Tento Martinů v pražském Národním je vítězstvím hlavně pro Jiřího Bělohlávka. Už léta totiž nebyl orchestr první scény slyšet v takové kondici, jako tentokrát. Precizní provedení bez jakýchkoli kazů, důmyslně promyšlená dynamika v kontrastu s průzračností hudby Martinů, skvěle vypointované jednotlivé scény, snad nekonečně bohatá paleta barev smyčců… Kéž by si jen Jiří Bělohlávek našel pro Národní divadlo čas častěji!
Z poměrně obsáhlého obsazení si rozhodně zaslouží paradoxně na prvním místě jmenovat herec Jakub Gottwald, hostující v mluvené roli Principála, respektive Vůdce hry. Je to on, kdo na mnoha místech ať už svými skvěle interpretovanými replikami, tak i pohybovým zvtárněním drží hlavní otěže v rukou a udává inscenaci nepolevující rytmus.
Jakub Gottwald (Principál/Vůdce hry)
Stanislava Jirků (Archanděl Gabriel) 
Šéf opery Jiří Heřman, který si režii her o Marii sám sobě přidělil, byl tentokrát rozhodně úspěšnější, než naposledy při nové Rusalce. Poetika duchovních Her o Marii – tak jak se dalo už předem předpokládat – se oproti Dvořákově evergreenu pojí s tou jeho jevištní poetikou daleko líp. Při závěrečné katarzi opery se člověku až tají dech. Myslím, že tenhle Martinů je zatím nejlepší Heřmanovou inscenací (bezpochyby i zásluhou choreografa Jana Kodeta).
Otázkou vkusu ovšem zůstává, do jaké míry je potřeba tohoto Martinů pojímat tak velkolepě, opulentně, jak to udělal Heřman. Možná, že méně by mohlo znamenat více. Po „vyšperkovaných“ prvních třech částech (všudypřítomní, mimochodem skvělí sboristé, zpívající i ve dvaceti lóžích hlediště, členové baletu, komparzisté, dětský sbor, časté proměny scény, světelné i kouřové efekty…) doplatila na tento scénický hodokvas, často dohnaný až na hranici kýče, úvodní rozsáhlá část nejdelšího závěrečného příběhu o Sestře Paskalině, která najednou ve své strohosti působila tak trochu šedivě, bez šťávy.
Znovu ale zdůrazňuji, je to otázka názoru. Celkově lze tuto nejnovější inscenaci opery pražského Národního divadla rozhodně označit za úspěšnou. Bohuslav Martinů si to ke svému letošnímu padesátému výročí úmrtí bezpochyby zaslouží.
Bohuslav Martinů:
Hry o Marii
Dirigent Jiří Bělohlávek
Režie Jiří Heřman
Scéna Pavel Svoboda
Kostýmy Alexandra Grusková
Choreografie Jan Kodet
Sbormistři Pavel Vaněk, Lukáš Vasilek, Jiří Chvála
Orchestr Národního divadla
Sbor opery Národního divadla
Pražský filharmonický sbor
Kühnův dětský sbor
Balet opery Národního divadla
Externí tanečníci
Premiéra 29.10.2009 Národní divadlo Praha
Panny moudré a panny pošetilé
Archanděl Gabriel: Stanislava Jirků (alternace Jana Levicová)
Panna pošetilá: Jana Levicová (Markéta Cukrová)
Ženich: Pavla Vykopalová, Stanislava Jirků, Jaroslav Březina, Ivan Kusnjer (Dana Burešová, Jana Levicová, Richard Samek, Aleš Hendrych)
Obchodník s oleji: Jiří Hájek, František Zahradníček (Jiří Kubík, David Nykl)
Vůdce hry: Jakub Gottwald
Mariken z Nimégue
Mariken: Maria Kobielska (Alžběta Poláčková)
Ďábel: Svatopluk Sem (Martin Bárta)
Principál: Jakub Gottwald
Děvče: Jana Levicová (Markéta Cukrová)
Piják: František Zahradníček (Jiří Kubík)
Bůh: Jiří Hájek (David Nykl)
Matka Boží: Stanislava Jirků (Jana Levicová
Maškaron: Jaroslav Březina (Richard Samek)
Narození Páně
Maria: Maria Kobielska (Alžběta Poláčková)
Kovář: Ivan Kusnjer (Aleš Hendrych)
Kovářova dcera: Stanislava Jirků (Jana Levicová)
Šenkýř: Jiří Hájek (Jiří Kubík)
Vůdce hry: Jakub Gottwald
Sestra Paskalina
Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová (Dana Burešová)
Sestra Marta: Stanislava Jirků (Jana Levicová)
Sólový kvartet: Maria Kobielska, Jana Levicová, Jaroslav Březina, František Zahradníček (Alžběta Poláčková, Markéta Cukrová, Richard Samek, David Nykl)
Vůdce hry: Jakub Gottwald
