnosti staré hudby. Ti všichni, ač za sebou nemají finanční zázemí příspěvkové organizace se zřizovatelem, se nezalekli ani covidových opatření a nejistoty jejich změn i s riziky zákazů ze dne na den, jak vládní rozhodnutí postihla některé festivaly loni na podzim. A věřili, že se nezaleknou ani diváci.

Prázdniny tak byly operními produkcemi doslova nabité. V atraktivních prostorách se odehrávaly jedinečné produkce, které tvoří významný dramaturgický i inscenační protipól vůči našim stálým souborům. Během pouhých dvou prázdninových měsíců festivaly obohatily českou operní „krajinu“ o osm inscenací, v kontextu české operní inscenační praxe dokonce o pět novinek, z toho dvě, Rejchův Guzmán a Hanzlíkovi Piráti, zazněly vůbec poprvé. Pro srovnání všech deset našich stálých operních souborů dohromady se většinou zmůže sotva na čtyři takové novinky za sezonu.

Dramaturgické lahůdky

Z hlediska dramaturgie jasně převažují opery, případně scénicky uvedená oratoria období baroka. Tedy díla, ke kterým naše stálé soubory sahají jen zcela mimořádně. Až by se dalo říct, že to byl letos o prázdninách takový malý průvodce dějinami a žánry hudebního divadla tohoto období. Když to vezmeme chronologicky po historické ose: Počátky opery s Lamentem z Monteverdiho Ariadny připomněl festival Smetanova Litomyšl ve své produkci v Nových Hradech. Období vrcholného baroka reprezentovaly Vivaldiho Farnace v nastudování souboru Musica Florea a oratorium Georga Philippa Telemanna Den posledního soudu – to zaznělo scénicky na Hudebním festivalu Znojmo. Komickou operu zastupoval během krumlovské Barokní noci Niccolò Piccini buffou Otrokyně. Specifický žánr melodramu se střídáním mluveného slova a hudby jsme mohli slyšet v Nových Hradech díky Ariadně na Naxu Jiřího Antonína Bendy. V barokním stylu zkomponoval své oratorium David Karl Ditters, které dostalo scénickou podobu na Olomouckých barokních slavnostech, na nichž ještě Antonín Rejcha komickou operou Guzmán reprezentoval pozdní klasicismus.

A ještě nutno přidat dvě francouzská divertissementa, malé opery – Radovánky z Versailles Marca-Antoinea Charpentiera a Návrat bohů na zem Françoise Colina de Blamont, které v duchu pouze koncertního uvádění v královských komnatách zámku ve Versailles zařadily do svého programu v kostele sv. Šimona a Judy Letní slavnosti staré hudby.

Dostalo se však i na opery jiných období. Mezi baroko a současnost se opět rozkročil Tomáš Hanzlík, který na olomouckém festivalu Baroko uvedl svou novou operu Piráti jako vtipnou a svižnou neobarokní buffu. A vraťme se ještě ke Smetanově Litomyšli, protože po Ariadnách Claudia Monteverdiho a Jiřího Antonína Bendy nádherný večer v Nových Hradech završila ještě Ariadna Bohuslava Martinů.

Došlo ale i na tradiční klasický titul, jakým je Verdiho Traviata. Je svým způsobem paradox, že po něm sáhlo uskupení Run OpeRun režisérky Veroniky Loulové. Nicméně nezůstalo nic dlužno svému alternativnímu zaměření a na místě bývalého pompézního Stalinova pomníku se pod letenským kyvadlem zmocnilo Traviaty s transsexuálním dublem titulní hrdinky v nevázaném, ale i nemilosrdném světě drag queens.

Ve znamení historicky poučené interpretace

Opery období baroka, ale dnes často i klasicismu, bývají dnes většinou uváděny v historicky poučené interpretaci. Festivaly tento interpretační trend ctily, což vnáší do operního života u nás s tradičními „romantickými“ orchestry stálých divadel další oživení. Hudebního nastudování se ujímali dirigenti a soubory se zkušenostmi právě s tímto interpretačním stylem včetně hry na dobové nástroje nebo jejich kopie. Svrchovanou vytříbeností zářilo Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové při Radovánkách z Versailles. Umění oživit dobové traktáty muzikantským drivem znovu osvědčil Roman Válek se svým Czech Ensemble Baroque při znojemském Dnu posledního soudu. Také Marek Štryncl a jeho Musica Florea se blýskli při Vivaldiho opeře Farnace. Vedle nich se tentokrát Robertu Hugovi, dalšímu zkušenému specialistovi na starou hudbu, a jeho souboru Capella Regia nepodařilo vdechnout v českokrumlovském barokním divadle Picciniho buffě Otrokyně patřičný spád a jiskru. Veronika Manová, houslistka a od letošního roku nová umělecká vedoucí Olomouckých barokních slavností s rezidenčním Volantes Orchestra a s pomocí dirigentů Jakuba Kydlíčka a Emy Mikeškové při Guzmánovi a Davidovi vytříbenější souhru teprve hledali. A brněnský Komorní orchestr Czech Virtuosi, který pod vedením Roberta Kružíka stál před úkolem předvést svou mnohostrannost v kombinaci tří verzí zpracování báje o Ariadně – Monteverdiho, Bendy a Martinů, zůstal jen u poctivého odehrání not.

Pokud jde o inscenační podobu barokních oper, v tomto ohledu je na rozdíl od příklonu hudebního nastudování k historicky poučené interpretaci praxe pestřejší, nicméně v posledních letech tak obvyklé režijní přístupy, které dávají starým operám zcela nový „kabát“ střižený dle současné módy (z poslední doby například Monteverdiho Korunovace Poppey v Plzni v režii Tomáše Ondřeje Pilaře nebo Händelova Agrippina z Metropolitní opery v režii Sira Davida McVicara), se během letošních prázdnin neobjevily. Nejvěrněji ctili dobovou praxi při Barokní noci v Picciniho Otrokyni, což bylo dáno i tím, že se představení konalo v unikátním dochovaném krumlovském barokním divadle. Z barokních postupů vycházela i inscenace Vivaldiho opery Farnace, protože Musica Florea ji hrála ve své replice barokního divadla Florea Theatrum a režisérka a choreografka Andrea Miltnerová aplikovala principy barokní gestiky. Ta inspirovala i dalšího choreografa, Radima Vizváryho, který v interiéru znojemského kostela sv. Michala působivě nasvěcoval živé obrazy zastavovaných gest pro vyjádření afektů dramatického Telemannova Dne posledního soudu. Podobný princip, kdy zvolené místo je samo o sobě úchvatnou scénografií, citlivě vybrala Magdalena Švecová, když pomyslnou Ariadninu nit vedla na zámku v Nových Hradech parkem, amfiteátrem i divadélkem s krovy pod střechou špýcharu. Z genia loci Svatého Kopečku nad Olomoucí vyšel i režisér Rocc při uvedení Dittersova Davida, takže k barokně opulentnímu interiéru baziliky Navštívení Panny Marie a zahradě lemované ambity stačila jen minimalistická herecká akce, kterou doplnění o pohybovou složku spíše rozptylovalo.

Znamenití sólisté

Obsazení prázdninových operních produkcí rozhodně nebylo prázdninově rozvolněné. Mělo velmi vysokou úroveň a byli to sólisté, kteří se podstatnou měrou podíleli na úspěchu produkcí. Navíc všichni zaslouží hluboký obdiv, že se jen pro několik málo představení naučili neznámé dílo, které bude nejspíš jen raritou v jejich repertoáru, pohříchu bez větší naděje na další uplatnění.

Výčet znamenitých výkonů by byl dlouhý, vyzdvihnu alespoň bratry Hozovy – Romana v titulní roli Rejchova Guzmána i jako Thésea v Ariadně Bohuslava Martinů a Tadeáše nejen v roli Guzmánova společníka Pedrilla, ale i jako Krista ve znojemském Dnu posledního soudu. Renomé naší přední sopranistky potvrdila Kateřina Kněžíková jako Ariadna Bohuslava Martinů. Z mladých talentů opět zaujala Doubravka Součková v titulní roli Dittersova Davida.

