Operní panorama Heleny Havlíkové (524) – 67. ročník Smetanovy Litomyšle v (Smeta)NOVÉM

• Počítání na měsíce – týdny – dny – noci – hodiny
• Festival s přízní donátorů
• Velká zkouška – akustiky i počasí
• Ještě není hotovo

Byla to vskutku výzva, vrátit 67. ročník našeho druhého nejstaršího hudebního festivalu s příznačným letošním motem Vášeň do jeho ikonických prostor. Výzva limitovaná hlavně tím, že renesanční Státní zámek Litomyšl je zapsaný v seznamu světového dědictví UNESCO. Architekt Josef Pleskot „vytáhl ze šuplíku“ patnáct let starý, tehdy zavržený návrh a přišel s unikátním řešením. Památkové omezení proměnil v přednost díky vytvoření harmonického celku s vestavbou variabilního divadelního a koncertního sálu zastřešeného demontovatelnou samonosnou konstrukcí, která není nijak spojená s historickými zdmi zámku a nezasahuje tak do chráněného objektu. A k rozlehlému pódiu o velikosti 23 krát 15 metrů vymyslel i nové hlediště se sedačkami natočenými ke středové ose jeviště a hlavně s prostřední uličkou, která hned za vstupem otevírá impozantní pohled na celé nádvoří s třemi patry arkád. Do projektu také tvořivě vstoupil zkušený scénograf David Bazika, který plán zastřešení ještě posunul o vybudování prostoru, který lépe vyhoví současným inscenačním nárokům operních produkcí, neodmyslitelné součásti festivalu.

O+

Počítání na měsíce – týdny – dny – noci – hodiny

Už od skončení loňského ročníku Smetanovy Litomyšle jsme mohli s napětím sledovat, jak Medkův ambiciózní slib SmetaNOVÉHO sálu nabírá na dramatičnosti i tím, že na splnění smělého snu o vestavbě rychle smontovatelného a demontovatelného sálu do památky UNESCO dal pouhý jeden rok – i při znalosti jasného stanoviska Národního památkového ústavu, že dřívější zastřešení z roku 1996 do budoucna možné není.

Počítání z měsíců od zadání soutěže se zkracovalo na týdny, dny, noci a hodiny. Napínavý byl hned začátek v prosinci 2024, protože památkáři sice povolili zapustit základovou plochu pod úroveň nádvoří, ale při archeologickém průzkumu byly neočekávaně pod povrchem objeveny pozůstatky kostkovského hradu z období gotiky. Nález sice přispěl k poznání historie zámeckého návrší, ale na stavbu SmetaNOVÉHO sálu mohl mít fatální důsledky. Jak s radostnou úlevou vzpomínal Michal Medek, Národní památkový ústav po rychlém průzkumu dokázal najít takový způsob zakonzervování, který umožnil ve stavbě v březnu 2025 pokračovat vybudováním pevných betonových základů. Na ně se od dubna začaly navážet jednotlivé prvky konstrukce složené z tyčí, které jeřáby usazovaly s milimetrovou přesností do výšky dvaceti dvou metrů s vodorovným posunem patnáctimetrové konzole, která se vysouvá do prostoru nad diváky. Sedmdesát tun železa a dřevěných prvků přitom vozidla musela na nádvoří protáhnout malou vstupní branou širokou 2,4 metru. Generálním zhotovitelem se stalo Sdružení společností Excon, a. s. a Gradior Tech, a. s., na výrobě ocelových sloupů nesoucích střechu se podílela firma Mostecká montážní. Prý se můžeme těšit na časosběrný dokument, který drama stavby zachycuje.

Po dvou letech, kdy se kvůli rekonstrukci zámku musel festival uchýlit do náhradních prostor hokejového stadionu, jehož hala často zkoušela hranice termoregulačních kapacit účinkujících i publika, se Smetanova Litomyšl vrací na svoji hlavní scénu – s arkádami a severní fasádou zdobenou sgrafitem s dramatickým výjevem bitvy u Milvijského mostu a slunečními hodinami. Zejména pro operní inscenace posunuje SmetaNOVÝ sál technické a umělecké možnosti festivalu na novou úroveň díky divadelním tahům, prostoru pod jevištěm a rozsáhlému světelnému systému s hladinovým osvětlením a devadesáti reflektory řízenými počítačem z druhého patra arkád. Jak vysvětlil David Bazika, vzhledem ke krátkosti červnových nocí a rychlosti střídání festivalových představení to má zásadní význam, protože hostující soubory si světelný design přivezou na flashdisku a na místě už jen doladí detaily. Kapacita sálu je v koncertní verzi 1.067 míst, v divadelní 980 míst.

Festival s přízní donátorů

Jak prozradil Michal Medek, náklady na SmetaNOVÝ sál letos dosáhly 85 milionů korun. Úhrada čtvrtiny rozpočtu pochází z veřejných zdrojů – od města Litomyšl, Pardubického kraje a Ministerstva kultury. K realizaci se připojily desítky institucí a firem. Nejen to. V našich podmínkách, kde fundraising a mecenášství zatím rozvíjejí jen velmi osvícení dárci, je zcela mimořádné, že návrat festivalu na zámecké nádvoří si vzalo za svůj přes tři sta (!) jednotlivců, rodin i firem formou adopce míst v hledišti. A další se stále připojují. To je podpora v našich podmínkách zcela nebývalá.

Velká zkouška se tak stala velkým poděkováním těm, kteří se finanční i morální podporou zasloužili o vznik SmetaNOVÉHO sálu. Zároveň sloužila jako test akustiky a díky středové uličce i zlepšeného diváckého komfortu. K tomu sobota 7. června 2025 navíc svým počasím se střídáním slunečné oblohy a deště plně prověřila funkčnost zastřešení. I během koncertu si posluchači mohli ověřit, že za pouhé čtyři minuty výsuvná část střechy bezpečně a zcela tiše překryje hlediště.

Velká zkouška – akustiky i počasí

Program byl sestavený tak, aby vycházel z dramaturgických linií festivalu a pořadatelé zároveň mohli vyzkoušet umístění orchestru na jevišti i v orchestřišti a k tomu instrumentálního i vokálního sólistu. Program zahajovala a uzavírala díla Bedřicha Smetany – předehra k Prodané nevěstě a Vltava z cyklu symfonických básní Má vlast. A Filharmonie Hradec Králové si pod taktovkou dirigenta Jiřího Habarta dala záležet, aby se blýskla jak perlivým prestem v předehře, tak kontrasty Smetanových hudebních charakteristik míst, jimiž protéká Vltava. Z vyvýšeného pódia zněl zvuk orchestru kompaktně v plné barevnosti i plasticitě nástrojů s širokou škálou dynamiky. Hradecká filharmonie nepolevila ani v instrumentálních částech oper, pro které se hráči přemístili do orchestřiště. Zvuk byl tlumenější, ale i tento repertoár potvrdil kvalitu orchestru a divadelní zkušenosti Jiřího Habarta v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Zdálo se, že rozlehlé nádvoří obklopené ze všech čtyř stran zdmi s dvěma patry arkád je akustická jistota, kterou vyvýšené pódium a konstrukce, na které je umístěna výsuvná střecha, nemůže narušit. Díky Velké zkoušce se však ukázalo, že přece jen bude ještě co vylepšovat. Hlavně sólový houslový part Dvořákova Mazurku e moll op. 49 s orchestrem na vyvýšeném pódiu a sólistou Janem Mráčkem před ním zněl tlumeně, ba chvílemi zanikal. Soprán Jany Šrejmy Kačírkové se v árii Pucciniho Manon Lescaut Sola, perduta, abbandonata nádherně nesl prostorem s vyváženým zvukem orchestru ponořeného do orchestřiště. Když v průběhu večera došlo po Polonéze na árii Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém, počasí si nenechalo ujít „příležitost“ a vytvořilo „kulisu“ k této Dvořákově opeře – nikoli rozevřením mraků a měsícem, ale přívalem vody. Zatažená střecha diváky před lijákem spolehlivě ochránila, ale dopady hustých kapek bubnovaly s takovou intenzitou, že hudbu přehlušovaly. Ale i to patří k atmosféře festivalu, který využívá venkovní prostory.

Ještě není hotovo

Jak ujišťují vůdčí osobnosti festivalu, letošním rokem však další rozvoj SmetaNOVÉHO sálu nekončí. Po skončení rekonstrukce zámku vedení festivalu plánuje upravit i druhé patro arkád pro ty, kteří si nejsou jistí, jestli celý koncert vydrží, a mohli kdykoli odejít. Zrealizuje i Pleskotův plán s novými sedadly a elevací i sklonem hlediště. A zastřešení nad pódiem dostane také výsuvná křídla, aby byla před deštěm chráněna i současná mezera u kraje střechy.

SmetaNOVÝM sálem vstupuje Smetanova Litomyšl do nové éry. Program právě začínajícího festivalu je příslibem, že sál rozezní zajímavými koncerty a představeními.

Smetanova Litomyšl: Velká zkouška
7. června 2025, 20:30 hodin
Státní zámek Litomyšl

Program
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, předehra k opeře 
Antonín Dvořák: Mazurek pro housle a orchestr e moll, op. 49, B89 
Antonín Dvořák: Rusalka, Polonéza ze 2. dějství
Antonín Dvořák: Rusalka, árie Rusalky z 1. dějství – „Měsíčku na nebi hlubokém“
Giacomo Puccini: Manon Lescaut, intermezzo ze 2. dějství
Giacomo Puccini: Manon Lescaut, árie Manon ze 4. dějství – „Sola, perduta, abbandonata“ 
Bedřich Smetana: Vltava, symfonická báseň

Účinkující
Jana Šrejma Kačírková – soprán
Jan Mráček – housle
Filharmonie Hradec Králové
Jiří Habart – dirigent