Operní panorama Heleny Havlíkové (529) – Letní operní hodování v Nových Hradech a při českokrumlovské barokní noci

• Prima hostina e poi l’opera – objednaná přes mobil
• Kráska a zvíře za Barokní noci
• Prázdninová operní hostina zdaleka nekončí

Prima hostina e poi l’opera – objednaná přes mobil

I letos Smetanova Litomyšl obohatila svůj žánrově široce rozkročený program o původní nastudování „staré“ opery. Osvěžující dramaturgickou linii na zámku v Nových Hradech letos naplnila inscenace Salieriho opery Prima la musica e poi le parole. Tato součást festivalu je koncipována jako pozvání současných majitelů rokokového zámku přezdívaného české Versailles, manželů Kučerových, na hostinu kulinární i operní. Když je hezky, jako tomu bylo při premiéře 24. června 2025, směřují diváci do přírodního amfiteátru se scenérií vzrostlých tisů. Zámecký areál nabízí i komfortní a neméně atraktivní „dešťovou“ variantu: když je ošklivo, produkce se odehrává pod trámy v podkroví rozlehlého špýcharu (nad atraktivním muzeem kol a motorek).

Stojí za to si připomenout okolnosti vzniku této Salieriho opery. Premiéra se odehrála na zámku Schönbrunn 7. února 1786. Do reprezentativního sálu místní oranžerie císař Josef II. u příležitosti návštěvy své sestry, arcivévodkyně Marie Kristiny a jejího manžela, prince Alberta Saského, pozval hosty ke kratochvilné operní soutěži. U předních skladatelů tehdejší Vídně pro toto klání objednal dvě opery, krátké tak, aby se vešly do jednoho večera. Bezprostředně se tak „střetli“ Wolfgang Amadeus Mozart a Antonio Salieri. Oběma byl zadán podobný námět – parodie na operu a divadelní provoz, ale každému jiný operní styl. Mozart se úkolu převést německý singspiel zhostil Divadelním ředitelem (Der Schauspieldirektor, KV 486). Císařskému kapelníkovi Salierimu byl svěřen styl italský a vytvořil „divertimento teatrale“, divadelní rozptýlení Prima la musica e poi le parole (Nejdřív hudba a pak slova).

Na zámku Nové Hrady se ukázalo, že divadelní poměry a vztahy mezi umělci se za to čtvrt tisíciletí až tolik nezměnily. I dnes skladatelé, nadšení, že dostali zakázku, začnou horečně pracovat a překonávat všemožné překážky. Nejen ty umělecké, když Il Maestro je personifikací hudební složky opery, Il Poeta představitelem literární, pateticky afektovaná primadona Eleonora reprezentuje operu seria, zatímco rozverná Tonina operu buffa. Dílo je hotovo, i když se vlastně nikdo neshodl.

Šťastný byl výchozí nápad ponechat Salieriho hudební čísla v originální italštině a jedno i v záměrně kostrbaté francouzštině, ale divadelní situace, jak je vymyslel Salieriho libretista Giovanni Battista Casti, adaptovat na současnost v češtině. Jakkoli Tomáš Studený v programu upozorňuje, že případná podobnost se skutečnými osobami a událostmi je jen čistě náhodná fikce, nešel jako autor úpravy, scénáře a režie pro inspiraci daleko: opera měla vzniknout přímo pro Smetanovu Litomyšl a u Romana Hozy coby skladatele ji po mobilu objednával její umělecký ředitel Marek Šulc. Dal na to Romanu Hozovi čtyři dny. Protože takový „kšeft“ se neodmítá, rozproudí se sled více či méně bláznivých situací: potřebuje nejdřív přesvědčit básníka, svého bratra Tadeáše Hozu, aby i v tak šibeniční lhůtě napsal libreto za situace, kdy se jablkem sváru stane podřízenost slov vůči hudbě. „Maestro di cappella“ potřebuje také sehnat vhodné, pokud možno atraktivní interpretky ochotné se v tak krátkém čase operu naučit. Soňa Godarská (u Salieriho tragédka, primadona Eleonora) a Lenka Pavlovič (komička Tonina) se nechávají patřičně přemlouvat. Vznik díla a nastudování inscenace ovšem komplikuje nejen tvůrčí stres, ale i bratrská rivalita, umělecká ega všech, taktizování a vydírání, mužská i ženská ješitnost, žárlivost a flirtování s propletencem různě motivovaných milostných eskapád. Dialogy, do kterých se zapojil i dirigent Jakub Kydlíček a občas i hráči komorního „orchestříku“, měly spád a při vzájemném špičkování a stoupající nervozitě nešli protagonisté k jadrnějšímu slovu daleko, a to včetně, pro mě až zbytečně nadužívaných i velmi peprných vulgarismů.

