Operní panorama Heleny Havlíkové (73)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 7. do 13. května 2012

 – Vítězné „osvobození“ Dvořákovy Armidy v Ostravě
 – Nelítostné ostravské zrcadlo nastavené pražské ministerské operní umanutosti
 – Inspirace na dny příští
***

Vítězné „osvobození“ Dvořákovy Armidy v Ostravě

Ačkoli je Antonín Dvořák autorem deseti dokončených oper, z nichž některé existují ve více odlišných verzích, světově se prosadil „pouze“ Rusalkou. Ovšem tak suverénně, že v posledním pětiletí patří k nejčastěji uváděným českým operám a je dokonce v první šedesátce světově nejfrekventovanějších operních titulů. Po ostravském uvedení opery o kouzelnici Armidě se nabízí otázka, jaké „zlé kouzlo“ očarovalo tuto poslední Dvořákovu operu, že bývá uváděna tak sporadicky. Kdyby se ještě podařilo dotáhnout výkon orchestru, má ostravská inscenace evropské parametry a prezentuje Armidu jako mistrovské dílo struhující síly v nových aktuálních kontextech.

Šedesátník Dvořák byl světově uznávanou osobností, když v roce 1902 po dlouhém váhání zvolil námět, který se osvědčil v mnoha uměleckých žánrech i operních verzích včetně Lullyho, Händela, Vivaldiho, Glucka, Haydna nebo Rossiniho. Libreto Jaroslava Vrchlického vychází z jeho kompletního překladu pozdně renesančního rytířského eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (1580), který z evropského pohledu oslavuje vítězné tažení křesťanských vojsk nad pohany ve jménu osvobození Kristova hrobu na konci 11. století. Skutečné historické kontexty první křižácké výpravy jsou v Tassově eposu, tím spíše ve Vrchlického romantizující operní adaptaci, podány s volnou stylizací. Dějinné reálie tak tvoří základní cizokrajný rámec pro vášnivý příběh střetu lásky rytíře křižácké výpravy Rinalda a damašské princezny Armidy s povinnostmi křesťanského válečníka, vázaného rytířským kodexem. Vrchlický ve svém zpracování tento příběh završuje adaptací jiné epizody z Osvobozeného Jeruzaléma: soubojem jiného rytíře – Tancreda, který smrtelně zraní pohanskou Clorindu, ta přijímá z jeho rukou křest. A dramatickou stavbu ještě posílil tím, že obdařil vládce Sýrie a kouzelníka Ismena jako protihráče Rinalda ještě prudkým milostným citem k Armidě, která ho však sveřepě odmítá.Armida bývá kritizována pro archaický Vrchlického text. Tato „slabá stránka“ se z dnešního pohledu může naopak proměnit v přednost: čeština lumírovského básníka 19. století s intonační plasticitou jazyka, důrazem na zvukomalebnost a se zálibou v novotvarech a vršení synonym má zvláštní kouzlo, nabité významy a asociacemi, kterému stojí za to v dnešním hektickém „ňúspíku“ oddat.

Dvořákova Armida zapadá do umělecké atmosféry přelomu století s doznívajícím pozdním romantismem, symbolismem a dekadencí vedle nástupu impresionismu. Obklopena Schönbergovou Zjasněnou nocí (1899), Pucciniho Toskou (1900) nebo Butterfly (1904), Debussyho Pelléem a Mélisandou (1902),  d’Albertovou Nížinou, Janáčkovou Její pastorkyní (1904) nebo Straussovou Salome (1905) rozvíjí wagnerovský princip příznačných motivů a inspirací (především Tannhäusera a Parsifala) v základním kontrastu vznešeného křesťanského světa s chorálními modlitbami i vojenskými žesťovými fanfárami a světa muslimského v orientálně exotickém, kouzelně pohádkovém opojení s barvitou instrumentací. Třebaže se ostravskému orchestru dařilo postihnout toto bohatství Dvořákovy symfonicky plné partitury jen v základním nástinu a bohužel i s intonačními kazy (reprízu 12. května dirigoval Jan Šrubař), byly to pěvecké výkony a inscenační pojetí, které dodaly Armidě přesvědčivost.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Armida (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="19170" size="small"]

Vaše hodnocení - Gounod: Romeo a Julie (NDM Ostrava)

[yasr_visitor_votes postid="11929" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments