Operní panorama Heleny Havlíkové (387) – Lze dovysvětlit příběhy z mrtvého domu sibiřského vězení Glagolskou mší?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Heřmanův režijní rukopis, jehož hlavními vyjadřovacími prostředky jsou výtvarně působivé obrazy, je snadno rozpoznatelný svým důrazem na obřadnost a vršení ikon, indexů a symbolů. V Brně si seskupení opery s velkým vokálním dílem Jiří Heřman vyzkoušel už v roce 2016 na inscenaci Purcellovy opery Dido a Aeneas v kombinaci s Eposem o Gilgamešovi Bohuslava Martinů se společnými tématy střetu světa lidí a bohů, peripetiemi milostných vztahů i tajemstvím smrtelnosti. Tenkrát v hudebním nastudování Marka Ivanoviće Heřman zhmotňoval toto oratorium jako lyrickou hudebně-scénickou báseň, v níž se jako v nočním snu začal zhmotňovat mýtus o Gilgamešovi a Enkiduovi, kteří vstanou z prosklené vitríny a vedle taneční podoby v choreografii Jana Kodeta mají své pěvecké dubly. Do jejich střetů i naléhavých tázání se zapojí „cestující“ na zaoceánské lodi, když ze čtverců z průsvitného plexiskla postupně seskládají strop, který oddělí pozemské a nadzemské – bohové žijí ve světle, zatímco dny smrtelníků na zemi jsou sečteny.

Propojení Z mrtvého domu s Glagolskou mší dozajista vyvolá vášnivé diskuse zastánců i příznivců takové kombinace a takového explicitního „dopovězení“ závěru opery. Když pominu, že Glagolskou mši Janáček (podle dopisu Kamile Stösslové z prosince 1926) považoval za jejich pomyslnou mši svatební, i pak nápad propojit ji s operou Z mrtvého domu nepovažuji za šťastný a využití postavy Krista ke spojení obou děl za svým způsobem i „svatokrádežný“.

Obě díla sama o sobě jsou „hotová“, svébytná – a možná by se dala uvést v jednom večeru s přestávkou mezi nimi, která by umožnila je „vstřebat“ a pocitově od sebe oddělit pro doznívání a vstřebání dojmů z Janáčkovy katarze Z mrtvého domu. Jakub Hrůša a Jiří Heřman však ve své koncepci obě díla přímo propojili s přestávkou po druhém dějství, takže Glagolskou mši učinili s předělem pomalého vyzvánění a zvuků řetězů jakýmsi „čtvrtým jednáním“ opery, v němž postavy mrtvých kriminálníků zvedají z „hrobů“ ženy v bílých řízách, čemuž „přihlížejí“ tympánisté stále v červených uniformách po stranách jeviště.

Leoš Janáček: Z mrtvého domu/Glagolská mše –  Jakub Hrůša, Janáčkova opera, 2. listopadu 2022 (foto Marek Olbrzymek)
Leoš Janáček: Z mrtvého domu/Glagolská mše – Jakub Hrůša, Janáčkova opera, 2. listopadu 2022 (foto Marek Olbrzymek)

Takové scénické propojení podle mého vnímání ve výsledku oběma dílům uškodilo a rozmělnilo jejich vyznění. Jako zahájení významného mezinárodního festivalu věnovaného Leoši Janáčkovi to ovšem bylo velkolepé a operní soubor brněnského Národního divadla mohl předvést své vysoké kvality, k nimž se vypracoval pod promyšleným a cílevědomým vedením Jiřího Heřmana jako šéfa opery a ředitele Martina Glasera.

Leoš Janáček: Z mrtvého domu a Glagolská mše
Hudební nastudování Jakub Hrůša, režie Jiří Heřman, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová, světla Jiří Heřman, choreografie Jan Kodet, sbormistři Martin Buchta a Pavel Koňárek, dramaturgie Patricie Částková
Osoby a obsazení Z mrtvého domu: Gorjančikov – Roman Hoza, Luka (Filks Morozov)/ Ševcová – Gianluca Zampieri, Skuratov / Popová – Peter Berger, Šiškov / Mlynář – Pavol Kubáň, Placmajor – Jan Šťáva, Aljeja – Jarmila Balážová, Vězeň vysoký /Mladý vězeň / Hlas kirgizské stepi / Vězeň herec / Vězeň 3 / Elvíra – Zbigniew Malak, Vězeň malý / Vězeň 1 / Kovář / Čekunov / Mlynářka – Lukáš Bařák, Šapkin / Opilý vězeň / Veselý vězeň / Soused – Eduard Martynyuk, Vězeň s orlem / Vězeň 2 / Kedril / Čerevin – Vít Nosek, Stařeček – Prtr Levíček, Vězeň A / Don Juan / Brahmín – Tadeáš Hoza, Duchovní / Doktor – Josef Škarka, Kuchař / Písařík – Kornél Mikecz, Vězeň B / Urputný vězeň / Rytíř – David Nykl, Poběhlice – Jana Hrochová, Stráž 1 – Vilém Cupák, Orel – Michal Heriban, Lujza – Edit Antalová, Matka Aljeji – Eva Novotná, Akulina – Kateřina Kněžíková
Obsazení sól Glagolské mše: Soprán – Kateřina Kněžíková, Alt – Jarmila Balážová, Jana Hrochová, Tenor – Peter Berger a Eduard Martynyuk, Bas – Jan Šťáva a Josef Škarka.
Sbor, orchestr Janáčkovy opery NdB, komparz
Janáčkova opera, Národní divadlo Brno, zahájení festivalu Janáček Brno, Janáčkovo divadlo, 2. listopadu 2022
Záznam z představení 6. listopadu 2022 na OperaVision

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2.4 9 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments