Operní panorama Heleny Havlíkové (355) – Dvakrát Ravel v operních studiích: Dítě a kouzla v ostravském, Španělská hodinka v pražském
Ostravská kouzla se zlobivým dítětem
V ostravském Divadle „12“ měla premiéru nová inscenace pohádkové opery Maurice Ravela Dítě a kouzla – v hudebním nastudování Paola Gatta a v režii Juraje Čiernika.
Uvádění oper pro děti patří k mimořádně náročným disciplínám. Obtíž začíná už výběrem vhodného titulu – vždyť opery, které se jako takzvané dětské nabízejí, pro takové publikum úplně vhodné nejsou. Tím spíš, že třeba Dvořákova Rusalka nebo Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky jsou v poslední době uváděny v režiích, jimž dokonce předchází upozornění, že nejsou vhodné pro děti.
Tyto pochybnosti u opery Dítě a kouzla jako titulu vhodného pro děti ale nejsou třeba. Francouzský skladatel Maurice Ravel (1875–1937) a libretistka Sidonie-Gabrielle Colette (1873–1954) ji věnovali dětem a jejich rodičům. Premiéru měla v roce 1925 v Monte Carlu. Stručná, zhruba tři čtvrtě hodinová lyrická fantazie pro děti i dospělé vychází z jednoduchého příběhu: křeslo, hodiny, konvice, početní sešit, krb s ohněm, kočka nebo pohádková princezna, strom, veverka, žába či slavík se vzbouří proti vzteklému klukovi, který jim ubližuje. Teprve když chlapec ošetří zraněnou veverku, objeví se naděje, že i takový uličník dokáže projevit lítost a empatii s druhými. Ravel v duchu dobové hudební estetiky v opeře propojil různé styly od impresionismu přes jazzové prvky po taneční hudbu s foxtrotem, ragtimem, polkou i valčíkem, vynalézavě uplatnil zvukomalbu.
Na rozdíl od jeho nejslavnějšího díla Bolero se opera Dítě a kouzla objevuje zřídka v tanečním ztvárnění jako baletní inscenace. V operní podobě je ta ostravská teprve čtvrtá u nás. Jejím handicapem je absence orchestru, byť právě Ravel je takovým mistrem orchestrálních barev. V Divadle „12“ však není místo ani pro komorní orchestr. Dvojice klavíristů, Michal Bárta a Martin Pančocha, kteří hráli instrumentální součást opery na čtyřruční klavír, občas s tamburínou nebo fujarou, se ovšem zhostila této alternativy v hudebním nastudování Paola Gatta výborně.
Obtížné je vyřešit obsazení hlavní role Dítěte, kterému Ravel svěřil nesnadný mezzosopránový part. Při nastudování v Českých Budějovicích před šesti lety si s tím poradili šalamounsky – ke zpívající dospělé sólistce přidali dětský herecký dubl věrohodného dnešního rošťáka. V Ostravě zvolili jiné řešení. Představitelka Dítěte, vysokoškolská studentka Karolína Levková, ponoukla na začátku diváky ke kouzlení – i s fantazií, abychom v ní, ve velké holce, viděli malého kluka. A fungovalo to i díky tomu, jak bez zbytečného přehánění takového lumpa sehrála a s dobrou srozumitelností i zazpívala (v českém překladu Jana Štycha). A stejně tak ostatní pojali s humorem své neobvyklé role ožívajících předmětů a zvířat, které režisér Juraj Čiernik na scéně za přispění vtipných kostýmů Davida Baziky vystihl se srozumitelným vyjádřením příběhu. Eva Dřízgová-Jirušová byla nemotornou Pohovkou, která odmítá, aby po ní kluk skákal v botách, strašidelným Netopýrem nebo dojemnou Pastýřkou. Jako postava Ohně si s plamínky koloratur poradila Natálie Podškubková, Princezně z klukem roztrhané knížky dodala půvab Klára Hlúšková. A báječným smyslem pro humor se blýskl Václav Morys jako Konvice, Aritmetika nebo Žabák.
Pro operní sólisty přitom není vůbec jednoduché hrát v prostoru, kde i poslední řada diváků je od jeviště blíž než první řada v divadle s orchestřištěm. Dvanáctka je vedle divadla Antonína Dvořáka a Divadla Jiřího Myrona docela nový prostor Národního divadla moravskoslezského. Byla otevřena v září 2018 k výročí sté sezony NDM po rekonstrukci areálu budov Divadla Jiřího Myrona. Název tomuto divadlu dalo orientační číslo ulice, kde sídlí – na třídě Čs. legií 12. Je to prostor opravdu velmi komorní – pro šedesát diváků, s malým hledištěm, bez orchestřiště. Pro operu je sice neobvyklý, ale skvělý právě pro neobvyklé inscenace. Takovou byla hned v roce 2019 Čtyřnotová opera Toma Johnsona pro pět sólistů a klavír, která si vystačí opravdu s pouhými čtyřmi tóny a je jakousi parodií na operu a divadelní poměry.
Čtyřnotová opera nejenže odstartovala vedle festivalu NODO / New Opera Days Ostrava další alternativní operní linii ostravského divadla, ale také Operní akademii, spolupráci Národního divadla moravskoslezského s Fakultou umění Ostravské univerzity.
Operní studia při operních domech jsou dnes běžná praxe, nejznámější jsou ta při Bavorské státní opeře nebo Metropolitní opeře, nedávno se přidala i Vídeňská státní opera. Jejich prostřednictvím poskytují divadla prozíravě začínajícím sólistům příležitost, aby ve spojení přímo s divadelní praxí rozvíjeli své talenty – nejen v samostatných inscenacích, které jsou připravovány v rámci studia, ale také ve „velkých“ standardních inscenacích, do kterých bývají obsazováni. Dostat se do takového studia není vůbec snadné, v poslední době jimi prošla i řada našich sólistů, třeba Petr Nekoranec a Boris Prýgl, a takovou praxi a bezprostřední kontakt se zkušenějšími kolegy si velmi chválí. Oprávněně. Jistě – škola je základ, sólisté se mohou účastnit mistrovských kurzů, které pořádají významní sólisté a pedagogové, ovšem v tak tvrdém a nesmlouvavém byznysu, jakým je dnes opera, s obrovskou mezinárodní konkurencí, jsou právě takové zkušenosti, trénink a navazování kontaktů v operních studiích pro další kariéru důležité.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