Na festivalových produkcích se podíleli i zahraniční sólisté. Pro virtuózní koloraturní role ve Vivaldim se do titulní role Farnaceho podařilo získat maďarského tenoristu Zoltána Megyesiho a především španělskou sopranistku Martu Infante pro roli jeho osudem těžce zkoušené manželky Tamiri. A do netradiční „drag queen“ Traviaty se s vervou i odvahou pustila francouzská sopranistka Roxane Choux. Vytříbenost stylu francouzské barokní hudby do Prahy přinesly k Radovánkám z Versailles Chantal Santon Jeffery a Marine Lafdal-Franc.

Galerie výborných výkonů by mohla pokračovat Marií Fajtovou v Otrokyni, Markétou Böhmovou jako Monteverdiho Ariadnou nebo kontratenoristou Bedřichem Lévim, který si pěvecky i herecky doslova zařádil jako Pirát v Hanzlíkově opeře.

Diváci se covidových opatření nezalekli

Značnou odvahu a pevné nervy musela mít vedení festivalů i kvůli těm, pro které akce pořádali – publiku. Lze pochopit, že při nejistotě změn protiepidemických opatření neměli potenciální diváci zájem kupovat si s předstihem vstupenky, ze kterých se mohly stát vouchery (většina festivalů ovšem ujišťovala, že v případě zrušení akce vstupné vrátí), a sledovat, jaká jsou aktuálně platná osvědčení o imunitě. K podmínkám vstupu patřily také roušky.

I když diváci nechávali svá rozhodnutí o návštěvě představení až na poslední chvíli, ať už atraktivita lokalit, renomé festivalů nebo přitažlivost produkce lákaly natolik, že zájem zůstal značný – od tisícovky lidí u Stalinova pomníku na Traviatě po do posledního místečka zaplněnou dvoranu Jezuitského konviktu při Hanzlíkových Pirátech. A ohlasy byly nadšené. Jen nový koncept Olomouckých barokních slavností s různými místy Olomoucka své příznivce teprve hledá.

Na co se ještě můžeme těšit

Tím však operní zážitky mimo stálá divadla zdaleka nekončí. Hned tento týden vyvrcholí jubilejní 10. ročník Festivalu Jarmily Novotné v parku liteňského zámku multimediální zkrácenou verzí Dvořákovy Rusalky v titulní roli s Kateřinou Kněžíkovou a za Rusalkou v provedení sólistů, sboru, baletu i orchestru pražského Národního divadla se na pravidelnou pouť do šáreckého údolí v Praze budou moci zájemci vypravit tradičně první zářijovou sobotu. Uskupení Run OpeRun chystá inscenaci původní novinky Logika chaosu. A do baroka a českokrumlovského divadla se budeme moci vrátit ještě na Festivalu barokních umění se souborem Hof-Musici – jeho umělecký vedoucí Ondřej Macek letos chystá operu Antonia Draghiho Závazky všehomíra. A doslova vivaldiovské hody přinese ke 280. výročí úmrtí tohoto barokního mistra Lednicko-valtický hudební festival, který zahájí koncert fenomenálního polského kontratenoristy Jakuba Jozefa Orlińského a v zrekonstruovaném valtickém zámeckém divadle zazní opět Vivaldiho Farnace v provedení souboru Musica Florea.

Třikrát Ariadna
Dramaturgická koncepce a režie Magdalena Švecová, dirigent Robert Kružík, výprava (scéna a kostýmy) Ha Thanh Špetlíková, pohybová spolupráce Anton Eliaš, light design Michal Hõr Horáček. Komorní orchestr Czech Virtuosi.

Claudio Monteverdi: Nářek Ariadny / Lamento d’Arianna
Ariadna – Markéta Böhmová, teorba – Jan Čižmář.

