Operní panorama Heleny Havlíkové (86)

Operní sezóna 2012/13 – 1.část: Stálá operní divadla Čech a Moravy
 – Informační půst – trestuhodná bohorovnost nebo neschopnost pražského Národního divadla?
 – Opět italská dominance
 – Italská opera i jinak
 – České váhání
 – Nová Válka s mloky v jediné světové premiéře sezóny
 – Operní Robin Crusoe, Don Quichotte, Lohengrin i Orfeus
 – Sezóna prismatem interpretů 
***

Operní sezóna 2012/13 – Stálá operní divadla Čech a Moravy

Třebaže naší operní krajině dodávají na barvitosti a hojnosti alternativní operní uskupení, atraktivní festivalové produkce, stále pestřejší přenosy opery do kin z věhlasných operních scén i stále četnější recitály slavných operních hvězd (o těchto plánech na sezónu 2012/13 bude Operní panorama příští pondělí 10. září), tradiční základ našeho operního života u nás tvoří stálé, „kamenné“ operní soubory. Už jich bohužel není deset, jak bylo po dvacetiletí zvyklostí a výsadou, ale vrchnostenským rozhodnutím ministerstva kultury po sloučení Národního divadla se Státní operou od začátku letošního roku devět.Naše po českých i německých předcích zděděná mimořádně hustá operní síť prožívá ekonomicky jedno z nejobtížnějších období: zřizovatelé zápasí nejen s finanční krizí, ale na hospodaření měst doléhají dluhy, často kvůli neprůhledným a předraženým veřejným zakázkám a velmi pofidérním nebo i zbytečným projektům, do nichž se naše města nechala vlákat vidinou „evropských peněz“, kterou nejrůznější „obchodníci s deštěm“ umně šíří. Kultura je pak při hledání úspor zpravidla první na ráně. Operní divadla se i v této nezáviděníhodné situaci, snaží snižujícím se dotacím čelit, jakkoli v Ústí nad Labem je jedna nová premiéra Nabucca a jedna obnovená Bludného Holanďana hodně na hraně.

Na sezónu 2012/13 devět operních souborů plánuje celkem 32 nových inscenací, což odpovídá počtu, který se ustálil v posledních letech (s mírně klesajícím trendem oproti 34 premiérám v sezóně předchozí, které o další čtyři ještě mimořádně navýšilo bienále New Opera Days Ostrava). „Nejpilnější“ jsou čistě operní soubory v Brně a v Ostravě (po pěti premiérách), Plzeň plánuje premiéry čtyři. Ty soubory, které mají „v úvazku“ i operetu nebo muzikál, zařazují operní tituly dva až tři. Z tohoto hlediska jsou pouhé dvě scénické premiéry v historické budově Národního divadla, dvě ve Stavovském divadle a dvě ve Státní opeře při mnohonásobně vyšším rozpočtu tohoto divadelního molochu ve srovnání s ostatními značně chabým využitím potenciálu, který by naše zbytnělá první scéna měla mít a ve kterém si bez přímé konkurence na dobytém území v Praze příliš pohodlně hoví. Na tom nemohou nic změnit ani koncertní uvedení Škroupova Dráteníka a Stravinského Persefony.
***

Informační půst – trestuhodná bohorovnost nebo neschopnost pražského Národního divadla?

Informační péče o potenciální operní návštěvníky, které by si divadla měla ve vlastním zájmu zatraceně hýčkat, však překvapivě v době internetu mnohde notně zaostává. Se začátkem sezóny sice všechna divadla na svých webových stránkách uvádějí aktuální tituly svého dramaturgického plánu (s výjimkou divadla libereckého, které má jako jediné nastavené předplatné a tím i plánování na kalendářní roky), ale pouze ostravská a budějovická opera „odtajnila“ kompletní jména inscenátorů i obsazení všech premiér. Absence obsazení je zvláště zarážející u pražského Národního divadla a můžeme se jen dohadovat, proč nejsou jména sólistů uvedena: zda kvůli bohorovnosti vedení divadla, kterému patrně na divácích nezáleží, nebo kvůli liknavosti nebo těžkopádnosti při doplňování údajů na nové webové stránky, se kterými si dalo ND po sloučení se SOP skutečně hodně na čas, když je zveřejnilo až koncem srpna – přitom je internet dnes základní komunikační nástroj divadla ve vztahu k veřejnosti. Pokud ovšem důvod spočívá v tom, že Národní divadlo doposud nezná obsazení svých pouho pouhých šesti premiér, pak je to trestuhodná neschopnost jeho vedení. To sice halasně proklamuje své ambice vyrovnat se předním evropským operním domům, v praxi však není schopno dostát ani takovým elementárním standardům, jako je konkrétní obsazení jednotlivých repríz repertoáru na celou sezónu. Na webu Národního divadla, pokud funguje a pustí vás dál než na úvodní stranu, po zdlouhavém rolování prázdným prostorem dohledáte obsazení operních představení pouze na září! Po léta zaužívaný výčet rolí a jejich interpretů přehledně na jedné stránce mu ale naprosto chybí – dominují velké civilní fotografie sólistů v hlavních rolích a teprve po dalším, v tuto chvíli už „nekonečném“ rolování, se objeví možnost rozkliknout všechny interprety daného představení, stále ovšem na mnoha stránkách jako z rodinného alba. O pohrdlivém způsobu zacházení Národního divadla s diváky, ale i osobnostmi, které se budou na letošních operních premiérách v ND podílet, pak svědčí to, že na začátku sezóny na webu ND úplně chybějí informace o režisérech premiér, kteří spolupracují s Národním divadlem poprvé; ti ostatní mají své životopisy dost zastaralé – údaje o Ursel Herrmannové ND naposledy aktualizovalo v roce 2006 a o Jiřím Nekvasilovi před dvěma lety. Dirigenti premiér, stejně jako výtvarníci, jsou zřejmě podle Národního divadla a tvůrců jeho webu podřadní, protože u nich chybí proklik k jejich profilům úplně. Šéf opery Rocc stejně jako šéfdirigent Jaroslav Kyzlink mají ovšem své medailony rozsáhlé a zcela aktuální. Nezbývá než doufat, že na takto zpackaný web nebudou navazovat premiéry a představení této sezóny.***

Opět italská dominance

V současných ekonomických restriktivních souvislostech se nelze divit, že z dramaturgického hlediska vedení divadel v sezóně 2012/13 i nadále sází na diváckou atraktivitu italských oper (12 premiér), jakkoli v tomto „oboru“ panuje nejtvrdší konkurence v porovnání s přenosy obsazenými těmi největšími operními hvězdami, ale i obrovskou nabídkou DVD a dalších nahrávek. Na pěvecké superstar naše divadla nemají (s výjimkou Josého Cury na Otáčivém hledišti, který „potvrzuje pravidlo“) a ani takové vynakládání prostředků by nebylo ani efektivní ani přínosné ani odpovědné vůči českým sólistům. Předchozí sezóny ale ukázaly, že i v italské opeře dokážou divadla přijít se silným obsazením (Jana Šrejma-Kačírková jako Nedda v Komediantech na Otáčivém hledišti a Violetta v liberecké Traviatě, zde také Aleš Briscein jako Germont, Ivana Veberová jako Gioconda v Plzni, Marie Fajtová v roli Noriny v budějovickém Donu Pasqualovi i jako Musetta v ostravské Bohémě, v ní také Peter Berger jako Rudolf), ale i neotřelými režijními přístupy, jak se to podařilo například Tomáši Studenému v ostravské Bohémě nebo Oldřichovi Křížovi v plzeňské Giocondě. Z dvojice Verdi – Puccini, celosvětově nejhranějších operních skladatelů, bude mít tentokrát prioritu Verdi: Nabucco zazní v Ústí a v Opavě, Rigoletto v Budějovicích, Don Carlos ve Státní opeře. Objeví se však i Verdiho méně často uváděná Síla osudu v Liberci a Sicilské nešpory v Brně. Svou dominanci potvrzuje Puccini Toskou v Plzni a Turandot v Olomouci – a doplňuje ho Donizettiho Lucia z Lammermooru v Olomouci a Rossini s Lazebníkem sevillským. V Opavě k  uvedení této nestárnoucí jiskřivé buffy udělali anketu, v níž nabídli výběr mezi italským originálem a českým překladem. „Hlas lidu“ do často vášnivých diskusí, v jakém jazyce opery uvádět, zasáhl jasně: Lazebník se ve Slezském divadle bude hrát česky.
***

Italská opera i jinak

Divadla ovšem hledají v italském repertoáru i tituly, které se objevují i na světových operních scénách zřídka a často mohou velice překvapovat. Ostravská opera se rozhodla pro Annu Bolenu Gaetana Donizettiho a tento mimořádně náročný dramaturgický tah navíc skloubila s nabídkou atraktivních rolí pro naše přední sólisty. Tragický osud druhé manželky Jindřicha VIII. Anny Boleny bude především další velkou výzvou pro naši přední koloraturní sopranistku Janu Šrejmu Kačírkovou v dramatičtějším oboru. A Eva Urbanová dostane příležitost uplatnit i na jevišti a v celé roli své oblíbené árie Wally, které zatím známe pouze z jejích nahrávek. Tato jinak neznámá veristická opera Alfreda Catalaniho zde zazní v novodobé české premiéře.***

České váhání

Vůči české opeře i nadále zachovávají naše divadla zdrženlivost, která při realizaci bohužel často vyústí v bezradnost. Loňskou totální smetanovskou a janáčkovskou absenci se pokusí splatit Národní divadlo Dvěma vdovami v nastudování ostravského týmu Robert Jindra a Jiří Nekvasil. (Šéf pražského ND Rocc „na oplátku“ dostal v Ostravě Lohengrina). Plzeňská opera plánuje Tajemství. Janáček bude zastoupen v Ostravě Káťou Kabanovou s Evou Dřízgovou-Jirušovou nebo alternující Morenikou Fadayomi v titulní roli a s Tomášem Černým nebo Gianlukou Zampierim jako Borisem.

Brněnská opera své už třetí bienále k poctě Leoše Janáčka ozvláštní nejen Osudem, ale v koprodukci s Falckým divadlem operou svého německého rodáka Ericha Korngolda Zázrak Heliany, jejíž nastudování v Kaiserslauternu renomovaný časopis Opernwelt ocenil jako objev roku. Loňský dvořákovský boom pěti inscenací se letos zredukuje na opavského Čerta a Káču.

Určitě je třeba uvítat, že mozartovský repertoár ve Stavovském divadle, jehož úroveň je v posledních sezónách hodně chabá, rozšíří pražské Národní divadlo uvedením Olympiády Josefa Myslivečka, Čecha, kterému se v druhé polovině 18. století v žánru opera seria podařilo dobýt tehdejší světovou baštu operního „showbyznysu“ – Itálii. Tato inscenace v koprodukci s divadly v Caenu, Dijonu a Lucemburku vyvolává velké očekávání, protože hudební nastudování povede Václav Luks, který si se svým Collegiem 1704 vybudoval vysoké renomé v historicky poučené interpretaci staré hudby. A jako inscenátoři se do Prahy potřetí vrátí manželé Herrmannovi, kteří ve svých předchozích inscenacích Mozartových oper La clemenza di Tito a Zahradnice z lásky přesvědčili, že umějí najít pro tento typ oper současný, výtvarně i obsahově bohatý divadelní tvar. Zájemci ale budou muset bedlivě sledovat své časové možnosti, protože této inscenaci Národní divadlo v této sezóně po premiéře vyhradilo pouhé čtyři reprízy.***

Nová Válka s mloky v jediné světové premiéře sezóny

Jediné první uvedení operní novinky plánuje v sezóně 2012/13 pražské Národní divadlo, když se vrátilo k sedm let staré objednávce, zadané ještě za vedení Daniela Dvořáka a Jiřího Nekvasila  – čapkovské Válce s mloky Vladimíra Franze, který ke svým profesím skladatele a malíře touží nyní přidat i funkci prezidentskou. Operní režii si zde poprvé vyzkouší sarkastický kritik české společnosti a umělecký šéf hradeckého Klicperova divadla David Drábek. Uvidíme, nakolik se marketingu Národního divadla podaří na Franzovu současnou operu přilákat diváky právě do Smetanova divadla, které má největší hlediště ze všech divadel, které ND dobylo a okupovalo – v plánu jsou po premiéře ovšem jen čtyři reprízy.
***

Operní Robin Crusoe, Don Quichotte, Lohengrin i Orfeus

O rozšíření naší znalosti francouzského repertoáru se v této sezóně zaslouží především liberecká opera. Už na 21. září připravuje českou premiéru Robinsona Crusoe, jehož dobrodružství do žánru opéry comique převedl vyhlášený mistr operety Jacque Offenbach. A liberecká opera se chce pokusit o další francouzskou operní adaptaci světového námětu – Massenetovu „heroickou komedii“ Don Quichotte.

Základní dílo francouzského operního impresionismu  – Debussyho Pelléas s Mélisanda – se k nám od posledního nastudování ostravskou operou v roce 1998 vrátí na jeviště pražského Národního divadla v režii šéfa opery Rocca s Kateřinou Jalovcovou nebo Veronikou Hajnovou v titulní roli. A plzeňská opera slibuje Gounodova Fausta.

Defensivu našich operních souborů při prosazování oper, které vznikly od druhé poloviny 20. století, se pokusí prorazit brněnská opera uvedením Brittenovy shakespearovské opery Sen noci svatojanské.

Z ostatních operních oblastí se objeví známé a osvědčené tituly. Režiséra Oldřicha Kříže, kterému se v minulé sezóně podařilo najít inscenační klíč k Nápoji lásky v Olomouci a Giocondě v Plzni, oslovila budějovická opera pro Mozartův Únos ze serailu. A Mozartovým Donem Giovanním uzavře svou letošní sezónu brněnský soubor. Jeho ředitel Daniel Dvořák znovu pozval rakouského režiséra Bruna Bergera-Gorského, jehož dosavadní inscenace Normy v pražském Národním divadle a Macbetha v brněnském Janáčkově divadle (se scénou Daniela Dvořáka) vyvolávaly i ostře odmítavé reakce.

Předromantickou operu bude ve Stavovském divadle kromě už probíraného Myslivečka v této sezóně reprezentovat ještě Gluckův Orfeus a Eurydika v italské verzi.

Německý repertoár bude dvakrát zastoupený Richardem Wagnerem: ústecká opera obnoví Otavovu inscenaci Bludného Holanďana a ostravský soubor dává prostřednictvím Lohengrina v této sezóně další příležitost Evě Urbanové uplatnit se v roli Ortrudy, v níž před téměř patnácti lety debutovala v Metropolitní opeře pod taktovkou Jamese Levina a v režii Roberta Wilsona. Ostravský operní soubor si „odskočí“ také do operety a výtvarné stránky karnevalového víru uprostřed Noci v Benátkách Johanna Strausse mladšího se ujme dokonce Adolf Born.

Plzeňské divadlo J. K. Tyla uplatni společně operní i baletní soubor v inscenaci, která zkombinuje Ravelovo Bolero a scénické uvedení Orffovy kantáty Carmina burana.

Pro úplnost dodejme, že na premiéru ruské nebo sovětské opery se v této sezóně nedostane. ***

Sezóna prismatem interpretů

Jakkoli kompletní informace o inscenátorech na webových stránkách plzeňské, opavské a částečně i olomoucké a liberecké opery zatím chybějí, z dostupných podkladů je zřejmé, že mezi dirigenty bude v sezóně 2012/13 nejvytíženější Robert Jindra, který se ujme hned tří titulů ve svém domovském ostravském divadle (La Wally, Káťa Kabanova, Lohengrin) a v pražském Národním divadle nastuduje Dvě vdovy. Také další hudební šéfové se budou intenzívně věnovat svým souborům – Mario de Rose v Budějovicích (Rigoletto, Únos ze serailu), Peter Feranec v Brně (Zázrak Heliany a Don Giovanni). Nový šéfdirigent pražského Národního divadla Jaroslav Kyzlink se ujme Dona Carlose ve Státní opeře a další Verdiho operu – Sicilské nešpory – nastuduje v Brně.

Plejáda režisérů je ovšem hodně pestrá se značným podílem zahraničních inscenátorů a objeví se až mimořádně velký počet v opeře a u nás nových jmen.

Usuzovat na „vytíženost“ sólistů nebo starty nových talentů z dosavadních kusých informací o obsazení na webových stránkách většiny divadel zatím nelze. Plán ostravské opery je ovšem jasný: pro svůj zajímavý a neotřelý plán se podařilo získat sólisty, kteří u nás patří ke špičkám ve svých oborech – Jana Šrejma Kačírková (Anna Bolena a Annina), Eva Urbanová (Wally a Ortruda), Kateřina Jalovcová (Giovanna Seymour) Tomáš Černý (Boris a Lohengrin), Jan Vacík (Tichon), Jacek Strauch (Bedřich z Telramundu), Jaroslav Březina (vévoda Quido). A vedení divadla dává přitažlivé příležitosti těm, které si ostravští diváci oblíbili – Eva Dřízgová-Jirušová, Luciano Mastro, Gianluca Zampieri a další.

Nakolik se podaří našim souborům své plány uskutečnit, bude možné zhodnotit až na konci června příštího roku. Již teď je ale zřejmé, že především do Ostravy, ale i do Brna a Liberce bude stát za to se za operou vypravit.
Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde