Operní panorama Heleny Havlíkové (463) – Smetanovský operní komplet v Ostravě: večer šestý s Tajemstvím

Inscenace Tajemství patří v rámci cyklu k těm nejstarším – premiéru měla 27. dubna 2017 v hudebním nastudování dirigenta Jakuba Kleckera, v režii Tomáše Studeného na scéně Davida Janoška a v kostýmech Evy Jiřikovské. Pro zařazení do kompletu byla obnovená od 12. října 2023. Protože jsem o této obnovené premiéře podrobně psala v 437. Operním panoramatu (zde) a představení v rámci cyklu nezavdalo důvod na hodnocení inscenační podoby něco měnit, opět se zaměřením na aktuální hudební provedení a na sólisty.

Hudební nastudování Jakuba Kleckera při představení v rámci kompletu už nepůsobilo tak zbytečně uspěchaně jako při obnovené premiéře a díky tomu mělo intenzivnější citovou hloubku. S větší plasticitou také vyzněly výrazové rozdíly, jimiž tato Smetanova opera doslova oplývá, když se střídají výjevy lyrické, komické, nostalgicky posmutnělé nebo strašidelně tajemné. Těchto kontrastů a gradací však Jakub Klecker dosahoval chvílemi s až příliš zvučnou dynamikou (jak se mi jevila ze stále stejného místa v přízemí hlediště, kde stabilně v rámci cyklu sedím). Orchestr, pravda Smetanou bohatě instrumentovaný, překrýval jak sólisty, většinou přitom velmi zvučných hlasů, tak sbor, který ani tentokrát nezaostával pod vedením Jurije Galatenka za svými perfektními výkony v předchozích večerech. Tato zvuková nevyváženost překvapila hlavně proto, že Jakub Klecker má s Dvořákovým divadlem a jeho akustikou velké zkušenosti nejen jako hostující dirigent, ale zejména když zde v letech 2015 až 2020 působil jako hudební ředitel opery a podílel se tak na klíčových, a po stránce hudebního nastudování nesnadných titulech inovativní ostravské operní dramaturgie (Stravinského Život prostopášníka, Tři přání a Julietta Bohuslava Martinů, Šostakovičova Lady Macbeth, Janáčkův Osud, Ullmannův Rozbitý džbán a Císař Atlantidy).

Konšelem Kalinou byl při představení v rámci cyklu Martin Bárta. Tento sólista, který mezi současnou velmi silnou sestavou našich vynikajících barytonistů vládne hutným hlasem vyrovnaným ve všech rejstřících při skvělé deklamaci, mívá tendenci právě tuto svoji přednost stavět na odiv. Oprávněně, nicméně často se tak děje na úkor hudební propracovanosti pěveckých partů i charakteristiky ztvárňovaných typově odlišných postav, které v Bártově podání někdy splývají. Tentokrát ale předvedl, že jeho herecký potenciál a schopnost vyjádřit různorodé emoce Kaliny je přece jen bohatší. Při obnovené premiéře z různých vrstev charakteru vdovce Kaliny zůstávala v popředí až okázalá nadřazenost a samolibost, kterou se tento vdovec snaží čelit zneuznání sousedů, tentokrát k ješitné sebejistotě přidal otcovskou přísnost, pochybnosti o sobě samém, odhodlání vydat se do podzemí za pokladem až po úlevné pochopení, že oním pokladem je milovaná Róza.

Vedle Martina Bárty příležitost, kterou skýtá postava popichujícího a popudlivého konšela Maliny ve srovnání s Martinem Gurbaľem, alternujícím v této roli, basista Jiří Přibyl výrazněji nevyužil.

Jakkoli se Lucie Hilscherová svým tělesným habitem může jevit pro postavy postarších venkovských vdov optimální, Martinka, kterou vytvořila předchozí večer v Hubičce, a Panna Róza v Tajemství nejsou totožné „rozšafné tetky“, jak by se z jejích výkonů, nejen hereckých, ale i pěvecky málo diferencovaných mohlo jevit. Lucie Hilscherová nijak nevyužila mnohem plastičtější škálu výrazu, kterou Panna Róza nabízí. Protože je to role pro inscenaci podstatná, ochudila její vyznění tím, že celým představením prošla mdle. Rózina zahořklost, vůle podpořit mladé i radost z naplnění své lásky, jakkoli pozdního, se ztrácela nejen kvůli reji, jak ho v inscenaci v druhém plánu rozehrál Tomáš Studený. Oslabila ji jednotvárnost, s níž v operní literatuře tak zajímavou postavu Hilscherová zredukovala. A opět si neodpustím poznámku – i když Panna Róza patří do rodiny bohatého konšela Maliny, náušnice k této postavě nepatří – v 19. století náušnice rozhodně nepatřily k módním prvkům, tím méně v městysu pod Bezdězem.

Josef Kovačič jako Bonifác jen decentně naznačil komiku této role směšného milovníka, ale i potměšilost, s níž vstupuje do vztahů ostatních. Ale v porovnání s Josefem Škarkou nedosáhl v roli tohoto vysloužilce „říznosti“, s níž na sebe poutal pozornost tento jeho alternant.

V obsazení z roku 2017 zůstala v roli Blaženky Jana Sibera. Za těch sedm let se tato naše přední sopranistka prozpívala k oborově přece jen jiným rolím, díky nimž zůstává na špici sólistek své generace. Blaženku samozřejmě uzpívá i rozehraje naprosto suverénně, ale její doména je v současné době jinde. Podobně se čas a pěvecký vývoj nezastavil pro Richarda Samka, jehož barevný tenor nyní odpovídá dramatičtějším postavám než Vítkovi, takže jeho odhodlání získat milovanou Blaženku za každou cenu znělo spíš jako Daliborovo. Vedle Samka ovšem svým světlým tenorem o to zřetelněji zářil Vít Šantora s odpovídající dávkou šibalství potulného zpěváka Skřivánka. Galerii postav znesvářené komunity doplňoval také Roman Vlkovič jako Mistr zednický.

Cyklus kompletu oper Bedřicha Smetany spěje po dosavadních dvanácti a půl hodinách čisté hudby do finále. Ještě nás čeká Čertova stěna a v neděli Libuše.

Bedřich Smetana: Tajemství
Hudební nastudování a dirigent Jakub Klecker, režie Tomáš Studený, scéna David Janošek, kostýmy Eva Jiřikovská, pohybová spolupráce Ladislava Košíková, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Juraj Bajús a Eva Františáková.

Osoby a obsazení: Malina, konšel – Jiří Přibyl, Kalina, konšel – Martin Bárta, Panna Róza, sestra Malinova – Lucie Hilscherová, Blaženka, dcera Malinova – Jana Sibera, Vít, syn Kalinův, myslivec – Richard Samek, Bonifác, vysloužilec, Kalinův výměnkář – Josef Kovačič, Skřivánek, zpěvák – Vít Šantora, Mistr zednický – Roman Vlkovič, Duch frátera Barnabáše – Petr Urbánek, Hospodská – Nikola Novotná, Jirka, zvoník – Petr Němec, Dudák – Jiří Dvořák.

Orchestr a sbor opery NDM, balet NDM, Operní studio NDM a externisté.

Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Antonína Dvořáka, představení v rámci květnového kompletního cyklu 10. května 2024.