Promarněný Breslik

Vystoupení Pavola Breslika mělo být jedním z vrcholů letošního 7. ročníku cyklu Hudba Pražského hradu. Mimořádnost této události podtrhovalo nejen věnování koncertu paní Livii Klausové k narozeninám, ale i strmě stoupající renomé tohoto slovenského tenoristy na těch nejprestižnějších světových operních scénách. S koncertem byla spjatá i zvědavost na talent mladé slovenské sopranistky Márii Porubčinové, která si v nedávné době odnesla řadu cen z nejrůznějších pěveckých soutěží a v Brně debutovala v roce 2005 jako Rusalka.

První dáma svůj narozeninový dárek oželela s omluvu, že doprovází svého chotě na státní návštěvě Senegalu. Možná udělala lépe. Výsledkem před zaplněným Španělským sálem byl debakl. Jednoznačně padá na vrub dirigenta Jana Šrámka, ale i orchestru Queens of Classic, jehož je uměleckým vedoucím. Je možné, že hráčky tohoto orchestru, jemuž na atraktivitě dodává nejen mládí, ale zejména výhradně ženské složení, v budoucnosti budou, možná že už i jsou jednotlivě „královnami“ svých nástrojů. Celek ale vykazoval elementární nedostatky především v souhře, kdy jednotný nástup byl spíše výjimkou, ve zvukové vyrovnanosti v tutti i v rámci nástrojových skupin, především smyčcové, a v dynamice, která se omezila na rozpětí od stereotypního mezzoforte po forte. Hudba se stala sledem not bez obsahu, frází, artikulace. A to i v samostatných orchestrálních částech, navíc s Vejvanovského Serenádou v první dvořákovsko-smetanovské části a s Čajkovského „kolonádním“ valčíkem ze Serenády pro smyčce v druhé italské části koncertu dramaturgicky nepříliš šťastně zvolenými. Předehra k Italce v Alžíru postrádala rossiniovský esprit a tempové kontrasty.

Až drásajícím nesouladem s orchestrem utrpěly nejvíce árie z Dvořákovy Rusalky. V Princově Vidino divná, přesladká jsme mohli jen tušit, kolik vřelosti, jemných výrazových nuancí dokáže Breslik do Dvořákovy hudby vložit. Podobně se srážela líbeznost i naléhavost Rusalčiny árie o měsíčku i v interpretaci Porubčinové s necitlivě odehraným orchestrálním doprovodem. Ve Verdiho duetu Libiamo ne’lieti caliciTraviaty si orchestr zřejmě spletl svoji úlohu a svými hutně těžkopádnými přiznávkami se snažil převzít roli sólistů. Je pravda, že akustika Španělského sálu s dlouhým dozvukem situaci ještě zhoršila.

Posuzovat výkony sólistů za situace, kdy se doslova „přetahovali“ s tupě a zcela necitlivě doprovázejícím orchestrem v tempech, dynamice, agogice, je téměř nemožné a vůči sólistům by bylo nespravedlivé. Lze konstatovat, že Pavol Breslik po svém pražském recitálovém debutu na koncertě Mozartovy narozeniny ve Stavovském divadle 27. ledna 2010 předvedl další, dramatičtější rozměr svého oblého kantabilního lahodně znějícího intonačně suverénně zvládnutého vyrovnaného tenoru v českém a italském repertoáru. Nicméně Cileovo lamento Federica z opery Arlézanka se zdá být pro Breslikovu současnou kondici už příliš vypjaté.

Z koncertu se dalo odhadnout, že Mária Porubčinová je nadána objemným mladodramatickým sopránem, se kterým dokáže nakládat ve všech rejstřících. A dalo se dovodit, že je adekvátnější v dramatičtějších partech Tosky (Vissi d’arte) nebo Mařenky (duet Věrné milování), než v lyričtějších rolích Lauretty (O mio babbino caro) nebo Traviaty (duet Libiamo).

Těžko odhadnout, kdy se podaří Pavola Breslika s jeho zaplněným kalendářem znovu získat pro pražské vystoupení. Koncert pro Livii Klausovou byl zmařenou příležitostí.

Koncert pro Livii Klausovou
Slavné operní árie a duety
Pavol  Breslik – tenor
Maria Porubčinová – soprán
Queens of Classic
Dirigent: Jan Šrámek
28. listopadu 2011 Španělský sál Pražského hradu

program:

– Pavel Josef Vejvanovský: Serenáda
– Antonín Dvořák: Vidino divná, přesladká – árie Prince z opery Rusalka
– Antonín Dvořák: Měsíčku na nebi hlubokém – árie Rusalky z opery Rusalka
– Antonín Dvořák: Romance a Furiant z České suity
– Bedřich Smetana: Věrné milování – duet Jeníka a Mařenky z opery Prodaná nevěsta
 
– přestávka –

– Gioacchino Rossini: předehra k opeře Italka v Alžíru
– Giuseppe Verdi: O figlii miei – árie Macduffa z opery Macbeth
– Giacomo Puccini: O mio babbino caro – árie Lauretty z opery Giovanni Schicchi
– Gaetano Donizetti: Angelo casto e bel – árie Marcella z opery Vévoda z Alby
– Petr Iljič Čajkovskij: Valčík ze Serenády pro smyčce
– Giacomo Puccini: Vissi d’arte – árie Tosky z opery Tosca
– Francesco Cilea: È la solita storia del pastore – lamento Federica z opery Arlésanka
– Giuseppe Verdi: Libiamo ne’lieti calici – duet Violetty a Alfréda z opery La traviata

Související články


Reakcí (5) “Promarněný Breslik

  1. Organizatori cyklu koncertu Hudba Prazskeho hradu opet prokazali, jak se u nas podcenuje uloha doprovodneho orchestru. Zvolit si kseftovni particku s dirigentem/nedirigentem Sramkem, jako doprovod vyborneho zpevaka muze dopadnout jedine tak, ze je cely jeho vykon degradovan. V Praze je zrejme nedostatek kvalitnich orchestru. Nebo je to vsechno uplne jinak?

    1. Absolutne s vami souhlasím a z praxe vím, ze někdy je velmi obtížné i pro zahraničního dirigenta “ přimět“ domácí orchestr (či nejakou příležitostnou sestavu typu CNSO) k adekvatnimu hudebnímu výkonu. Breśik je uz nyní hvězda a ta takovou ostudu bych se příště nad koncertování doma na jeho míste hodně rozmyslel,

  2. Pozor, zahraniční dirigent se automaticky nerovná dobrý dirigent. Ale v tomhle případě se bohužel nesešlo nic. Přitom umění doprovodu není dáno ani některým renomovaným dirigentům. Ti poctiví se operám raději vyhýbají..
    Podle toho, kdo pana Breslíka doprovázel by neznalý posluchač mohl soudit, že pan solista ještě nedozrál na ůroveň, kdy by se o něj „prali“ manažeři FOKu, ČF, SOČRu, PKF či ND/SOP, kterým by takový koncert asi nejvíce slušel.

  3. Mě koncert Pavola Breslika (Bršlíka) na Pražském hradě rozhodně nezklamal. Název článku Promarněný Breslik mi tak připadá dost zavádějící. Breslikův krásný hlas, podpořený jistou technikou, se prostě ani za méně kvalitního doprovodu v podobě Queens of Classic nemohl vytratit. PB září hlavně v Mozartovi a v bel cantu. A ani takového Prince, jako byl ten jeho na Hradě, jsem u nás dlouho neslyšel. Nevím skutečně, jakým způsobem a kdo vybral pro PB doprovod – v životě jsem o takovém orchestru neslyšel.
    Mária Porubčinová má jistě silný hlas, což během večera dokazovala, ale v árii Rusalky nebo Lauretty působila příliš robustně. Rozhodně nejlepší byla v Tosce. Pokud na sobě bude dále pracovat po technické stránce a zvládne dosti silné vibrato svého hlasu, pak to bude rozhodně zajímavý dramatický soprán, jaký u nás slýcháme málokdy.

Napsat komentář

Reklama