Jiří Antonín Benda: Ariadna na Naxu / Ariadne auf Naxos
Ariadna – Marie Jansová, Théseus – Justin Svoboda, Oreáda – Eliška Mervartová.

Bohuslav Martinů: Ariadna
Ariadna – Kateřina Kněžíková, Théseus – Roman Hoza, Burún / Strážce – Vincenc Ignác Novotný, Mínótauros / Stařec – Miloš Horák, sbor jinochů z Athén – Ondřej Benek, Adam Born, Pavel Kšica, Marek Žihla. Taneční role – Lenka Bartůňková, Valeria Daňhová, Michaela Hradecká, Michael Bartizal, Viktor Artner.

Festival Smetanova Litomyšl, Nové Hrady, premiéra 1. července 2021.

Antonín Rejcha: Gusman
Hudební nastudování Veronika Manová, dirigent Jakub Kydlíček, režie Tomáš Studený, scéna a kostýmy Sylva Marková

Osoby a obsazení: Guzmán z Alfatrache – Roman Hoza, Pedrille, jeho společník – Tadeáš Hoza, Bertrand, bohatý zlatník a strýc Guzmána – Václav Barth, Lucie, neteř pana Bertranda – Dagmar Šašková, Cuistador, hospodský / Corregidor, příbuzný Bertradna – Michal Marhodl, Cobardo, ženich Lucie / Algasil, příbuzný Bertranda – Michael Robotka, Teta Ragonda, příbuzná Bertranda – Kamila Zbořilová, Teta Cloridna, příbuzná Bertranda – Barbora Garzinová.

Volantes Orchestra.

Olomoucké barokní slavnosti, nádvoří Tereziánské zbrojnice, Olomouc, premiéra 15. července 2021.

Antonio Vivaldi: Il Farnace
Dirigent a hudební nastudování Marek Štryncl, režie a choreografie Andrea Miltnerová, scéna Václav Krajc, Jiří Bláha, kostýmy Christopher Vinz, světelný design Katarína Morávek Ďuricová

Osoby a obsazení: Farnace – Zoltán Megyesi, Tamiri – Marta Infante, Berenice – Michaela Šrůmová, Selinda – Sylva Čmugrová, Gilade – Zuzana Kopřivová, Pompeo – Kamila Mazalová, Aquilio – Martin Javorský, taneční role – Romana Konrádová, Lenka Breeding, Klára Suldovská, syn Farnace a Tamiri – Viktoria Novák Infante.

Orchestr Musica Florea.
Divadlo Florea Theatrum, Letní scéna Hudební a taneční fakulty AMU, 17. července 2021.

Georg Philipp Telemann: Der Tag des Gerichts
Dirigent Roman Válek, režie Radim Vizváry, sbormistryně Tereza Válková, scéna a kostýmy Marek Cpin, light design David Kachlíř, český překlad Vladimír Chytil

Obsazení: Markéta Böhmová – soprán, Romana Kružíková – soprán, Pavla Radostová – soprán, Lucie Karafiátová Netušilová – alt, Matěj Benda – kontratenor, Jaroslav Březina – tenor, Jakub Kubín – tenor, Tadeáš Hoza – bas, Jiří Miroslav Procházka – bas.

Orchestr & Choir Czech Ensemble Baroque.

V rámci Hudebního festivalu Znojmo, kostel sv. Michala, premiéra 23. července 2021.

Tomáš Hanzlík: Piráti
Libreto Milan Šedivý, Hudební nastudování Tomáš Hanzlík, Martin Smutný, Jana Tichá, dirigent Tomáš Hanzlík, režie Tomáš Hanzlík a Marek Řihák, kostýmy Tomáš Hanzlík a Vendula Johnová.

Osoby a obsazení: Bertocci, bohatý obchodník z Benátek a otec Violin – Jiří Poláček, Viola, dcera na vdávání – Helena Kalambová, Ali, pirát, islámský diverzant v křesťanských vodách – Bedřich Lévi, Dorilla, pirátova holka, žárlivka – Adriana Žigmundová, Giovanni, zchudlý šlechtic z Neapole, domluvený ženich Violin – Raman Hasymau.
Sbor Benátčanů, andělů, pirátů a vojáků – Markéta Israel Večeřová, Věra Svozilová, Rostislav Baláž, Šimon Hron, Matyáš Rozbořil, Marek Řihák

Orchestr: I. housle – Jana Tichá, Igor Kopit, Viktor Tomek, II. housle – Míla Benešová, Barbora Vašků, Lenka Černínová, viola – Tomáš Hanzlík, Monika Pospíšilová, Kristýna Machačíková, violoncello – Petra Machková Čadová, Jakub Michl, kontrabas – Jakub Sobotka, cembalo – Martin Smutný, teorba – Marek Kubát, hoboj – Rasťo Kozoň, Tereza Samsonová.

Olomouc, Atrium Jezuitského konviktu, v rámci festivalu Baroko 29. července 2021.

Giuseppe Verdi: La traviata
Umělecký koncept Veronika Loulová, Martin Talaga, hudební aranžmá Tanita Yanková, hudební nastudování Ahmad Hedar, scénografie Matěj Kos, kostýmní výtvarník Vojtěch Hanyš, make-up artist Justina Urbanová, light design Miriam Čandíková, Anna – Marie Maxera, titulky Marie Kronbergerová.

Osoby a obsazení: Violetta – Roxane Choux a Szymon Patrylak, Alfredo – Luis Carlos Hernández Luque, Germont – Andrij Shkurhan, Flóra – Eliška Gattringerová, Annina – Tomáš Procházka (La Cuntessa), Baron – Daniel Kfelíř, Doktor/Markýz – Jan Janda, Gaston – Vladimír John.

Drag queens – Just Karen, Chlorophyll von Needle, TONIC, Radim Klásek.

Company – Kristýna Fílová, Victor Tarasov, Pedro Willing, Jarek Lambor.

Klávesy – Ahmad Hedar, violoncello – Štěpán Drtina.

Inscenace souboru Run OpeRun vznikla ve spolupráci s Containall a PLAYboyz.

Představení bylo zařazeno do programu Prague Pride 2021 a festivalu Wild.

Praha, U Stalina, 5. srpna 2021.

Les Plaisirs de Versailles
Michel Richard de Lalande (1657–1726): Chaconne z Les Fontaines de Versailles (1683)
Marc-Antoine Charpentier (1643–1704): Les Plaisirs de Versailles (1682)
François Colin de Blamont (1690–1760): Le Retour des dieux sur la terre (1725), novodobá premiéra

Obsazení: Chantal Santon Jeffery – soprán Marine Lafdal-Franc – soprán, Anne Sophie Petit  – soprán, Adriána Kalafszky – soprán, Clément Debieuvre – haute-contre, Jordan Mouaïssia – – tenor, Thierry Cartier – bas. 

Collegium Marianum, umělecká vedoucí Jana Semerádová, koncertní mistryně Lenka Torgersen.

Letní slavnosti staré hudby, kostel sv. Šimona a Judy 5. srpna 2021.

Karl Ditters: David
Hudební nastudování Veronika Manová a Ema Mikešková, dirigentka Ema Mikešková, režie Rocc, choreografie Sanja Neškovć Peršin, kostýmy Borjan Litovski, videoprojekce Tomáš Hrůza, osvětlení Ondřej Zunt.

Osoby a obsazení: David – Doubravka Součková, Saul, izraelský král – Aco Bišćević, Jonatán, syn Saula – Helena Hozová, Abner, vojevůdce – Jiří Miroslav Procházka, Eliab, Davidův bratr – Aneta Petrasová, David inspirující (pohybová role) – Andrea Miltner.

Pohyb: Víra – Sanja Nešković Peršin, Naděje – Luka Bokšan, Láska – Ivana Percan Kodarin.

Sbor – Arte dei Suonatori a Societas Incognitorum, Volantes Orchestra.

Olomoucké barokní slavnosti, Svatý Kopeček – bazilika Navštívení Panny Marie a ambit, 12. srpna 2021.