Opravdu se vším všudy prožitý večer

Ne, ne. Nebudu psát o špičkovém baletním či operním představení, ani o koncertu symfonické hudby zahraném tak, že se vám chvěje každá buňka v těle. Nebudu psát ani o veselém silvestrovském Netopýrovi. Chtěl bych se s vámi na závěr roku podělit o něco, co v našich zemích kdysi patřilo a v zemích okolních stále ještě patří k dokonale prožitému večeru, plnému krásných zážitků z hudby.

Tak, jak se hudební divadlo vyvíjelo, od rytířské zábavy přes dvorní radovánky až po velké hudební večery, tak se měnila i společnost, pro kterou bylo hudební divadlo určeno. Ve středověku kejklíři a hudebníci zpestřovali zábavu při hostinách po rytířských zápasech. Renesanční loutny a balet doprovázel zahradní slavnosti a plesy. První barokní opery se psaly na objednávku dvora pro slavnosti, na kterých se stoly prohýbaly vybranými delikatesami. Ano, hudební produkce odjakživa doprovázely jiné společenské události. Při nich se skoro vždy jedlo, pilo i jinak hodovalo. A bývalo to většinou tak, že hudební dílo bylo jen doprovodem hlavní události, jejíž hlavním hřebem byl právě hostina. Gurmánský zážitek se spojil s uměleckým.

Tradice společenského večera, spojená s dobrým jídlem a přípitkem, přetrvává v kulturně vyspělém světě dodnes. Na západ od našich hranic snad nenajdete významnější divadlo či operní dům, ke kterému by nepatřila špičková restaurace s možností objednat si stůl a před představením nebo o přestávce se navečeřet, připít si kvalitním vínem a v klidu s přáteli debatovat o prožitém zážitku. V některých německých divadlech a v divadlech severských zemí jsou přestávky i více než hodinové, abyste s přáteli, kteří s vámi navštíví představení, měli dostatek času právě na příjemnou lehkou večeři s přípitkem. Taková divadla mají, zpravidla v podzemí nebo v hlavním foyeru, restauraci se vším, co k tomu patří. Významné operní domy, jako třeba Covent Garden, mají restaurací hned několik, aby si hosté mohli vybrat, dají-li přednost ostrovní kuchyni před orientální či vegetariánskou. V mnoha případech se v takové restauraci dá posedět při sklence ještě dlouho po představení. Samozřejmostí je často i možnost zarezervovat a vybrat si menu už v okamžiku, kdy si kupujete vstupenku.

Před časem jsem byl svědkem zajímavého počinu jednoho holandského souboru, zabývajícího se starou hudbou. Nastudovali a provedli starou hudební frašku přímo mezi hosty vybrané restaurace uprostřed amsterdamského přístavu. Při večeři bylo tak hostům servírováno nejen pětichodové menu, ale i skvělý hudební zážitek. Hrálo a zpívalo se – stejně jako na sklonku renesance, kdy hudební dílo vzniklo – přímo mezi stoly při hostině. I u nás bývaly divadelní kavárny a buffé součástí větších divadel, leč nádech čehokoliv kultivovaného a výjimečného vedl komunisty k tomu, že to označili za buržoazní přežitek a zlikvidovali. A tak máme jen pultíky s limonádou a malým pivem, kde chvatně servírující studentík vybírá drobné za Mattonku a my ji ve stoje hltavě pijeme, abychom to stihli, než za čtvrt hodiny skončí přestávka. Když se hraje bez přestávky, máme většinou smůlu a nedostaneme ani ten doušek svěží minerálky. No a po představení honem utíkáme do šatny a rychle na tramvaj. Většinou nemáme kde se v divadelních prostorech zastavit a o prožitém zážitku popřemýšlet.

Je to škoda, vždyť dobrý gurmánský zážitek posiluje ten umělecký a u skleničky dobrého vína se o hudbě dobře nejenom debatuje.