Dnešní publikum sice nedokáže docenit hudební vtip a ironii Salieriho pasticcia při parodii tehdy dobře známé opery Giuseppe Sartiho Giulio Sabino a nejspíš ani parodii na francouzskou tragédie lyrique, kterou se neuměle snaží vlichotit Tonina, aby se vyrovnala své rivalce. I tak se všichni „císařsky“ bavili při této jadrné parodii operních konvencí, ve které, navzdory názvu, zvítězilo slovo. Nikoli však proto, že by hudební stránce inscenace nebyla věnovaná dostatečná péče. V podmínkách přírodního amfiteátru lemovaného tisy se všichni zhostili svých partů s patřičným muzikantským elánem a čtveřice protagonistů k tomu přidala neodolatelný herecký šarm a komediální talent, okořeněný i tím, jak si dokázali dělat legraci i sami ze sebe. A potvrdili slova finálního kvartetu:
Zde je dílo, zde je sen,
zrodivší se ze zmatku múz!
Jeden psal, druhý skládal,
dvě dámy se hádaly – a přece: je to tu!
Divák smát se bude, nebo plakat,
však nudit se – to ne!“

Vlastní opeře předcházelo u zeleninové zahrady vystoupení Ludmily Peterkové s klarinetovým koncertem Johanna Stamitze. Po hostině cestou do amfiteátru mohlo takové „intermezzo“ publikum „přeladit“ na představení Salieriho opery, nicméně bylo zřejmé, že někdejší program s rozehráním různých tanečních, ale i pantomimických nebo dalších scénických akcí, za kterými diváci putovali po celém prostoru zámeckých zahrad včetně altánku a jezírka, by byl pro večer koncipovaný jako komplexní zážitek vhodnější.

Kráska a zvíře za Barokní noci

Atraktivní součástí Festivalu komorní hudby Český Krumlov (letos 39. ročník) je pod vedením ředitelky Hany Pelzové už 23 let Barokní noc na zámku Český Krumlov. Přenáší člověka 21. století na celý večer do života a zábav pánů i poddaných krumlovského zámku 17. a 18. století. A mnozí i oblečením do dobových kostýmů dávají najevo, s jakým nadšením se tomuto „kouzlu“ poddávají. Diváky, tedy hosty velitele legendární Schwarzenberské gardy (Wilhelm Feigl) tu s průvodcem Vladimírem Kočí baví žongléři, kejklíři, tlupa komedie dell’arte, vagabundi, chůdaři a další maškary, „cválají“ zde „jezdci“ s vycpanými atributy koní. V Zrcadlovém sále zdobeném nádherně aranžovaným ovocem a květinami se dá fandit v myších závodech nebo propadnout hazardním hrám. V Maškarním sále předvádí umění dvorských tanců Alla Danza Brno Baroque a Baroque Balance, které vyvrcholí v Turcarii Johanna Josepha Fuxe nájezdem osmanských janičářů do Vídně tak, že se spojí turecká káva se šlehačkou do slavné vídeňské kávy. K tomu vyhrávají Krumlovští pištci, CK Brass Quintet, soubor Ludus musicus, na sopraninovou zobcovou flétnu pohvizduje Jiří Stivín. Letos opět chyběli žáci výtvarného oboru ZUŠ Český Krumlov, kteří v předchozích letech ve vtipně nápaditých barokních maskách dodávali atmosféře barokní noci nenahraditelnou rozpustilost a pestrost. Snad se je podaří do této slavnosti, jejíž jedinečnost spoluvytvářeli, znovu zapojit.

Než noc v tisíci svícemi osvětlené zámecké zahradě vyvrcholí hostinou a velkolepým půlnočním barokním ohňostrojem, je na programu i opera v autentickém prostoru unikátně dochovaného barokního zámeckého divadla. Festival komorní hudby Český Krumlov si dává velmi záležet na volbě titulů: dramaturg festivalu a znalec zámeckého hudebního archivu Martin Voříšek ve spolupráci s Robertem Hugem a jeho souborem Capella Regia Praha vybírá z těchto sbírek díla, která pak zazní většinou v novodobých premiérách. Pro letošní ročník vybrali komedii-balet se zpěvy a tanci o čtyřech dějstvích Zémire et Azor André Ernesta Modesta Grétryho (1741–1813). Festival se tak vrací k tomuto belgickému skladateli už podruhé – v roce 2022 zde zazněla jeho opera La Fausse Magie / Falešné kouzlo.

Jméno André Ernesta Modesta Grétryho, původem z belgického Lutychu, u nás dnes známe vlastně jen z pojednání o dějinách opery na pomezí rokoka a klasicismu jako úspěšného i obratného skladatele francouzských komických oper uváděných u francouzského dvora a v pařížské Comédie-Italienne. A třebaže se mu nepodařilo prorazit v žánru tragédie lyrique a konkurovat Gluckovi a po revoluci se nedokázal přizpůsobit novému vkusu, získal v Paříži prestižní pedagogické posty a jako Napoleonův oblíbený skladatel se stal jedním z prvních rytířů Řádu čestné legie. Z mnoha desítek Grétryho kompozic pro hudební divadlo ve stylu francouzského klasicismu, především komedií, ale také oper comique, které vytvořil v rozmezí let 1765 až 1794, dnes bývá připomínán hlavně Guillaume Tell nebo Richard Cœur de Lion / Richard Lví srdce (1784) inspirovaný legendou o zajetí anglického krále Richarda I. v Rakousku.

Zpěvohrou Zémire et Azor, kterou Grétry označil jako baletní komedii neboli směs zpěvů a tance, dosáhl ve své době největšího úspěchu. Po premiéře v roce 1771 na královském zámku Fontainebleau zůstala na repertoáru souboru Comédie-Italienne celých deset let s více než dvěma stovkami představeními. O zpěvohru Zémire et Azor vzápětí projevilo zájem dvorní divadlo v Petrohradě a ruské carevně Kateřině Veliké se prý líbila tak, že po hlavní hrdince dokonce pojmenovala jednoho ze svých chrtů, jak píší inscenátoři, režisér Adam Born a dirigent Robert Hugo v informačně hutné programové brožuře. Zpěvohra Zémire et Azor pak byla uvedena také ve švédském Drottningholmu, v londýnském Královském divadle i v Americe, a dokonce v roce 1791 v Havaně.

Vedle Grétryho hudby na pomezí rokoka a klasicismu na tom dozajista měla svůj podíl i popularita námětu – pohádky Kráska a zvíře. Do podoby libreta ji podle Belle et la bête Jeanne-Marie Leprince de Beaumont a Amour pour amour Pierre-Clauda Nivelle de La Chaussée upravil Jean-François Marmontel. I když je tato pohádka dobře známá i dnes, pro uvedení v rámci Barokní noci bylo vhodné, že francouzský originál árií střídal český překlad mluvených dialogů. Diváci tak mohli sdílet drama úvodní scény, v níž barytonista Daniel Kfelíř coby perský kupec Sander a tenorista Dominik Urbánek jako jeho sluha Ali s doprovodem komorního orchestru a hukotu větrného stroje „bojovali“ o život v mořské bouři. K iluzi sice chyběl působivý prvek barokní scénografie s pohybem malovaných dekorací vln a diváci by jistě ocenili, kdyby mohli otočný válec potažený plátnem na „výrobu“ vichru nejen slyšet, ale i vidět. Nicméně následné využívání mašinérie českokrumlovského zámeckého divadla se „zázrakem“ rychlé výměny postranních kulis, sufit a zadního prospektu mezi parkem, palácem a komnatou, propadlem i spouštěným mrakem mělo už patřičně barokní kouzlo.

Když Sander utrhne v tajemné zahradě pro svou nejmladší dceru růži a zjeví se Filip Šťovíček coby zakletý Azor, pozorní čtenáři programové brožury nemuseli být překvapeni, že nevypadá v kostýmu Zuzany Janitorové a Ivany Svobodové jako děsivé zvíře. Podle přetištěné části z pamětí Marmontela totiž došlo k ostrému střetu s výrobci kostýmů. Tenorista Clairval, představitel Azora měl za to, že nemůže „udělat zajímavou postavu, ve které bude na pohled odporný“. A vyzval libretistu, aby se šel podívat na kostým ohyzdné bestie s kůží opice, ohromnými drápy, dvěma rohy a zohyzděnou maskou s kančími kly. V krumlovské inscenaci sice Azor neměl kostým se vzorem leopardí kůže, v němž podle Marmontelových pamětí Clairval nakonec vystupoval, ale i tak v dlouhém černém plášti a bujných kudrnatých dlouhých černých vlasech vyvolával přiměřený strach. Ten ovšem Zémire v podání sopranistky Evy Hartové brzy překonala – i díky kouzelným tancům Víly (Anežka Kalkusová) a Ducha Azorova zámku (Jiří Minařík). A pěvecké nároky Zémiřiny „árie di bravura“ La fauvette, avec ses petits s koloraturami imitujícími zpěv pěnice za doprovodu sólové flétny a značným rozsahem zvládla svým jasným pohyblivým sopránem nejen technicky, ale i výrazově. Přes peripetie s kouzelným zrcadlem a Azorovou obavou, že se Zémir k němu po návštěvě otce a sester (Jana Podpěrová a Klára Findeisová) nevrátí, dospěla inscenace vykrácená na optimálních osmdesát minut ke šťastnému konci.

O zdařilý průběh celé premiéry se svými výkony zasloužili všichni, velmi příhodně obsazení sólisté, pod vedením Roberta Huga s citem pro Grétryho hudební styl kombinující italskou melodičnost s francouzskou graciézností, i hráči orchestru, v němž smyčcovou sekci doplňovali po dvou hráči na flétny, hoboje, fagoty a lesní rohy. A režisér Adam Born, též autor veršovaného českého překladu mluvených částí, citlivě využil jedinečné atmosféry a možností krumlovského barokního divadla.

Prázdninová operní hostina zdaleka nekončí

Letním zážitkům s barokními operami není zdaleka konec. Už 10. července 2025 se po ostravské premiéře přesune na Hudební festival Znojmo Händelův Giulio Cesare in Egitto (HWV 17). Festival Krumlov své letošní slavnostní zahájení 11. července 2025 v zámecké zahradě koncipuje jako „Nečekané baroko“ se spojením barokní hudby a moderního tance na vodní hladině. V českokrumlovském zámeckém divadle pak uvede 24. července 2025 pod vedením Jany Semerádové, umělecké vedoucí Collegia Marianum, Händelovu operu Alessandro Severo (HWV a13). Musica Florea jako tradičně postaví ve dvoraně Hudební akademie múzických umění svou repliku barokního divadla a 18. července 2025 v ní uvede Bononciniho operu Il trionfo di Camilla.

Smetanova Litomyšl: Večer na zámku v Nových Hradech
Premiéra 24. června 2025, 20:00 hodin
Zámek Nové Hrady

Program
Antonio Salieri: Prima la musica e poi le parole

Inscenační tým
Dramaturgická úprava: Tomáš Studený
Hudební nastudování: Jakub Kydlíček
Scénář a režie: Tomáš Studený
Scéna a kostýmy: Sylva Marková
Světelný design: Anna Laborová

Účinkující
Maestro / Roman – Roman Hoza
Poeta / Tadeáš – Tadeáš Hoza
Donna Eleonora, virtuosa seria / Soňa – Soňa Godarská
Tonina / Lenka – Lenka Pavlovič

Komorní soubor Barocco sempre giovane
Instrumentální soubor Concerto Aventino
Koncertní mistryně: Iva Svobodová
Basso continuo: Edita Keglerová

Festival komorní hudby Český Krumlov: Barokní noc na zámku Český Krumlov
27. června 2025, 19:30 hodin
Stání hrad a zámek Český Krumlov

Program
André Ernest Modeste Grétry: Zémire et Azor

Inscenační tým
Hudební nastudování, dirigent: Robert Hugo
Režie: Adam Born
Kostýmy: Zuzana Janitorová a Ivana Svobodová

Účinkující
Azor, zakletý princ, král Kamiru – Filip Šťovíček
Sander, perský kupec – Daniel Kfelíř
Ali, jeho sluha – Dominik Urbánek
Zémire, Sanderova dcera – Eva Hartová
Lisbé, Sanderova dcera – Jana Podpěrová
Fatmé, Sanderova dcera – Klára Findeisová
Víla, tanečnice – Anežka Kalkusová
Duch Azorova zámku, tanečník – Jiří Minařík
Capella Regia Praha