Operní panorama Heleny Havlíkové (56)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 2. do 8. ledna 2012
 – Operní bilance roku 2011 
 – Specifické umění operety
 – Opět hvězdný Kaufmann
 – Inspirace na dny příští

***
Operní bilance roku 2011

Začátek nového roku bývá příležitostí k bilancování toho předchozího. Vybrat jedinou inscenaci z bohaté a pestré operní „úrody“ roku 2011 je obtížné. Deset stálých, repertoárových divadel uvedlo loni celkem 32 inscenací, což je o 4 méně než v roce 2010. Do operní bilance ovšem patří i produkce, které vznikly mimo tato tzv. kamenná divadla. Mnohé tituly dokládají, že i v době přenosů opery do kin z těch nejprestižnějších světových operních domů se i u nás rodí nastudování, která v našich mnohem skromnějších operních podmínkách si nejen zaslouží diváckou pozornost, ale jsou i důkazem, že má smysl pečovat o naše operní divadla, zejména ta oblastní, zápasící s podfinancovanými rozpočty. Připomenout bych chtěla šest inscenací, které řadím do první, nejvyšší kategorie. Zaujalo mě uvedení opery Philipa Glasse Les enfants terribles (Příšerné děti) dirigentem Petrem Kofroněm a Alicí Nellis v  Psychiatrické léčebně Bohnice. Glassovy repetitivní struktury křehkého intimního psychologického dramatu v něm dostaly přesně vyjádřenou dráždivou znepokojivost. Mimořádným počinem bylo také uvedení Hindemithova Cardillaca ostravskou operou nejen proto, že toto základní dílo opery 20. století zůstávalo mnoha generacím českých diváků neznámé, ale zejména díky tomu, že na základě zvládnutého hudebního nastudování Roberta Jindry se celému týmu podařilo vystihnout atmosféru strachu, úzkosti i fanatismus plebejského davu, eleganci a noblesu dvorské společnosti v působivém ztvárnění „kriminálního“ příběhu geniálního zlatníka jako tvůrce posedlého svým dílem. Operní událostí se stalo i nastudování Wagnerova Parsifala v Národním divadle, v němž zopakoval svůj wagnerovský triumf s tetralogií dirigent John Fiore a režisér Jiří Heřman vystihl obřadnost a estetiku mystického rituálu.

Do šestice mimořádných inscenací roku 2011 řadím také ústecké uvedení Delibesovy Lakmé – opět nejen z dramaturgického hlediska. Kvalita hudebního nastudování Norberta Baxy se propojila s pěveckými výkony i nápaditou režií Tomáše Šimerdy, který velice šťastně pojal sentimentální orientální příběh bráhmanské kněžky jako sen kluka, který se nemůže odtrhnout od četby dobrodružné knížky. Mimořádnými zážitky pro mě pak byly dvě inscenace uvedené mimo síť kamenných divadel, v nichž se opět snoubí dramaturgická nápaditost s povedeným nastudováním: Motezuma Josefa Myslivečka byl vyvrcholením loňského ročníku Hudebního festivalu Znojmo a unikátním zážitkem byla Scarlattiho buffa Kde je láska je i žárlivost, kterou připravila BVA International v Zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově.

V „kategorii“ sólistek mám tři favoritky, které se svými výkony zasloužily o to, že právě „jejich“ inscenace patří k těm nejlepším loňského roku – Evu Urbanovou, Annu Klamo a Albětu Poláčkovou. Pro Evu Urbanovou je po Kabaniše v Janáčkově Kátě Kabanové role Kundry ve Wagnerově Parsifalovi dalším triumfem. V bezmála pětihodinové inscenaci Národního divadla v Praze se jí podařilo nejen pěvecky, ale i herecky udržet po celou dobu intenzitu vnitřního napětí ve složitých vrstvách této napravené hříšnice od čarodějnické divokosti po oddanou kajícnost. Lakmé Anny Klamo je skutečně vábivě exotickou půvabnou kněžkou i dojemně oddanou milující dívkou, ale také zoufalou ženou, která pro zakázanou lásku obětuje svůj život, když opakovaně zachrání život svého milovaného. Klamo si rozvrhla pěvecké síly tak, že brilantně zvládla nejen nejslavnější koloraturní árie. A Alžběta Poláčková v Glassových Příšerných dětech v pěvecky i herecky mimořádně obtížném partu Lise obdivuhodně vyjádřila komplikovaný vývoj této postavy od starostlivé ošetřovatelky přes cynicky drsnou sestru, půvabnou modelku, atraktivní nevěstu až po zákeřnou manipulátorku životy druhých.Mezi našimi pěvci Aleš Briscein dnes patří k tenoristům mezinárodního renomé s rozsáhlým repertoárem nejen v opeře, ale i operetě nebo muzikálu. Mladistvou energií, která z jeho výkonů vyzařuje, prosadil i v roli Belmonta v Mozartově Únosu ze serailu v jinak nepříliš povedené inscenaci Národního divadla v Praze. Briscein se úspěšně zhostil i role hraběte Orazia v již zmíněném nastudování Scarlattiho opery v Českém Krumlově. Velké uznání zaslouží v Hindemithově Cardillacovi barytonista Jacek Strauch v titulní roli robustního, vůči okolí nerudného zlatnického řemeslníka, umanutě soustředěného na svoji práci. A do této top mužské pěvecké trojice pro mě patří také Jaroslav Březina za to, jak zvládl obtížnou koloraturní roli dobyvatele Cortese v Myslivečkově Montezumovi i sluhu Patrizia v krumlovském nastudování Scarlattiho opery Kde je láska je i žárlivost.

***
Specifické umění operety

Soubor Janáčkovy opery si „odskočil“ k operetě a uvedl u nás málo známou Perikolu Jacqua Offenbacha v hudební úpravě dirigenta inscenace Caspara Richtera a v režii Tomáše Studeného, který je spolu s Jakubem Krulišem spoluautorem modifikovaného českého libreta.

Jacques Offenbach (1819-1880) byl mistrem operety – připomeňme nestárnoucího Orfea v podsvětí nebo Krásnou Helenu. Perikola s pařížskou premiérou první verze v roce 1868 v Théâtre des Variétés pochází z Offenbachova  vrcholného tvůrčího období. Předobrazem titulní role pouliční zpěvačky zvané Perikola byla slavná peruánská herečka, zpěvačka a tanečnice 18. století a milenka peruánského místokrále Micaela Villegas. Literární předlohou pro osvědčenou dvojici libretistů Henri Meilhaca and Ludovica Halévyho mj. jednoaktovka Prospera Meriméa Kočár nejsvětější svátosti, kterou u nás proslavila televizní inscenace s Janem Werichem a Jaroslavou Adamovou. A na nahrávkách Offenbachovy operety hlavní dvojici pouličních zpěváků vytvořili např. Teresa Berganza a José Carreras.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Perikola (ND Brno)

[Total: 44    Average: 2.7/5]

Vaše hodnocení - J.Kaufmann (Praha 8.1.2012)

[Total: 41    Average: 4.2/5]

Související články


Reakcí (2) “Operní panorama Heleny Havlíkové (56)

Napsat komentář