Operní režie dnes?

Po premiéře Donizettiho opery Anna Bolena ve Vídeňské státní opeře se ozývalo z hlediště kromě nadšení také bučení, adresované režisérovi Ericu Génovèsemu. Všechny vídeňské kritiky, které jsem četla, se však nad tím pozastavily a označily takový projev nelibosti části publika za jakýsi nový snobismus.


Zde je například stanovisko hudebního kritika Die Presse Wilhelma Sinkowicze (4.4.2011). Poslední mezititulek jeho kritiky má nadpis: „Široko daleko žádná uniforma SS“, a ke kritice připojil glosu nazvanou „Operní režie dnes? Pozor na krysí ocasy!“. Podotýkám, že muzikolog Sinkowicz rozhodně není kritik konzervativního, neřkuli „staromódního“ ražení:

[…] Ach ano. Ozvala se četná bučení, adresovaná režijnímu týmu. Eric Génovèse se spolu s autory výpravy Jacquesem Gabelem a Claire Sternberg postaral, aby se intrikánská hra odvíjela před shodně aranžovanými tableau nerušeně a v pravé divadelní intenzitě. Kostýmy Luisy Spinatelli zasadily děj jednoznačně do první poloviny 16. století. Kupodivu to byla doba vlády Jindřicha VIII. Filmový režisér by jednal nejspíš stejně. Jsou však současníci, kteří se domnívají, že by se operní verze takových historických námětů měly odehrávat v supermarketech nebo na skládkách – a stráže by neměly mít brnění, ale esesácké uniformy. Čím to má pomoci důvěryhodnosti operního představení ovšem ještě nedokázal nikdo vysvětlit. Většina publika ve Státní opeře považovala za velkolepé, že Anna Bolena nejen jako Anna Bolena zní, ale také tak vypadá.

Nedávno vyšla kniha o Wielandu Wagnerovi, která stojí za přečtení. Skladatelův vnuk vyházel jako revoluční novátor všechnu scénografickou veteš, vytvořil scénický prostor s pomocí světla a předvedl v něm vysokou školu psychologicky podloženého režijního vedení postav. Jeho vizionářská estetika zformovala styl. Kouzelníci režie, kteří přišli po něm, to dokázali jen výjimečně.

Knihu Ingrid Kapsamerové o Wielandu Wagnerovi by měl číst každý, kdo dnes požaduje „aktuální“ estetiku a okamžitě mluví o „zaprášené“ inscenaci, jakmile hned při zvednutí opony pozná, co se hraje, nebo když se to dokonce zřetelně odehrává v době, udané v libretu.

Stranou všech debat, jak by mohla, měla či musela vypadat „inovace“: Státní opera není prostor pro experimenty. Zde hraná významná díla musí vydržet v repertoáru léta. Ne nadarmo hovořili Eberhard Waechter a Ioan Holender na začátku devadesátých let o „praktických inscenacích“. Takzvaní progresivní režiséři vytvoří něco takového jen zřídka. Musí být nějaký důvod, proč se už dlouho chodí stále na určitá, stejná díla. Několikrát už došlo k havárii, objevil-li se v hracím plánu, postaveném na tradici, nějaký posun. Verdiho Trubadúr v režii Istvána Szabóse z roku 1993, umístěný do Vídně roku 1945 s troskami vybombardované Opery, se dnes nedá hrát; právě tak jako Macbeth z roku 2009.

Těžké dluhy převzalo nové vedení také s Tannhäuserem, Lohengrinem nebo Manon Lescaut a Sílou osudu. O tom, jak nebezpečné je volání po tom, aby byla historická díla „zbavena nánosu prachu“, se lze poučit i z festivalů, které přece jen mají jiné možnosti, protože se jejich produkce nemusí „udržet v repertoáru“.

Kdo si ještě pamatuje něco z aktuálního Lohengrina v Bayreuthu, kromě toho, že ho Hans Neuenfels umístil mezi myši a krysy? Kdo zpíval premiéru? Kdo dirigoval? Ve Vídni se právě hraje Anna Bolena, a dá se to poznat; a každý přítel opery zná obsazení a bude si ho pamatovat.

Související články


Reakcí (8) “Operní režie dnes?

  1. Moc díky za článek, který mi konečně vysvětluje ono bučení. Jsem rád, že Anna Bolena je ve Vídni tradiční, takže člověk na rozdíl od jiných pseudoaktuálních inscenací není režijními výkřiky do tmy odváděn od samotné hudby. Řekl bych, že poslední dobou už určité části publika "moderní" nesmysly lezou krkem, takže vyhledává spíše inscenace typu vídeňské Boleny. Ano, "inovovaně" to jde také, ale málokterý režisér to umí udělat tak, aby to neuráželo námět ani publikum.

  2. Leonora3:
    Konecne aj niekto z kritikov povedal ze "Kral je nahy". Co na tom, ze par ludi zabuci, pretoze by videli radi nejaku "aktualizovanu" verziu. Za posledne roky som toho bucania vo Viedni pocula az-az, a nepamatam si, ze by bolo na klasickych inscenaciach, ktore by uz aj mali narok ist do dochodku (Barbier, Tosca). Lenze oni by potom pomaly vo Viedni nemali co hrat, ked nedavno nastudovatelne kusy ako Macbeth, fran.Don Carlos, La Forza, Onegin a mohla by menovat i dalsie sa moc hrat nedaju (nie kvoli hudobnemu nastudovaniu, ale rezii, kostymom a scene). Alebo si myslim, ze
    solisti, ktori pritiahnu divakov, ale ktori si zaroven mozu vyberat, kde chcu spievat a co chcu spievat, do takychto inscenacii ist nechcu.(napr. nemyslim, ze Simon Keenlyside by si chcel zopakovat viedenskeho Macbetha, i ked ho tam nastudoval).
    Milovnici opery su ochotni dat za operu velke peniaze, ale nie za tie sialene ulety regientheatru, kde divak vidi, ze reziser (na rozdiel od neho) musi operu snad nenavidiet.
    P.S. Na jednom amer.opernom blogu podchvilu davaju quiz, kde divaci za zaklade fotografii maju hadat, co to je za operu. Obvykle su to sceny z nemeckych scen. V zivote som ziadnu neuhadla, ale kto by uhadol, ze je to napr. Armida, ked je tam zastup nahych chlapov
    (k videu bolo varovanie "penises all over the places") a medzi nimi dama (Armida) v business kostymku. Myslim, ze taketo "dielka" skutocne do Staatsoper Vieden nepatria. Mozno zaciatkom 90-tych rokov mal Ioan Hollender dobry umysel o "praktickych inscenaciach", ako citovala pani V.Reittererova, ale koncom jeho posobenia bol za mnohe ulety zodpovedny predovsetkym on sam a divakom sa to uz prejedlo.

  3. neviem co je nehratelne na francuzkom don carlosovi. jedno z najkrajsich predstaveni, ktore som kedy videl a vraj by sa malo predsa len hrat aj za noveho direktora.
    a ze tam par ludi tiez bucalo tiez nechapem…
    myslim, ze vseobecne bolo prijate velmi dobre tiez. lepsieho don carla si neviem predstavit.
    samozrejme, da sa to robit ako v met. ale viedensky bol genialny

  4. pro jana Leskovského: Nemyslím, domácí publikum je extrémně konzeravtivní a bez rozhledu. K čemu jsou kostýmy s dlouhými rukívci a toporné postávání. V činohře by se vám takový kus asi také nelíbil. Režie se nedělí na moderní a klasickou, ale na dobrou a špatnou. Pokud jde o tuhle WSO Annu Bolenu, není dobrá ani špatná, režie prostě není o ničem. Režie k divadlu nedílně patří, je součástí uměleckého záměru. A dobrý režine zpěv naopak podpoří! Nebuďte prosím malí a malicherní a nedělte tady v té domácí kotlině režii na klasickou a moderní, to je dělení neznalců.

  5. Evan:

    Jistě, takhle se na věc můžete také podívat, ale nezapomeňte, že někteří zkrátka stojí o inscenace, které jsou svědectvím doby svého vzniku či námětu. Je to jako výlet do muzea, který nás může obohatit. Budu-li mluvit za sebe, pak potřebujeme oba typy. Za znalce se nepovažuji a navíc si nemyslím, že by dělení, které tak odsuzujete, vypovídalo o amatérství. Ale pravdou je, že nemá cenu takové diskuse vůbec rozvádět, protože záleží na vkusu a pohledu.

  6. Pro pana Leskovského: To máte jistě pravdu debata to je akademická (ale takové se tu vedou vždy a o všech tématech), nicméně jen málokterá inscenace označovaná názvem nálepkou klasické režie má něco společného s inscenováním v podobě doby svého vzniku. Tato Anna ani náhodou. Jenom ty historizující kostýmy snad mohly připomínat reálie doby do níž je příněh zasazen, nikoliv však dobu vzniku opery a její autentické inscenování. V žádném případě jsem se vás nechtěl doknout pejoratiovně. Ale jistě uznáte že většina těch Aid a Trubadůrů a Tosek v tzv. "klasických" režiích je jenom více čo méně vkusně zasazována do reálií doby, ve které se příběh odehrál nebo údajně odehrál, ale ne do inscenačních zvyklostí doby, kdy byla opera uváděna poprvé nebo do doby života skladatele. Viz třeba včerejší Ory nebo Dívka ze Západu nebo také Zlato Rýna z Met. Proto jsem reagoval, protože kašírované kulisy nebo historizující kostýmy nejsou většinou odrazem inscenační tradice v době vzniku díla, a také proto, že si myslím, že režie k divadlu patří a tvoří jeho uměleckou součást a její odmítání je typickým pro domácí hrstku operních fandů – viz. Věc Makropulos v ND, brněnská Popelka …

    Hezkou neděli.

  7. Evan:

    Rozhodně jsem váš komentář nebral jako útok, naopak, shoduji se s vámi. O tom, že v případě (nejen) Anny Boleny musíme na dějepis zapomenout, nelze pochybovat. Ale to bychom zde museli psát spíše o dějinách, což by možná ale nebylo od věci, protože v případě A.B. to je více než zajímavé. Slova A. Netrebko o tom, že toho o Boleynové víme pramálo, nejsou pravdivá. Hezkou neděli i vám.

  8. Leonora3:
    anonym 9/4 14:08 :uz som tu niekolko krat diskutovala o fran. Don Carlosovi ( naposledy som sa na tychto strankach snazila rekonstruovat Ebolin sen :-). Myslim, ze ked by to hrali, tak by na to este i ja raz isla, aby odhalila, co mi vtedy uniklo. lenze ono sa to nehra! Preco? Myslim, ze inscenacia bola asi pred 5 rokmi, od tej doby som vo Viedni 2x videla taliansku verziu Carlosa, ktora je ovela starsia.
    I ja som vo Viedni pocula, ze budu hrat franc. verziu, ale nove nastudovanie.
    Ani ja nic nemam proti modernym reziam, ale nesmu ist proti dielu a vnasat tam tam veci, ktore tam nepatria. Neznasam v opere jednotky SS, vane, sprchy, nahych muzov, muzov, ktori mocia na scene (nedavno sa na jednom amer. blogu pri diskusiach o rez. divadle diskutovalo, jestli sa u toho da spievat), invalidne kresla, potrubia, kontajnery na odpadky a dalsie podobne rekvizity, ktore regientheatr pouziva s takou samozrejmostou, ako Verdi a Puccini pouzivaju vejar, kapesnik s inicialami, a pod.

Napsat komentář