Operní panorama, tentokrát s Helenou Havlíkovou (294)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Ač je existence opery ve Slezském divadle zřizovatelem zpochybňovaná, opavský operní soubor se dostal dokonce mezi oceněné díky laureátovi v mužské kategorii Lukášovi Zemanovi za roli Hraběte v Mozartově Figarově svatbě…
Třebaže opavský operní soubor musí obsáhnout celé stylové spektrum operního repertoáru, díky hudebnímu nastudování Vojtěcha Spurného opřenému o studium dobových pramenů i nápadité a vtipné režii Jany Andělové Pletichové se zdejší Figarova svatba opravu povedla. Lukáš Zeman mohl v této inscenaci vedle své muzikality a technicky skvěle vedenému barytonu uplatnit své bohaté zkušenosti s historicky poučenou interpretací. Hraběte Almavivu rozehrál jako žárlivého rozzuřeného pruďase i záletného proutníka se spoustou levobočků, který si ani při závěrečném pokání vůči podváděné manželce neodpustí zájem o pozadí sváděné Zuzanky. Pro svůj výkon měl ovšem podporu mnoha dalších, vždyť se do užších nominací dostala i Markéta Böhmová, který vystihla Hraběnku s přirozeností a vtipem ne jako bolestínsky ufňukanou podváděnou manželku, ale jako ráznou sebevědomou ženu. A také Jaromír Nosek v titulní roli Figara, dynamického a energického mladíka, který svým vtipem a operativními schopnostmi řeší nenadále situace, těží z nich svůj prospěch, a vítězí i nad příslušníky modré krve. Všichni tito sólisté po pěvecké stránce podpořili hudební koncepci historicky poučené interpretace. Opavská Figarova svatba se tak stala inscenací s nejvyšším počtem nominací!

W. A. Mozart: Figarova svatba – Slezské divadlo Opava – V. Pelka, J. Jaržembovská, L. Zeman, M. Blaževič (zdroj SDO)

Koho si představujete vedle Lukáše Zemana a Pavla Klečky jako třetího finalistu mužské kategorie?
Tím je Richard Samek. Role Prince v Dvořákově Rusalce je pro jeho znělý, oblý tenor s citem pro romantický repertoár přesně tou úlohou, ve které může uplatnit tyto své přednosti. V ostravské inscenaci modeloval Prince od lehkomyslného mladíka k zoufalému muži, který dojde k poznání a smírnému odpouštění.

Statut Cen Thálie umožňuje vybrat do tzv. širších nominací i po sedmi dalších sólistech. Které výkony jste do nich zahrnuli v ženské kategorii?
Kromě Markéty Böhmové, o které jsem už mluvila v souvislosti s opavskou Figarovou svatbou, jsme ocenili mezzosopranistku Markétu Cukrovou, která v brněnské inscenaci Hoffmannových povídek Jacquese Offenbacha potvrdila v dvojroli Múzy a Nicklausse své všestranné pěvecké i herecké schopnosti. V této inscenaci nás zaujala také slovenská sopranistka Martina Masaryková, která v roli Olympie vycizelovanými koloraturami a zářivými vysokými tóny vystihla jak přesně seřízený stroj tuto umělou bytost. Skvělý výkon podala také Václava Krejčí Housková, která pro roli nespoutané cikánky v plzeňské inscenaci Bizetovy Carmen disponuje sytým a barevným témbrem. Z nastupující generace sólistek si pozornost zaslouží Monika Jägerová. Vládne podmanivým, temně hlubokým altem a virtuózní technikou belcanta. Při novodobé premiéře opery seria Johanna Adolfa Hasseho Demofoonte uvedené souborem Hof-Musici v autenticky dochovaném prostoru českokrumlovského zámeckého barokního divadla dodala v roli Timanta barokním afektům sílu skutečných emocí. A před sebou má kariéru také Marta Reichelová. V ostravské inscenaci Verdiho Maškarního plesu brilantním pěveckým výkonem i přirozeným herectvím úspěšně zvládla tzv. kalhotkovou roli hraběcího pážete, které v závěru opery nevědomky přispěje k tragickému konci příběhu. Vysoko jsme ohodnotili také Lenku Pavlovič za roli Jitky, protože v budějovické inscenaci Smetanova Dalibora obdařila tuto postavu nejen zářivými výškami a kantilénou, ale i vřelým citem.

Budějovický Dalibor je další inscenace s více nominacemi…
Z ní jsme do širší nominace zařadili také Josefa Moravce v titulní roli, protože v zajímavé, nicméně pro sólistu poněkud „neregulérní“ inscenaci v prostředí dočasné dřevěné „boudy“ vytvořil při zvládnutí mnoha pěveckých úskalí této role strhující postavu neohroženého reka. A dvě širší mužské nominace si „vyzpívali“ také v plzeňském Šelmovi sedlákovi Antonína Dvořáka tenorista Jaroslav Březina jako sebevědomě furiantský sedlák Václav a mladý basista Jan Hnyk v roli Martina zkombinoval přísného otce, který se však před vrchností poníženě klaní. O Jaromírovi Noskovi v opavské Figarově svatbě jsme už mluvili, z „líhně“ historicky poučené interpretace vzešel i tenorista Václav Čížek, který se v ostravské opeře výborně uplatnil i jako bard Rimbaud v nastudování Meyerbeerova Roberta ďábla. A do sedmi nominovaných jsme vybrali také Daniela Matouška, pro kterého byl přitom vysoko posazený part Nadira v olomouckém nastudování Bizetových Lovců perel první velkou rolí. Muzikalita, přirozený herecký projev a atraktivní jevištní zjev, kterými mladý pěvec disponuje, jsou příslibem úspěšné kariéry. Naopak o velké zkušenosti se mohl opřít František Zahradníček, když vystihl portrét slepého milujícího otce Timura v Pucciniho Turandot. A získal tak jedinou nominaci pro pražské Národní divadlo.

Kdybychom se na letošní Ceny Thálie podívali statistikou divadel, jak ta vychází?
Chci zdůraznit, že při rozhodování poroty zastoupení jednotlivých divadel nehraje vůbec žádnou roli. Hodnotíme výkony, samozřejmě v kontextu prostoru, ve kterém se odehrává, nikoli však s ohledem na soubory. Statisticky letos jednoznačně dominuje Slezské divadlo Opava s celkově pěti nominacemi – třemi finálovými a dvěma širšími. Příležitosti pro výkony, které dostaly nominace, poskytly i Národní Brno a Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, obě divadla shodně se třemi nominacemi, z nich jednou hlavní. Tři širší nominace má Divadlo J. K. Tyla v Plzni, dvě Jihočeské divadlo a po jedné Moravské divadlo Olomouc a pražské Národní divadlo. A dvě nominace získaly inscenace mimo síť stálých divadel – Hudební festival Znojmo finálovou, soubor Hof-Musici tu širší. Znovu ale připomenu, že jde o období postižené z jedné třetiny uzavřením divadel.

Tři fragmenty z Juliette, Nd Brno 2019

Herecká asociace uděluje také každoročně ceny za celoživotní mistrovství. Kdo a z jakých důvodů tuto cenu získal?
Letos se jejím držitelem stal Jan Malík. Stejně jako pro mě, Jan Malík se stal tenorovou ikonou pro mnoho generací libereckých diváků, které dokázal svými výkony nadchnout pro operu. Ač jsem jako malá holka viděla desítky představení, ve kterých zpíval, bohužel jsem ho během jeho aktivní kariéry osobně nepoznala. Ti, kteří tuto příležitost měli, si na něm cení jeho přívětivosti, skromnosti i vtipu. Luděk Vele, sólista opery Národního divadla, o něm mluví jako o umělci vpravdě každým coulem: „Když jsem v Liberci jako úplný kandrdas začínal, byl to právě Jan Malík, který mi kolegiálně dodával energii. Měl mimořádnou divadelní a hudební inteligenci. Svým civilním herectvím předešel dobu. Byl to vpravdě umělec každým coulem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


3 2 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments