Operní panorama Heleny Havlíkové (88)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 10. do 16. září 2012
 – Jak dlouho ještě bude… Ministerstvo kultury a vedení Národního divadla hazardovat s českou kulturou?
 – Divadelní Plzeň ve znamení brilantního herectví, jiskřivých adaptací i obscénních vulgarit
 – Inspirace na dny příští 
***

Jak dlouho ještě bude… Ministerstvo kultury a vedení Národního divadla hazardovat s českou kulturou? 

Národní divadlo si ve své, mnohdy pohnuté historii už prošlo ledasčíms, ale tři ředitelé během týdne, to tu ještě nebylo. Petice střídá petici. Tu za zachování samostatnosti SOP podepsalo na dvacet tisíc lidí, petici za vícezdrojové financování regionálních divadel sedm tisíc, aktuální petici Národ sobě za odvolání ministryně Hanákové pět tisíc. Nespokojenost divadelnické obce s kulturní politikou je značná a zásadní – zdaleka nejde jen o Národní divadlo, které se z pohledu ředitele regionálního divadla „topí“ v penězích.

Ministryně Alena Hanáková ani ekonomický náměstek Martin Sankot nedokázali ani na úterní tiskové konferenci vysvětlit dosavadní kroky MK v souvislosti s procesem direktivního slučování ND a SOP, jehož jednou subkapitolou je bleskové odvolání ředitele Ondřeje Černého. Náměstek Sankot se za své kritické výroky vůči Národnímu divadlu ohledně snižující se návštěvnosti a odchodu umělců omluvil; jeho výhrady přesto nejsou tak docela od věci (jakkoli jako zásadní argument pro okamžité odvolání ředitele sotva obstojí). Kdyby pan náměstek chodil víc do divadla, tak by si mohl všimnout, že při premiéře takových zaručených kasaštyků, jako Sedlák kavalír a Komedianti, které se ve Státní opeře odehrávaly už plně pod vedením nového šéfa Rocca, lidé skutečně houfně a znechuceně odcházeli. A že kvůli více či méně ostentativně vyjádřenému nesouhlasu se slučováním z ND odešel šéfdirigent Tomáš Netopil, šéf opery a režisér Jiří Heřman, nebo byla odejita primabalerína a choreografka Hana Vláčilová nebo scénograf Josef Jelínek.

Nicméně po setkání s vedením Národního divadla ministryně přistoupila na požadavky nastolené Národním divadlem pod hrozbou stávky: svého náměstka z postu pověřeného ředitele odvolala a vedením ND pověřila Václava Peloucha, dosavadního provozně-technického ředitele ND. Že si současní šéfové a ředitelé Národního divadla za nastalé situace chtějí uhájit své posty je docela pochopitelné a stejně pochopitelné je, že požadovali, aby vedením ND byl pověřen někdo z nich. Takovému řešení se ale vzepřeli zaměstnanci SOP –  po personálních čistkách, které v bývalé SOP provedlo nové vedení ND, při zatím stále jen planých ministerských slibech o dorovnání platů a dalších turbulencích, které s sebou chaotická transformace přináší, se ani jim nelze divit, že fúzi s ND považují pro sebe za likvidační a naději stále spatřují v samostatnosti.

Když pověřený ředitel Pelouch „hrozí“, kolik milionů by bylo nutné vynaložit na návrat před 1. leden 2012, kdy ke sloučení došlo, měl by přestat mlžit a zveřejnit, na kolik tento experiment, či spíše hazard, do kterého se Národní divadlo pod vedením Ondřeje Černého pustilo, zatím daňové poplatníky přišel a za co přesně byly miliony utraceny. Připomeňme, že exministr Jiří Besser opakovaně hlásal, že sloučením se ušetří 22,3 milionů. Kde jsou? Zcela zásadní je ovšem otázka, zda lze ještě proces slučování zastavit. Pelouch ve svém rozhovoru pro aktualne.cz (rozhovor najdete zde) lavíruje: nejdřív tvrdí, že to možné není, aby vzápětí připustil, že o samostatnosti obou divadel uvažovat lze. A korunu té vší neujasněnosti a bezkoncepčnosti nasadil výrokem, že „je dále nutné vytvořit ve spolupráci s ministerstvem odbornou komisi, jejímž úkolem, ještě před výběrem nového ředitele, bude provést důkladnou analýzu uměleckou, finanční a tak dále. Teprve na jejím základě půjde rozhodnout, jak pokračovat v dalším směřování divadla – zda ve spolupráci se Státní operou, či nikoliv. Tento proces se však může uskutečnit nejdříve v příštích letech. Rozhodně o něm chci se zaměstnanci opery (zejména s orchestrem a sborem) hovořit a dále diskutovat o problémech, které oni vidí ve spojení obou divadel“. Pokud manažeři Národního divadla nejprve činí zásadní rozhodnutí s dalekosáhlými a podle jejich názoru nezvratnými dopady a teprve pak provádějí „důkladné analýzy umělecké, finanční a tak dále“, pak jsou „procesy“ přes všechnu diskreditaci, kterou oprávněně za jejich omílání sklidila ministryně, skutečně nastavené zásadně špatně – jak na ministerstvu, tak v Národním divadle.

Ať už zástupci MK nebo představitelé vedení ND tak v každém dalším kroku, v každém dalším prohlášení prozrazují, jak bylo sloučení ND a SOP nepřipravené, bezkoncepční a chaotické. Důvody bývalý ředitel Ondřej Černý definoval jasně, když prohlásil, že své problémy s řízením čtyřsouborového divadla na čtyřech scénách s přehledem vyřeší tím, že si přibere další budovu a další soubor. Skutečné ministerské důvody fúze maskované zvýšením umělecké úrovně jsou ovšem stále obestřeny záhadami a protikladnými prohlášeními. Stejně jako nová mantra ministryně, když špatně nastavené řídící procesy nahradila přísliby o odborné komisi, jejíž složení je ale utajováno (pokud vůbec existuje), která vybere někoho z ministerstvem tajuplně vytipovaných kandidátů. Podle toho, co mi někteří z takto oslovených líčí, postupuje ministerstvo i v tomto značně chaoticky a zcela nepřipravené hledá, kde se dá.

Ministryně, pokud se ze stranického i premiérského „koberečku“ vrátí ještě jako ministryně, má šanci poučit se z dosavadních chyb svých i svých předchůdců a v kompetentním dialogu s městskými i krajskými zřizovateli, a to včetně a zejména toho pražského, systémově nastavit základní mantinely vícezdrojového financování divadel.
***

Divadelní Plzeň ve znamení brilantního herectví, jiskřivých adaptací i obscénních vulgarit

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (3) “Operní panorama Heleny Havlíkové (88)

  1. Tak na co je paní doktorka Havlíková odbornice? Snad ne na management divadel a činohru?

    Raději paní Havlíková se zase vraťte k hodnocení oeprních představení. Činohra opravdu není vaše parketa a o dění v ND máte trochu pomýlené představy a Peloucha citujete nepřesně a vývody, které z toho děláte jsou pak zavádějící. Díky

Napsat komentář