Alternativní divadlo, tanec a inkluze: Inscenace (ID)ENTITA bude mít pražskou premiéru ve Venuši ve Švehlovce
Martina Hajdyla Lacová má 20 let taneční praxe, tři děti, uměleckou platformu ME-SA a cenu Thálie. Martina Trusková má 20 let života, dva sourozence, Divadlo Aldente a nespočet identit: Lord Voldemort, Xindl X, Zdeněk Svěrák nebo Ježíš Kristus. Taky si říká Martinus. A má Downův syndrom. Jejich herecký a pohybový dialog režíruje Jitka Vrbková a pražská premiéra tohoto koprodukčního projektu je už za dveřmi – 17. června 2026 ve Venuši ve Švehlovce od 19:00 hodin.
Autorská inscenace propojující současný tanec a inkluzivní divadlo otevírá otázky identity, vnímání reality i možností lidského shledání. Martina a Martina jsou jako dva hlasy, které se občas potkávají a jinde si zase každý jde svou cestou. (ID)ENTITA je hledáním společné entity a autentické identity prostřednictvím vzájemných setkání, disonancí i momentů souznění. Performerky na jevišti doprovázejí hudebníci Martina Rousová a Jan Kyncl, jejichž autorská hudba vznikala přímo v procesu tvorby.
Impulz ke spolupráci vzešel z Divadla Aldente. „Tanec je často integrální součástí našich inscenací, ale dosud nebyl řídící jednotkou. Za mlada jsem se tanci věnovala, ale je to už hodně let a můj mozek již přemýšlí čistě divadelně. Hledala jsem proto někoho, kdo by nás do těchto neprozkoumaných končin dokázal zavést – nějakého ‚domorodce‘, který bude mluvit řečí tance, a ne řečí divadla. A s ním se pak pokusit o nový společný komunikační mód,“ říká režisérka Jitka Vrbková.
„Velký prostor má v inscenaci tanec a velký prostor má performerka Divadla Aldente Martina Trusková – a to jak v utváření temportymu představení (což je z mé pozice coby režisérky velké rozhodnutí, protože vnímání času bývá u umělců s Downovým syndromem odlišné), tak v utváření scénáře – od toho, že mnou napsaný scénář k inscenaci je do značné míry realizací jejího vnitřního světa, až po to, že občas přidává přímo při představení nové repliky a někdy i zcela nové situace. Režírovat tento druh projektu je specifické, protože musíte předjímat všechny věci, které se případně na scéně stanou, a zamýšlený tvar koncipovat tak, aby do něj tyto věci (které zatím neznáte) dramaturgicky i prakticky zapadly,“ popisuje tvůrčí proces režisérka.
Inscenace propojuje několik rozdílných částí dramaturgicky volně propojených do jednoho celku. Co začíná jako volný pohyb v prostoru umělecké instalace pokračuje jako divadelní představení, překlápí se ale v participativní část, v níž jsou k účasti zváni všichni diváci, aby opět v podobě představení vyvrcholila překvapivou metaforou.
Divadlo Aldente dlouhodobě staví svůj umělecký jazyk na specifické performativitě herců s Downovým syndromem. Na jevišti jej nevnímá jako omezení, ale jako schopnost vidět svět jinak a jinak jej interpretovat. Herci Divadla Aldente jsou obsazování na televizní obrazovky i do filmů. V letošním roce herečka Hana Bartoňová hostuje v Národním divadle Brno v inscenaci Divoká kachna H. Ibsena.
Umělecká platforma ME-SA se profiluje mezioborovou spoluprací a experimentálním tvůrčím přístupem, který zahrnuje výzkum pohybového materiálu, vizuální dramaturgii a dekonstrukci divadelních postupů.
Tradiční japonské divadlo v Praze: Vážné divadlo nó i komedie kjógen
Do České republiky přichází tokijská škola Hóšó s vážným divadlem nó, které v Praze 17. a 18. června 2026 a Plzni 20. června nabídne jedinečný pohled do světa masek, rituální jevištní poetiky a téměř 700 let staré tradice.
„V České republice se pravidelně hrají komedie kjógen, ale vážné nó, přestože kjógeny jsou jeho historickou součástí, téměř vůbec. Proto jsme pro představení v ČR poskládali program tak, aby divákovi umožnil nazřít žánr nó v celé jeho hloubce. Představíme tedy výběr vrcholných scén z těch nejlepších kusů. Například můj oblíbený kus – Izucu (Roubení studny) dá divákům okusit prchavost okamžiku a pomíjivosti, ale například až téměř akční Pavoučí démon nepochybně diváky pohltí,“ uvádí Isa Takeda, herečka a hlavní organizátorka představení, s tím, že skladba vystoupení je volena záměrně tak, aby si ho užil i divák, který na nó přijde poprvé. „Každý má možnost pocítit i duchovní rozměr představení a atmosféru júgen – jemnou a hlubokou krásu, která je pro nó typická,“ dodává.
Ve středu 17. 6. se v Národním divadle v Praze představí jako hlavní část večera hra Pavoučí démon.V té jedna z legend, Minamoto no Raikó, svede boj s démonem pavouka. Tato hra divákům přinese stylizované bojové scény, tanec i zpěv s českými titulky. Obecenstvo dále uvidí vrcholné scény z her Roubení studnyaPolštář z Kantanu. Divadlo kjógen uvede jako mezihru v češtině komedii Papouškování. Představení je charitativní, kompletní výtěžek z prodeje vstupného bude věnován na podporu charitativních aktivit společnosti Člověk v tísni, o. p. s.
Ve čtvrtek 18. 6. v Divadle ABC v Praze diváci zhlédnou výběr ze hry Benkei na lodi a celou hru Kovář mečů Kokadži. Mezihrou bude tentokrát český kjógen Lahodný jed. V Plzni, kde bude divadlo nó vůbec poprvé, 20. června čeká diváky výběr těch nejlepších scén z žánru nó v Měšťanské besedě.
Divadlo nó je ztělesněním dokonalosti. Na 650 let kultivace jevištního tvaru nabízí jedinečný divácký zážitek, ale i pohled do lidské historie. Nó v sobě spojuje poezii, hudbu, tanec a stylizovaný herecký projev. V nepřerušené tradici se hraje dodnes. Klasickou podobu divadla nó utvářel především Zeami (1364–1444), herec, dramatik a teoretik, který zásadně ovlivnil jeho další vývoj. Nó vychází ze starších japonských i čínských divadelních a tanečních tradic a dodnes je považováno za jednu z nejvýznamnějších forem japonského scénického umění. V roce 2001 bylo divadlo nó společně s komickými mezihrami kjógen zařazeno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Dnešní představení poskytuje divákům jedinečnou příležitost nahlédnout do hlubin nejvytříbenějšího japonského umění srozumitelnou formou.
Hvězdy světového baletu v Praze: Jiří Bubeníček zahajuje festival Prague on Point velkolepým gala
Choreograf Jiří Bubeníček, jeden z nejúspěšnějších českých tanečních umělců působících na mezinárodní scéně, přiváží do Prahy mezinárodní baletní festival Prague on Point, který navazuje na jeho předchozí projekty galavečerů a mistrovských kurzů. Proběhne v Praze ve dvou fázích v období od 17. června do 8. srpna 2026. Hlavní červnovou událostí je Bubeníček International Ballet Gala, které 17. a 18. června uvítá v Hudebním divadle Karlín světové baletní hvězdy, mezi nimiž nebudou chybět Polina Semionova, Anna Tsygankova nebo Giorgi Potskhishvili.
Po dvou vyprodaných ročnících Bubeníček International Ballet Gala vstupuje projekt do nové etapy. Z původního gala večera se stává mezinárodní festival zahrnující představení, výstavy, diskuze, vzdělávací programy i mistrovské kurzy. Ambicí festivalu je vytvořit v Praze významnou platformu pro setkávání světových baletních hvězd, studentů a milovníků tance z celého světa.
„Většinu svého profesního života jsem strávil v zahraničí, měl jsem možnost spolupracovat s mimořádnými umělci z celého světa. Mám radost, že je dnes mohu pozvat do Prahy a představit českému publiku. Přál bych si, aby se festival Prague on Point stal místem inspirace, setkávání a sdílení zkušeností mezi umělci, studenty i diváky,“ říká zakladatel a umělecký ředitel festivaluJiří Bubeníček.
Vrchol festivalu přinese Bubeníček International Ballet Gala, které se uskuteční 17. a 18. června 2026 poprvé v Hudebním divadle Karlín. Na jednom jevišti se představí mimořádné osobnosti současného baletu z předních evropských scén včetně Berlína, Amsterdamu, Milána, Drážďan, Lublaně či Bukurešti. Hlavní hvězdou gala bude Polina Semionova, jedna z nejuznávanějších balerín současnosti. Dlouholetá primabalerína Berliner Staatsoper a pravidelný host American Ballet Theatre v New Yorku patří mezi nejvýraznější tváře světové taneční scény. Její vystoupení nabídne českému publiku výjimečnou příležitost vidět jednu z největších hvězd současného baletu naživo. Program představí i hosty z tuzemska: vystoupí mezinárodně uznávaný tanečník a performer Kristián Mensa (Mr. Kriss) a Marek Mensa. Hudebním hostem gala večerů bude renomovaná mezzosopranistka Ester Pavlů za klavírního doprovodu Ahmeda Hedara.
Součástí festivalu bude také veřejná beseda s předními osobnostmi mezinárodní taneční scény, která se uskuteční 18. června v Goethe-Institutu. Publikum získá možnost nahlédnout do zákulisí světového baletu, choreografické tvorby i života profesionálních umělců. Diskuze se zúčastní mimo jiné Jiří Bubeníček, Anna Tsygankova, Giorgi Potskhishvili a Nadina Cojocaru. Ve stejný den nabídne festival také otevřené mistrovské lekce: baletní trénink povede první sólistka Slovinského národního baletu Nina Noč, contemporary lekci pak Jiří Bubeníček.
Dvě legendární choreografie na jedné scéně. Národní divadlo vzdá hold Balanchinovi
Balet Národního divadla uvede ve dnech 18. a 19. června 2026 ve Státní opeře premiéru inscenace s názvem Who Cares? věnovanou Georgi Balanchinovi, gruzínsko-americkému choreografovi, který zásadním způsobem proměnil podobu baletu dvacátého století a s jehož jménem je spojován termín neoklasika. Program tvoří dvě jeho významná díla: Brahms–Schoenberg Quarteta Who Cares? Nové nastudování navazuje na dlouholetou tradici uvádění Balanchinových děl v Národním divadle a připomíná mimořádný význam autora, jehož tvorba dodnes představuje jeden ze základních pilířů světového baletního repertoáru.
George Balanchine (1904–1983) vyrůstal v prostředí petrohradské carské baletní školy, prošel uměleckou laboratoří souboru Ballets Russes Sergeje Ďagileva a ve Spojených státech vytvořil nový model klasického baletu pro moderní dobu. Jeho choreografie vycházejí z přesvědčení, že tanec nemusí být závislý na literárním příběhu, aby dokázal sdělovat hluboké lidské obsahy. Hudba se v jeho pojetí nestává doprovodem pohybu, ale jeho zdrojem. Balanchine dokázal proměnit hudební strukturu v prostor, rytmus a energii tančícího těla s přesností, která zásadně ovlivnila celé generace choreografů.
„Každá jeho choreografie vyžaduje mimořádnou muzikálnost, technickou jistotu a schopnost myslet pohybem. Uvést dnes Brahms–Schoenberg Quartet a Who Cares? znamená vrátit se k samotným základům neoklasického baletu a současně připomenout významnou kapitolu historie našeho souboru,“ říká umělecký ředitel Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz.
Nové nastudování inscenace navazuje na významnou interpretační tradici Baletu Národního divadla, který se k odkazu George Balanchina vrací již několik desetiletí. V repertoáru se objevily choreografie Divertimento No. 15 (1995), Who Cares? (2002, koncertní verze), Čajkovskij, Pas de deux (2005), Theme and Variations (2012) a Serenade (2017).
Komponovaný program Who Cares? není pouze návratem ke dvěma významným titulům světového repertoáru, ale i pokračováním dramaturgické linie, která spoluutvářela podobu Baletu Národního divadla a jeho vztah k odkazu jednoho z nejvýraznějších choreografů moderní éry. „Balanchinova choreografie je pro mě především hudba. Říkal: ‚See the music, hear the dance.‘ A to je něco, co mám při práci neustále v hlavě. Každý krok má svůj konkrétní zvuk, rytmus i přesný okamžik. Nic tam není navíc. A zároveň nic není jen technické,“ říká první sólistka Baletu ND Aya Okumura a dodává: „Je to úplně jiný způsob práce než u baletů s příběhem. Nemáte postavu, o kterou byste se mohli opřít, ani jasně daný vývoj emocí. Přesto to nikdy není prázdné. Mám ráda myšlenku, že ve chvíli, kdy jsou na jevišti dva lidé, už mezi nimi nějaký příběh vzniká.“
Hlavní zahraniční hosté festivalu Tanec Praha v nejbližších dnech – Tajemství měsíčního svitu
Tajemství měsíčního svitu je inkluzivní inscenace pro nejmenší diváky, která vzniká pod vedením choreografky Yany Reutové a její neziskové organizace Dancehood v koprodukci s festivalem Tanec Praha. Vychází z mezinárodně uznávané metody Safe Place, kde se prostředí přizpůsobuje dítěti, ne naopak.
Dílo je určeno třem diváckým skupinám: dětem s PAS a dalšími neurodivergencemi, batolatům v náruči rodičů, kteří se stávají komunikačním mostem, i zvídavým předškolákům, kteří se mohou aktivněji zapojit do hry.
Scéna od Marjetky Kürner Kalous se proměňuje v kouzelnou herničku plnou dekorací a senzorických podnětů – vše je na dosah ruky, a přitom nic není povinné. Představení zkoumá a hraje si s různými smysly. Děti objevují textury, reagují na zvuky, dotýkají se interaktivních objektů. Živě doprovází hudebnice a zpěvačka Milli Janatková, jejíž tvorba vychází z přírodních zvuků a zkušeností s inkluzivní prací. Atmosféra je pohádková, tempo zvolněné.
V rámci festivalu Tanec Praha se ve dnech 18. a 19. června 2026 uskuteční vždy dopolední i odpolední představení v Ponci – divadle pro tanec. Odpolední představení 18. 6. je určeno primárně pro děti s PAS.
Yana Reutova působila jako tanečnice, choreografka a pedagožka v Oděské oblasti. V roce 2014 založila Taneční divadlo Plastilin a vytvořila několik inscenací, které získaly nejedno ocenění. Pořádala festival Taneční platforma Most (5 let) a hodně pracovala s dětmi (projekt Creative Kids) a svými studenty. Poté odstartovala festival Speaking with the Body, který se uskutečnil pouze jednou. V březnu 2022 vzala dceru a několik studentek a utekla před válkou do Prahy, kde nyní pracuje. Se svými díly byla pozvána na festivaly v Brazílii, Itálii, Polsku, Španělsku, na Kapverdech ad.
Divadlo v kamionu míří na Jatka78. Soubor Post uit Hessdalen uvádí vizuální show Ballroom
Nastupte si do náklaďáku, kde neplatí fyzikální zákony, zve divadlo Jatka78 na novou hostující produkci. Ballroom je podle nich „čistá vizuální magie“ odehrávající se v unikátním betonovém interiéru od výtvarníka Lodewijka Heylena od 18. do 20. června 2026.
Co se bude během představení dít? Všechno začíná zdánlivě prostě – žonglér Stijn Grupping ve sluchátkách poslouchá svoje beaty a s ledovým klidem luxuje povalující se míčky. Jenže pak jeden z nich vezme do ruky, mrští s ním do prostoru a odstartuje neuvěřitelnou show. „Míčky kolem vás levitují, odrážejí se v nečekaných úhlech a zastavují se v letu milimetry od vašich očí, aby se o zlomek vteřiny později neomylně vrátily do rukou svého pána. Zapomeňte na všechno, co víte o fyzice. V tomhle kamionu se pravidla píšou nanovo. Ballroom je strhující cesta beze slov, kterou musíte zažít na vlastní kůži. Jinak totiž neuvěříte, že se nemožné právě stalo skutečností,“ slibuje produkce Jatek78. Autorem performance je Ine Van Baelen.
Tanec Praha uvádí: Mountain od RootlessRoot přináší intimní taneční rituál o smrti, ztrátě a proměně
Mountain je rituál o ztrátě, proměně a našem vztahu ke smrti. RootlessRoot Company v něm propojují pohyb a podmanivý monolog v intimní ceremonii. Mountain připomíná, že přijmout smrt znamená přijmout i život. Uvedena bude v rámci festivalu Tanec Praha 19. června 2026 na Jatkách78.
Z kuželu světla se pomalu vynořují dvě postavy – vypravěč (Jozef Fruček) a tanečnice (Linda Kapetanea). Prostor se probouzí do místa evokujícího dávný obřad, oltář či posvátný kruh. Následně jej zcela zaplní tanečnice, jejíž pohybová kvalita je výjimečná: „tělo plastické, ohebné, prudce energické. Expresivní gesta se mění v plynulost, ostré výpady přecházejí do vln, přes dechberoucí dupot v červeném prachu až k jemnosti, která působí, jako by se tělo vymykalo běžné anatomii. Dynamika se zvedá, zahušťuje a stupňuje až do extatických momentů, aby se poté stáhla zpět. Fyzická energie se postupně přelévá do hlasu vypravěče, který prostor naplní existenciálním, niterným textem,“ lákají pořadatelé na taneční zážitek a přibližují, jakého charakteru je hostující projekt:
„Mountain je rituál ztráty a proměny. Ceremonie, která neglorifikuje minulost, ale vrací do našeho vnímání to, co v dnešním světě mizí: schopnost vědomě se setkat se smrtí a přijmout ji jako součást života – jako akt bdělosti a hlubokého lidského bytí.“
RootlessRoot je umělecké duoLindy Kapetanea a Jozefa Fručka, založené v Athénách v roce 2006. Vytvořili spolu více než dvacet inscenací uváděných na desítkách scén a festivalů po celém světě. Spolupracovali mj. s Akramem Khanem, Helsinky Dance Company či českým souborem DOT504. V Řecku pracují s Onassis Stegi, Festivalem Athény a Epidaurus i Baletem Řecké národní opery. Známí jsou také díky své metodě Fighting Monkey, zaměřené na lidský pohyb a zdravé stárnutí.
Noc sokoloven v CO.LABS: tanec, performance i program PocketArt a ME-SA oživí brněnskou sokolovnu
Kulturní centrum CO.LABS se ve spolupráci se Sokolem Brno I. poprvé oficiálně zapojuje do celorepublikové akce Noc sokoloven. Síť sokoloven napříč Českou republikou ožije sportem, kulturou, historií a letos i poezií už 19. června 2026 i v Brně.
„Kulturní centrum CO.LABS sídlí ve stejné budově jako Sokol Brno I, a proto vnímáme zapojení do Noci sokoloven jako přirozené propojení dvou světů, které se v tomto prostoru dlouhodobě potkávají. Sokolovna je historicky místem pohybu, setkávání a společenského života – a podobně CO.LABS pracuje s tělem, pohybem a živým uměním v současném kontextu. Sdílíme nejen střechu nad hlavou, ale také každodenní rytmus domu, ve kterém se potkávají sport, kultura i komunita. Zapojením do Noci sokoloven chceme tento vztah více otevřít veřejnosti a ukázat, že sokolovna může být i dnes živým místem současného umění,“ přibližují nám pozadí tvorby organizátoři akce.
Inscenace Jáma lvová, ze kterého vychází z jejího formát UNLIMITED, je inspirovaná mediální manipulací a populismem. Výrazně pracuje s rytmem, nakažlivostí pohybu a sugestivními emocemi. Projekt je otevřen účastníkům*icím z lokální veřejnosti, kteří*které pod vedením choreografek vytvoří v jedinečné skupině představení zasazené do specifických prostor (veřejný prostor, zajímavé budovy apod.). Tato specifická edice projektu byla pod názvem Jáma lvová FUCHS vytvořená v roce 2025 k oslavám 130. výročí narození architekta Bohuslava Fuchse, který je s Brnem silně propojen.
V choreografii Johany Pockové a Sabiny Palán Bočkové znovu-vytvoří 10 lokálních tanečníků*ic elektrizující atmosféru, která v site-specific adaptaci oživí genia loci prostoru a rozezní ho živou hudbou Lukáše Palána
Tanečně-objektová inscenace Momentum (ME-SA) je dílem, ve které se potkávají dvě umělkyně a dva odlišné divadelní jazyky. Tanečnice a choreografka Martina Hajdyla Lacová a scénografka a performerka Zuzana Sceranková každá svým způsobem přispívají ke vzniku originálního jazyka představení, které se doslova točí kolem jediného momentu: Momentu nejvyšší koncentrace všech fyzických i mentálních sil. Momentu úplného soustředění těsně před vymrštěním koule. Scénická studie je inspirovaná skicami Petra Sceranky, který se mnoho let zabýval modelováním Guliara. Obrys, proporce, studie detailu, několikrát překreslená linie. Nejlepší pokus často nebývá ten poslední.
Harmonogram
- 15.00: prohlídka kulturního centra CO.LABS
- 17.00: Jáma lvová UNLIMITED (POCKETART) / foyer hlavního vchodu Sokola
- 17.20: prohlídka Sokolovny a co.labsu
- 18.15: Momentum (ME-SA) / malý sál, co.labs
- 19.00: Jáma lvová UNLIMITED (POCKETART) / foyer hlavního vchodu Sokola
- 19.30: večerní prohlídka kulturního centra CO.LABS
Fresh Dance v ARCHA+ představí mladou generaci z VŠMU. Program propojí tělo, ekosmutek i umělou inteligenci
Fresh Dance v kurátorském výběru dramaturgyně Maji Hriešik představí mladou generaci tvůrkyň, studentek a čerstvých absolventek programu Taneční divadlo a performance bratislavské VŠMU v prostoru ARCHA+ 19. června 2026. Práce reflektují ekosmutek, citlivost vůči přírodě, osobní zmatek tvůrkyň, ale také potřebu nadhledu a humoru.
Tereza Pavlíková: Odonata
„Po cestě do lesa sbírám ze země malé brouky, mají polámaná těla, nehýbou se. Zkoumám krásu v tomto zvláštním, křehkém, znehybněném stavu. Něco se ve mně náhle hýbe, hranice mezi mnou a hmyzem praská, ocitám se v hybridním těle, někde na pomezí. Přichází proměna jako odpověď na bezmoc a vzniká tak prostor pro novou formu života. Mrtvé nikdy nezemře!“
Dorozlová, Rašková, Poprocká: Sonder
„Kolébá jimi nestabilita… jedna musí zachránit druhou před pádem, přitom sama hledá svůj opěrný bod. Vzniká cyklus vynucené podpory, z něhož se potřebují vymanit. Skrze blízkost nacházejí samostatnost a sílu vzájemné rovnováhy.“
Marková, Miťková, Sakáčová: Ale jinak jsem v pohodě
„Co jste nikdy nezkoušeli před publikem? A co když vám u toho ukápne trochu slin? (a mouth-watering experience)“
Julia Pabst: AM I?
„Pohyby ztrácejí lidskou logiku a stávají se znepokojivými. Jule se ptá: ‚Jsi tam?‘ a AI jí odpovídá, ujišťuje ji, že je stále přítomné. Strach naplňuje místnost. V této znepokojivé atmosféře se otázka, kdo vlastně rozhoduje, stává nejasnou, zatímco se realita prolíná s virtualitou a chaos narůstá.“
Absolventské představení pražské konzervatoře míří do Stavovského divadla
Taneční konzervatoř hlavního města Prahy uvádí ve spolupráci s Baletem Národního divadla uvádí Absolventské představenístudentů školy na scéně Stavovského divadla 19. a 20. června 2026. Celý slavnostní večer je složen ze tří tematických částí, které divákům představí široký rejstřík tanečního umění – od čisté klasické techniky přes charakterní tanec až po současnou choreografii.
První část představuje Suita z baletu Korzár. Cílem suity není odvyprávět celý složitý děj, ale prezentovat nejefektnější a nejkrásnější tance spojené motivem lásky mezi Konrádem a Medorou. Letos si baletní svět připomíná 170. výročí premiéry baletu Korzár, jednoho z nejvýznamnějších děl klasického baletního dědictví. Poprvé byl uveden v Paříži roku 1856 na hudbu Adolpha Adama, inspirován stejnojmennou básní George Gordona Byrona.
Zvláštní místo v historii tohoto titulu náleží choreografovi Mariu Petipovi, jehož inscenace a úpravy proměnily balet v perlu světového repertoáru. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy ve spolupráci s Petipa Ballet Association uvádí Suitu z baletu Korzár jako výběr nejznámějších a technicky nejnáročnějších čísel. Ke spolupráci byl přizván renomovaný choreograf Vasily Medvedeva nastudování se ujal Stanislav Fečo.
Ve druhé polovině večera se diváci přenesou do temperamentního světa suity z baletu Gajané. Pod pedagogickým a režijním vedením Nelly Danko dostávají absolventi jedinečnou příležitost předvést vyjádření charakteru rolí, svůj jevištní temperament a hereckou vyzrálost, které jsou pro tento titul klíčové.
Závěrečná část večera patří modernímu pohybovému slovníku a představí hned dvě různorodé současné choreografie: While (Zatímco) choreografické dvojice Václava Kuneše a Francescy Amy Amanté aCross-Over (Přejít přes) Kláry Jelínkové, držitelky Ceny Thálie.
„Název While odkazuje na stav zatímco. Zatímco se studenti posledního ročníku připravují na maturity, zkouší milion jiného repertoáru, tančí v představeních a shánějí si angažmá na příští sezonu, zkrátka mají plnou hlavu toho, co bude po tvrdě vydřených osmi letech studia, my jsme se po víkendech scházeli a tvořili. Výchozí inspirací pro mě byli tito mladí lidé. Snažím se rozpoznat, co nám chtějí říct a co mají na duši,“ přibližuje vznik díla Václav Kuneš.
Cross Over vzniklo spojením choreografií Iron a Macadam. Podle choreografky zachycuje proměnu od precizního řádu vrcholné současné baletní techniky přes překračování osobních hranic a fyzických možností těla až k nespoutané svobodě pohybu. Individuální projev se postupně rozpouští ve společném rytmu, kde se jednotlivci stávají součástí celku vedeného pulsující silou bubnů.
Do třetice Tanec Praha – Come Neve: Adriano Bolognino zkoumá klid, cyklický pohyb a proměnlivost
Klid v zimní krajině. Ticho, v němž se čas na okamžik zpomalí a svět se zjemní. Právě z této atmosféry vyrůstá podle pořadatelů festivalu Tanec Praha inscenace Come Neve italského choreografa Adriana Bologniniho, které bude uvedeno 20. – 22. června 2026, postupně v Klášteru Kladruby u Stříbra, v Praze na Kostnickém náměstí a nakonec na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích.
Na jevišti se objevují dvě postavy zahalené do háčkovaných kostýmů s čepci a širokými sukněmi, které evokují kroj. Barevné, ručně vytvářené struktury připomínají původní inspiraci díla — sněhové vločky a ruční práce žen, jež během pandemie nacházely útěchu i vzájemné spojení v „klubu háčkování“. Právě z jejich tvorby vychází vizuální identita choreografie.
„Tanečnice se pohybují s precizní přesností, jako jeden organismus, v rytmu jemného klavírního doprovodu. Jejich pohybová řeč pracuje s cykličností a opakováním, které vytvářejí dojem živého vzorce – jako by se před očima diváků rozprostírala tkanina vznikající v reálném čase. Střídají se drobné, soustředěné akcenty rukou s ladnými obraty připomínajícími tradiční lidové motivy. Široké sukně a drobné krůčky vytvářejí iluzi lehkosti, jako by se těla na jevišti vznášela,“ popisují tvůrci.
Come Neve by mělo vyvolávat dojem pomalého padání sněhu, opakovaného, nikdy však identického. Ze společně sdíleného pohybu vznikají jedinečné vzorce, podobně prchavé jako vločky dopadající na zem. Bolognino zve diváka k zastavení, k návratu k vnitřnímu klidu a k pocitu dětského bezpečí.
Adriano Bolognino je výrazný italský choreograf spolupracující s evropskými soubory i nezávislou scénou. Je laureátem cen Danza&Danza (2022 a 2024) a jeho tvorba byla vybrána pro prestižní platformy jako Aerowaves či Fedora Prize. Vytváří díla pro významné instituce v Evropě a stal se jedním z choreografů zahajovacího ceremoniálu ZOH 2026 v Miláně a Cortině.
Tanec Praha ještě jednou: The Swind Teens a Paradise Birds
„Swind je otevřený prostor, kde člověk může objevovat sám sebe. Vychází z toho, jak dnes teenageři žijí a co řeší. V tomhle věku se osobnost teprve utváří, a právě proto na ně projekt tak dobře působí – ukazuje, že identita není něco pevného, ale něco, co se neustále mění a vyvíjí,“ tak popisují pořadatelé Tanec Praha projekt, který měl premiéru vloni. The Swind Teens Yany Reutové čerpá pohybový a tematický materiál právě ze zmiňovaného tria The Swind, jehož spolu-autorkami jsou Alina Tskhovryebova a Daria Koval. Uvedeno bude 20. června 2026 na Karlínském náměstí v Praze.
Pomocí tvarů, pohybu a práce s prostorem projekt ukazuje, jak se mění i to, jak sami sebe vnímáme. Zdůrazňuje, že změna není nic špatného, ale přirozená součást růstu. Když ji přijmeme, můžeme se posouvat dál, zkoušet nové věci a objevovat nové možnosti. Swind povzbuzuje mladé lidi, aby byli odvážnější, otevřenější vůči světu i sami k sobě, hledali svou vlastní cestu a brali dospívání s větším nadhledem a pochopením. Zároveň si klade za cíl bořit představu, že současné umění je složité nebo nesrozumitelné. Ukazuje, že může být hravé, přístupné a srozumitelné. Díky zapojení diváků se z něj stává živý zážitek, jehož součástí je každý z nás.
Paradise Birds je pak duet, který byl vyústěním dvouleté spolupráce Yany Reutové a Clary de Costa, autorek zaměřených zde na reflexi i podněcování dialogu na téma, jak se historicky utvářela představa ženskosti. Nabízí poetickou alternativu, ve které mohou koexistovat různé pravdy, názory. Základem jsou autorská sóla Clary a Yany a společný duet, který samostatně hrály především v outdoorové verzi pod názvem Womanhood. Představení se uskuteční 22. června 2026 v Ponci – divadlo pro tanec v Praze.
Místo tradičního vykreslení Lilith a Evy jako protikladných postav nahlížejí tanečnice na obě jako na symboly ženské síly, volby a transformace. Vyvolává to otázky a zpochybňuje narativy, ve kterých jsou ženy buď poslušné, nebo nebezpečné. Nabízí oslavu složitosti, síly a vnitřní svobody – nikoliv podřízenosti a strachu. Jádrem projektu je návrat k síle rituálu jako věčnému a transformačnímu nástroji pro vnímání ženské identity, sebepoznání až iniciačnímu procesu. Představení obsahuje mluvené slovo, tmu a nahotu, je doporučeno pro diváky 18+.
Clara da Costa, tanečnice, choreografka a pedagožka, vystudovala obor performance na SEAD v rakouském Salzburgu a studovala také na Tisch School of the Arts – NYU v USA. Absolvovala workshopy s Davidem Zambranem, Les SlovaKs, Frey Faust a dalšími. Vedla workshopy pro Cirque du Soleil. Pracuje v hudebním divadle jako choreografka, režisérka, trenérka a také rezidentní režisérka. Od roku 2003 vede workshop Corpo Único (současný tanec a improvizace) v Brazílii a v Evropě.
Studenti Tanečního centra Praha zakončí rok závěrečným představením v Divadle na Vinohradech
Závěrečné představení studentů Tanečního centra Praha – Konzervatoře a gymnázia se uskuteční 21. června 2026 v Divadle na Vinohradech, a to hned dvakrát, ve 14:00 a v 18:00. Na představení zve dramaturg Antonín Schneider: „Již 32 let nabízíme mimořádně talentovaným a zvídavým dětem, jejichž rodiče mají vysoké nároky na jejich vzdělání, koncepci konzervatoř – gymnázium. Tradičně můžete vidět výsledky práce všech studentů školy na Vánoce: představení Vánoční taneční scéna a na konci školního roku: Závěrečné představení – to je pro studenty i pedagogy ten nejvýznamnější moment, který vypovídá o tom, jak jsme splnili vytčené cíle. Všichni zúčastnění se snaží ukázat to nejlepší, zažijete večer plný odhodlání a entuziasmu mladých interpretů.“
Bohemia Balet představuje L.EGO. Nová choreografie Nataši Novotné míří na Jatka 78
Nová choreografie L.EGO, na níž se s Bohemia Baletem podílí Nataša Novotná, bude mít premiéru 21. června 2026 na Malé scéně v prostoru Jatka78. Jde o inscenaci současného tance o třech částech. Inspirací je choreografce vzorec našeho chování. Ve třetí části jsou na jeviště zváni i diváci.
„L.EGO vnímám jako hru, kde dílčí specifické kousky po spojení tvoří celek. Namísto hranatých kostiček pracuji s lidskými bytostmi – tanečníky – a jejich tvary, barvami a možnostmi. Představte si pět sourozenců, stejný základ, přesto je každý jiný. Obecně budeme tančit o citlivosti vzájemného vnímání,“ popisuje Nataša Novotná.
Do Prahy míří mezinárodní sympozium Inner Speech as a Stage Gesture in Instant Composition o improvizaci a těle v performanci
Mezinárodní symposium Inner Speech as a Stage Gesture in Instant Composition, zaměřené na současné přístupy k okamžité kompozici, taneční improvizaci, practice-based výzkumu a vztahu těla, řeči a imaginace v živém umění proběhne v prostorách HAMU a komunitního centra Žižkostel ve dnech 22. – 26. června 2026.
Pětidenní symposium nabídne workshopy, performativní přednášky, diskusní panely i představení významných osobnostmi mezinárodní scény současného tance, improvizace a somatických metod. Program propojuje uměleckou praxi, pedagogiku a výzkum a otevírá otázky vztahu mezi vnitřní řečí, rozhodovacím procesem, tělesností a kompozicí v přítomném okamžiku.
Mezi hlavní hosty a hostky patří například australská choreografka Rosalind Crisp, průkopnice improvizační metody Tuning Scores Lisa Nelson, umělkyně a pedagožka Eva Karczag spojená s post-judsonskou tradicí, performerka a pedagožka Bettina Neuhaus nebo americká tanečnice a teoretička Megan V. Nicely. Symposium dále představí řadu českých a slovenských umělkyň, pedagogů a výzkumníků působících v oblasti současného performativního umění, taneční pedagogiky a practice-as-research (vtěleného výzkumu).
Součástí symposia, které je výzkumně zaměřeno a přivede dohromady studující a umělce působící v akademické sféře z evropských univerzit (University of Limerick, Danish School of Performing Arts, VŠMU Bratislava, University of Malta a další) bude i program pro veřejnost: performativní přednáška Along the Lines od Evy Karczag a Bettiny Neuhaus, 22. 6. v 19 hodin v Žižkostele a premiéra inscenace Sometime Now 24. 6. ve 20 hodin v Žižkostele v produkci CreWcollective. Ta představí domácí i zahraniční umělce a umělkyně působící v oblasti jevištní improvizace. Performance nabídne živě vznikající kompozici pohybu, hudby a přítomnosti založenou na principech improvizace a vzájemného naslouchání. Významnou část programu tvoří rovněž teoretická a sdílecí platforma zaměřená na současný výzkum improvizace, participace, somatických přístupů a pedagogiky performativních umění.
„Původně to mělo být jen setkání focusní skupiny v rámci výzkumného projektu, ale téma a forma setkání vzbudila neočekávaně velký zájem i za hranicemi. Přišlo mi líto plánovat exkluzivní akci – symposium se tedy rozrostlo do dvou paralelních programů, přístupné i studujícím, pedagogům a části profesionální obce (praktického i teoretického zaměření). O to přeci jde – vytvářet prostředí, ve kterém se všichni můžeme od sebe navzájem učit, sdílet aktuální výzkumná témata a reflexi praxe,“ uvedla Mish Rais, organizátorka akce.
