Operní panorama Heleny Havlíkové (586) – Salsi přenesl autentické „verdiovské klima“ do Prahy

Dalším významným sólistou, který v portfoliu koncertů operních hvězd pořádaných agenturou Nachtigall Artists zatím chyběl, byl Luca Salsi. Tento italský barytonista, vyhlášený především ve Verdiho operách, pro svůj český debut ve Dvořákově síni Rudolfina zvolil za doprovodu klavíristy Nelsona Calziho kombinaci písní a operních árií.

Helena Havlíková
9 minut čtení
Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň (foto Petr Dyrc)

Verdi jako rodný jazyk

Luca Salsi pochází ze San Secondo Parmense, tedy z kraje, kde je Verdiho hudba součást „místního klimatu“. V Parmě vystudoval konzervatoř pojmenovanou po Arrigu Boitovi, Verdiho libretistovi Otella a Falstaffa. Do operního světa se sice vydal nejprve přes Rossiniho a Mozarta, ale vzápětí začalo být jeho jméno spojováno především se stěžejními barytonovými rolemi z Verdiho oper: Rigolettem, Macbethem, Rodrigem z Dona Carlose, Jagem z Otella, Germontem z Traviaty, Nabukem, Renatem z Maškarního plesu, Falstaffem, Francescem Foscarim, Donem Carlem di Vargas ze Síly osudu i Donem Carlem z Ernaniho, Simonem Boccanegrou nebo hrabětem Lunou z Trubadúra. Není to ovšem jen „majitel velkého hlasu“. Salsi patří k pěvcům, kteří dokážou Verdiho role proměnit v hluboké psychologické sondy otce, intrikána, vladaře, přítele i člověka, jehož život se hroutí. Sám k tomu říká, že vždy vychází z partu: „To, co skladatel zapíše, je pro mě zákon. Poté podrobně studuji různé prameny: dopisy, korespondenci, dobové materiály. Teprve z toho všeho začínám budovat postavu. Přidávám do ní i sebe, svou zkušenost, svůj vkus, ale vždycky se snažím co nejvěrněji respektovat skladatelovy záměry a řídit se všemi jeho pokyny.“

Salsiho baryton má tmavé, syté jádro s kovově nosnou rezonancí. Je skvěle vyrovnaný ve všech rejstřících od hluboké polohy po plné výšky. Zároveň si díky pevné dechové opoře uchovává pružnost v dlouhodeché kantiléně, na níž staví i mistrovsky ovládanou techniku messa di voce, tedy plynulého rozvíjení a ztišování drženého tónu. Zejména jeho decrescenda z plného fortissima do jemného a přitom znělého pianissima jsou mimořádně působivá. Salsiho baryton je dramaticky průrazný, zároveň kultivovaný s perfektní deklamací. A díky velkému citu pro význam slova je výrazově tvárný, když vyjadřuje celou škálu odstínů bolesti, hněvu, autority, ponížení, vzdoru, ale i radosti, nadšení nebo zamilovanosti. Slovo není u Salsiho jen nositelem textu, nýbrž v případě árií spouštěčem dramatické situace, v písních nositelem jemného emocionálního vlnění.

Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň (foto Petr Dyrc)
Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň (foto Petr Dyrc)

Od Tostiho zraněné lásky k Petrarkově Lauře

Recitál zahájily písně Francesca Paola Tostiho (1846–1916). Tento italský skladatel a pedagog zpěvu není u nás příliš známý, ale v italské a britské vokální tradici přelomu 19. a 20. století má velkou váhu. Zejména během svého londýnského působení v letech 1875 až 1913 se stal mimořádně úspěšným autorem salonních písní a učitelem zpěvu britské královské rodiny. Jeho písně stojí na přirozené zpěvnosti, melodické eleganci a sentimentu belle époque, ale zároveň velmi dobře vyhovují velkým operním hlasům.

Salsi ve čtyřech Tostiho písních L’ultima canzone / Poslední píseň, Non t’amo più / Už tě nemiluji, Sogno / Sen a L’alba separa dalla luce l’ombra / Úsvit již od světla stín odloučil vyklenul oblouk nešťastné lásky. Nešlo o dramatické operní situace, ale o intimní stavy: poslední vyznání, rozchod, sen o nedosažitelné lásce, a nakonec až existenciálně vyhrocenou touhu po splynutí se smrtí. Salsi při jemné práci s textem vystihl lásku ne jako šťastné naplnění, ale jako vzpomínku, zranění, iluzi a ztrátu.

Lisztovy Tři Petrarkovy sonety pak posunuly večer od intimnější italské salonní písně k velkému romantickému gestu. Písně Pace non trovo / Klid nenalézám, Benedetto sia ’l giorno / Požehnaný budiž den a I’ vidi in terra angelici costumi / Viděl jsem na zemi andělský zjev vycházejí z Petrarkovy poezie inspirované Laurou. Láska je tu povznesena téměř do duchovní roviny jako obdiv, extáze, bolest i nedosažitelný ideál. Liszt jí dal hudební podobu široce klenutých frází, výrazné klavírní sazby s velkými oblouky dynamiky, které píseň místy přibližují operní scéně.

Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň (foto Petr Dyrc)
Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň (foto Petr Dyrc)

Verdi bez orchestru, ale s postavami v plné síle

Na operu došlo v druhé části večera – na Salsiho doménu: Verdiho a vyhlášené barytonové árie Macbetha, Rodriga z Dona Carlose, Jaga z Otella a Falstaffa jako čtyři odlišné podoby moci, cti, zla a sebeironie.

Na koncertech operních árií pouze s klavírem mám u pěvců Salsiho formátu rozporuplný pocit. Klavírní doprovod je v takovém případě pouhá náhražka orchestru, redukce operního zvuku i dramatického prostoru. Zároveň ale vystaví pěvce pod drobnohled. Můžeme slyšet sebemenší nuance – nádech, nasazení tónu, jemné proměny barev, zacházení se slovem, detaily dynamiky. Salsi z toho vyšel výborně, protože árie nebral jako atraktivní čísla, ale jako zhuštěné portréty postav. Macbeth byl muž v okamžiku mrazivé bilance, kdy se sice dostal na vrchol moci, ale za cenu ztráty úcty a klidu. Z Rodriga (Don Carlos) vyzařovaly noblesa a vnitřní světlo oběti. Jago v Credu nebyl jen démonický padouch, ale chladně inteligentní nihilista. A úplně jinou polohu přinesl Falstaffův monolog o cti – ironii a umění proměnit velký hlas v přesně pointovaný komediální charakter. Proto jeho árie nepůsobily jako galerie efektních operních čísel, ale jako zhuštěné portréty postav zachycených v okamžicích vnitřního zlomu.

Empatickým partnerem byl Salsimu Nelson Calzi, který se může opřít o velké zkušenosti korepetitora milánské La Scaly. V písních citlivě sledoval fráze, rubata, dynamiku, výraz, v operních áriích dokázal rozehrát i nevděčný klavírní výtah tak, aby nepůsobil mechanicky. I v takto redukované podobě podpořil dramatický tah Salsiho pojetí árií. Ve dvou sólových číslech ukázal Calzi i vlastní klavírní profil: v Martucciho Notturnu smysl pro měkkou kantilénu a náladovou atmosféru, v Lisztově koncertní parafrázi na motivy Verdiho Rigoletta technickou jistotu, brilanci a cit pro operní gesto.

Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň – Nelson Calzi (foto Petr Dyrc)
Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň – Nelson Calzi (foto Petr Dyrc)

Velké jméno, neokázalá blízkost

Pro české publikum je Luca Salsi přece jen méně známý – v přenosech z Metropolitní opery, u tak nás oblíbených, se zatím představil jen v roce 2022 jako Germont ve Verdiho Traviatě. V Rudolfinu, jehož akustiku si velmi pochvaloval, rychle přesvědčil, proč dnes patří k předním verdiovským barytonistům. Potvrdil to nejen svým pěveckým mistrovstvím, technickou suverenitou a schopností dát každé frázi dramatický smysl, ale také bezprostředním kontaktem s publikem. Třeba když na Falstaffovy otázky, k čemu je dobrá čest, nechával odpovídat posluchače, kterým při potlesku poděkoval a na konci se podělil o kytici. Nepůsobil jako hvězda, která jen projela Prahou se blýsknout ve slavném repertoáru, ale jako interpret, který dokáže navázat neokázalý srdečný vztah s posluchači. Reakce zaplněného Rudolfina byla jednoznačná: potlesk, jehož bouřlivost jako by Salsiho až překvapila. Reagoval třemi velkými přídavky: Rigolettovou árií Cortigiani, vil razza dannata, slavnou neapolskou písní Core ’ngrato a Gérardovým Nemico della patria z Giordanovy opery Andrea Chénier. Salsiho pražský debut tak nebyl jen potvrzením jeho renomé, ale setkáním, při kterém tohoto italského barytonistu publikum přijalo za svého.

Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň – Nelson Calzi a Luca Salsi (foto Petr Dyrc)
Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál, 11. června 2026, Rudolfinum, Dvořákova síň – Nelson Calzi a Luca Salsi (foto Petr Dyrc)

Nachtigall Artists: Luca Salsi – recitál
11. června 2026, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Francesco Paolo Tosti: L’ultima canzone
Francesco Paolo Tosti: Non t’amo più
Francesco Paolo Tosti: Sogno
Francesco Paolo Tosti: L’alba separa dalla luce l’ombra
Giuseppe Martucci: Notturno per pianoforte, op. 70/2
Franz Liszt: Tre sonetti di Petrarca
Franz Liszt: Pace non trovo
Franz Liszt: Benedetto sia ’l giorno
Franz Liszt: I’ vidi in terra angelici costumi
Giuseppe Verdi: Pietà, rispetto, amore – (Macbeth) Macbeth, 4. dějství
Giuseppe Verdi: Per me giunto… Io morrò – (Rodrigo) Don Carlo, 4. dějství
Franz Liszt: Paraphrase de concert sur Rigoletto (S. 434)
Giuseppe Verdi: Credo in un Dio crudel – (Jago) Otello, 2. dějství
Giuseppe Verdi: L’onore! Ladri! – (Falstaff) Falstaff, 1. dějství

Účinkující
Luca Salsi – baryton
Nelson Calzi – klavír

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře