Operní panorama Heleny Havlíkové (51)

Týden od 21. do 27. listopadu 2011

– Oslavenci v Národním divadle 
– Mozartovské stříbro v hrdle 
– Dětinská Kouzelná flétna 
– Inspirace pro dny příští 

***

Oslavenci v Národním divadle

Národní divadlo uspořádalo galakoncert k oslavě životních jubileí tří sólistů, jejichž kariéra je právě s  operou Národního divadla spjata: sopranistky Evy Urbanové, barytonisty Ivana Kusnjera a basisty Luďka Veleho.Vítám, že mohu i prostřednictvím Operního panoramatu všem třem popřát, aby nadále obdarovávali diváky svým uměním. A promítám si tu spoustu rolí a krásných představení, která jsem s těmito sólisty zažila. V případě Evy Urbanové, která za více než dvacet let vytvořila v Národním divadle na pětadvacet rolí, přede mnou defilují její janáčkovské postavy, kterým dává zcela osobitý lidský rozměr – Kabanicha i Matka Míla z Osudu v inscenacích Roberta Wilsona a především pak Kostelnička, za kterou dostala ve dvou inscenacích cenu Thálie a které dává zcela osobitý lidský rozměr s do morku kosti se zarývajícím ztišením ve chvíli, kdy se rozhoduje k vraždě Jenůfčina dítěte. Vybavuji si také její smetanovské partie, Libuši a zejména Miladu, zaujatou hněvem pomsty i milostným vzplanutím a touhou osvobodit odbojného rytíře – můžeme jen litovat, že při takové představitelce Milady nemá Národní divadlo Smetanova Dalibora v současné době na repertoáru. Z Dvořákových oper vzpomínám na její Cizí kněžnu, kterou ztvárnila i ve slavné Carsenově pařížské inscenaci vedle Rusalky Renée Fleming. Ze světového repertoáru je pro mě nezapomenutelná její Leonora v Síle osudu, Adriana Lecouvreur v Cileově opeře, Pucciniho Minnie v Děvčeti ze Západu  – stále mě uchvacují její přechody do jemných pianissim. A teď nejnověji mě strhlo její pojetí Kundry ve Wagnerově Parsifalovi, ve kterém Eva Urbanová ukázala, jak tříbí své umění při ztvárňování vnitřně komplikovaných rozporuplných postav. 

Vybrat ty nejvýznamnější role v případě Ivana Kusnjera je ještě těžší – za třicet let svého působení v Národním divadle zpíval v sedmi desítkách inscenací. Obdivuji ho zejména v těch, kde uplatňuje měkkost svého barytonu a vřelost, vroucnost – v tom u mě vede jeho Vok ze Smetanovy Čertovy stěny a jeho árie Jen jediná mě ženy krásná tvář nebo Dvořákův Bohuš v Jakobínovi, ale i král Vladislav v Daliborovi s jeho árií o dilematech vládnutí. Také role italského repertoáru Kusnjer staví na krásné kantiléně a znělosti – vzpomeňme jeho hraběte Lunu v Trubadúrovi nebo Markýze Posu v Carlosovi. Kusnjer ale umí naplno rozehrát i „ďábelské baryty“ – Jaga ve Verdiho Otellovi nebo Scarpiu v Tosce. A nemohu opomenout ani jeho smysl pro humor, například ve Verdiho Falstaffovi. Kusnjer má ovšem také odvahu a chuť experimentovat v tak obtížných formách hudebního divadla jako je monodrama – a byl to právě jeho skvělý pěvecký i herecký výkon, který připoutal pozornost k soudobým operním monodramatům Osm písní šíleného krále Petera Maxwella Daviese nebo Poslední páska Marcela Mihalovici.

Luďka Veleho dobře znám už z libereckých operních let, kde jsem ho jako kandrdas u druhé flétny v orchestru DFXŠ doprovázela. Luďkovi Velemu „sedí“ hlavně komické role – Kecal, Leporello, baron Ochs v Růžovém kavalírovi, Donizettiho Don Pasquale a teď znovu purkrabí Filip nové inscenaci Dvořákova Jakobína. Jeho repertoár je ovšem za těch také bezmála třicet let vskutku široký: na galakoncertě se předvedl také jako otcovsky starostlivý Vodník z Rusalky nebo Janáčkův moudrý, s koloběhem života v přírodě srostlý Revírník.

Uznání ovšem zaslouží i charitativní aktivity obou sólistů – Ivan Kusnjer založil a vede Nadační fond Fatum na podporu pozůstalých po předčasně zemřelých hudebních umělcích a chotyňský patriot Luděk Vele už na dvacet let pořádá benefiční koncerty a operní představení, díky kterým se postupně daří rekonstruovat zdejší zdevastovaný hrad Grabštejn (s  renesanční kaplí zasvěcenou svaté Barboře) na cestě mezi Libercem a Žitavou.

Třebaže některé árie nebyly vybrány tak docela optimálně (velká bilanční árie krále Filipa z Verdiho Carlose přece jen klade na basisty mimořádné nároky), byl galakoncert pod taktovkou Roberta Jindry s Orchestrem Národního divadla oslavou důstojnou a zcela zaplněné hlediště Národního divadla oslavence odměnilo dlouhým potleskem ve stoje.

***

Mozartovské stříbro v hrdle

V cyklu Hvězdy světové opery vystoupila v Praze poprvé německá sopranistka Mojca Erdmann, která se letos začala zapojovat do přímých přenosů Metropolitní opery jako Zerlina v Mozartově Donu Giovannim a v roli Ptáčka ve Wagnerově Siegfriedovi.  Koncert v Rudolfinu potvrdil, že zvukaři v jejím případě vůbec nemuseli nijak kouzlit. Tato mladá štíhlounká sopranistka vládne jasným, vyrovnaným oblým hlasem, stříbřitým, intonačně a technicky naprosto spolehlivým se zcela zvládnutou  dechovou kontrolou.

Pražský recitálový debut vycházel z jejího prvního sólového kompaktního disku Mozartova zahrada, který letos vyšel u prestižního labelu Deutsche Grammophon. Mozartovský repertoár s úvodním výstupem Ilii (Idomeneo), v němž si trójská princezna zoufá nad svým osudem, dvěma áriemi Zaidy, Zuzančiným výstupem ze 4. dějství, v němž milostně roztouženou árií Deh, vieni, non tardar domněle určenou Hraběti provokuje  Figara, dramaturgicky ozvláštnila áriemi z oper jeho současníků – Salieriho, Paisiella, Holzbauera a Johanna Christiana Bacha.

Ušlechtilou, dokonale propracovanou krásu svého zpěvu předvedla především v tklivých áriích s dlouhými melodickými liniemi, jimž dominovala vedle Piasiellovy Niny především nešťastná Pamina ve chvíli, kdy se domnívá, že ji Tamino opustil. Erdmann si tyto ovšem hlasové kvality ostražitě hlídá i v dramaticky vypjatých áriích ve forte, jak ukázala v árii Zaidy Tiger! nebo jako Salieriho Hypermnestra z opery Les Danaïdes.

Třebaže přidávala i Zerlinu, ze které maličko problesklo šibalství, když utěšuje ztlučeného Masetta, jejímu koncertu přece jen chyběl radostný úsměv, který by takto mladé sólistce určitě slušel.

V souvislosti s pěveckými recitály Cecilie Bartoli, Magdaleny Kožené a Vivicy Geneaux jsme v poslední době mohli v Praze slyšet hned několik uskupení, která se věnují historicky poučené interpretaci – Ensemble Matheus, Il Giardino Armonico, Collegium 1704. Basilejský barokní orchestr La Cetra, složený z mladých hudebníků, většinou absolventů vyhlášeného institutu Schola Cantorum Basiliensis, pod vedením Andrea Marconiho patří ve velké konkurenci v tomto oboru ke špičkovým. Představil se nejen jako citlivý partner Mojcy Erdmann, ale v Mozartových předehrách k Idomenovi a Titovi stejně jako v Symfonii č. 34 C Dur, KV 338 také předvedl po všech stránkách vytříbenou interpretaci v měkkém zvuku dobových verzí nástrojů (včetně hobojů) s perfektní souhrou, stmeleném zvuku smyčcové sekce a jasnou artikulací i ve velmi rychlých tempech a úžasném přebírání frází mezi nástroji i skupinami.

***

Dětinská Kouzelná flétna

Brněnská opera uvedla v Redutě dětskou verzi Mozartovy Kouzelné flétny pod názvem Papageno hraje na kouzelnou flétnu. Název vlastně klame. Nejenže ani v této verzi Papageno nehraje na flétnu, ale na píšťalky a zvonkohru, není ani tady průvodcem operou, jak bychom mohli očekávat.

Úprava soudobého německého skladatele Eberharda Streula s doprovodem pouhého klavíru, celesty a flétny podceňuje dětské diváky  a zjednodušuje Kouzelnou flétnu až příliš na jakýsi primitivní reader’s digest z jedné z nejpopulárnějších oper. Tři dámy a Královna noci jsou zredukovány na Dámu jednu, která ovšem po usmrcení draka a výzvě, aby princ Tamino zachránil její dceru, z příběhu zmizí (a její představitelka se převlékne za Papagenu, takže nastudování vystačí se čtyřmi sólisty). Vládce říše moudrosti Sarastro by byl zřejmě příliš komplikovaný, takže trojice princ Tamino, Papageno a Pamina bojují jen proti Monostatovi, zde v prvoplánové podobě černo-rudého ďábelského čaroděje, který na konci svým bičem vykouzlí oheň a vodu ve snaze Tamina a Paminu zničit. Po čtyřiceti minutách vše končí dobře dvěma šťastně zamilovanými páry.

Brněnskému inscenačnímu týmu se nepodařilo takto okleštěnou Kouzelnou flétnu ozvláštnit poetikou, kterou třeba naše loutková divadla povyšují adaptace klasických titulů, nejen operních nebo baletních, na nápadité inscenace plné hravé radosti, ať už hradecký Drak, plzeňská Alfa nebo liberecké Naivní divadlo. Vtípek, kdy zpěvák v hledišti Reduty dělá, že nevidí jinou postavu na jevišti, a vyzývá děti, aby mu ji pomohly najít, je hodně otřepaný. Fakt ovšem je, že při premiéře u dětí zabíral. Výtvarně vyšel nápad umístit závěrečný duet Papagena a Papageny do obřího hnízda, které se s nimi vznese do výšky i s modro-bíle pruhovanými peřinami a dětskými oblečky. Dospělejší diváci mohli docenit Pamininu praktičnost, když před útěkem od Monostata do objemné tašky honem nandávala, co se dalo. Především by se ale nemělo hřešit na dětskou nezkušenost a spokojit se s hudebním provedením, které je hodně rozvolněnou hrou na základy pěveckého řemesla i mozartovský styl.

Uvedené výhrady k jedné inscenaci ovšem nic nemění na tom, že umělcům brněnské opery patří plná podpora v jejich úsilí proti nesmyslným a krátkozrakým likvidačním úmyslům zřizovatele. Věřme, že dohoda koalice ČSSD a ODS brněnského magistrátu z konce října, podle níž operní soubor nemá být kvůli razantním úsporným opatřeními zrušen, vydrží i do prosincového schvalování rozpočtu zastupitelstvem.

***

Inspirace na dny příští

Po mimořádně úspěšném mozartovském koncertu ve Stavovském divadle loni v lednu se do Prahy vrací slovenský tenorista Pavol Breslik, jehož mezinárodní kariéra na renomovaných světových operních scénách strmě stoupá. Na koncertě pro Livii Klausovou ve Španělském sále Pražského hradu v pondělí 28. listopadu od 19:30 představuje další fasetu svého repertoáru. Zazní árie a duety z oper Čajkovského, Dvořáka, Smetanvy, Pucciniho, Verdiho a dalších. Hostem Pavola Breslika je slovenská sopranistka Maria Porubčinová, orchestr Queens of Classic (složený pouze z žen) řídí jeho umělecký vedoucí Jan Šrámek.

Jihočeské divadlo uvede v pátek 2. prosince od 19:00 premiéru komické opery Gaetana Donizettiho Don Pasquale v hlavní roli s Pavlem Klečkou, který alternuje s Jevhenem Šokalem, Marií Fajtovou v alternaci s Evou Štruplovou jako Norinou a Tomášem Kořínkem v alternaci s Alešem Voráčkem pro roli Ernesta. Operu hudebně nastudoval Jan Zbavitel v režii šéfa opery Miloslava Veselého na scéně a v kostýmech Jana Kříže.

Na sobotu 3. prosince  – už od 18:15! – je připraven další přímý přenos z Metropolitní opery do kin. V titulní roli s Renée Fleming bude uvedena Rodelinda Georga Friedricha Händela. Hudební nastudování bylo svěřeno britskému dirigentovi Harry Bicketovi, který získal renomé právě uváděním Händlových oper mj. na festivalu v Glyndebourne a jehož Orlando v Covent Garden byl nominován v roce 2004 na cenu Laurence Oliviera.

Na tradiční sobotní operní večer Český rozhlas 3 – Vltava 3. prosince od 20:00 hodin zařadil Beethovenova Fidelia. Z archivu MET zazní záznam představení z roku 1960 pod taktovkou Karla Böhma s Birgit Nilsson jako Leonorou, Jonem Vickersem v roli Florestana a Hermannem Uhdem jako Pizzarem.

Operní galakoncert
Eva Urbanová (soprán), Ivan Kusnjer (baryton), Luděk Vele (bas)
Dirigent: Robert Jindra
Orchestr Národního divadla
22.listopadu 2011 Národní divadlo Praha

www.narodni-divadlo.cz

***

Mojca Erdmann (soprán)
La cetra Barockorchester Basel
Dirigent Andrea Marcon
26.listopadu 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha

***

Eberhard Streul:
Papageno hraje na kouzelnou flétnu
Hudební nastudování: Ondrej Olos
Režie: Tomáš Pilař
Scéna: Lucie Halgašová
Kostýmy: Lucie Halgašová
Premiéra 25.listopadu 2011 Reduta Brno

Papageno –  David Nykl (alt. Roman Hoza)
Papagena / První dáma – Andrea Priechodská Široká (alt. Martina Králíková)
Princ Tamino – Václav Cikánek (alt. Peter Račko)
Pamina – Tereza Merklová Kyzlinková (alt. Andrea Priechodská Široká / Lenka Ďuricová)
Monostatos – Petr Levíček (alt. Zoltán Korda)

Klavír –  Ondrej Olos / Daša Briškárová
Celesta – Galina Aleskevich / Milada Březinová
Flétna  – Michal Vojáček

www.ndbrno.cz

Připravujeme ve spolupráci s Český rozhlasem 3-Vltava
Zvukovou podobu Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde 

Společné foto I.Kusnjera, E.Urbanové a L.Veleho Lenka Hatašová
Fota z Operního galakoncertu Hana Smejkalová