Orchestr Berg: těžko kousatelný, leč unikátní zážitek

Tomáš Cidlina, 19.09.2015 11:48

Jen jeden den po zahajovacím koncertu uvedl Mezinárodní hudební festival Lípa Musica v České Lípě jeden z nejodvážnějších projektů letošního programu. Bylo jím uvedení němého filmu Utrpení Panny Orleánské za doprovodu Orchestru Berg pod vedením dirigenta Petera Vrábela v bazilice Všech svatých v České Lípě.Utrpění Panny Orleánské je klasickým námětem čerpajícím z legendy o francouzské národní světici Janě z Arku. V roce 1928 se jej chopil dánský režisér a průkopník spirituální kinematografie Carl Theodor Dreyer. Pod jejich rukama vznikla jedna z největších klasik němého filmu, která je zároveň považována za mezník filmové tvorby vůbec.

Děj filmu líčí soudní přelíčení a následnou mučednickou smrt hrdinky, kterou představuje Renée Maria Falconetti. Film není typickým němým snímkem své doby ani výpravnou historickou freskou, na níž je uvyknut dnešní divák. Spíše se jedná o expresivní vyjádření sváru mezi fanatismem a pokorou, mocí a bezbranností, lží a pravdou. Klasický námět francouzské historie a literatury se tvůrcům filmu podařilo zachytit autenticky a silně nadčasově především díky jeho hlavní protagonistce, jejíž hluboké oči diváka fascinují a rozehrávají před ním filmově nepřehrávané opravdově působící emoce.

Úvodní slovo před začátkem programu připomínalo spíše referát z katedry filmové vědy, ale zasazení snímku do dobového uměleckého kontextu, respektive jeho odlišení od ostatní produkce nebylo na škodu. Další okamžiky však již patřily mladistvě působícímu Orchestru Berg, jemuž jeho dirigent Peter Vrábel určuje umělecké směřování směrem k soudobé klasické produkci. Energie mladého ansámblu je v tomto programu však potlačena na úkor vizuálního zážitku zprostředkovaného filmem.Muzikanti a především dirigent na sebe při doprovodu filmu musí klást vysoké nároky na nutné synchronizování hudby s dějem na plátně, což vyžaduje vysokou disciplínu. Orchestr tvořily výhradně smyčce, jejichž hru v určitých pasážích doplňovaly a podtrhovaly tak sugestivnost děje varhany, byť elektrické, užití zvonkohry či virbl dramaticky bijící zpoza plátna. Závěrečné nejdramatičtější scény doplňovaly chorály pouštěné z reproduktorů.

Nutno říci, že zpočátku byl program pro nezvyklý až experimentální formát těžko kousatelný. Divák uvyklý koncertu je plátnem jaksi rušen a naopak. Po chvíli se však sugestivní audiovizuální program dostal pod kůži obecenstva a zprostředkoval tak silně artový zážitek. Umocňovala jej i vynikající akustika baziliky, jíž zkrátka nemohou žádné kinosály docílit, a která byla plně na straně orchestru. Díky ní dostal opravdový rozměr rozdíl intenzity hudby v různých pasážích filmu.V minimalistické hudbě litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse byla výrazná basová linka podtrhující dramatičnost, svůj význam zde má nejjemnější pizzicato i nezvyklé smyky drtící posluchačovy smysly, jako kontrastní výrazový prostředek užívá nejednou disharmonie. Kvůli koordinaci hudby s filmem klade program největší nároky na dirigenta, na jehož taktovku se děj filmu nijak neohlíží. Party pro jednotlivé členy orchestru byly místy až silově napsané, náročné na výraz a správně zvolený důraz spíše než na hráčskou techniku a prstoklad.

Zvolená hudba k filmu ale velmi dobře seděla. Zážitek z němého filmu bez hudby by byl příliš plochý, zmíněná hudba by zase sama o sobě byla pro nepoučeného posluchače takřka na hranici poslouchatelnosti, protože by její dramata a dynamiku těžko uchopoval.Jak bylo řečeno výše, spojení hudebního umění s filmem bylo pro festival Lípa Musica docela nové. Dlužno říci, že to platilo i pro publikum v České Lípě, které obdobnému programu zřejmě není dosud uvyklé a spíše vyhledává klasičtější schémata. To se podepsalo i na návštěvnosti, jejímž nedostatkem jinak festival netrpí. Orchestr Berg a unikátní němý snímkem nebyl pro místního diváka ale dostatečně silným lákadlem. Večer tak byl pro pořadatele spíše intimním rodinným setkáním se svými skalními příznivci. S těmi ostatními se jistě setká na dalších letošních programových zastaveních.