Operní panorama Heleny Havlíkové (401) – Gratulační serenata v lesku Španělského sálu

Hudební festival Znojmo a jeho rezidenční orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka se i v metropoli, ve Španělském sále Pražského hradu, zaskvěl při uvedení Harmonie planet Antonia Caldary. Touto oslavnou serenatou na počest manželky Karla VI. Alžběty Kristýny koncert příhodně připomněl 300. výročí jejich pražské korunovace. „Panovnický“ lesk tentokrát dodal spolu pořádající Český královský institut, který v čele se Zdeňkem Prázdným propaguje myšlenku České republiky jako království, ale také velvyslanci zemí s konstituční monarchií nebo čeští šlechtici. Alespoň odlesk někdejší slávy si ovšem nenechali ujít ani ministr kultury Martin Baxa, kardinál Dominik Duka nebo „přítel po boku“ nově zvoleného prezidenta Petra Pavla lobbista Petr Kolář.

Zasadit plně do širšího kontextu virtuózní zpěv a chvalozpěvy textu libreta Caldarovy Harmonie planet ve třpytu lustrů Španělského sálu s dámami ve velké večerní předpokládalo ovšem rychlé „opáčko“ z historie českých zemí a rodu Habsburků. Karel VI. (1685–1740), císař Svaté říše římské, král český, uherský, neapolský, sardinský a sicilský, markrabě moravský a arcivévoda rakouský a do roku 1711 také císař španělský, měl i hudební nadání (dokonce skládal opery) a na svém dvoře zaměstnával znamenité hudebníky. Už v době, kdy coby pretendent španělského trůnu sídlil v Barceloně, vstoupil do jeho služeb italský violoncellista a skladatel Antonio Caldara (1670–1736), který pak od roku 1716 až do své smrti sloužil jako císařský dvorní vicekapelník.

Z této pracovní pozice byl Caldara výrazně „zaúkolován“ i na pražských korunovačních oslavách v roce 1723. Korunovace císaře Karla VI. na českého krále i jeho manželky Alžběty Kristýny se konala v katedrále sv. Víta na Pražském hradě v září 1723. Předcházela jí 28. srpna oslava 32. narozenin Alžběty Kristýny: po slavnostní večeři ve Španělském sále Caldara v prostoru letní jízdárny Pražského hradu řídil divadelní slavnost / festa teatrale Constanza e Fortezza / Stálost a síla – pro tuto příležitost složenou vrchním dvorním císařským kapelníkem Johannem Josephem Fuxem, který se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů. V tehdejších politických okolnostech mocenských bojů evropských panovníků velkolepá festa teatrale obsahovala i „jinotaje“, zdůrazňující nedotknutelnost českých zemí coby dědictví Karlových dcer (a tím související význam Karlovy Pragmatické sankce o nedělitelnosti habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské). Caldara se na korunovačních slavnostech v Praze ovšem skladatelsky podílel také – komorní operou/servizio di camera La Contesa de’Numi.

V listopadu 1723 se císařský pár s dětmi (šestiletou Marií Terezií a pětiletou Marií Annou) při návratu z Prahy do Vídně zastavil ve Znojmě, kde se Karel VI. rozhodl oslavit jmeniny své (tehdy opět těhotné) manželky s nadějí na mužského potomka gratulační hudební slavností. Tohoto úkolu se vicekapelník Antonio Caldara a dvorní císařský básník Pietro Pariati zhostili „divadelní slavností“ La concordia de’ pianeti/Harmonie planet. Velkolepá oslava, během které prý z kašny na útraty města proudilo víno, se konala na znojemském Horním náměstí, prameny uvádějí, že císařskou dvorní kapelu do počtu 144 doplnili hudebníci z okolních klášterů, produkci na vyzdobených triumfálních vozech za svitu pochodní nadšeně přihlíželo celé město. Dodejme, že poslední potomek Karla VI. se narodil v dubnu 1724 – a byla to opět dcera, Marie Amálie. Mužského dědice se císař už nedočkal a po jeho smrti se skrze Pragmatickou sankci v roce 1740 ujala vlády v dědičných habsburských zemích jeho nejstarší dcera – Marie Terezie.

Harmonie planet je typickou ukázkou specifického žánru holdovacích nebo gratulačních serenat. K nějaké významné společenské události (korunovace, narozeniny, svatby) si je objednávali panovníci nebo jiní zadavatelé, kteří si to mohli dovolit, v našich zemích mimo jiné například hudbymilovný Jan Adam z Questenberka, pro kterého skládal serenaty František Antonín Míča, ale právě i Antonio Caldara. Byly tedy určeny k jednorázovému použití, mimo jehož rámec vlastně ztrácejí důvod k opětovnému provádění. Nejde o „plnohodnotná“ hudební dramata se zápletkou a dějem. Jejich smyslem bylo oslavit konkrétní osobu nebo událost – podobně jako obdarovat ji klenotem. I gratulační serenaty jsou tak jakýmsi hudebním „šperkem“, kdy jako drahé kameny v náhrdelníku jsou „navěšeny“ virtuosní da capo árie, prováděné tehdy pěvci vycvičenými právě pro tento styl barokního belcanta ve stylu pozdně benátské opery se začínajícím kultem primadon a kastrátů. Libreto takové serenaty bylo podřízeno charakteru oslavované události. V případě Harmonie planet Caldara a libretista Pietro Pariati použili tehdy oblíbený topos harmonie sfér v kombinaci s mytologickým příběhem o krásné pozemšťance Psyché, na kterou žárlila Afrodita: Na jakémsi „summitu“ bohů Venuše, Diana, Apollon, Mars nejprve pochybují o tvrzení Merkura, Jupitera a Saturnu, že se nějaká pozemská smrtelnice může vyrovnat jim, bohům, než je jim odhalena identita oné ženy. Všichni tak uznají její ctnosti hodné nebeských poct a skládají hold „božské“ oslavenkyni Elise a jejímu mateřství. Množství pajánů, které Pietro Pariati snesl ku štěstí a velikosti Elisy od smrtelníků i od bohů s harmonií planet, nemá konce: chvály se dostává jejímu překrásnému nitru, statečnosti, moudrosti, skromnosti, bystrosti, kráse i mateřství, září jako dokonalý drahokam, ojedinělý skvost, její krásné vlasy jiskří, z jejích rukou jdou činy jemné, z mírných paprsků očí poklidný pohled, z ušlechtilého srdce vznešené myšlenky, nejjasnější hvězdy mají zdvojnásobit ve slavný den svit svých paprsků a až se Císaře Dědic zjeví, bude stejně jako Ona skvělý, spravedlivý, milostivý, odvážný a dobrotivý.

Antonio Caldara na šňůrku náhrdelníku Harmonie planet navlékl pro sedm sólistů po dvou virtuózních koloraturních áriích, Venuši dopřál tři. Propojil je stručnými recitativy. Při znojemské císařské slavnosti tehdy vystoupili pěvci císařského dvora – ve většině rolí kastráti, basista coby Saturn, tenorista v roli Merkura a altistka zpívala part Venuše.