Operní panorama Heleny Havlíkové (334) – Prázdninová operní bilance

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Prázdniny se chýlí ke konci – a to je příležitost k bilanci prázdnin operních, ke shrnutí všech výletů, o které jsem se s čtenáři Opery PLUS dělila v červencových a srpnových Operních panoramatech.

G. Verdi: La Traviata - Run Operun, 5. srpna 2021 (zdroj Pavlína Lindová/Prague Pride)
G. Verdi: La Traviata – Run Operun, 5. srpna 2021 (zdroj Pavlína Lindová/Prague Pride)

Letošní operní prázdniny rozkvetly v operní oázu nevšedních zážitků, životadárnou po těch dlouhých osmi měsících koronavirové divadelní abstinence od října loňského roku až do června, kdy se proticovidová opatření začala konečně rozvolňovat. Ačkoli deset našich stálých divadel mohlo hrát kvůli covidovým restrikcím z deseti měsíců sezony vlastně jen v září a v červnu a tvrdila, jak se nemůžou dočkat diváků, většinou si dopřávala prázdninové divadelní volno.

O tu operní oázu se zasloužily letní festivaly, které mají odvahu zařazovat do svého programu ve vlastní produkci tak náročný žánr, jakým je opera: Smetanova Litomyšl, Hudební festival Znojmo, Olomoucké barokní slavnosti, Festival komorní hudby Český Krumlov se zámeckou Barokní nocí, olomoucký festival Baroko a festival souboru Musica Florea Bohemia 2021. A přidalo se k nim ještě alternativní operní uskupení Run OpeRun. A Alespoň koncertním uvedením oper prázdniny obohatily i Letní slavnosti staré hudby. Ti všichni, ač za sebou nemají finanční zázemí příspěvkové organizace se zřizovatelem, se nezalekli ani covidových opatření a nejistoty jejich změn i s riziky zákazů ze dne na den, jak vládní rozhodnutí postihla některé festivaly loni na podzim. A věřili, že se nezaleknou ani diváci.

Prázdniny tak byly operními produkcemi doslova nabité. V atraktivních prostorách se odehrávaly jedinečné produkce, které tvoří významný dramaturgický i inscenační protipól vůči našim stálým souborům. Během pouhých dvou prázdninových měsíců festivaly obohatily českou operní „krajinu“ o osm inscenací, v kontextu české operní inscenační praxe dokonce o pět novinek, z toho dvě, Rejchův Guzmán a Hanzlíkovi Piráti, zazněly vůbec poprvé. Pro srovnání všech deset našich stálých operních souborů dohromady se většinou zmůže sotva na čtyři takové novinky za sezonu.

Baroko 2021, Tomáš Hanzlík: Piráti, 29. července 2021, Adriana Žigmundová, Raman Hasymau (zdroj Michal Málek)
Baroko 2021, Tomáš Hanzlík: Piráti, 29. července 2021, Adriana Žigmundová, Raman Hasymau (zdroj Michal Málek)

Dramaturgické lahůdky

Z hlediska dramaturgie jasně převažují opery, případně scénicky uvedená oratoria období baroka. Tedy díla, ke kterým naše stálé soubory sahají jen zcela mimořádně. Až by se dalo říct, že to byl letos o prázdninách takový malý průvodce dějinami a žánry hudebního divadla tohoto období. Když to vezmeme chronologicky po historické ose: Počátky opery s Lamentem z Monteverdiho Ariadny připomněl festival Smetanova Litomyšl ve své produkci v Nových Hradech. Období vrcholného baroka reprezentovaly Vivaldiho Farnace v nastudování souboru Musica Florea a oratorium Georga Philippa Telemanna Den posledního soudu – to zaznělo scénicky na Hudebním festivalu Znojmo. Komickou operu zastupoval během krumlovské Barokní noci Niccolò Piccini buffou Otrokyně. Specifický žánr melodramu se střídáním mluveného slova a hudby jsme mohli slyšet v Nových Hradech díky Ariadně na Naxu Jiřího Antonína Bendy. V barokním stylu zkomponoval své oratorium David Karl Ditters, které dostalo scénickou podobu na Olomouckých barokních slavnostech, na nichž ještě Antonín Rejcha komickou operou Guzmán reprezentoval pozdní klasicismus.

Musica Florea – Florea Theatrum, A. Vivaldi: Il Farnace, 17. července 2021: Selinda se vysmívá Aquiliovi a Gilademu pro jejich neschopnost milovat (foto Sofia Mayorga)
Musica Florea – Florea Theatrum, A. Vivaldi: Il Farnace, 17. července 2021: Selinda se vysmívá Aquiliovi a Gilademu pro jejich neschopnost milovat (foto Sofia Mayorga)

A ještě nutno přidat dvě francouzská divertissementa, malé opery – Radovánky z Versailles Marca-Antoinea Charpentiera a Návrat bohů na zem Françoise Colina de Blamont, které v duchu pouze koncertního uvádění v královských komnatách zámku ve Versailles zařadily do svého programu v kostele sv. Šimona a Judy Letní slavnosti staré hudby.

Dostalo se však i na opery jiných období. Mezi baroko a současnost se opět rozkročil Tomáš Hanzlík, který na olomouckém festivalu Baroko uvedl svou novou operu Piráti jako vtipnou a svižnou neobarokní buffu. A vraťme se ještě ke Smetanově Litomyšli, protože po Ariadnách Claudia Monteverdiho a Jiřího Antonína Bendy nádherný večer v Nových Hradech završila ještě Ariadna Bohuslava Martinů.

Došlo ale i na tradiční klasický titul, jakým je Verdiho Traviata. Je svým způsobem paradox, že po něm sáhlo uskupení Run OpeRun režisérky Veroniky Loulové. Nicméně nezůstalo nic dlužno svému alternativnímu zaměření a na místě bývalého pompézního Stalinova pomníku se pod letenským kyvadlem zmocnilo Traviaty s transsexuálním dublem titulní hrdinky v nevázaném, ale i nemilosrdném světě drag queens.

G. Verdi: La Traviata - Run Operun, 5. srpna 2021 (zdroj Pavlína Lindová/Prague Pride)
G. Verdi: La Traviata – Run Operun, 5. srpna 2021 (zdroj Pavlína Lindová/Prague Pride)

Ve znamení historicky poučené interpretace

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments