Operní panorama Heleny Havlíkové (517) – Olomoucká Traviata jako manifest marxismu

Podle databáze Opera Base Verdiho Traviata s více než dvěma tisícovkami inscenací za posledních deset let celosvětově naprosto suverénně vede před ostatními operními tituly. I z našich produkcí je zřejmé, že příběh Violetty, která se podvolí a vzdá se své lásky, aby svým sociálním statusem kurtizány neposkvrnila pověst vážené rodiny, je otevřený aktualizacím a mnoha výkladům.

Olomoučtí inscenátoři toho však využili až příliš – Traviatu nevykládají, ale rovnou přepisují.

• Violetta býkem a samurajem v Olomouci přežila, odnesl to Verdi
• Hudba, která běží – vztahy, které stojí

Violetta se zlatým býkem, samurajem a sběračkami klasů v Olomouci přežila, odnesl to Verdi

Michal Hába, mimo jiné šéf alternativního divadla Lachende Bestien, se profiloval jako režisér, který se v činoherních inscenacích s intenzivním politickým podtextem zaměřuje na levicová témata kritiky kapitalismu. To je bezesporu relevantní v jeho inscenaci Büchnerova Vojcka s dovětkem jednorozměrný člověk a podtitulem Sociální porno z dob pozdního kapitalismu. Možná neznalost současné operní praxe Hábu utvrdila v přesvědčení, že Traviata je zanesená falešnými tradicemi romantické podívané o lásce. A tak „svému“ tématu podřídil i tuto Verdiho operu. Jenže Traviata nejsou Büchnerem nedokončené fragmenty Vojcka. Hábův přístup se tak stal nechvalnou ukázkou převráceného inscenačního postoje k uváděnému dílu. Místo toho, aby režisér vyšel z opery a zprostředkoval ji divákům, což nevylučuje objevování nových významů, nadřazeně se staví nad tvůrce opery, kterým svéhlavě vnucuje svou ideologii a dokonce je podle toho opravuje. Třebaže Verdim a jeho libretistou Franceskem Mariou Piavem specifikovaná doba děje Traviaty kolem roku 1850 odpovídá roku vydání Komunistického manifestu (1848), je omylem z nich hned dělat marxisty. To však Hábovi nevadilo, aby k plesu u Flory, podle originálu ve španělském stylu s věštěním cikánek a milostným příběhem matadora, sepsal české titulky. Neodpovídají zpívanému italskému originálu a hlásají levičácké pojetí kapitalismu, který se při životě udržuje vysáváním živé práce. Pokud nevlastníme kapitál, jsme prý všichni jako Violetta a máme jedinou svobodu – buď zemřít hlady, nebo pracovat.

Vizuálně inscenaci dominuje zlatý býk v životní velikosti na pojízdném podstavci, obklopený křepčícími tanečníky v trikotech evokujících peníze. Jakýmsi průvodcem operou je po celou dobu japonský samuraj, který zpívá part doktora Grenvila. Violetta si od něj tu a tam půjčuje meč, aby s ním v závěru nespáchala seppuku, jak bychom mohli očekávat, ale posekala všechny ostatní kolem sebe – v Olomouci tedy Violetta neumírá. A v druhém dějství, kdy se Violetta a Alférd uchýlili na venkov, nechybí ani téma feminismu a chudoby prostřednictvím reprodukce obrazu Jeana-Françoise Milleta Sběračky klasů s ženami paběrkujícími po sklizni na poli. Vedle nesourodosti těchto prvoplánových symbolů bohatství, cti a chudoby žen hlavní potíž olomoucké inscenace spočívala v tom, že režisér s nimi ve vztahu k jednotlivým postavám a situacím nijak nepracoval: Býka hladí a posouvají všichni stejně, obrazu si žádná z postav nevšímá a výlučnost a role samuraje se ztrácí, protože se zapojuje do scén jako řadový sborista. Navíc se Michal Hába, uvyklý kreativním činohercům, ocitl v pasti, do níž často padají režiséři při svém vstupu do světa opery. Nevěděl si rady ani se sborem, který jen stavěl do spořádaného půlkruhu, ani se sólisty, jejichž árie nedokázal rozehrát. Různobarevné svícení, třpytivé kostýmy ani hemžení tanečníků nemohlo základní manko nevypracovaných vztahů zachránit.

Hudba, která běží – vztahy, které stojí

Inscenaci bohužel nezachránilo ani hudební nastudování. Tomáš Hanák často uspěchával tempa bez ohledu na koordinaci a omezil se na jednotvárné mezzoforte. Sopranistka Lada Bočková se postupně vymanila z intonačních nepřesností a alespoň pěvecky zvládla vývoj Violetty od koketních koloratur po dramatické loučení s Alfredem i se životem – jakkoli v olomoucké inscenaci přežívá. Kým je Alfréd se dá těžko poznat, protože tenorista Raman Hasymau prošel premiérou pasivně soustředěn na tvorbu jednotlivých tónů bez ohledu na to, do jaké fráze patří a jakou emoci nesou. A Daniel Kfelíř se bez usměrnění dirigentem a režisérem nechal unášet objemem svého barytonu a přehráváním přísnosti Alfredova otce Giorgia Germonta.

Inscenace Traviaty tak – výmluvně – ukončila tříleté působení Veroniky Kos Loulové v čele olomouckého operního souboru. Po zkušenostech se zajímavými a občas provokativními alternativními operními projekty se souborem Run OpeRun v repertoárovém Moravském divadle narazila na své limity. Za nejúspěšnější projekt tohoto období považuji studiovou site-specific inscenaci Malý třesk (okolo velkého třesku), tři krátké opery skladatelů Michala Cába, Marka Piačeka a Petra Kofroně, které vznikly pro olomoucký operní soubor. Inspirativně spojují v sugestivním prostoru Červeného kostela, nově zrekonstruovaného kulturně-vzdělávacího centra Vědecké knihovny v Olomouci téma vnímání času, prostoru a zvuku v něm.

Giuseppe Verdi: La traviata
Moravské divadlo Olomouc
Premiéra 11. dubna 2025

Hudební nastudování: Tomáš Hanák
Dirigenti: Tomáš Hanák / Filip Urban
Režie a light design: Michal Hába
Dramaturgie: Viktorie Vášová
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Adriana Černá
Sbormistr: Michael Dvořák
Choreografie: Cécile Da Costa

Osoby a obsazení:
Violetta Valéry: Helena Beránková / Lada Bočková, j. h.
Alfredo Germont: Raman Hasymau / Luis Carlos Hernández Luque, j. h.
Giorgio Germont: Daniel Kfelíř / Roman Vlkovič, j. h.
Flora Bervoix: Anna Moriová / Marie Svobodová, j. h.
Gaston: Jakub Rousek / Marek Tokoš, j. h.
Baron Douphol: Vojtěch Pačák, j. h.
Markýz D´Obigny: Martin Štolba
Doktor Grenvil: Jiří Přibyl / Oto Nouzovský, j. h.
Sluha u Flory: Jan Vaculík
Posel: Jan Vaculík
Giuseppe, sluha Violetty: Radim Šimeček
Annina: Lucie Skácelíková / Kateřina Popová
Bodyguardi: Marta Kelíšková a Radek Leszczynski
Hasiči: Vendula Pumprlová a Radan Hlubinka
Uklízeči: Kateřina Leszczynski, Radim Šimeček.

Externí sbor: Kateřina Klímová, j. h., Kateřina Marjáková, j. h., Jiří Horowitz, Tomáš Kilián, j. h., Karol Ozorovský, Lukáš Polanský, j. h., Vojtěch Poštulka, j. h.

Obsazení recenzované premiéry vyznačeno tučně.

Orchestr, sbor a balet Moravského divadla Olomouc