Operní panorama, tentokrát s Helenou Havlíkovou (294)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Co členství v porotě obnáší?
Snažíme se, abychom viděli pokud možno všechny operní inscenace po celé republice za dané období. Kromě Prahy s Národním divadlem a Státní operou jezdíme na premiéry i reprízy všech ostatních osmi tzv. kamenných divadel v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Liberci, Českých Budějovicích, Opavě a Ústí nad Labem. Ale sledujeme pochopitelně operní produkci i mimo tuto síť. Ta sympaticky houstne – mezi alternativní soubory, které uvádějí operní inscenace, patří například olomoucký Ensemble Damian, který pořádá Olomoucké barokní slavnosti se spoustou novodobých nastudování barokní oper. Na starou hudbu jsou zaměřené také Hof-Musici, Musica Florea, Capella Regia. Brněnská Opera Diversa a Hausopera se snaží provokativně vnést do operního žánru čerstvý vítr, podobě jako Praze RunOpeRun a Opera studio Praha. S operními novinkami přichází i NODO, bienale New Opera Days Ostrava. Původní operní produkce se objevují také na Smetanově Litomyšli (na zámku v Nových Hradech), každoroční operní staggionou se může pochlubit také na Hudební festival Znojmo. A patří sem i operní produkce v Divoké Šárce, loni se však kvůli průtrži mračen Dona Giovanniho nepodařilo dohrát.

I když bychom si to mohli díky vašim Operním panoramatům sečíst, kolik jste viděla v období od června 2019 do onoho koronavirem vynuceného března 2020 inscenací?
Bylo jich 38, často i v několika obsazeních, což znamená přes čtyři stovky výkonů. Ovšem množství premiér, které se kvůli zákazu divadel nemohly do konce sezony 2019/20 uskutečnit, zůstalo značné – 13 titutlů! Byl naplánován Weinbergerův Švanda dudák v Národním divadle, Szymanovského Král Roger ve Státní opeře, v Brně Řecké pašije Bohuslava Martinů a Zámečníkův Ferda Mravenec, v Ostravě Korngoldovo Mrtvé město a Proces Philipa Glasse, v Plzni Monteverdiho Korunovace Poppey Wagnerův Lohengrin, Tristan a Isolda Richarda Wagnera v Ústí nad Labem, Wintonův vlak Maria de Rose v Českých Budějovicích, Bizetovi Lovci perel v Liberci, Beethovenův Fidelio v Olomouci a v Opavě Fibichova Hedy. Některé inscenace se divadlům podařilo „zachránit“ přesunem do sezony 2020/21, takže jejich sólisté se o nominace budou ucházet v následujícím ročníku Cen Thálie.

Jak probíhá rozhodování?
Návrhy na nominace probíráme průběžně. Na závěrečném jednání pak znovu zevrubně diskutujeme o výkonech v každé jednotlivé inscenaci. Na základě písemného hlasování pak vybíráme deset nominací v dámské a pánské kategorii a z nich dle počtu hlasů vzniknou ony tři tzv. finálové. Bývá to obtížné rozhodování, trvá řadu hodin. Považuji pro českou operu za vynikající zprávu, že je opravdu z čeho vybírat. Soustřeďujeme se na výkony v kombinaci pěveckého i hereckého umění, takže se může stát, že oceníme výkon v inscenaci, kterou jako celek ve své recenzi třeba nehodnotím příliš vysoko – a obráceně, ve špičkové inscenaci nemusí být automaticky mimořádný individuální výkon na cenu.

Tři fragmenty z Juliette, Nd Brno 2019

Pojďme teď postupně probrat jednotlivé kategorie a začněme laureátkou.
Cenu v ženské operní kategorii získala Jana Šrejma Kačírková za roli Julietty ve Fragmentech z Juliette Bohuslava Martinů a zároveň za postavu ženy v Poulencově Lidském hlasu. Tyto dvě opery spojilo brněnské Národní divadlo do jednoho večera, který se stal právě pro tuto sopranistku velkým sólem. Po milostném příběhu s Michelem, pro kterého je jako Julietta iluzí ženy, se v Poulencově monodramatu vyrovnává se ztrátou člověka, který pro ni byl iluzí muže. Se stejnou energií, s jakou v obou partech rozvinula Jana Šrejma Kačírková svůj soprán oplývající jiskrností i dramatickou naléhavostí, vyjádřila jak rozverně bezstarostnou ženskou koketerii Julietty, tak osamělost ženy, která se ve snaze zachránit vztah zmítá mezi zdrceným zoufalstvím a záblesky naděje, vybuchuje v podrážděném rozčilení, hašteřivě koketuje, zoufale vyčítá, hystericky se směje, odevzdaně propadá bezvýchodnosti nebo vydírá vyvoláváním vzpomínek. A je třeba dodat, že Jana Šrejma Kačírková se laureátkou Cen Thálie stala už potřetí! V roce 2012 to bylo za Julii v ostravském nastudování Gouodovy opery Romeo a Julie a hned rok na to za titulní postavu Donzettiho Anny Boleny, také v Národním divadle moravskoslezském. Dotáhla se tak na Luďka Veleho, který už má také tři ceny, přičemž čtyřikrát byl od roku 1993 jedině barytonista Ivan Kusnjer.

Čím porotu zaujaly výkony ostatních finalistek?
V případě mladé sopranistky Kristýny Vylíčilové jsme na jejím výkonu v roli Míkal při scénickém nastudování Händelova oratoria Saul na Hudebním festivalu Znojmo ocenili tónovou kulturu pěveckého stylu pro barokní hudbu s měkkým nasazením, čistou intonací, s jemným, avšak znělým pianissimem a s vibratem, které používá jako jednou z ozdob pro ornamentiku tohoto období typickou. To vše ladilo s hereckým pojetím této role coby něžné a jemné dívky, žijící svůj život pod tvrdou rukou otce-válečníka a dominantní starší sestry. Když mluvíme o Saulovi, samozřejmě respektuji většinové rozhodnutí poroty, nicméně v případě této znojemské inscenace přiznávám, že mě strhl i Andreas Scholl, jehož kontratenor zněl v prostoru Loucké jízdárny ve velké plasticitě v roli smířlivého Davida, a také polský tenorista Krystian Adam, když trojici hlavních mužských postav ještě vedle Saula Adama Plachetky komplementárně doplnil o Saulova syna Jonathana, který dilema přátelství k Davidovi a oddanosti k otci vyřeší ve prospěch Davida.

Vraťme se ale k ženským finalistkám…
Do tříčlenného finále se dostala také Jana Sibera v opavské inscenaci Verdiho Traviaty. Byla nominovaná i s přihlédnutím k roli Isabelly v inscenaci opery Giacoma Meyerbeera Robert ďábel v Ostravě. V případě Violetty nám její kreace ukázala, jak silný může být divácký zážitek i v tolik „obehraném“ titulu při svrchovaně zazpívané a prožité jevištní postavě, jak ji předvedla. Během vyhlašování cen se Jana Sibera svěřila, že právě tato role patří k jejím nejoblíbenějším. Nominaci ovšem chápala také jako podporu Slezskému divadlu v Opavě vystavovanému ekonomickým restrikcím. V opavské Traviatě nás zaujal i výkon Pavla Klečky jako otce Germonta. Tento barytonista, který se v posledních letech začal vedle buffo rolí uplatňovat i v dalších oborech (loni byl v širší nominaci za Janáčkova Revírníka v Příhodách lišky Bystroušky), má vzácný dar upoutat diváka svým hereckým charismatem, aniž slevuje z pěveckých nároků. 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments