Operní panorama Heleny Havlíkové (37)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 13. do 19. června 2011

° Koprodukční Tosca tentokrát z Mnichova
° Pražské barokní slavnosti – umění nebo turistická atrakce?
° Nevěsta „v akci“
° Odvrácená strana lásky v Bohnicích
° Inspirace pro dny příští

***

Koprodukční Tosca tentokrát z Mnichova

Síť kin Palace Cinemas v programu Palace Classics uvedla 14. června záznam Pucciniho Tosky z Mnichova, inscenaci, která vznikla v koprodukci Metropolitní opery, milánské Scaly a právě Bavorské státní opery. Viděli jsme ji už v říjnu 2009 z MET, kde v režii Luca Bondyho po dvaceti letech vystřídala známou a úspěšnou inscenaci režiséra Franca Zeffirelliho.

Režisér Luc Bondy (se svým týmem – scéna Richard Peduzzi, kostýmy Milena Canonero, light design Michael Bauer) není ve světě opery žádný začátečník a podle svých vlastních slov navíc Tosku považuje za „operu oper“ – právě jeho režie však je slabší stránkou nového nastudování. Interiér kostela, kde Cavaradossi maluje svou Máří Magdalénu, připomíná industriální stavby 19. století, sice krásné, ale určené spíše než k očistě duše k čištění odpadních vod. Když kostelník doplňuje svěcenou vodu v kropence z kýblu a ve stejné vodě pak čistí Cavaradossiho štětce, kladete si otázku, zda průzkumy, které Čechy pasují na nejvíce ateistický národ na světě, jsou opravdu věrohodné. (A pro čištění štětce by bylo lépe do kropenky nalít terpentýn). Cavaradossiho malůvka na lešení v chrámu by možná lépe uspěla jako filmový plakát béčkového filmu. Aby nebylo pochybností o krutosti mučení, z polstrovaných dveří, zacákaných červenou barvou, je za zkrvaveným Cavaradossim polopatisticky vynesena i trnová obruč. Jako groteska o policajtech z němých amerických filmů pak působil nácvik popravčí čety. A stejně jako v MET je Tosčin skok (po trapné potyčce na schodech se strážemi a la Indiana Jones) z okna Andělského hradu zastaven „blackoutem“ vlastně dříve než pád nastane. Bondymu by možná prospělo, kdyby se (v rámci samostudia) zajel podívat na Tosku do Státní opery Praha na obnovené scéně Josefa Svobody.


Karita Mattila, která zpívala Tosku i v MET, sice postrádá charisma operní divy (u které na věku nezáleží), ale když zavřete oči a jen posloucháte, její Tosca je strhující vášnivá hysterka i zbožná kajícnice. Pokud je nezavřete, nastane problém. Cavaradossiho (na rozdíl od Marcela Álvareze v MET) v Mnichově božsky zpíval s plastickým využíváním celé dynamické škály i fantasticky hrál Jonas Kaufmann – ovšem vedle Mattily náhle připomínal gigola, kterému nelze uvěřit, že Tosku (která vypadá, že by mu mohla být matkou) skutečně miluje. Je to kruté, ale tohle milostné spojení prostě nefungovalo. A tak se kupodivu v novém světle zjevil Scarpia ve výborném podání finského barytonisty Juhy Uusitala; tomuto Scarpiovi se dalo uvěřit, že po Tosce skutečně touží. Od ošklivých stránek role ďábelského vyšetřovatele mu ulehčil a na sebe převzal jeho poskok Spoletta, kterého Kevin Conners ve výrazné herecké etudě pojal jako sadistického zvráceného skřeta.

Orchestr pod vedením Fabia Luisiho hrál bezchybně, jen oproti zpravidla předimenzovanému zvuku v kinech by tentokrát (alespoň ve Slovanském domě) prospělo trochu na objemu přidat. (Jen pro zajímavost – v Mnichově Tosku zpravidla diriguje Keri-Lynn Wilson, což je manželka ředitele MET Gelba, takže koprodukce se vším všudy.)

Nedostatkem až na hranici pochopitelnosti byla opět katastrofální propagace Palace Cinemas – v kině ve Slovanském domě byly rozdávány programové letáčky sice s Toskou, ale z janovského Teatro Carlo Felice, a chyby byly i na internetu. A je vůbec otázka, jak to bude dál – po živém přenosu Dukasovy Ariadny a Modrovouse z Barcelony zatím webové stránky žádný další program neanoncují.

***

Pražské barokní slavnosti – umění nebo turistická atrakce?

Operou Endymio v provedení Ensemble Damian začal v Ledeburských zahradách nový festival Pražské barokní slavnosti. Oslavnými tirádami mnoha řečníků s pražským primátorem Bohuslavem Svobodou v čele byl festival křtěn ve velkém stylu společenské události. Zda se z festivalu stane i událost umělecká se teprve ukáže. Ensamble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka si vybudoval slušné umělecké renomé souboru ,specializovaného na svébytně „minimalistickou“ adaptaci barokní hudbu a sala terrena Ledeburské zahrady pod Pražským hradem je turisticky natolik atraktivní, že mohutně inzerované Pražské barokní slavnosti až budí podezření, zda se ze zmíněné saly terreny nemá stát jen jakýsi prázdninový zlatokopecký Klondike.


Další opery z repertoáru Ensemble Damian, ale i Vivaldiho serenata Spojení míru s Martem v provedení souboru Hof Musici pod vedením Ondřeje Macka se zde budou hrát denně za každého počasí až do 3. října. To navozuje spíše pocit turistické atrakce, kde například nezáleží, resp. nelze se dozvědět, kdo vlastně ten večer zpívá. Nakolik se podaří skutečně udržet uměleckou kvalitu, si počkejme na další reprízy bez zahajovacích ceremoniálů.

***

Nevěsta „v akci“

V rámci Pražského Quadriennale přijela do Prahy v sobotu 18. června brněnská opera s Martinů Ženitbou (v anglickém originále), která měla premiéru v Redutě v říjnu 2009. V syrovém prostoru La Fabrika ji odehrála hned dvakrát – v 15 a v 18 hodin.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Ženitba (ND Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 1.5/5]

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (Bayerische Staatsoper Mnichov)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Endymio (Ensemble Damian)

[Celkem: 4    Průměr: 3.5/5]

Vaše hodnocení - Glass: Les enfants terribles (ND Praha)

[Celkem: 4    Průměr: 4.8/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Luc Bondy svojí Toscou bohužel uráží. Pri premiéře v New Yorku se dočkal vybučení a z druhé série představení tak musel odstanit největší vulgarity, jako například oplzlé ošahávání sochy Madonny Scarpiou v závěru prvního dějství. V Mnichovské verzi se tyto erotické nápady bohužel objevují zvovu, včetně řádění Cavaradossiho pod sukní Toscy. Jak ubohé. (povero Jonas Kaufmann!) Bondyho děda Friedrich (Fritz) Bondy, který režíroval v Novém Německém divadle v Praze (v emigraci pak publikoval pod jménem N. O. Scarpi) by výkonem svého vnoučka asi nadšen nebyl. Matilla v New Yorku v dramaticky vypjatých scénách ztrácela kontrolu nad svým hlasem, v Mnichově… Číst vice »