Orbis Trio v Rudolfinu: Vysoká perfekce a hráčská energie

Orbis Trio je souborem s vyrovnanou uměleckou úrovní všech hráčů. Všichni jsou laureáty mezinárodních soutěží a mají i vlastní vysoké sólistické ambice. Co je však nejdůležitější, že všichni jsou ochotni svůj um vložit ve prospěch komorního sdružení a snažit se o jeho umělecký zdar. Mladí umělci tak vytvořili soubor, který již patnáct let obohacuje koncertní život posluchačů na všech kontinentech. Posbíral nejvyšší mety na velkých mezinárodních soutěžích komorní hudby. Technická vyspělost, interpretační mistrovství a vysoká umělecká inteligence členů uměleckého tělesa mu umožňují věnovat se rozměrným triovým plátnům, jež vynakládají na protagonisty vysoké nároky při interpretačních řešeních složitých tektonických struktur. Dramaturgie koncertu vyplnila program dvěma takovými skladbami – Klavírním triem G dur, op. 1, č. 2 Ludwiga van Beethovena a Klavírním triem f moll, op. 65, č. 3 od Antonína Dvořáka. Každé z trií zaujímalo polovinu koncertu.

Program nabídl posluchačům sice raného Beethovena, Klavírní trio G dur z roku 1793 však dosahuje vysokého stupně zralé prokomponovanosti, širokou stavebnou klenbu i mnoho detailů, se kterými se setkáváme u tohoto skladatele ještě mnohem později. Chceme-li najít alespoň malý důkaz o tom, že trio je juvenilií, lze například poukázat k chudšímu rytmicko-intervalovému ustrojení hlavního tématu první věty, ale takových příznaků bude při hledání přibývat jen poskrovnu. Spíše zaznamenáme Beethovenovy vizionářské detaily, kterými otevíral brány romantickým tvůrčím idejím. Interpretační koncepce Orbis Tria dala průchod vyznění uvedeným perspektivním trendům. Ve volné větě Largo con espressione nechal soubor rozvinout již schubertovskou emocionalitu hudby. Citovost obsahu autor docílil periodickou, vokálně vybudovanou melodikou. Zde se zaskvěl zpěvný tón houslistky Petry Brabcové. Není také bez zajímavosti, že už mladý Beethoven přinesl volnou větu sonátového cyklu v tónině E dur, výrazně vzdálené od tóniny hlavní G dur. Ve čtvrté, poslední větě Presto si bylo možné uvědomit, že jinoch viděl perspektivy hudby své doby v rozvoji témbrovosti zvuku, když hlavní téma vybavil výrazným tremolem a s tímto tremolem progresivně pracoval. Orbis Trio uvedený efekt ve své interpretaci účinně zúročilo. Celkově jeho velmi disciplinovaná a klasicky uměřená interpretace dala prostor veškerému kompozičnímu umu mladého skladatelského génia. Druhé provedení sonátové formy první věty také ukázalo, proč velkorysá tektonika první věty Beethovenovy Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“ (1803) byla rozvíjena již skladatelovou zkušenou rukou.

Po přestávce rozeznělo Sukovu síň Dvořákovo Klavírní trio f moll, op. 65, č. 3. Skladbu napsal Mistr již jako dvaačtyřicetiletý. Také tento opus vyzařuje široký pás vazeb na skladby minulé a poukazuje na zrod materiálových jader skladeb budoucích. Lze zachytit nejenom názvuky na skladby Dvořákovy, ale i náznaky skladeb historických (například Ktož sú Boží bojovníci ve druhé větě Allegro grazioso) či poctu skladbám přátel (v závěru skladby se mihne velmi oblíbený Brahmsův Valčík A dur, op. 39, č. 15). Přes všechny asociace, které Klavírní trio f moll vyvolává, nakonec posluchač podlehne mistrovství jeho kompoziční stránky v rovině detailu i celkové stavby. Opět se soubor Orbis Trio plně angažoval do snahy věrně tlumočit autorovy ideje. Interpretační pojetí mělo civilní průběh, bez závažných agogických zásahů, které by narušily jeho kontinuitu.

1. věta vykazovala rapsodické rysy především pregnantním dodržením bohatého rytmu hlavního tématu a jeho evolucí. Bylo důležité si v Klavírním triu f moll všímat jeho rytmické stránky. Orbis Trio ji podávalo s vysokou perfekcí, a tak Allegro grazioso, scherzosní druhá věta osvěžila objevným využitím střetu osminových triol proti dvěma osminám binárního dělení. Tento efekt zde autor využívá s neuvěřitelnou variabilitou. Organizátor popisované souhry byl klavírista Stanislav Gallin, působící zde jako výrazná rytmická opora. Všechny vysoké technické nároky skladby překonal s lehkostí, stejně jako violoncellista Petr Malíšek. Silným okamžikem violoncellisty byl začátek volné věty, kdy plně rozvinul svoji kantilénu, a stal se též výrazným partnerem v následném dialogu s houslemi. Cyklus uzavírá ohnivé finále s prvky lidového mateníku. Soubor Orbis trio zde oslnil svojí hráčskou energií, také však chytrými tempově agogickými postupy čelícími riziku rozpadu skladby. Závěrečná věta totiž obsahuje několik kontrastních zastavení, které mohou údernost závěrového dílu zeslabit.

Orbis Trio sklidilo velký úspěch jak za provedení díla Beethovenova, tak Dvořákova. Početné obecenstvo ocenilo hlubokou pokoru členů souboru k interpretovaným skladbám, jejich perfektní provedení i osobní umělecký vklad každého z členů.

Český spolek pro komorní hudbu: Orbis trio
17. října 2023, 17:30 hodin
Rudolfinum, Sukova síň

Program:
Ludwig van Beethoven: Klavírní trio G dur, op. 1, č. 2 (34′)
Antonín Dvořák: Klavírní trio f moll, op. 65, č. 3 (42′)

Účinkující:
Orbis trio: Petra Brabcová – housle, Petr Malíšek – violoncello, Stanislav Gallin – klavír