Operní panorama Heleny Havlíkové (534) – Tasto Solo a středověká „ars antique jam session“

Další z koncertů Letních slavností staré hudby patřil v bazilice svatých Petra a Pavla na Vyšehradě španělskému souboru Tasto Solo s uměleckým vedoucím Guillermem Pérezem. Při svém českém debutu se prezentoval programem La flor en Paradis. Osou programu, jehož název bychom mohli přeložit jako Květ v ráji, byla hudba stylu ars antiqua, evropské polyfonie raného středověku. Soubor pro koncert čerpal hlavně ze dvou hudebních památek: Codexu Las Huelgas z konce 13. století, dochovaném v tomto cisterciáckém klášteře nedaleko španělského Burgosu, a Codexu Montpellier s kompilací hudby druhé poloviny 13. století provozované v prostředí pařížských univerzit a katedrály Notre-Dame.

Dramaturgie odpovídala konceptu vytříbeně sestavovanému programu, který je pro Letní slavnosti staré hudby typický. Po předchozím festivalovém večeru v Císařském sále Trojského zámku, ve kterém portugalský soubor Sete Lágrimas doslova hýřil jižanským žárem a strhával ohnivým rytmem hudby k přechodovým rituálům života na Pyrenejském ostrově i portugalských diaspor, jsem od Tasto Solo očekávala kontrast usebrání středověké duchovní hudby, jak mohla znít v potemnělých středověkých klášterech. A byla jsem pořádně překvapená. Příjemně. Žádná suchopárnost, unylá vznešenost, velebná důstojnost. Naopak.

Že španělský soubor Tasto Solo prodchl svým temperamentem světská moteta na francouzské milostné texty z Codexu Montpellier, až tolik nepřekvapilo. Stejně jako rozehrál zvesela tance ve formě středověké estampie ze středověkého pramene Add. MS 29987 z Britské knihovny, známého jako Gresleyho rukopis. Díky muzikantskému cítění všech tří interpretů ovšem ožila také latinská duchovní moteta s mariánskou tematikou, ba také části ordinária a sekvence i z dalších významných pramenů středověké hudby – rukopisu Pluteus 29.1 uloženého ve Florentské Medicejské Laurenzianě, z katalánského rukopisu Ms. 1 uloženého v Centru dokumentace Orfeó Català v Barceloně a z rukopisu Chansonnier du Roi, jedné z nejvýznamnějších sbírek francouzské dvorské hudby první poloviny 14. století, uchovávané v pařížské Národní knihovně.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsme byli na takovém středověkém „ars antiqua session“. Interpreti nad liniemi středověkých melodií nápaditě improvizovali virtuózními melismaty a variacemi, jamovali, scatovali, předávali si sóla, pohrávali si s napětím při rozvádění disonancí, metrikou, rytmem, akcenty. Spádu večera přispěl i kontrast temp a nálad jednotlivých skladeb. A jakkoli obsazení souboru tvoří jen tři interpreti, stihli vystřídat sólové pasáže i různé kombinace, takže navzdory názvu souboru Tasto Solo, odkazujícímu na zvukovou jednoduchost pouze sólového hraní basové linie bez dalšího doprovodu, vynikla zvuková pestrost. Vystoupení oživilo i to, že se Anne-Kathryn Olsen při Sanctu prošla mezi publikem a svým lahodným koncentrovaným sopránem zpívala z různých míst baziliky.

Purističtí zastánci historicky poučené interpretace stylu ars antiqua se nejspíš ošívali. Já jsem měla akademické věcnosti a chladného odstupu dost po nedávném koncertu Pražského jara La dolce vista. Tehdy na něm italský soubor Sollazzo ensemble v podobném obsazení, také s fidulou a organettem, a nikoli pouze se sopranistkou, ale ještě tenoristou, bez většího emočního zaujetí titěrně odehrál světskou hudbu italského trecenta. Textově i hudebně barvité ballaty Francesca Landiniho přitom v porovnání s programem La flor en Paradis zaměřeným na starší středověký styl ars antiqua nabízely pestřejší škálu emocí.

Fidula a organetto, nástroje typické pro středověk, u nás na koncertech slýcháme zřídka. Fidula, patří do rodiny smyčcových strunných nástrojů, kterou, v různých velikostech, s oblibou zobrazovali gotičtí malíři. Fidulista souboru Tasto Solo Pau Marcos hrál na osmistrunnou verzi trochu větší než viola s krkem děleným pražci a nástroj držel mezi koleny jako violoncello. Jeho fidula měla zvuk řezavější, než jsme dnes u smyčcových nástrojů zvyklí.

Organetto je pro dnešního posluchače hodně neobvyklé. Jsou to malé přenosné varhany s rozsahem dvou oktáv a velké sekundy. Vše, včetně vhánění vzduchu měchem, musí zvládnout sám hráč, který organetto drží na klíně. Prý váží kolem 12 kilo. Z podstavce se tyčí dvě řady píšťal – ty nejdelší jsou zhruba metrové, ty nejkratší měří tak deset centimetrů. Podél pravé strany jsou klávesy, zatímco nalevo za píšťalami hráč paží zvedá a sklapuje měch. Zvuk by se dal přirovnat k trochu udýchané flétně. Protože organetto nemá žádné rejstříky, zní v barvě a dynamice přece jen jednotvárně, ale to Guillermo Pérez, umělecký vedoucí souboru Tasto Solo vyvážil virtuózní hrou, kterou ostatně předvedl hlavně v sólových brejcích i fidulista Pau Marcos.

Letní slavnosti staré hudby si zakládají na výběru míst. Volí je tak, aby souzněla s programem koncertů. Můžu potvrdit, že dokážou atmosféru často až magicky dotvořit. Koncert souboru Tasto Solo se konal v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Třebaže se zde běžně konají nejrůznější koncerty, LSSH do tohoto prostoru umístily program ve své historii teprve podruhé. Volba to nebyla zcela příhodná, jakkoli se za vlahého letního večera posluchači po koncertě, který trval přiměřeně lehce přes hodinu, při odchodu mohli pokochat západem slunce s úchvatným pohledem na Prahu z Vyšehradu. Historie baziliky na starodávném Vyšehradě sice sahá až do románského období, její novogotický styl se secesními malbami a zdobnými zlatými oltáři se k programu středověké hudby příliš nehodil. Myslím, že v Praze by se dala najít pro takto koncipovaný koncert vhodnější místa. Ovšem akustika baziliky sv. Petra a Pavla s kratším dozvukem, než bychom u kostela této velikosti očekávali, byla pro dramaturgii a interpretační styl souboru Tasto Solo s rychlými virtuózními pasážemi vhodná.

Letní slavnosti staré hudby: La flor en Paradis
Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
23. července 2025

Program:
Kyrie (Montpellier, Bibliothèque interuniversitarie, Section Médecine, Ms. H 196, Codex Montpellier, fol. 290v)
Sanctus (Barcelona, Centre de Documentació de L’Orfeó Català, Ms. 1, fol. 5v)
Catholicorum concio (Burgos, Monasterio de las Huelgas, Codex Las Huelgas, fol 22r–22v)
Benedicamus Domino (Firenze, Biblioteca Medicea Laurenziana, Ms. Pluteus 29.1, fol. 40v–41v)
Istampitta (London, British Library, Add. Ms. 29987, fol 61r–61v)
Flavit auster (Codex Las Huelgas, fol 45r–46v)
In pro (London, British Library, Add. Ms. 29987, fol. 60v–61r)
O Maria, maris stella (Codex Las Huelgas, fol 102v–103r)
Danse real (Paris, Bibliothèque de France, Département des manuscrits, Ms. Français 844, Chansonnier du Roi, fol. 104v)
Estampie real (Paris, Bibliothèque de France, Département des manuscrits, Ms. Français 844, Chansonnier du Roi, fol. 104v)
Plus belle que flor (Codex Las Huelgas, fol. 116r, Codex Monpellier, fol. 26v–28r)
Quant repaire la verdor (Codex Montpellier, fol. 78v–81r)
Area virga (Firenze, Biblioteca Medicea Laurenziana, Ms. Pluteus 29.1)
Casta catholica (Codex Las Huelgas, fol. 121v–122r)
O Maria, Virgo virginum (Codex Las Huelgas, 34v–35r)

Účinkující:
Tasto Solo
Guillermo Pérez – organetto, umělecký vedoucí
Anne-Kathryn Olsen – soprán
Pau Marcos – fidula