Operní panorama Heleny Havlíkové (58)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 16. do 22. ledna 2012

 – Další janáčkovský triumf Evy Urbanové – v Ostravě
 – Paštika z MET chutnala skvěle
 – Chvála internetu
 – Inspirace na dny příští

***
Další janáčkovský triumf Evy Urbanové – v Ostravě

Ostravská opera nastudovala a ve třech lednových termínech uvádí koncertně Janáčkovu Věc Makropulos. Provedení se především díky koncentraci pěveckých osobností stalo událostí dalece překračující hranice Ostravy. Národní divadlo moravskoslezské tak znovu potvrdilo svoji pozici v čele našich operních divadel. A je dobře, že druhé představení Věci Makropulos 21. ledna zachytil a přenášel živě Český rozhlas 3 – Vltava. Tato předposlední Janáčkova opera, ke které si napsal libreto podle komedie Karla Čapka (premiéra v Brně 1926), je úvahou o posledních věcech člověka a smyslu života. Janáčkovi nešlo ani tolik o to, aby diváci detailně porozuměli peripetiím mnohaletého soudního procesu, ale prodchnul operu étosem soucitu. Zdůraznil ve Věci Makropulos paradox lidské existence: nesmrtelnosti lze dosáhnout jen skrze smrtelnost. Hodnota lidského života není dána jeho konečností, ale jeho naplněním. Proti faustovským iluzím věčného mládí oslavil Janáček krásu života, která spočívá v plném využití té krátké lhůty.

Makropulos s 64 inscenacemi patří podle dostupných údajů z celého světa v poslední době – od roku 1996 – po Jenůfě se 150 inscenacemi, Bystroušce (136 nastudování) a Kátě (106) ke čtvrté nejčastěji uváděné Janáčkově opeře. K nejžádanějším představitelkám titulní role patří po údobí Anji Silji Angela Denoke, Cheryl Barker, na repertoáru ji má také Karita Mattila. U nás mezi významné představitelky patřily zejména Marie Podvalová, Milada Šubrtová a Naděžda Kniplová, v roce 2001 ji v brněnském Mahenově divadle vytvořila také Gabriela Beňačková.

Nyní se k představitelkám Emilie Marty nově připojuje Eva Urbanová. Doplnila si tak svoji skvostnou galerii janáčkovských rolí. Tato loňská jubilantka přijala postavu o 287 starší „kolegyně“ v optimálním čase a kondici své kariéry. Její Emilie Marty je založena na parametrech oslnivé operní divy s pevným, plným, technicky jistým sopránem ve všech rejstřících. Urbanové barva hlasu má charisma i uhrančivou dráždivost, takže věříme jejím ctitelům i ctitelkám, když ji propadají obdivu. Z této výchozí „pozice“ okázalého lesku a sebejistoty adorované umělkyně Eva Urbanová postupně odkrývá další vrstvy této postavy: pragmaticky vypočítavou „mrchu“, všemi a vším pohrdající ženu, která s přezíravým despektem, až hněvem častuje své okolí tvrdými urážkami v prudkých výkřicích. Dobro, láska, rodina – pro vše má jen pohrdání. Jen občas probleskne záchvěv citu při vzpomínce na minulost, kterou ovšem rázně potlačí. Zdánlivě má všechno. Ale nic z toho, co ji obklopuje a co má pro běžného smrtelníka ráz výjimečnosti, ji nedokáže vyburcovat z její citové otupělosti. Postupně za cynismem obnažuje Urbanová pachuť nudy, osamění a otupělosti z věčného opakování všeho, po čem ostatní jen prahnou. Z její interpretace slyšíme unavenou, vyčerpanou, trpící, citově vyprahlou ženu, pro kterou se elixír dlouhověkosti stal prokletím. Zatížena údělem neúměrně dlouhého života se  vyhořelá duše dcery rudolfínského šarlatána Eliny Makropulos  pachtí s čím dál větší beznadějí za nejzákladnějším smyslem života. Odvrhne mefistofelské vábničky věčného mládí a ve velkém závěrečném výstupu pochopí, že dorazila k samotnému dnu své bídy a už se nechce od něj odrazit. Konečně se osvobozuje od strachu ze smrti a nachází v ní úlevné vysvobození.Také Aleš Briscein „dorostl“ od role Janka do Alberta Gregora. Briscein má světlejší, ale pevný tenor a v jeho pojetí je Gregor vášnivý mladík, který věří na zázraky a zbrkle se upíná nadějím  – stejně jako se obratem utápí v bolestínství a propadá depresím. V „seznamovacím“ výstupu s Marty v 1. dějství je přesně tím rozmazleným „Bertíčkem“, který dojemně touží po mateřském pohlazení.

Baron Prus Ivana Kusnjera je uhlazeným, až seladonským obstarožním elegánem, uvyklým ovládat druhé a dostat vše, co chce. Až Marty naruší jeho sebejistotu a také on v závěru po zprávě o sebevraždě syna dá průchod svým emocím otřeseného otce i milence znechuceného cynismem Marty.

Vedení ostravské opery se podařilo sestavit vynikající vyrovnané obsazení i v dalších rolích. Peter Mikuláš si jako advokát Kolenatý poradil s přívalem slov ve výkladu o procesu, která musí v rychlém tempu vychrlit. Jozef Kundlák přesně vystihl humorný odstín i ironii sociálně „spravedlivé“ utopie v roli solicitátora Vítka. Agnieszka Bochenek-Osiecka měla pro sopránový part Kristiny energii cílevědomé dívky i subretní jiskru umíněné holky. Snad jen tenor Luciana Mastra v přímém přenosu zněl zatěžkaněji, než bychom u nesmělého mladíčka Janka mohli očekávat. Že není malých rolí dokázali Václav Morys jako Hauk-Šendorf se uměl patřičně rozohnit při vzpomínkách na svou španělskou cikánku, i Erika Šporerová jako jadrná Poklízečka stejně jako Jaroslav Kosec v roli Strojníka.

Robert Jindra postavil Janáčkovu partituru na „civilním“ rytmu plynutí konverzace a plně soustředěný orchestr jeho pojetí přesně naplnil (těch něco málo žesťových zaváhání v rudolfínských fanfárách nebyla v tomto kontextu tak podstatné). Ve spleti úsečných strohých útržkovitých motivků využil každé příležitosti, aby dal vyznít emocím a měkké vroucnosti až do apoteózy očistného konce. Vztah orchestru s pěvců byl v rozhlasovém přímém přenosu vyvážený a deklamace sólistů vypracovaná, takže text byl bez obtíží dobře srozumitelný. Předpokládám, že barevnost i dynamické spektrum působily přímo v divadle přece jen plastičtěji (včetně autentického použití violy d’amore s jejími rezonančními strunami). V poslední době nás zvukaři i reprodukční soustavy v kinech až ohlušují mohutným zvukovým prostorem s velkým dozvukem. Vedle tohoto úzu působil ostravský přenos hry orchestru nezvykle „suše“, jeho výhodou byla velice zřetelná struktura hry jednotlivých nástrojů.

***
Paštika z MET chutnala skvěle

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Věc Makropulos (Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="12348" size="small"]

Vaše hodnocení - Händel, Vivaldi, Rameau a d.: The Enchanted Island (Met)

[yasr_visitor_votes postid="12396" size="small"]

Vaše hodnocení - Verdi: Don Carlo (Bayerische Staatsoper Mnichov)

[yasr_visitor_votes postid="12438" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments