Operní panorama Heleny Havlíkové (58)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 16. do 22. ledna 2012

 – Další janáčkovský triumf Evy Urbanové – v Ostravě
 – Paštika z MET chutnala skvěle
 – Chvála internetu
 – Inspirace na dny příští

***
Další janáčkovský triumf Evy Urbanové – v Ostravě

Ostravská opera nastudovala a ve třech lednových termínech uvádí koncertně Janáčkovu Věc Makropulos. Provedení se především díky koncentraci pěveckých osobností stalo událostí dalece překračující hranice Ostravy. Národní divadlo moravskoslezské tak znovu potvrdilo svoji pozici v čele našich operních divadel. A je dobře, že druhé představení Věci Makropulos 21. ledna zachytil a přenášel živě Český rozhlas 3 – Vltava. Tato předposlední Janáčkova opera, ke které si napsal libreto podle komedie Karla Čapka (premiéra v Brně 1926), je úvahou o posledních věcech člověka a smyslu života. Janáčkovi nešlo ani tolik o to, aby diváci detailně porozuměli peripetiím mnohaletého soudního procesu, ale prodchnul operu étosem soucitu. Zdůraznil ve Věci Makropulos paradox lidské existence: nesmrtelnosti lze dosáhnout jen skrze smrtelnost. Hodnota lidského života není dána jeho konečností, ale jeho naplněním. Proti faustovským iluzím věčného mládí oslavil Janáček krásu života, která spočívá v plném využití té krátké lhůty.

Makropulos s 64 inscenacemi patří podle dostupných údajů z celého světa v poslední době – od roku 1996 – po Jenůfě se 150 inscenacemi, Bystroušce (136 nastudování) a Kátě (106) ke čtvrté nejčastěji uváděné Janáčkově opeře. K nejžádanějším představitelkám titulní role patří po údobí Anji Silji Angela Denoke, Cheryl Barker, na repertoáru ji má také Karita Mattila. U nás mezi významné představitelky patřily zejména Marie Podvalová, Milada Šubrtová a Naděžda Kniplová, v roce 2001 ji v brněnském Mahenově divadle vytvořila také Gabriela Beňačková.

Nyní se k představitelkám Emilie Marty nově připojuje Eva Urbanová. Doplnila si tak svoji skvostnou galerii janáčkovských rolí. Tato loňská jubilantka přijala postavu o 287 starší „kolegyně“ v optimálním čase a kondici své kariéry. Její Emilie Marty je založena na parametrech oslnivé operní divy s pevným, plným, technicky jistým sopránem ve všech rejstřících. Urbanové barva hlasu má charisma i uhrančivou dráždivost, takže věříme jejím ctitelům i ctitelkám, když ji propadají obdivu. Z této výchozí „pozice“ okázalého lesku a sebejistoty adorované umělkyně Eva Urbanová postupně odkrývá další vrstvy této postavy: pragmaticky vypočítavou „mrchu“, všemi a vším pohrdající ženu, která s přezíravým despektem, až hněvem častuje své okolí tvrdými urážkami v prudkých výkřicích. Dobro, láska, rodina – pro vše má jen pohrdání. Jen občas probleskne záchvěv citu při vzpomínce na minulost, kterou ovšem rázně potlačí. Zdánlivě má všechno. Ale nic z toho, co ji obklopuje a co má pro běžného smrtelníka ráz výjimečnosti, ji nedokáže vyburcovat z její citové otupělosti. Postupně za cynismem obnažuje Urbanová pachuť nudy, osamění a otupělosti z věčného opakování všeho, po čem ostatní jen prahnou. Z její interpretace slyšíme unavenou, vyčerpanou, trpící, citově vyprahlou ženu, pro kterou se elixír dlouhověkosti stal prokletím. Zatížena údělem neúměrně dlouhého života se  vyhořelá duše dcery rudolfínského šarlatána Eliny Makropulos  pachtí s čím dál větší beznadějí za nejzákladnějším smyslem života. Odvrhne mefistofelské vábničky věčného mládí a ve velkém závěrečném výstupu pochopí, že dorazila k samotnému dnu své bídy a už se nechce od něj odrazit. Konečně se osvobozuje od strachu ze smrti a nachází v ní úlevné vysvobození.Také Aleš Briscein „dorostl“ od role Janka do Alberta Gregora. Briscein má světlejší, ale pevný tenor a v jeho pojetí je Gregor vášnivý mladík, který věří na zázraky a zbrkle se upíná nadějím  – stejně jako se obratem utápí v bolestínství a propadá depresím. V „seznamovacím“ výstupu s Marty v 1. dějství je přesně tím rozmazleným „Bertíčkem“, který dojemně touží po mateřském pohlazení.

Baron Prus Ivana Kusnjera je uhlazeným, až seladonským obstarožním elegánem, uvyklým ovládat druhé a dostat vše, co chce. Až Marty naruší jeho sebejistotu a také on v závěru po zprávě o sebevraždě syna dá průchod svým emocím otřeseného otce i milence znechuceného cynismem Marty.

Vedení ostravské opery se podařilo sestavit vynikající vyrovnané obsazení i v dalších rolích. Peter Mikuláš si jako advokát Kolenatý poradil s přívalem slov ve výkladu o procesu, která musí v rychlém tempu vychrlit. Jozef Kundlák přesně vystihl humorný odstín i ironii sociálně „spravedlivé“ utopie v roli solicitátora Vítka. Agnieszka Bochenek-Osiecka měla pro sopránový part Kristiny energii cílevědomé dívky i subretní jiskru umíněné holky. Snad jen tenor Luciana Mastra v přímém přenosu zněl zatěžkaněji, než bychom u nesmělého mladíčka Janka mohli očekávat. Že není malých rolí dokázali Václav Morys jako Hauk-Šendorf se uměl patřičně rozohnit při vzpomínkách na svou španělskou cikánku, i Erika Šporerová jako jadrná Poklízečka stejně jako Jaroslav Kosec v roli Strojníka.

Robert Jindra postavil Janáčkovu partituru na „civilním“ rytmu plynutí konverzace a plně soustředěný orchestr jeho pojetí přesně naplnil (těch něco málo žesťových zaváhání v rudolfínských fanfárách nebyla v tomto kontextu tak podstatné). Ve spleti úsečných strohých útržkovitých motivků využil každé příležitosti, aby dal vyznít emocím a měkké vroucnosti až do apoteózy očistného konce. Vztah orchestru s pěvců byl v rozhlasovém přímém přenosu vyvážený a deklamace sólistů vypracovaná, takže text byl bez obtíží dobře srozumitelný. Předpokládám, že barevnost i dynamické spektrum působily přímo v divadle přece jen plastičtěji (včetně autentického použití violy d’amore s jejími rezonančními strunami). V poslední době nás zvukaři i reprodukční soustavy v kinech až ohlušují mohutným zvukovým prostorem s velkým dozvukem. Vedle tohoto úzu působil ostravský přenos hry orchestru nezvykle „suše“, jeho výhodou byla velice zřetelná struktura hry jednotlivých nástrojů.

***
Paštika z MET chutnala skvěle

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Věc Makropulos (Ostrava)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Händel, Vivaldi, Rameau a d.: The Enchanted Island (Met)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Verdi: Don Carlo (Bayerische Staatsoper Mnichov)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Johanka

Rozhlasový přenos opery Věc Makropulos byl úžasný. Klobouk dolů před výkony všech umělců,zvláště pak operního orchestru,který od 18.1. do 22.1. zvládl Bohému,Rómea et Juliette,Dámu s kaméliemi,Věc Makropulos a v neděli odpoledne Fedoru. Heroický výkon.